Transcript MovieZone Live-200

Good morning, Vietnam!

Zdar, zdar, zdar, vítám vás u dvoustýho Movie Zone Live a je tady strašně, vlastně maximálně napěchovaná sestava.

Chybí nám z těch aspoň příležitostních přispěvatelů jenom Šušika, jinak tady máte všechny svoje oblíbence a to je samozřejmě proto, protože je dvoustý Movie Zone Live.

Tady vidíte...

Spoonra, tady vidíte Duda, tady vidíte Měcimala, Rimsy, INF, který to všechno postprodukuje, takže když bude jakýkoliv problém obrazový nebo zvukový, víte koho nenávidět.

Tam je Hlad, toho samozřejmě znáte, Kocour, Ted George, legenda mezi tržbami a analýzami.

A samozřejmě Karel R. Karle, umíš se naklonit ke svému mikrofonu a říct, proč tady dneska kurva seš?

Šel jsem kolem.

Dobře.

Jsi vždycky hrozně vtipnej, je škoda, že nechodíš častěji.

Každopádně jsme si připravili speciální relaci pro vás.

A máme tady vlastně takový anketní otázky, díky kterým líp poznáte, kdo jsme, co jsme zač, jaký jsme fajn lidi a jaký filmy máme rádi.

Imfe, jaký je zvuk?

Já bych chtěl všemu, kdo poslouchají podcast, naznačit, že ty zvuky tyhle, ty uslyší hodně často a to je tlučení pivama.

Pokud si to chcete trošku doma udělat hezký, taky si otevřete pivo a dělejte ty zvuky taky.

Jo.

Ještě teda musíme pozdravit samozřejmě spoustu našich podporovatelů.

Máme tady jejich otázky s Hero Hero.

Děkujeme, že nám na dávku drží palce naše londýnská spojka.

A samozřejmě zdravíme Chroma, který se snaží převzít roli Rimsyho, to znamená chodit na ty větší sračky a psát o nich recenze.

Ale ještě musí zamakat, musí napsat tu recenzi Bastardu 5, aby jsme ho sem pozvali.

Čtyři už napsal, ale ještě musí zamlkat.

Ale možná si ty piva vlastně můžete dávat pod sebe, abyste tady nedělali takový bordel, chovej se trošku slušně.

Máme tady takový rustikální díl, jsme na chatě uprostřed Vysočiny, Lesdouš je tady pod parou, nebudu jmenovat tady kolegu Rymziho, ale to neznamená, že bysme měli ochudit o spoustu filmových zajímavostí a já bych začal rovnou tím nejlepším,

To znamená, začneme, my probereme různě, co nás v životě inspirovalo, co se týče kinematografie a já bych rovnou začal tím, že každý řekne pět nejlepších filmů svýho života a aby to měl nějakou štábní kulturu a lidi věděli, že jsou v bezpečí, že mají ten safe space, tam mně by přišlo dobrý, kdyby začal Mr. Hlad.

Jednoznačně nejoblíbenější člen redakce, i když asi největší odsaz.

A je to i kvůli tomu, že ho včera chytli tři křeče, takže pravděpodobně dostane během vysílání křeč a bude muset opustit na nosítkách tuto krásnou chalupu.

Na nosítkách?

Tyma, tady mě hodíte po tu traťka na jedným okolo, mě to je úplně jasný.

Tak jakých pět filmů máš nejradši?

Já nevím, ale zkusil jsem to nějak sestavit a pochopitelně jsem si tam měl svoje obvyklé podezřelí, protože tam dávám vždycky, protože si myslím, že ten film je

Pro mě je strašně důležitý, protože u něj jsem začal ten film vnímat trošku víc, než jenom jako obyčejný divák, ale hlavně jsem si to nedávno dal znova a prostě to geniální je a myslím si, že se to bez problému obhájím před kýmkoliv.

I před tebou.

No a máš tam jako pořadí, že tohle je tato pětnička?

Nemám tam pořadí.

Mám napsaných sedm a nevím, co budu říkat za nastavující tři vteřiny.

Dobře, tak co říkáš, Luího?

Respektive ještě mi řekni, obvyklý podezře, už jsi natočil speciál, nebo ne?

Nedal, čili jsme speciál.

A těšíš se na to, ne?

Já nevím, jestli ho točit budem, ono to není zas tak moc jako vhodný pro speciál, ale uvidíme.

Jo a tam tě baví ta šokující pointa, nebo celkově, jak to?

Spíš mě baví to, jak to pracuje.

S tou šokující pointou, když to vidím po druhý, když už tu pointu znám, protože to většina filmů, který jsou na tom založený, už nefunguje.

A tady to funguje.

Takže vlastně si myslím, že režimia scenaristicky to je o krok dál přes divákem, i když vlastně přesně ví, co se bude dít.

A to je na tom podle mě geniální.

Já jsem zrovna na ten film dneska myslel, říkal jsem si, že kdybych uměl digitální postprodukční kouzla a měl třeba TikTok a uměl to stříhat, že by bylo vtipný takovou tu scénu, kdy Kevin Spacey čumí na nástěnku a říkal, ten chlap vypadal jak velryba, tak tam střihnout Brandona Frasera z velryby.

To je hrozně vtipný.

Dobře, tak už nebudu vtipkovat.

Řekni druhej film a bude radši pryč.

Druhej film podraz.

No ať, to je takový starý.

No jasně, starých tam bude víc.

Já si myslím, že podrazu vlastně nic nechybí, že to je přesně takový to vyladění toho zábavného filmu s tím tradičním smyslem pro velkolepost a zároveň to prostě je film, který si myslím, že má ty oscarový kvality, ale hrozně mě baví se na to koukat.

Určitě jenom proto, že mám rád tento žánr, Paul Newman je jeden z mých nejoblíbenějších herců, mám rád tu dobu a je to prostě hrozně stylový od začátku do konce.

Nejenom ten závěrečný podraz s tím sázaním na koně, ale takový ty voloviny, kdy tam někomu v podstatě na pár hodin ukradnou kancelář a podobné věci.

Myslím si, že to furt šlape a je to furt naprosto boží.

Myslíš, že to mladí lidi zna ještě?

Nevím, ale měli by.

Tak třetí film.

Odmizl je už klivý.

To jsi mě překvapil.

Že?

To máš na Nikonze, ne?

Ne, ne, to mám do té hry, jo.

No Eastwood jako Eastwood.

Proč?

No, to je dost blbá otázka.

Je to tříhodinový, je to epický, je to film, který vlastně mě bavil, když jsem byl malej, čistě jako western, čistě jako střílečka.

A čím jsem starší, tím víc si užívám ty momenty, kdy Leone vlastně z tý zábavný stílečky přepnul do toho temného dramatu protiválečního.

Myslím si, že má nejlepší finále vůbec.

Má skvělou hudbu.

Eastwood, Van Cleef a Valax jsou geniální trio.

Takže tady jako asi není moc o čem.

A čtvrtý?

Tam to nebudeš čekat.

Pat Garrett a Billy Kitt.

Ježíšmarja, to je taková ta ubulená sentimentální... No to je film, který se líbí kvalitním lidem.

A ne třeba lidem jako seš ty.

Tobě se to líbí, Rymzi?

Mně se to líbí určitě víc než tobě, když se takhle tváříš.

Víš, že jsem ti říkal, ať se nakláníš, proto se tvářím.

Jdeme si na kloňce a řekni, že mám pravdu.

Jako je to fajn, ale není to žádný... Ne, ne, je to podle mě, který nejlíp vystihuje kamarádství a jeho konec a jeho brutální zradu těch lidí, kterých s tím potom musí nějakým způsobem žít.

A který skvěle vystihuje konec nějaký doby, která semlila ty hrdiny a oni s tím nemohli vůbec nic dělat.

Dobře, to si nevím, o čem mluvíš, ale věřím.

Já vím, ty jsi to nepochopil.

Je to pravda všechno.

Uzavři pětku.

Děkuju, Karle.

Terminátor 2?

To promítáme v pondělí, to vlastně už bude asi před odvysíláním, to nevíme.

Promítáme to ve skale, takže budete v časové kapsli.

My nejedeme živě.

My nejedeme živě.

Ale je to dobrý film.

Byl jsi na tom v kyně?

Byl jsem na tom v kyně několikrát.

I v době premiéry?

Ne, to mi bylo kolik?

Sedm, osm.

Ještě jsi byl blbej.

To jsem byl ještě blbej a tehdy jsem měl film, který bych dneska dal tak na šestý místo, cokoliv s Bornem Spencerem a Terencem Hillem.

No, no.

Ne, myslím si, Terminator 2 je...

geniální dílo, má finále, který máš na 40 minut vlastně, začíná jenom tím příchodem do té továrny Cyberdyne a pak se jenom mění ty lokace, mění se to měřítko, zároveň to stíhá být osobní, ty triky v té době byly revoluční a dneska jsou pořád velmi dobrý.

Arnold byl, podle mě, na vrcholu svýho charizmatu, který mohl mít.

Je tam ten krásnej zlom oproti té jedničce, jak se pracuje s tou postavou toho Terminátora a

Je to prostě boží, já nevím, proč tady obhajuju Terminátora, to nemá vůbec jako smysl, asi něco takovýho.

Má ho v té topce ještě někdo, nebo jste burani?

Tak navážeme rovnou, děkuju ti za tvůj příspěvek.

Měl bys podívat na film Pat Grett a Billy the Kit, abys někdy viděl zase něco dobrýho.

Dobře, tak já jsem právě zrovna chtěl předat slovo infovi a doufal jsem, že takhle navážeme.

Mimochodem, řekl jsem ti, ať si na minutu zkusíš ty sluchátka, neviděl jsem, že budeš jak Degem je mít celou dobu.

No a věř mi, že se to bude hodit.

Tady máš již tak tlačítka, kterýma můžeš jíbat.

Já myslím, že čím méně se do toho bude zasahovat, tím líp.

Dobře, tak...

Povídej, proč tě Terminator zasáhl?

Ty jsi na tom byl v kině, ne?

To by bylo deset a spadlo.

Já jsem na tom v kině několikrát, ale když mi bylo deset, tak jsem měl v ústí nad labem, kam filmy dorážely.

No ne, Terminator 2 se tam nikdy nepromítal.

Poprvé na stříbrném plátně jsem Terminatora viděl, až když šla do kinta 3D verze.

Což je teda s velkým zpožděním, musím se omluvit všem, ale... Ale jinak jsem ho viděl nad čím dátím větších televizích, postupem času.

Samozřejmě i v té kultovní prodloužený verzi, kdy do dneška se lidi hádají, jestli je lepší ta prodloužená verze nebo ta standardní.

Podle mě jakákoliv verze Terminátora 2 je geniální.

A mám to na prvním místě.

To je dojemný.

Fakt, až tak takhle, že jsme navázali z pětky na jedničku.

Ano, z konce jsme šli na začátek.

Asi bych stejně jako Matěj řekl, že Terence Hill a Bud Spencer jsou tam někde kolem tý top pětky.

A jestli se rozlobíme, tak budeme zlí.

Určitě jako se vešlo do tý desítky.

Následují i mladí lidi, který je třeba nemají tak nakoukaný, čím mají začít.

Tímhle.

Nebo Šivonem a Matoušem, co jedou na diviéru a pak jim můžeme vysvětlit, že to byl prank a že to nejsou oni.

A ještě ničím?

Tak já mám rád Sudou a Lichou.

Já mám rád většinu těch filmů, kde oni hrají ty svoje charaktery.

Jo, pak jsou ty westernový věci, pak jsou ty věci, kde třeba prostě jeden hraje víc, jakoby na sebe, než ten druhej, ale tyhle ty filmy, kteří jsme zmínili, možná ještě Super Policajti s Miami a další, tak tam, kde oni hrajou ty dva charaktery, tak jako my tady hrajeme charaktery v MZ Live, no tak ty jsou samozřejmě nejzábavnější, protože tam si můžeš užít ty running joky a...

No a ty bytky, ty bytky jsou prostě skvělý.

Já vím, že se někdo teď nad tím začne koulet očima a říkat, ježišmarja, kde je vesmírná Odise a kde je Kmotr.

Ale já jsem to asi stejně trošku jako Matěj pojal spíš jako moje oblíbený filmy, nejoblíbenější filmy, protože takový ty žebřičky nejlepších filmů, samozřejmě jsme subjektivní, každej má jinej vkus, každej má ty ambice obsáhnout všechna veledíla kinematografie trošku jiný.

Takže jsem si to trošku ohnul svým směrem.

Doufám, že mi to promine.

A mně vyšla děsivá věc, když jsem teďka začal počítat, za jak dlouho vyjde řada třeba na devátýho v pořadí Karla, tak je to zhruba za hodinu 21 minut.

Já začal počítat za jak dlouho vyjde řada na devátýho v pořadí u pátý otázky.

Já to vezmu rychle, protože upřímně... Mám jít na chlebičky mezi tím třeba, nebo... Jo, možná jestem nějaký dones.

Začni grillovat.

Ne, já to mám rychle, protože já jsem se na všechny otázky pečlivě připravil, kromě téhle.

Nicméně, Matěj mě samozřejmě inspiroval těma pánama v Klobouku, ale nemám tam West End, mám tam Poslední kříhovou výpravu.

Kterou bych, řekněme, když teda musíme dělat to pořadit, já moc nemám rád u těch nejlepších nebo nejulíbenějších filmů, tak dal bych ji na třetí místo.

Indiana Jonese.

Třetího.

Těší se na pětku.

A hned za něj bych dal možná, je to dvakrát Spielberg, já uznávám, že to asi není fér, ale dal bych tam ten jířský park.

Všechno se mi to tam tak nějak otáčí kolem té první půlky devadesátých let, což asi pro mě ty filmy z téhle doby byly nějakým způsobem formativní, ale myslím si, že se ta kinematografie i průdce měnila, docházelo tam k předávání nějakých štafetových kolíků.

A to na mě měl velkej vliv.

Na to druhý místo nahoru bych dal teda na sever severozápadní linkou.

No a to pátý místo v žebříčku, který jsem si vůbec nepřipravil, tam jako cítím, že bych tam měl mít nějakej českej film, ale ještě bych si to asi rozmyslel chvilku.

Ježiš, ty seš totálně nepřipravený.

Ale nevadí, i tak tě máme rádi, aspoň občas.

Tak přesuneme se na

levou stranu naší poslední večeře, naší stolice.

Tak Spunre, začni.

Tvůj možná film, který bys řekl number one, kdyby na tebe udeřil pán Bůh u svatý brány.

Já tu ten žebříček nemám, ale number one mám jako jistou, jinak zbytek je bez pořadí a to ti trošku vezmu, ale to je kmotr.

Fakt?

Měl jsi ho tam i předtím, než jsem ti řekl, že je to významný film?

Mám ho na CSFD na jedničce od té doby, co mám CSFD, takže to je úplně pro mě namrvané.

Neopisoval jsi?

Neopisoval jsem.

Četl jsem knížku, jedničku jsem viděl asi třicetkrát a úplně to miluju.

Kterou postavu tam máš nejradši?

No to je asi Corleona pořád, Marlon Brando je tam prostě nejvíc geniální.

Neotřená volba.

No já vím, já nejsem úplně originální.

Tak ze sebe vy si pak do až pět ještě.

No ale takže teď už bez pořadí, ale pán Prstenů, společenstvo Prstenů, protože to... Jsi byl malej.

Protože to byl, to se bude vázet k naší další otázce, ale byl to jeden z mých největších kinozážitků, byl jsem malej a trošku to formovalo moji lásku ke kinům i k fantazi vůbec.

Potom tam má Matrix z podobného důvodu vlastně, akorát ze sci-fi prostředí.

Kolik či byla to hned?

No já jsem vlastně Matrixem neviděl trávky, mě poprvé to jsem viděl až na VHSC a to mi bylo no jedenáct asi, jedenáct, dvanáct.

Počkej, Matrix má premiéru 99, co to bylo za VHSku?

Jo počkej, počkej, já se poblbnu.

No.

Počkej, jakože teď to nechápu, že nebyly VHSky nebo co?

A v roce 99 už si teda musel mít velký štěstí.

Jako Matrix ještě vyšel na VHS.

Ale ještě i toho pána Percenu Jedíčku.

Když jsi byl po Krokových fučinách, hlavně tam jeli Blu-raye.

Ale já i společenstvo Percenu ještě viděl na VHS poprvé.

Já jsem viděl oba první Spider-many na VHS.

Ne, Mordor.

Když jsi to domotal.

No pojďte dál, čtvrtý.

To zase vezmu trošku Tedovi, ale musím, když jsou zase nejodlíbenější.

Musí to zaznít, protože Bas Lurma v nejlepší formě, hezky, tragicky, romantický příběh, geniální střih, geniální hudba.

A pak, abych trošku zachoval ty westerny, tak tenkrát na západě Sergio Leone, Pan Harmonica, všechno genialní.

Ozývá se nespokojné maskání lidí, kteří si rádi pomaskávají nad podobnými filmy.

Tak Ondra, tak to převezmi obrazně a zkus taky přisypat ty svoje... Zatím tady Hollywood vládne totálně a...

Bude vládnout dál, no.

Toto režim si nezachrání.

Překvapím.

Nebudu lhát.

Každopádně taky jsem teda trochu bojoval mezi nejoblíbenějším a nejlepším, ale nakonec jsem teda vybíral všechno z mé jako top desítky a na první místo bych dal Smrtnou snoupast, protože to je film, který jsem viděl vlastně v dětství úplně nejvíckrát.

Sjížděl jsem ho na VHSC a pouštím si ho každej rok na Vánoce a...

Prostě John McClane se stal mým dětským hrdinou, takže ten film... Jste podobný, máš pravdu.

Je podobný mýmu tátovi.

Jo?

Trochu jo.

A ty?

Jsi podobný svýmu tátovi?

Ne, já jsem podobný spíš... Je to tvůj táta?

Já jsem spíš po mamince.

Dobře, dobře.

No a...

Budu teda dál, na druhý místo bych dal Smrtelnostnou zbraň, což je taky teda akční flák.

Kvůli názvu vlastně.

Ne, Smrtelnostnou zbraň B, pardon, ještě upřesním druhej díl, jelikož druhej díl má úplně fenomenální závěr, ze kterého prostě brečím pokaždé, když ho vidím a je to, musím pak vždycky poslouchat tu písničku furt dokola, protože prostě to je...

Nedokážu to popsat slovy, jak je to geniální.

Strhující.

Strhující, přesně tak.

Na třetí místo bych dal dvanáct zrazněvaných mužů, protože mě nadchl ten, to bylo poprvé, co mě ve filmu nadchl scénář a od té doby jsem se jakoby zkoušel víc tak nějak jako zaměřovat na tyhle věci a tak.

Přemýšlet o tom.

Myslím si, že tenhle scénář fakt patří k jednomu z nejlepších, co byl kdy napsanej a co bych za to dal, kdybych někdy napsal z poloviny něco takhle dobrýho.

Na čtvrtém místě mám Temného rytíře, což jako do Batman ho sice překonal v tom batmanovským

Dobře, dobře, dobře.

Podejte dlažibní kostky.

Můžu odejít?

Pardon, pardon, chtěl jsem říct, že The Batman je pro mě jako komiksovější, ale Temný rytíř je furt prostě ten zásadní film Christophera Nolana.

Jinak tolerujeme jiné názory, ale...

Chápu, že tohle bylo kontroverzní.

Ne, to bylo jenom blbý.

Povídej, jsme otevřený tvým názorům.

Snažíte se, snažíte se.

No a poslední film teda, když mi Milan vyžral tenkrát na západě, tak já řeknu ten druhej Western, který jsem, já jsem nad ním stejně vlastně zvažoval, že jeden z nich by to byl a řeknu teda Nesmiřitelný.

To je docela zajímavá volba.

Je to pecké.

Ono to není úplně prvopánově jako střícní, ne?

Není, není.

To už byla doba, kdy ty westerny už měly za sebou to nejlepší, víceméně.

A Clint Eastwood to taky tak pojal, že to pojal jako tu dekonstrukci toho žánru, toho období, těch vlastně postav.

Natočil to jako takovou svou rozlučku s tím žánrem de facto.

A vždycky, když si to pustím, tak jsem z toho naprosto uchvácený.

Takže seš vlastně divák intelektuál, to se mi líbí.

Tím vlastně se dostáváme k našemu nejchytřejšímu členovi, Rimsdy, amatérský terapeut, nadšenec do artové kinematografie, ctítel Bély Tára.

Jestli mi řekneš, že se tady Bela neobjeví, tak mě zklamá.

Ale jenom jednou a je to vlastně jediná taková trochu zvláštní volba v T5.

Jinak jsi zase prvoplánový, jako vždycky.

Tak šoupni tam jednoho Bellu.

Tak za Bellu řeknu Bergmaestrovi harmonie.

Neznám.

Neznám.

Neznám.

Neznám.

Neznám.

Neznám.

Neznám.

Neznám.

Slov?

Jako slov, jako hodně.

Pár monologů tam je, ale spíš se samozřejmě mlčí.

Ale hezky mlčí.

Tak proč si to teda nemáme pustit?

No, já zase prostě, jako už mnohokrát, tak musím zmínit tu úvodní

úvodní desetiminutovou sekvenci, která je prostě nejlepší úvod, jaký kdy který film měl.

A to je prostě naprosto magický.

A přesně to člověka vyladí do té atmosféry, že pak jenom dvě a půl hodiny čumí s otevřenou pusou.

Já fascinovaný.

Tak víš co, až si dneska ugrilujeme, ugrilujeme si ty 120k, co tady máme, tak si to na tom iPhone pustíme.

Já v tom cítím lež tohle.

Dobře, tak povinnosti oficiality bysme měli zase volat, když řekněš čtyři filmy reální.

Tak, čtyři filmy.

Čtyři zpravdový filmy.

No, nenechám se zmanipulovat tím, že to už Milan řekl a stejně prostě řeknu tenkrát ne.

Na západě, protože to byl právě první pro mě.

Vy slyšeli jste to, jste toho svědky.

Tady se lámou ledy.

Fantasticky.

Tenkrát na západě, protože je to prostě jeden z nejkrásnějších, nejnádhernějších filmů, který kdybyl natočenej.

Takže to je prostě od tom žádná.

A pak řeknu i tenkrát v Americe.

Jo, abys byl takový konceptuální.

No, protože to mi přijde jako takovej komplexně nejperfektnější film, jaký jsem viděl.

Že to je prostě po všech stránkách jako dokonalý.

Vlastně to tenkrát na západě mě

emočně vzalo víc, ale tenkrát v Americe je podle mě jako naprosto precizní dokonalá práce po všech stránkách.

A kdyby tady byl Šučík a kdyby ti řekl, že De Niro má trapnou masku a hraje tam uvolený Yesterday, a co bys mu na to řekl?

Řekl bych mu ať jde do prdele a že má být tady a říct mi to do ksichtu a ne prostě si halekat někde za humny.

To mě vůbec nezajímá.

Takže tenkrát v Americe.

A pak řeknu,

klu prváčů, což byl pro mě takový formativní film, který vlastně když, vždycky, když ho po pár letech vidím, tak si v něm dokážu najít něco novýho, což nějakým způsobem vystihuje moji existenci, což mě za A baví a za B děsí.

Takže, takže tím mi přijde významný.

A... Tebe vystihuje tvoje existenci klu prváčů?

No, částečně... Jako to nakupování fikej, nebo že se nám se řešilo?

No, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Nakupování fikej a potom, potom vyčítání si toho.

A na pátém místě řeknu asi ten Matrix, no, jakož to taky takový... A to by bylo kolik, když jsi viděl Matrix?

No, taky jsem ho neviděl v kině nejdřív, ale v televizi a to mi bylo třeba 12, 13, 14, no.

Ale taky přesně takový... Jsi mladej.

Jsi mladej oproti Infovi.

Ne, počkej, to je vlastně hloupost.

Když byl Matrix v kinech, tak mi bylo jedenáct, takže to muselo být ještě o trošku později.

To sami tam nemohl podle přístupnosti, ne?

No v kině jsem nebyl právě.

Viděl jsem ho z televizi o pár let půl děla.

Ty jsi byl v městě, kde měli VHS-ky na rozdíl.

Já jsem byl v městě, kde měli televizi.

Takže to je pak jednoduchý.

Takže jsi to viděl s reklamou?

Takže jsem to asi viděl z reklamy, ale jako by v tom věku mi to bylo jedno, to jsem bral, že takhle se dívá na filmy.

No jo, jenže on, víš co, tam byly takový ty reklamy, které byly všechny inspirovaný Matrixem, takže takový ty Winter Fresh, ale s černýma brýlemi.

No, tak to je všechno.

To je všechno.

To byl vlastně hezký.

A proč jsi neřekl nějaký artovky, nějaký kohetní filmy?

Tak jako má to být osobní trošku, tak tohle jsou pro mě takový nejhlubší zážitek.

Dobře.

Tak tedy, jsme rádi, že nám Píšešiny ty tržby přivezl si klebíčky, tím jsi splnil svoji historickou vlohu.

Děkuju za pozvání.

No, Rym si mě samozřejmě ukrodl Werkmejstrově harmonie, jo, to je prostě velká pecka, ale...

Takže ty už jsi to vlastně viděl, tak si nemusíme pouštět těch prvních 10 minut.

Je to opravdu ta první desetiminutovka, to je něco, to musíš vidět.

No, mám tam Matrix, protože mě bylo 13, byl jsem v kině, začal jsem kvůli tomu milovat filmy.

Mám tam Mulan Druž, to mě první jen ukradl Milan.

Miluju Davida Leana, jeho filmy, takže Lawrence z Arábie pro mě nej.

A Davida Lina si zamiloval jako kde?

Normálně na Blu-ray nebo v televizi?

No ta video učil mě Petráš v Jihlavě.

Aha, no tak to chápu.

Tam toho moc nebylo, ne?

Buď Sněhurka a sedm trpastých, nebo Lone and Sarabie, tak Valej Jirka, viděl, do čeho šádat.

Před svou mrakem.

Před svou mrakem.

Podle mě je to lepší ještě jak před Tuxvitem a miluju to ten film.

A ještě jeden?

Jo, a seš potichu a mám se nakláníš.

Věc.

To musíme teďka všichni ohluchli, ale pohodě.

A jsi obecně Carpentrovec nebo jenom věc?

Obecně ne.

Od Carpentra viděl jsem kvůli něčemu, jak se jmenuje ten film s tím autem?

Kristýn.

A to je sračka.

Kvůli něčemu, jako souloži nebo?

No spíš kvůli...

Kvůli něčemu, co píšeme.

Jo, takhle.

Já myslel, že nějaká houka se chtěla dělat nějakou sračku.

Ne, Carpenterověs nejsem.

Dobře.

Tak to se ví, to nemusíš jako mlžit.

Já jsem vlastně Halloween viděl někdy před čtyřma, pěti rokama, protože jsem nemohl se podívat hladové do očí vůbec poprvé, takže... A pak jsi se na to podíval a už se smoch, jo?

Jo, jo, teďka už mu koukám do očí často.

Ale furt se trochu studí.

Já jsem si říkal, proč jsme sem přijeli, tak jste na sebe čuměli minutu.

Ale...

V pohodě.

Karle, nebylo to hodinu 21, 26 minut.

Co jsi chtěl říct?

Ještě to dořekni.

Ne, ne, už seš fajn.

Už je to pryč.

Máš tady sice vývod.

Ten Matrix, no.

Karle, pojď, musíme popohnat.

Musím jako zdůraznit na točně, že podle mě nikdo na světě není tak blbej, aby dělal podcast s devíti lidmi.

Ježíšmarja, my víme, proč tě nezveme.

Ale tak nezněla otázka.

Karle, co je tvůj film, největší film tvého srdce?

Tíslo jedna, je to velmi klišovitě Forrest Gump, prostě klubíčko pozitivních pocitů jako od A do Z, kdy hodný člověk prochází zlým světem a nikdy jako není zlý a pořád je dobrý.

To je docela blbý vysvětlení.

Ne, výborně.

Pojď dál, pojď dál, pojď dál, rychle mi si toho nevšimne.

Napíj energii od začátku do konce.

Pořád svou první otázku.

Druhá pozice je společnost mrtvých básníků, jelikož Robin Williams je podle mě nejlepší komik všech dob a jeho dramatická rola je naprosto fenomenální a mám…

To říkali mě rád, můžu to udělat.

Mroč, Petře, mroč.

Neříkaj to, že mrtvej už.

Krásný výběr, krásný.

Pojď tam.

Super, je to špatný?

Dobrý, pojď, pojď.

Ne, jenom prostě Robin Williams je takovej, nevím.

Je Robin Williams cool?

Jo.

Jo, je cool extrémně.

Nejvíc.

Nejvíc?

To znamená, že ty nejseš cool.

Přesně, přesně.

A já vás občas otestuju.

Pojď, Karle, pojď.

Dobrý den, Williams, vynikající třetí místo.

Casablanca, totální černobílá klasika, nahláškovaná.

Čekaj, čekaj, mě se líbí, že IMF si uvědomil ve 27. minutě, že nestíháme.

Takže to začne popohánět na servici ty tři hodiny.

Já jsem rád, že to je jediná to pětka, že další otázky už jsou trošku střídmější, ale my to natáhneme.

No, co bylo za třetí?

Otvorka Sablanka, že je vynikající.

Když se na tom byl v kíně s infovou manželkou, tak jsme se smáli od začátku dokonce a bylo to fenomenální.

Smáli jste se infovi?

Jasně.

Tohle je tvé poslední dátočka.

Tak je to hrozně dobrý.

Čtvrtý místo.

Hedy spolu ještě nebyly, ne?

Nebyly právě.

Takže ty jsi ji balil?

Ne, jenom jsme si tak jako seděli.

Jenom jste si tak seděli?

Kámoši v pohodě, nic tam nebylo.

No tak, přijdu domů.

Pokračujte.

Jenom si tak seděli a smály se infovi.

Že nemá být v dnešní relaci, tak jsem rád, že jsme to dodrželi a nezmiňujeme ji.

Skvělá práce.

Čtvrtý místo, zahybáme ke schále, kterou z vás nikdo neřekl a stydte se za to, dobrý, Kocův režim to zachraňuje.

Nejlepší akční film všech dob a nestydím se za to,

Totální nářez je jako by Connery geniální kejč v precizní ploze, kterou by uměl zahrát jenom on a nemá to chybu od začátku do konce.

A velké finále... Koukám na tahák, sorry.

Velké finále, život je krásný, Černobylá klasika, nádherný, pozitivní vánoční film, který je akorát jako deprese od začátku do konce o sebevraždě a mám to hrozně rád.

Má někdo jiný černobílý film než Karel, který má dva?

Mám dva černobílý, pozor.

On měl Bélu, bacha na mě.

Jo, dobrý, tak vidíš, jak jsme kulturní, máme zásah představu kinematografii.

Kocouré, natoč to na sebe, já jsem tě teďka vypnul, takže já tě za chvíli zapnu, ale vlastně...

My, proč jsme se tady sešli takhle v devíti lidech?

My jsme... Trailer Zone vznikla... Já nemůžu říct svojí topětku?

Ježišmarja, já se tě chci dát... Já ti chci dát epickej úvod... Dobře, dobře, dej, promiň, promiň.

Proč my se takhle scházíme v devíti lidech?

Protože Trailer Zone a po celé zem Movie Zone vznikla na základě toho, že jsme se scházeli v legendární restauraci Havran.

Vlastně jsme se scházeli každou středu, si pamatuju.

Každou středu, no.

My kluci, co spolu chodíme.

A jako do tří, do čtyř.

Do tří, do čtyř jsme se ožírali jak do byci.

A non-stop jsme mleli o filmech.

Ještě jsme tam brali Trelina a právě Šušiku a mistra hlada nějakýho juniora z Liberce.

A pojď hlade, my tě vezmeme do party, dáme si s tebou pivo a budeme si s tebou povídat o filmech.

Vidíte, jak to dopadlo?

A z tohohle vznikl web, který teda ještě budeme probírat, protože jako v létě ho budeme probírat, protože Moviesom bude mít 20 let od prvního trailerovýho popisku, ale...

Vzniklo z toho i tohle setkávání a Movies on Life a proto jsme vám chtěli přiblížit tu nechutnou geekovskou atmosféru těch lidí, co se schází u toho jednoho stolu a 8 hodin už nám zbývalo jenom o 7 a půl.

Ty dlouhý stopáže jsou teď v modě samozřejmě.

Já jsem se snažil Petrovi říct, že je nemožný to technicky vyřešit a myslím, že k tomu dojdeme.

Ale zatím všechno funguje, takže necháme...

Necháme kocoura po tomto grandiozním úvodu a pohledu zpět říct jeho topku.

Ale jenom, že ty jsi to prostě spolu zahájil a lidi by si to měli kudevský uvědomit.

A ty jsi to i naprogramoval.

Trailer zom, první verzi.

Takže sice určitě řekneš nějaký prostě spotřební filmy.

Tak to je jasný, že jo.

Ale tvůj názor je relevantní.

To, že nemám vkus, to je samozřejmě jasný, já tady v té partě jako zvlášť.

Nicméně teda začnu Matrixem taky, to je můj úplně nejulíbenější film a viděl jsem ho v kině, bylo mi sedmnáct a byl pro mě naprosto, teďka nevím, jestli teda říkáte formativní nebo formující, jestli je oboje správně, nebo tak teda formativní.

Jelikož jsem programátor, tak tématicky je mi to strašně blízký, samozřejmě jako.

Ty seš Neo.

Samozřejmě já jsem měl, chtěl jsem mít vždycky svoji Trinity, že jo, chtěl jsem... Ale místo toho, aby si shodil Matrix, tak si na programu Otrider dozvolil.

Přesně tak.

A vždycky jsem samozřejmě tušil, že jsme jenom loutky v nějaký divný hře a že doopravdy tady nejsme a že jsme jenom v nějakým simulovaném programu, takže tohle mi bylo vždycky hrozně blízký.

V tom kyně jsem nakonec byl asi šestkrát a dodneška si pamatuju ten pocit, kdy jsem vlastně viděl něco, co jsem v životě neviděl a prosto to změnilo můj pohled na

Já s tou souhlasím, ale sremně, že mi bereš příští otázku.

Dobře.

Máš dobrý vkus.

Číslo dvě, Terminator 2 asi.

Výjimačně bych se přikonil k tomu, že původní se stříhaná ta normální verze je jako nejlepší.

protože v tý prodloužený Arnold, který se směje a mě to trošku boří celou tu auru toho jako nezničitelnýho jako stroje.

Nicméně ta scéna je samozřejmě jako ohromně vtipná, ale prostě do toho filmu nepatří a neměla tam bejt.

Jinak ten film je naprosto boží a strašně jako zbožňující scénu, to vždycky říkám Hladovi.

kdy vlastně už jedou na konci do té továrny a jsou tam ty dvě auta zaháklí v sobě a Arnie jenom přeskočí takhle tu korbu a takhle vystřílí do té kabiny celý zásobník.

To je prostě tak strašně cool, že tohle prostě dělá jenom Cameron.

Ty vole, já vidím, jak oni se sejdou.

Včera jsem na Renfjorda a říkal, hlade, hlade, čau, čau, musím ti něco říct.

Viděl jsi ty zaklesnutý kamiony do sebe?

Hahaha.

A ten celý zásob jich vyprázděl.

Ty mi jenom závidíš, že mám pořád ten entuziasmus.

Já jsem si právě říkal, fucking nerd, jenom o deset let dřív než Ondra.

Tak lidi, kteří jsou mrtví u nit, to nemůžou pochopit, to je jasný.

Číslo tři, asi skála.

Ač dneska už koukám na televizi málo a většinou, když něco dokoukávám, tak si to pouštím zpětně a už jsou ty technologie, který to...

který to umějí, tak vždycky, když narazím na skálu někde na nějaký televizi, tak koukám real time, protože je to film, který, když prostě vidím, tak ho dokoukám bez vzhledu na to, kolik je hodin a jestli se děti koupují v vaně sami.

Paradoxně samozřejmě jsem ho viděl poprvé v dubingu a už to tak jako zůstalo, že jo.

Vždycky už na něj koukám v dubingu, protože

– A tam je generál Othorny.

– Ano, tam je generál Othorny, je tam oko za okopané.

– Britská inteligencia.

– Ano, má velmi vyvinutou britskou inteligenci a podobné hlášky, takže je to hodnotný z tohle hlediska, ale hlavně teda jako boží akce, non-stop prostě řežba a Connery, Cage, prostě skvělý duo, že jo, úplně jako nepřekonatelný.

Říkal jsem tři už, nebo jo?

– Tři?

– Číslo čtyři asi Pulp Fiction.

Protože to jsem viděl... Neotřelá volba?

To jsem to nikdo neřekl.

Nespoprvé?

Nikdo to neřekl.

To jsem viděl ve 14. v kině a myslím, že jsem byl asi, já nevím, třeba po pátý, po šestý v kině teprve.

A byl jsem na tom vlastně jako bez rodičů, přestože to nebylo přístupné, tak jsme se tam nějak jako propašovali.

A tam jsem poprvé viděl prostě něco, co jsem taky jako v životě neviděl.

Nějakou hru jako s časem, že jo, tam je to přehazování těch časových rovin.

extrémní násilí, na který jsem nebyl úplně zvyklej, to podsvětí celý a ty historky prostě všechny dobře vypointovaný a nutilo mě to fakt jako přemýšlet o tom filmu strašně dlouho, jako fakt týdny a

Prostě Tarantino ve vrcholný formě a samozřejmě ten soundtrack asi jako všichni tenkrát jsem ho sížděl taky.

A ta záliba jako Tarantinova v těch písničkových, výběrových soundtrackích, těch songů, který nikdo nezná, to mě drží jako do dneška.

No a pátý místo, to jsem si uvědomil teďka minulej víkend, že ten film mám vlastně strašně rád a že si zaslouží to pět a určitě to nikdo nebude čekat, ale je to Maverick.

– To jsem viděl v naší tabuce, že si dal 10 z 10.

– Je to prostě totálně desítkový film, protože to je jízda od začátku do konce a Gibson v nejlepší formě, ještě ten dubbing samozřejmě mám taky jako na jetej, takže...

Viděli jste to kluci vůbec?

Já jsem chtěl právě říct, že mladý musíš vysvětlit, že to není ten Top Gun Maverick.

Jo, jasně.

Zase tak mladý nejsme.

Ale takový to, že jo, taky ho znám z dubbingu, s dubbingem a tam ty dlouhýho jako, takový ty zasekávačky přesně sedějí k tomu gibsonovskýmu jako neurotismu.

Strašně dobře si to sedlo a ta postava je prostě super likeable, že jo.

A která je nejlepší scéna v Maverickovi?

No tak to je úplně bez debat.

Jak se Jodie Foster podívá do dvou vana a přeměří jim pera.

Podle mě to je jiná.

Je to to cameo s Danny Gloverem.

Ano, jak tam zahraje ta hudba.

Protože to je tak strašně jako zaroh v tom vesmíru těch filmů, že tohle dneska nikdo jako nedělá, že tam hraje ta hudba z toho filmu, oni se na sebe dívají.

Saxofoníčka.

Glover ještě řekne I'm too old for this shit, že jo, když omizí, takže tam je jako všechno.

Samozřejmě ten poslední, ten závěrečný karbanický finish je jako taky boží.

Molina je tam skvělý.

Jodie Foster hrozně cute, že jo, ta scéna, kdy mu tam vypere tu košinu.

Dobře, tak já tě zase mutnu.

Je to fajn.

Pro mě je to jako desítkový film a jízda od začátku do konce je strašně vtipný, nabušený.

Všichni ve vrcholný formě super.

Podle mě to řekl úplně krásně a já jsem dojatej z té naší první otázky v 37. minutě.

Ale ještě já?

No jasně.

Ale aspoň máš na to už ten čas.

No já jak jsem se nepřipravil, tak jsem úplně dojatej, že kdybych si tady vypůjčoval za každýho, tak by to nebyla top 5, ale top 20, takže jako se mi líbí, že jedeme na té stejné vlně, i když tady jsme trošku třeba rozptýlený.

Jdem až moc na stejné vlně možná.

Tak to roz

Já to nedoseknu.

Řeknu na prvním místě samozřejmě, nebo ne samozřejmě, teďka bych v daný moment bych řekl MOTRA, protože si ho pouštím v každý kvartál.

Chystám o něm speciální video, který změní dějiny českého internetu, bude se mi začnout všichni smahy, jsem totální magor.

Ale to nevadí, budeme se na to těšit.

Já s váma.

A užijeme si ty tři a půl hodiny, který to bude mít, ale prostě je to legendární gangsterka, ikonický film, dokonale natočenej, dokonale zahranej, je to opravdu ten etalon Hollywoodu, takže kdo to neviděl, měl by to okamžitě napravit a to samý platí.

No ne to samý, úplně něco jinýho, ale kdo to neviděl, měl by napravit i Barryho Linn, na který ho tady musím říct.

Nikdo ještě neřekl žádnýho Kubricka, uvědomujete si to?

Že jste parta Buranů.

Jenom já to zachráním.

Tříhodinový historický flák, který jsme, vlastně s tebou ne, s Česmírem jsem to musel natočit, protože jseš vidlák.

Tak máme o tom samostatný speciál, kde vysvětlujeme, proč je to ikonická záležitost.

Opravdu nevleze vám pod kůži úplně snadno, ale když tam vleze, tak už tam zůstane navždy.

Je to fantasticky nasnímaný, zahranej, hudbou vybavený, krásně nasnímaný snímek, takže lahoda.

Pak tam řeknu vyvolenýho.

kterýho taky nikdo neřek, ale je tady někdo, kdo si myslí, že Vyvolený není úžasný film?

Rymzi, přivlašte.

Je jako velmi fajn.

A vy si myslíte, že je to mistrovský dílo, nebo ne?

Je to super.

Lepší než Barry Landon.

Dobře, já už se neptám.

Vyvolený, naprosto zásadní, mysteriozní thriller, šamalan ve vrcholné formě, nádherný kompozice, úplně skvěle vymyšlený, formálně vytříbený film, kdy se prostě na to kocháte se, koukáte se a překvapuje vás neustále, jak to režisér dokáže vymyslet a nasnímat.

Mrzí mě, že Ted George odešel zrovna v tuto chvíli, ale trošku jsem to čekal.

Pak bych řekl film, který se objevoval i v TOP1, že v říčku nejlepších filmů všech dob podle filmových kritiků, a vy jste se o někdo ani nedotkl, trošku se přibližil i v říčkochem, který řekl na severo-západní linkou.

A já ho zmíním.

Je to Vertigo.

Mysteriozní, takový vlastně magický film,

psychoterapie, dokonalý barvičky tehdy, Hitchcock ve vrcholní formě, James Stewart z filmu Život je krásný.

To znamená úžasná, opojná podívaná a jestli si Robert Downey Jr.

myslí, že to jde zremajkovat tak, aby to nebyl úplnej trapas, tak se šíleně plete, protože ta atmosféra je neopakovatelná a to takový jako

pomalý, táhlý, náladový vyprávění, to se prostě nedá zopakovat.

A pátý film dneska řeknu třeba, přidám se k infovi, když se přiběžu tomu Hitchcockovi a řeknu Indiana Jones a poslední křížová výprava, protože to je dokonalej, dokonalej, dobrodružnej film.

Samozřejmě tam lehce ťuká na dveře Moulin Rouge, který jsem měl dlouho na topědnice, Matrix Revolutions třeba mě úplně bere, ale těch filmů je požehnaně

A nejsme tady čtyři a půl hodiny.

Ti řekli pět, jenom si musel říct asi osm.

Ne, já jsem řekl pět.

Ty jsem řekl, že se nevyšli.

A samozřejmě, jestli jste cokoliv neviděli, tak si to půjste a jestli jste to viděli, tak si to půjste znovu.

První pasáž máme za sebou.

Můžeme to vzít rychleji už teďka.

Ano, výborně, takže.

To už jsou věci, které mám připravené.

Takže já bych rád vykopnul druhou z deseti.

Ano, nejlepší český film.

Můžeme vzít rychle.

Asi jsme měli vzít jeden, já jich mám asi pět.

Vezmeme jeden.

Každej striktně jeden.

Dobře.

Tak Milane, pojď, nejlepší český film.

Spalvač mrtvol.

Proč?

Protože to je prostě hrušinský v životní formě, režim je to naprosto geniálně i záběrově koncipovaný a je to teda sice silná deprese, ale rád si ji dám jako kdykoliv.

Co máš ty?

Karamazovy.

Ty vole.

Ty se asi nic před rokem 1988 neviděl, ne?

Ne, tak jako by Spalová čmrtovol by tam taky asi klidně mohl být, mohly by tam být další filmy, který nebudu tady brát ostatním, ale Karamazovy vím, že mě prostě jak na to první zhlednutí zbourali tím, jak byly meta a tím, jak vlastně to bylo něco, co jsem od českýho filmu nikdy nečekal.

A ty jsi to pochopil?

Já nevím, jestli jsem to pochopil, vím, že se mi to líbilo.

Dobře, mně se to líbí.

Neber mu to, to je dobrá, neutřelá volba.

To je pohodě.

Já řeknu, všichni dobří rodáci, můžete si to pustit na Netflixu,

Poetický film, opravdu kronika, vlastně bych řekl kronika Československa, že tam máte ten nástup komunistů, pak tam máte nějaký jejich úpadek.

Nádherná, nádherná freska o tom, jak se žilo na vesnici v 50. a 60. letech, úžasně odvyprávená, krásně zahraná ta poetika, ta atmosféra, to je prostě nejlepší český film.

Úplně bez debat.

Vůbec nevím, proč se tady hlásíš a chceš něco říkat.

Ale máš na to právo.

Hoří má panenko.

A to je taky dobrý.

To si pouští často 10 z 10.

Taky si to pustí na nefektu.

Jasná desítka.

Takže nakonec až tak pod těma rodákama.

Vypovídej se vývode.

Prostě za mě možná nejlepší nebo můj neoblíbenější film od nejlepšího českýho režiséra.

A to už něco znamená.

To znamená.

A prostě krásný nesmlouk, nebo ne krásný právě, že velmi děsivý, strašlivý a nesmlouk baví trpání do negativních lidských a českých vlastností a to mě baví vždycky.

Řekl jsi to hezky, řekl jsi všechno.

Už zase moč.

Imfe, povídej.

Jak utopit doktora Mráčka a nepkonec vodníků v Čechách a v těsným závěsu Adéla, Karpaty, všecko tohle.

Tyhle ty český veselohry si myslím, že v jistý době byl svébytný žánr.

Máš rádu fantasknost.

Ale je to skvěle obsazený, jsou tam perfektní na svoji dobu skoro až revoluční optický triky a krásně to buduje ten lore.

Čekaj, jak vyleze z toho umyvadla?

No samozřejmě, kopecký ty vole, no.

Tam bylo zrcadlo a on vylezl z umyvadla.

Neprozrazuj to.

Ať se to další generace taky užijou a žasnou.

Ale skvělý casting, skvělý komediální timing.

Prostě tyhle ty filmy mohl bych jmenovat ještě další dva, tři.

Nebo jak nazvědčovali tu tlustou paní a ona žrala ty brambory.

Vidíš, taky si to pamatuješ scénu za scénou jako já.

Protože to dávají vole čtyřikrát týdně v televizi.

Je v tom trošku ty dětský najivity, trošku ty nostalgie, ale stejně si zatím stojím, protože to prostě pro mě jsou vzpomínky.

Řekl jsi to hezky.

Hezky.

Máš horníčky?

Ano, mám horníčky.

Vždycky všechno dávám do správné horníčky.

Super.

Hlade, já vím, co řekneš, anebo se pletu.

Já chci být poslední, protože chci, aby to zazněly oba ty dva filme, mezi kterýma teďka hrozně váhám.

Tak dobře.

Kocouré, chodili jsme spolu k Havranovi, povídej.

Tak pro mě je to úplně bez debat Jáchyme hodě dostroje.

Je to prostě film, který absolutně nejvíc, jako nejlíp uchopuje tu komiku Luďka Soboty, který mám hrozně rád.

A zároveň... Je pravda, že v konkurenci filmu ještě větší blbost, než to doufám.

Nejlepší uchopení není zase tak čistý, ale... Vlastně nic moc dobrýho už jako nevzniklo.

A nicméně je to i vlastně dobrý Svirák a Smoljak, přestože to netočili, točil to Lipský, ale mně se na tom filmu líbí, že jsou tam jak ty svirákovský postavičky, takový ty prostě charaktery, tak je tam i taková ta...

takový ten cakrovský přesah do té blázněvé střely, jak tam rozklepává ten největší… – Psychedelia je taková.

– Prostě je to roztažený všema směrama do té komedie a je to totálně nahláškovaný, prostě taky jako skála, kdykoliv to běží, tak dokoukávám.

– Škoda, že když jsme to promítali, tak nedorazil ani Ludvík Sobota, ani lidi, ale jinak to bylo fajn.

Ne, dorazil z toho.

Tede, povídej.

– Jaká byla otázka?

On byl pro pivo, tak ne.

Nejlepší azijské filmy, vole.

Kocov na to řekl, já chybám hodně dostroje.

Já samozřejmě jsem v obraze, takže český film nejlepší.

Já miluju na samotě u lesa.

Ty vole!

To je poezie.

To je poezie.

Děda Komárek.

Poperte se, kuci.

Malemy.

Chčí a chčí.

Chčí a chčí, no to je tematický nesklad.

Jitko, králo, já si to pouštím tak jednou za dva měsíce na Netflixu, spolu s Vrchný, Prchný a Vesničková střediskova.

A je to nekonečná studnice hlášek.

Tak, tak.

Děti, rychle sem.

Častěji jsem možná viděl ještě vesničkova a třediskova, ale na samotě ovlesa je jednička.

A ty budeš takový dědakománek, ne?

Až budeš starší.

No, jako jestli to dožiju takového poženaného věku s mojí životosprávou, nevím, ale... Co děláš s životosprávou?

Já nevím, tak jako, já nevím, Děda Komárek, tak Kembr, ten byl starý už ve třetich letech, ale... Děda Komárek to nikdy nechal stát a nefetovat, nebo co člověku říct?

Dobře, tohle je stejné.

Ustředujeme mikrofon.

Co jsi vymyslel, Karle?

Karle, proč to bude Děda Komárek?

To jsem jako nadšený, že někdo z vás by řekl na samotě u lesa a tenhle v poslední chvíli by to vypálil.

Takže nenapadně tam hodím vratné lahve, což je ale ty vole x levelů jako slepší.

Vratík na samotě u lesa, vole.

Tak na samotě u lesa třeba, podle mě...

Vynikající nahláškovaný do začátku do konce a já vlastně jako velkoměšťák, co tahnul jako na konec světa, tak to oceňuju dvojnásob.

Super.

Tak horé.

Těch smích, kterou tam nepadlo ani jedno, tak jste mi vůbec nepomohli.

Takže já řeknu světáky.

Ty jsi myslel, že řeknu světáky, že jo?

Ne, já si myslím, že u nás nebyl... Jsi šlibíček naší redakce.

Že u nás nebyl napsanej lepší scénář a líp obsazenej film, kde opravdu jsem to viděl podle mě třeba padesátkrát a pokaždý tam měl nějaký detail, kterýho jsem si nevšiml.

A myslím si, že něco takovýhleho, kdyby teďka někdo napsal Hollywood a dokázal to správně obsadit, tak jim jako zboří celý komediální žánr.

Že v tom je fakt jako český filmový zlato.

A má změnit ten druhý nebo tři dobu.

Změň ho už to.

Ale vynález zkázy.

Já si myslím, že... Já si myslím, že... Já myslím, že to druhý budeš mít v dědictví.

Ne, to jsem si myslel, že budeš mít v dědictví.

Že budu milionář.

Já mám vynálezkáři strašně rád, mám rád to naivní zobrazení té představy té budoucnosti a mám rád ten vlastně ten způsob, jak se pracuje s trikama v těch podmínkách Československa, kdy vlastně nebylo nikde nic, ani jako vůle něco vymyšlet a jenom těch pár lidí, který tu vůli mělo, tak musel opravdu napnout síly, aby vymysleli něco originálního a tohle je opravdu gigantický v tom, co se povedlo vytvořit.

A je to jak ta Kotvorová skála, taky.

Jakmile to někde zahlídnu, tak to musím dokoukat.

A je to fascinující.

Hezký, hezký.

Já jsem vlastně dojel, teď chci se dívat na filmy.

Vlastně já bych jenom jako rychle místo na samotný život.

Těhle se bych rád řekl cestu dopravy kudiky.

Dobře.

A jinak pro nás s kocourem není nic jizýho lidskýho.

Já jsem neřekl film, který spousta lidí nevidělo, ale možná jo.

Kladě mu na čarodějnice si puste.

Výborně, krásně, úžasný.

Vytáhni sedmou kategorii.

Další kategorie, třetí kategorie.

Nejvíckrát viděný film...

Tak jo, tak já se jdu vyhcat a kareo začne, ať to ke mně dojde.

A nemusím to poslouchat, tady ty vaše hovna.

Já říkám Dobrý ročník a Ted vedle mě říká Dobrý ročník.

Tak jsi mě to vrátil.

To bylo za nás.

Děkujeme.

Takže jste hotoví?

Ne, nejsme hotoví.

Můžeme jako vysvětlovat ještě.

Zkus třeba říct kolikrát.

Když se zavřete třikrát, tak jdeme...

Desítky zhlédnutí, podle mě.

Ale já navážu na Karla a řeknu jinýho Rusla Kraua.

Master and commander.

To...

To bylo takový referenční DVDčko jako domácí kino.

DTS zvuk dvacetkrát, jestli jsem to viděl.

To je nejlepší filmový zvuk všechno?

Největší pecka.

Já jsem s tím DVDčkem jednu dobu pomalu usínal.

Takže tak.

To bylo trošku creepy, ale budiš... I Rimu si ho rozhodil.

Naopak.

Kdo to bude?

Kdo to bude stříhat, to video?

Já to tam zůstanem.

Máš mě pivo.

Já z dob VHS-ek určitě Vetřelci, moje nejošoupanější VHS-ka, samozřejmě nejlepší, objektivně nejlepší film ze série Vetřelců, že jo, o tom se nebudeme vůbec bavit.

A pak teda v kině mám takovej bizarný rekord, Bad Boys 2 jsem viděl 23x, teda...

Což dneska asi neobhájím, protože ten film jsem od té doby neviděl, co jsem ono posledně viděl v kyně, ale výhoda byla, že jsem tenkrát v tom kyně pracoval, takže jsem na tom mohl chodit zadarmo, kdybych za to platil, jak je to asi horší.

Ještě mám podobnou historiku s jedničkou Killbilla, to bylo deset až dvanáctkrát a pak už jsem byl poměrně normální.

Já budu mít podle mě epizodu čtyři, protože se ke mně dostala v ten správný moment, když jsme koupili video.

Měli jsme asi čtyři videokazety.

Z toho byly dvě, dva díly Kačenky a strašidla.

A někdo sehnal Star Wars, nějakou pirátskou kopii a mě to samozřejmě naprosto chytlo, když mi bylo těch osm.

A koukal jsem o to třeba i dvakrát denně, že jsem si pustil půlku filmů, než jsem šel do školy.

Pak jsem to dokoukal a večer to dal znova.

Takže si myslím, že třeba během půl roku jsem to opravdu mohl vidět

Stokrát.

Ne třeba v celku vždycky, ale když by se to napočítalo, tak by to tak asi bylo.

A tím pádem si myslím, že mám zdaleka nejlepší film z vás všech.

Je to možný.

Petře neměl si odcházet, byl to špatný nápad.

No přišel si o hodně teda, ale nepřišel si o to, co já jsem viděl nejčastěji zkrátce.

A to je pro mě důležitý.

A to je skála, protože to jsem měl jeden čas asi jako takový předsevzetí.

Jako lidi plnějí modrý život, tak já jsem si prostě každý ráno pustil skálu, nekupejte do toho stolu.

Tak.

Takový film neznám.

To se nikdy nevohrálo.

To se ohrálo, tak se to nahrálo znovu, že jo?

A pak přišly DVDčka a digitální.

Ne, myslím, jako jestli se těma neohrálo, tak to se ohrálo asi hodně, jestli se to ohrálo na VHS-ce.

Ne, to se mi nikdy nebohrálo, jak říkal Kocour, že když to někdy vidí, tak prostě na to kouká od té chvíle, kdy to vidí až do konce.

Tak to je přesně ten okamžik.

A pak mám Komando, na který jsem prostě, já nevím, koukal v jeden čas úplně furt a pak jsem si u babičky hrál.

No já vím, ale tohle jsou opravdu desítky zlínutí a já nedokážu upřímně říct, jaký z těch dvou filmů jsem viděl vícekrát.

Já jsem nedělal takových desítek zlínutí třeba.

Skálu jsem koukal, protože to byla zábava.

Komando pro mě v jedenácti letech byl manuál.

Víš, já jsem pak chodil u babičky a u dědy s takovým klackem a na to jsem si... Jsi takovej drsnáko.

Na to jsem si jediný... Tak jsi tam maloval, ty.

To byl moje takovej... Somativní filmek, už tady dneska několikrát.

Ano, to byl, to byl klacek ve tvaru M16ky a jeden hřebíček byl spoušť a druhý hřebíček byla mužka a a terorizoval jsem.

Střelil jsi ti živý ploty jako Arnold v komandu.

No ne, my jsme měli králí kárnu a já jsem tam vždycky házel nějaký šišky a předstíhal jsem, že to jsou granáty.

No a kolikrát jsi to viděl třeba?

No tak sedmdesátkrát, osmdesátkrát.

Tak to asi znáš.

Tak už, Rymzi, povídej.

Já jsem hodněkrát neviděl nic.

No to mi jen právě jasný.

Co jsi viděl nejvíckrát?

Když jako nepočítám takový to, co říkal všechny ty československý komedie, který běží v televizi, člověk to tam náhodou přepne a potom už u toho zůstane, tak když nepočítám tohle, tak jako cílně jsem si asi nejvíckrát pustil

Pulp Fiction, což bylo tak třeba desetkrát.

Víc jsem nikdy nic neviděl.

Pak se můžeš dívat na všechny ty delitáry, když máš tolik času.

No právě protože nemám vůbec zájem vidět to, co jsem už viděl a chci vidět něco dalšího, protože vím, kolik jsem toho neviděl.

No a když vidíš něco dobrýho?

No tak je to jako dobrý, ale nevěřím, že je to tak dobrý, abych to viděl dvacetkrát místo devatenácti dalších dobrých filmů.

Jsi hrozně chytrý.

Já bych tam dal asi ty tři mušketýry s Michaelem Yorkem, protože pro mě je to ultimátní oddychovka, nemyslím si, že je to nejlepší film všech dob, ale kdykoliv si to pustím, tak je to prostě bezpečný prostředí, příjemně nadabovaný, střídá se tam komedie s akcí, jsou tam cool herci, herečky, kostýmy, takže ta nová verze to má těžký se mnou, má to těžký.

Dokážete to pochopit, nebo si říkáte, že jsem debil?

Já to naprosto chápu, já jsem si je dal někdy začátkem letošního roku.

A je to přesně tak, jak říkáš ty, je to safe space.

Víš, do čeho jdeš a je to dobře udělaný.

Něco jako Kačenka a zdrožitla, třetí část.

Přesně tak, ale tam jsem se trošku bál u těch částí, který byly natočený v Rakousku a byli tam rakouský herci a divně mu mluvili jako tou kusou.

Že jim to nezapadalo, jim to do huby, jo.

Čeká, není to něco jak pantal?

No je to taková kouzelnická špičovina.

Jdeme dál, jdeme dál.

Nevíte, co je dobrý vybora?

V.I.M., Kačenka a Strašitlo.

Ne, to je tak šedesátka maximálně a to ne.

Ondra, a tohle jsem třeba viděl ty tři mužky týdy třeba sto dvacetkrát, že jo?

Protože když jsem byl nemocnej, tak jsem si to na té VHS-ce pustil.

Ne tak moc, jako info bych to měl ošoupaný do černých kostiček, ale furt jsem si to užil.

Co jsi viděl ty nejvíckrát?

Tak já jsem to řekl u těch nejlepších filmů.

Mně to je jednoznačně Smrtenostná past, kterou jsem prostě sížděl furt.

Ale tak, abych byl originální, tak řeknu druhýho Bruce Willisa a to je Armageddon, kterýho jsem teda taky... Jsi možná až moc originální, ne?

Furt dokola.

Hele, já ten film miluji, ale uznávám, že to je takový jako guilty pleasure, ale nechci se u toho cítit moc guilty.

No, ale cít, cít.

Je to pleasure.

A Star Wars epizoda 3.

Dobře.

Určitě, jestli se rozbíjeme, budeme zlí, protože to jsem v dětství jezdil furt a i doteďka si to dávám jednou ročně.

Prostě ultimátní scény a když mám blbou nádu, tak si na YouTube pustím i tu jejich zpívající scénu.

To je úplně genialní.

jim ti to schválí.

Já mu to schvaluju, ale ještě za sebe bych musel říct, Šumana Matoušerovna Riviero, to jsem viděl hrozně často.

Já taky.

To byla jedna z takových těch šesti filmů, které polovali v roce 90. po České republice.

My jsme na tom byli i se třídou.

A nejhorší je, že to prostě si pustíš 35x a u 36. zjistí, že to není tvůj objíbený film s Bradem Spencerem a Terencem Willem.

Hele, já jsem občas ležel v posteli, jo, a normálně jsem si vzal knížku a takovou kuželku a předstíhal jsem, že řídím volantem.

A dožadoval jsem se to, ať mi někdo přinese ty bagety a buřty.

No, to se nestalo, tak jsem si musel jít pustit ten film, ale... Tuk-tuk kategorii nejvíc traumatizujících filmových zažitek máme až za chvilku.

Vždycky jsem chtěl řídit toho Tyráka.

Dobře.

Ripím.

Co tam je dalšího?

Co tam je dalšího?

Největší kinozážitek.

No to bych spojil i s tou další sekcí, nejvíc traumatizující kinozážitek.

Už jako nahoru a dolů.

OK.

Ale nechce, aby ses rozbrečil, zase zotvářel ses tak vážně.

Já tam vždycky víc variant, ale teda dobře, jako jeden z největších kinozážitků byla původní trilogie Star Wars, když to vyšlo v té special edition v roce 97 a šlo to do kin.

To šlo čtvrt roku od sebe, ne?

No, šlo to vždycky po sebe a bylo to někdy napříč tím rokem.

To jsem teda viděl v Kultoráku v Ústí nad Lebem, kde netopily, ale bylo mi to úplně jedno, protože to prostě, měl jsem ty zimou mry javky.

To by byla reálna kinematografie.

No, já jsem měl tu housinu, protože tam netopily a protože to byl geniální film.

Samozřejmě v té době už jsem to viděl z VHS-ek mnohokrát, ale vidět to na tom velkém plátně a ještě být občas překvapenej, občas trochu zhnusenej těma úpravama,

Počkej, to jsi byl fakt zhnusenej?

Tak nebyl jsem zhnusenej, tenkrát ještě nebyl internet, aby mi řekl, že mám být zhnusenej, takže jsem byl vlastně hlavně nadšenej.

No tak to, to byl pro mě jeden z vrcholů, samozřejmě těch vrcholů je víc, ale nechám si to ten jeden.

A nejtraumatičtější kinozážitek pro mě byla projekce Mnichova.

Jeden.

No teď jo.

Jeden zážitek se třema filmama, vole.

No tak a je to trilogie, ježišmarja, vždycky jsem šel do stejného kina se stejně otravnou osobou, co tam trhala lístky.

A měl jsi stejnou husí kůži.

A měl jsem stejnou husíku, že by tam furt netopily.

I v létě.

No nicméně, traumatický zážitek, šel jsem na projekci Mnichova.

Já teď nevím, jak se to kino jmenuje, ale byl kousek odnárodní.

A jeho charakteristikou bylo, že bylo hrozně dlouhý.

Takže když si sednu dozadu, tak jako... To byla ta kavárna, že jo?

Perštý.

Perštý, ano, ano.

Výborně.

Já jsem se to snažil dohledat, nedohledat a jsem to... Věděl jsem, že má to lepší paměť.

Ano, na prvští někde, když jste si sedli zhruba do druhé třetiny sálu, tak už jste viděli jenom takovou poštovní známku vepředu.

Ale já jsem šel na ten mnichov hrozně hladovej, ale jako, to byl opravdu takový ten pocit zžíravýho hladu.

A vlastně mi to ten film zkazoval, musel jsem na něj jít potom znova, abych ho docenil.

A dodneška, když mám občas hlad, tak si vzpomenu na mnichov.

Prostě mám to spojený, to trauma, a to trauma je pořád živý.

Takže tak, dobře, mě se, radši to nebudu rozdělit, nejenom hlad, jako když souvislost s genocidou a jako stíž židy, který tam hledovali v koncentračním táboru a do toho chudák inf, který si nedal půl hodiny kebabu.

Tak Karle, vem to od té strany.

Rychle, telegraficky.

Největší kinozážitek, bohužel budu odsouzen, ale jsou to první Star Wars, takže jako skrytá hrozba, jelikož mi bylo dvanáct, šli jsme s tátou do kina Galaxie,

Poprvé jsem zažil vlastně velkej prostorovej zvuk, kdy tu stíhačku, která jakoby přilítá, slyšíš dřív, než ji vidíš, a to bylo prostě jako… Do dneška mám tu vzpomínku vpálenou jako navždycky.

A Jar Jar Binks navždycky splněl tvoje představy.

Jar Jar, když mi bylo 12, tak byl jako zábavný.

Pokojící kinematografii.

Já šlám tu a do hovna.

Dobře.

A traumatizující.

A traumatizující za ten, jako můžeš ty.

A zajímá mě, jestli toho... Já vůbec nevím, co jsem spolu běhl v kyně někdy, jo.

Ty vole.

No, no, ty jsi tam jako nebyl právě.

A teď to ukážeš.

A teď to ukážeš.

A do teď pláčeš.

Ty dělej, jo, ale.

Začínám se bát, jo.

Takový henger.

Jsi přišel sýpovou manželkou, jsi přišel.

Vlastně jakoby v životě jsem nešel do kina na film, na který jsem jít nechtěl, kromě jednoho případu, kdy mě můj šéf jako civil donutil jít na Mimoně, který nenáviděl.

A prostě tak by ty hajzle, vole, půjdeš na ty Mimoně prostě do kina, napíšeš vole recenzi, nebo tě zabiju.

Tak jsem šel a trpěl jsem každou vteřinu od začátku do konce.

A vlastně ti díky bohu, že do Mimoňu 2 jsi šel do high school, takže ty sem vidět nemusel.

Super.

Mně se líbí, až... Ano, Karel se stal šéf redaktorem a řekl I'm the captain now a poslal na to Rimziho.

Nejdu na Mimoňu 2, pošlu Rimziho.

Mně se líbí, až Karel bude mít tři děti a ty se na ní taky podívají těma smuchotnýma očičkama.

Mimoňe.

On je super, pustíme.

Uvidíš, jak to doceníš.

Tak pojďte.

Nejsilnější kinozážitek?

Vlho, začínává pozor.

Ne, on je tady poprvé, nechte ho bejt.

Nejsilnější a nejvíce traumatický povídej?

Ježišmarja, z poslední doby, s Matějem.

To bylo i velmi intenzivního.

Trojuhelník smutku v Pěšťanech, festival Cinematik, největší sal na Slovensku, narvanek, prasknutí, lidi tam seděli na schodech.

Byla to velká pecka a blicí srací scény jako nezapomenu do konce života, takže z poslední doby tyhle ty, tenhle ten kino zážitek... A vy jste byli nachcaný, ne?

Trošku jo.

Jenom lehce.

Jenom tak tři chcany.

Jenom lehce jako v rámci... Profesionálně jsme k tomu přistoupili.

Jo.

A nejtraumatiz... no.

Pojíte, že byste nevěděli moc, do čeho jdete, že jo?

Jo, nám by loženě řekli, abychom si o tom nic nezjišťovali.

Já jsem zažil na nějaký uchcaný drama, který má dvě a půl hodiny a tam budu od půlky spát.

A tam se najednou zvracelo a vy... Ano, ano, ano.

Máš druhu humoru prostě.

Trauma v kině?

Já nevím.

Byl jsem na conjuringu na hororu od X let na zpátek v Jihlavě a nějaká holka vedle mě seděla, lekla se a velela mě koulu do rozkroku.

Tak to trošku jako trauma bylo, pak jsem musel jít přes půlku Jihlavy.

Že se pak lekla?

A co si na to řekl?

Ona byla pěkná, takže já jsem mlčel.

Ty prostě nevíš, jak na ty holky.

Vy mě si mě tady pochčí, to je jasný.

Takže tak.

Takže můj nejsilnější kinozážitek nejřív to bude Honorable Mention, protože prostě můj první film v kině ever, takže sám doma.

Prostě poprvé jsem viděl něco v kině, pochopil jsem koncept toho všeho a zamiloval jsem se do filmu.

Ale teda pokud mám říct takový ten real shit, tak to je prostě poslední Mad Max.

U toho jsem opravdu vnitřně řval nadšením a vůbec jsem nechápal, že ten film vzniknul a že je v kinech a že se tam dějou věci, které se tam dějou.

A dodneška prostě mě mrazí v zárek.

Měli jsme projekci tři měsíce zpátky a prostě furt se to opakuje.

Je to boží.

Nejvíc traumatizující zážitek je zhruba 20 let zpátky na Fabiofestu, kdy jsem se dostal ve dvě ráno na projekci kruhu.

A potom po té úvodní asi pěti nebo sedmi minutovce, kde je teda ta první smrt, tak v první řadě někdo úplně strašně zařval a zřítil se na koberec.

A všichni jsme chyli dělali, že jsme si toho jako nevšimli a pak se teda rozsvítil a opravdu jsme si chtěli znamenat člověka, který chrčí a asi potřeboval jako pomoc.

A pak samozřejmě byla jako v návaznosti na tu scénu, že jo, poslední, kdy tam jako vyleze fakt jako poplýstý televize, tak jsme z toho byli trošku jako vyděšený.

To je člověka pak odvezli, odvezla o záchranka, film pokračoval.

Ale nebylo mi úplně dobře teda, no.

Celý ten film jsem se trošku jako ošíval a... Uvědomil jsi tu pomývost.

A mám z toho teda mnohem jako intenzivnější zážitek, než bych možná jako měl mít a myslel jsem na to ještě hodně dlouho.

Neříkal jsi tuka, že tam někdo umřel na nějaký projekci?

Ne, to byly... To je ten film, jak Julia Roberts a... Chápu.

Flatliners.

Flatliners, jasně.

Tak to říkal, že když si, že tam byl někdo a že tam bylo, že někdo umřel na tom filmu.

Takže to jako, celkem, když je to film o umírání, tak jako... Karle, je to tvůj sen?

Umřít v kyně.

Co?

Umřít v kyně?

Prostě umřít.

Karle, otoč to na sebe.

Je to tvůj sen, když jsi chtěl třeba podstoupit svatbu v kínosále, nebo jsi chtěl, aby tvůj popel rozprášil ještě z té řadě IMAXu?

Očkej, jsi vypnutý.

Nech mě to kurva dořít.

Je to tvůj sen, že i vyložitně umřeš během projekce nějakého svého oblíbeného filmu nebo kvalitního filmu?

Klidně jo, ale jedině Fajmexu sedmá řada uprostřed, kde chci rozprášit.

Díky všem.

No jasně, potřebuji to říct Maximu jako lidi, aby prostě někdo ten přeživší mě tam reálně rozprášil.

Pak tam přijde potom filmu.

Sedmá uprostřed.

Když jsme to s tím popcornem.

Na to mi nejsmutnější, že vlastně... Na to mi nejsmutnější, že za těch 35 let sedíte v tom IMAXu a říkáte si, jako, Dr. Strange 8 je docela fajn, ale něco mi tady svědí.

Pojď, Hlade.

Ale nejlepší zážitek podle mě bylo Poseidon ve Varech.

To byly moje první Vary.

Už to samo o sobě samozřejmě bylo velmi silný.

A ještě to byly dobrý Vary, kde jel tučím Sam Peckinpah a hodně ten nový Hollywood.

Ale právě Jelen si to ještě dělá.

Sam Peckinpah byl mrtvej, víš to?

Jo, to vím, ale byla tam přehlídka jeho filmu.

Jo, jo.

Já jsem měl Pat Gret a Bellicci.

Že jsi řekl, jel tam Sam Peckinpah.

Tak jenom nepřijel, no.

Ale já vím, že tehdy se dělalo, dneska nevím, jestli se to dělá pořád, anebo jestli tak intenzivně, že tam jednou za třeba týden pustili nějaký totální hollywoodský mainstream, který šel do kin, aby ty lidi se nějak jako vrátili mentálně do těho normálního stavu.

Takže po tom týdnu těch Kim Kiduků, korejskejch artů a Uzbeckých dramatů, takových těch rymzijovských sraček.

tak nám pustili v termálu v tom největším stále Poseidona, což jako není dobrý film, ale já se fakt pamatuju, že se tleskalo asi třikrát nebo čtyřikrát jenom během úvodních titulků.

Stačilo, aby nás to košilo jméno Kurt Russell a těch tisíc lidí.

Tam se tleskalo tenkrát víc než se mi tleskalo.

Vím, že tam je moment, jak ta loď je vlastně otočená a padá z vrchu, jakože ze spodu, který je nahoře, hořící nafta do moře a oni ti musí proskočit dolů někam podplavat a ten Josh Lucas vezme tu hadici, obmotá se a řekne přímo do kamery, tady já nezůstanu.

a skočí těch třicet metrů.

To jsem fakt myslel, je to lidi to kino zbůřej.

A já bych je vedl, jo.

Trošku mě mrzí, že jsem tam nebyl o rok dřív, kdy tam byl ten druhej Blade, což jsem myslel, že mohlo být ještě jako velký.

Meslej Snipes hodil takhle, ne, Chris Kristofferson hodil.

Jo, Snipesovi ty brýle.

Snipesovi, ne, brýle.

A teď, a teď...

No počkej, ta projekce Bladea 2 byla ještě unikátní v tom, že jim tam vypadla jedna cítka a místo toho tam byl nějakej islandský film o Eskimácích a lidi v tom největším teroru, kde umírali ty upíři, tak tam prostě najednou někdo táhnul sáně a stavěl tam iglu a jako... A já jsem si psal do hodiníčku dekonstrukce.

A jako samozřejmě všichni byli totálně boželí.

Nebylo to potom i na Bladeovi, ale to je jedno.

Nebylo to na Bladeovi, jo.

Máš to ověřený, jo.

No tak pamatuju si to.

To byly první vary moje.

Ty projekce, tyhle byly kultovní.

Já si ještě pamatuju na Černýho dynamita.

To byla taky to byla půlnočka dokonce myslím.

Ale to není úplně ono jako, víš co.

No ale taky to tam utrhlo občas.

Ale tam to tomu jde moc naproti, tyhle ty jako brakové věci, co pouštějí v těch půlnočních věcech.

Ale poslední den byl normální velký hollywoodský film, který mu napalil, já nevím, 50, 60 možná, dneska už se o něj nepamatuje.

42.

Ale v ten okamžik, vole, jako kur trasl.

A chceš prostě

Prostě kurter na stane, chceš Kim Kiduka.

No jasný.

Rozumím.

Takže to byl velký zážitek.

Ale myslím si, že mi to minimálně potvrdí.

A ty jsi tam byl taky, ne, Civele?

Já tam byl.

Dobrý, ne?

Já jsem právě, když tam byly ty pády z těch 30 metrů, který přežili, tak jsem samozřejmě skočil z toho balkonu dolů a v pohodě, Jirka Vartoška mě chytil.

A trauma, já nevím, já jsem myslel, že mojí generaci diváků hodně zasáhl Medvěd, respektive Medvědi francouzský, kde, já mám ten film strašně rád a myslím si, že je hrozně hezkej, ale ten začátek, když tam to jeho medvědí mámu zasypá ta hromada, to vlastně, se sune se na něj kus svahu a ona tam zůstane, když tam vybírá nějaký,

vosí hnízda nebo co, tak u toho podle mě bračelo úplně každý dítě.

Já jsem ten film musel vidět třeba patnáctkrát, protože jsme doma měli VHSku a byla hodně ohraná, než jsem se s tím jako nějak smířil, že to v podstatě bylo důležitý pro toho hlavního medvědího hrdinu, aby vyrazil na tu svou cestu a stal se mužem.

Já jsem si ještě vzpomněl, v souvislosti s tímhle, že vlastně tam je...

jestli jste viděli nekonečný příběh, asi určitě nekonečný příběh, tak je tam ten koník, možná jste to měli někdo teďka.

No máme všichni jako traumány, my jsme to v kinech podle mě.

Ale to teda mě vlastně jako překvapilo, že ten kůň jako úplně jako umřel, že se jako nedostal z toho, to tenkrát jako v šesti letech jsem docela jako čuměl.

Já to musím víc řeknout.

Počkej, a on nemyslí jako reálně?

No to jako samozřejmě ne, ale jako v tom... No hlad to pochopil, že je reálně.

Aha, tak to bylo.

Jo takhle, jakože při tom při té sedmičném natáčení to nezvládl.

Ne, tak to ne.

To je nějaký atres, ne?

Atrej.

Atreju.

Ale je nějakej ten cosplay, že jo?

Nějakej ten týpek běhá po těch komikonech a je oblečený jako atrej a má kus koňský hlavy, kterou položí na zem a pak o ní klečí a brečí.

Já jsem nekončný příběh nikdy neměl rád, takže ta smrt koně mi přišla kohajtní satisfakce.

Ano.

Povídej, Rymzy.

Já?

Já jsem říkal prdý.

Já bych takový rozkuřovať.

Já takhle... Já takhle vzpomínám na gravitaci.

2013, když byl můj první.

Že jsem s tebe necítil úplně odezvu.

Ano, protože to byl poprvý, co jsem byl ve 3D.

Můžeš pohnout.

Poprvé, co jsem byl na 3Dčku a zároveň v IMAXu a nějak asi omylem jsem seděl v první řadě, nebo v druhý maximálně.

První řadě IMAXu to není úplně ideální.

Přece nemáš na sobě ten popel, ale... Ten popel byl jako rozfokaný dál, naštěstí.

Ale vlastně mě to úplně uchvátilo, jako v dobrým, že jsem vlastně nikdy nebyl tomu,

tomu jako velikánskýmu filmu takhle blízko.

Už na mě neču, já jsem vždy prostě po toho.

A byl jsem tím asinovaný.

A dovolím si teda, dovolím si ještě jako teda česnou zmínku, která je stará asi dva týdny.

Kdy jsem byl na...

satanským tangu od Béli Tara na tom, který má sedm a půl hodiny v Berlíně na speciální projekci prostě bez jakýkoliv přestávky a ani jednou jsem nebyl chcát.

To je ten traumatický zážitek, že jo?

Všechna čest.

Nebyl jsem chcán.

Byl jsi teplový štejnek?

Ne, nepochcál jsem se ani.

Ale vlastně mě jako přišlo fascinující, že jsem prostě těch víc jak sedm hodin vlastně držel pozornost a neusnul jsem, nic se mi nevstalo fyzicky.

Já se trochu obávám, že další satanský tango zažiješ dneska, protože to taky máme rozjetý na sedm a půl hodin.

Máme to rozjetý taky tak.

To byl nejlepší výlet s rodinou, co jsi kdy absolvoval?

No, na filmu jsem nebyl s rodinou, ale v Berlíně jo, takže já bych to uznal.

Počkej, vy jste jeli... Počkali venku.

V jaký termín jste tam byli?

V jaký termín?

No.

No, o víkendu dva týdny zpátky.

No to je jaký termín, jaký duben to byl?

Prvního to bylo.

Prvního dubna jsem tam byl já, ty vole.

Ty jsi byl v Berlíně?

No, prvního dubna.

Na Satanském tanku?

Ne, na koncertě Alexe G.

A proč mi neřekl, že tam jseš?

Protože někomu říkal, že jsem v Berlíně.

Kdo by byl v Berlíně?

Dobře, a ty jel na víkend do Berlína se svýma nejbližšíma a řekl jsi jim, teďka se doma po 8 hodinu vás opustím a jdu se dívat na nějakou pičovinu.

Ne, já jsem říkal, že by chtěli do Berlína na satanský tango a vymýšlel jsem, jak se z toho vykoupit vůči rodině a tak jsem z toho udělal rodinný výlet.

A kde byli oni?

To bylo večer.

To bylo večer.

To bylo o 8 večer do půl čtvrtý ráno.

Takže jsi akorát nespal.

Takže jsem akorát nespal, ale jinak jsem přes dny byl s rodinou.

Aha, to je hezký.

Jsi vlastně docela fajn.

Jsem dobrý člověk.

A ten traumatický zážitek je to samý.

To není až takový trauma, to je taková pikoška, protože byl jsem tam s Imfem a podle mě i Matějem.

A to byla moje první novinářská projekce filmu Steve Jobs.

v roce 2015.

Jsem tam nebyl, to jsem neviděl v kyně.

Nebyl?

Určitě, určitě.

No já jsem tam byl, tam jsem byl já po videu.

No a tam se je promítalo.

Jako přišel jsem s velkou slávou na tu

projekci a těšil jsem se, že teď teda budu docházet na ty novinárský projekce a oni to tam zkoušeli 10 minut nahodit a pak nám řekli, že je to nějaký rozesraný a poslali nás pryč.

A to je tvůj nitro a ty štíští zážitek.

A já jsem si říkal, no a to mne se teda děje jako každou chvíli a Vašek mi říkal, ne, to se neděje v podstatě nikdy.

A asi se to nestalo určitě.

Ne.

Já představuju to do kategorie problémy prvního světa, že jdeš tři zastávky tramvají do kina zadarmo a oni ti tam ten film nepustí.

Ne, já Rimsy mu rozumím, já jsem jen dělal nám pocit na nějakou projekci a tam neměli klíče od sálu.

Jako občas se to stane, ale opravdu jednou za dva, tři roky, takže Rimsy si to vybral.

Ale tím aspoň vidíš, jak jsem naprosto vnitřně smířenej se všema těma píčovinama, který jsem v kině viděl a vůbec to neberu jako trauma, ale to, že mi ten film ani neukázali, to beru jako trauma.

Mně se hrozně líbilo, jak normálně píšou Pray for the rimsy, tak u traileru na Cool Girl napsali rovnou Rip for the rimsy.

Ne, já myslel, že možná někdo musí vědět, že na Cool Girl půjdeme spolu.

Ty lidi prostě věděj, že u nějakýho takového chcípne, že to půjdeme.

Hele ale, bez esrandy, opravdu lidi psali do komentářů, že by si připlatili, kdyby mohli Matěje vědět, jak se u toho trápí.

Já bych možná dal vědět lidem na Hero Hero.

Pokud si to odemknou za určitou sumu, tak budou vědět, kdy na to Matěj půjde a můžou to sledovat.

Některý lidi kouřej péra, ty chodíš do kina, ale seš na to furt dobře.

Matěj, zakolik bys si byl schopnej se nechat sledovat?

Já trpím potichu, víš co, já jako tam nepláču, nebo nesložím se z toho, já jenom sedím.

No občas, když sedím vedle tebe, tak slyším takový jako...

Takový prostě zvuk, že... Jo, já taky, já taky.

Tak jako když jste včera byli na Renfildovi, Kocour s Vladem, a nelíbilo se vám to jako jediným v republice, tak moje první reakce byla, takže jsi to Kocourovi skurvel tím svým funěním a hekáním, že jo?

Ale tenhle zvuk je teda tak charakteristický, že samozřejmě ano, jako je mi velmi jako známej.

Tam to minimálně jednou proběhlo, toho jsem vědom.

Ale myslím, že to bylo právě, že už to bylo takový,

Já chci pryč a teď a klidně půjdu domů pěšky z toho skurvelýho černiaku.

Říkal jsem ti, že kdybys byl doma, tak to vypneš a na srany odejdeš.

A já fakt koukám na všechno dokonce.

Těž charakter.

Ale tady bys nebyl.

Infe nechtěl jsi mě přerušit, ne?

Než to řeknu já.

Sedmou, osmou kategorii.

Ne, ale ještě kluci.

Kluci už byli?

No já ještě jsem taky nebyl.

Takže jsi mě chtěl přerušit.

Ne, nechtěl vůbec.

Já ti to odpouštím.

Já jsem chtěl jenom říct, že můžeme udělat online aukci kvůli té projekci, ale už to nebudeme řešit.

Takže ho opravdu paseš.

Opravdu chtěl přerušit.

Že vlastně jsem stoprocentní pravda.

Jak jsme si tady odhlasovali v minulém bloku, že nejlepší film v všech dob je Matrix, jak jsem tak pochopil z našich, když to zprůměruju, tak pro mě nejopojnější zážitek opravdu byl ten Matrix, protože jsem viděl, že, já jsem snad ani neviděl trailery, já jsem viděl nějaký televizní spoty dva a jako takhle tam byl nějaký ten divný pohyb, jak uhývá před tou kůkou a říkal jsem si, kurva, to je cool, na to se tak krásně kouká.

Jako když na mě vyskočil jenom nějakej videoklip, kde tam najížděj ty zbraně, tak jsem si říkal, to je tak nádherný, to jsem v životě neviděl.

Takže když jsem pak šel do kina, tak jsem prostě padl na prdel a říkal jsem si, tohle chci vidět furt a furt dokola.

Šel jsem na to tehdy jenom dvakrát.

protože jsem nebyl moc při penězích jako nějakej, kolik mi bylo, 15-letej chlapec, ale to jsem vyprávěl asi v každém desátém liveku, že pak jsme jeli o Vánocích do Vánoční Vídně,

A tam už dojeli ty VHSky a pouštěli to jako takovou tu random ukázku v těch televizích, co si můžeš koupit.

A já jsem na to prostě čuměl asi dvě hodiny v tom obchodě, jako za tím, co všichni chodí do toho prátru.

A popíjeli tam nějaký kafíčka.

že ten Matrix byl pro mě opravdu, jsem byl u vytržení, a to jsem nebyl ani hacker jako kocour.

A nejtraumatickější zážitek, to jsem taky vlastně řekl v X-Life, ale musím to zopakovat, protože tehdy to všichni neviděli.

První traumatický zážitek byl, kdy jsme se s celou rodinou vydali, jakože myslím tatínek, maminka, brácha, jsme se vydali na film Twister a místo toho začal film Susan, což byl jaký slovenský film, dušená rapoša,

nebo nějaké fetice někde na kolejích.

A vím, že během prvních 20 minut jsme se tak ošívali a pak jsme zjistili, že tornádo opravdu nepřiletí, tak jsme museli domů.

A druhý traumatický zážitek jsem vlastně během tohoto monologu zapomenul.

Takže se nechám minutu, Suzan.

Ok.

Tak já mám nejlepší kinozážitek, rozdělím to z dětství a v dospělosti.

Z dětství to bylo Pán prstenů z dvě věže, protože jsem zjistil, že, já jsem ty knížky nečetl, takže jsem zjistil, že Gandalf je naživu.

Jako zjistil jsi, že to má pokračování.

Ne, pokračování, tak to bylo jasný, ale nevěděl jsem, že Gandalf jako přežil.

Kolik to bylo, Andro?

Snažil jsem se to teď v hlavě spočítat, ale už je to moc náročný.

Byl jsem prostě mladý ještě.

92.

Tak čiž bylo 10.

Říkám, byl jsem mladý, mladý.

Vy jste na to šli, vy jste na to šli, líp než já.

No, tak to byl teda dvě věže a v dospělosti to byl, a to už tady padlo u Ramseyho jako nejtraumatičtější, u mě to byl Steve Jobs, ale já jsem na něj šel za peníze a šel jsem na něj jednou a potom, co jsem vyšel ze sálu, tak jsem byl tak strašně v euforii z toho filmu, že jsem šel za ty peníze ještě jednou hnedka potom.

Já jsem si myslel, že řekneš hladovej, že jsi byl.

Ne, hladovej ne, hladovej ne.

Byl jsem takovej rozněžňolej z toho.

A nejtraumatičtější, tak to bylo, když jsem se domluval s kamarádkou, která se mi tehdy líbila, že bychom na něco šli do kina.

a jako nic moc dobrýho tam nějak nebylo, tak jsem jako něco vybral.

Přečkej, jakože v kině?

No prostě blbej týden, dávali Tintina, tak já jsem chtěl vidět Tintina.

Přečkej, blbej týden jako její nebo tvůj?

Ne, blbej týden na filmy.

Jo, já myslel, že měla krámit.

Ne, ne.

A to byla jako bývalá spolužečka z základky.

No to je jedno, prostě jsem vybral.

Bývalá spolužečka?

Bývalá spolužečka z základky.

Já myslím, že jiný etníka byli povolnější.

Dobře.

No to je jedno, abych se teda... Vybral jsem Tintina, protože jsem ho zároveň chtěl vidět.

Jeli jsme do Hradce Králové na Tintina.

Akorát jsme nejeli jenom ve dvou, protože jela ještě jí kámoška.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

Otkaň z týta.

A pak jsi tam zůstal sám.

Ne, ne, ne.

Přijeli jsme do toho kina, začal ten film a on je vůbec nebavil.

Ale absolutně vůbec nebavil.

A oni se tam celou dobu řechtali a mě bylo hrozně trapně z toho.

Takže jsem řekl po asi hodině, že... Jako že to kazej.

Jo, jo, ale zároveň mě to nebavilo, mě to nebavilo a fakt mi bylo jako trapně i za ty ostatní lidi, co bylo v tom kině.

Takže jsme se zbalili všichni a jeli domů.

A pak jsem začal velice krátce chodit s tou kámoškou té kámošky, která se mi líbila.

Takže... Ta druhá byla bílá.

Ta byla bílá.

Ta byla taky bílá, ale už nebývalá spolužička, no.

Tyvo, já myslím, že... Teď máme ty formáty tomu, youtube.com lomeno moviezone.

To by se mě udělal format jako vyprávění Sondru o životě.

Řekl jsi to pěkně.

Takhle se to stává.

Tak ne.

Už jdeš pryč radši.

Jdeš plakat na základu.

Tak já jsem ten nejlepší zážitek, jak už vlastně řekl v těch filmech, to je společenstvo Prstenů.

První multikino a prostě obří zážitek všechno.

a traumaticky, to je když jsem byl na nespoutaném džangovi a vedle mě seděl nějakej pár, kterej evidentně nechtěl platit za popcorn a za kou a za nic, tak si přinesli takvýto gridovaný kuřec toho fast foodu, ale jako komplet si ho přinesli, takhle ho odevřeli, pak ještě vytáhli víno nějaký krabicový, nalili se do nějakých pastových těch a udělali si tam jako hezký večer, pak ještě vytáhli křupky potom kuřeti,

a strašně to smrdilo, já jsem si myslel, že se pobleju, ale jinak to byl dobrý film.

Takže jsi jim záviděl, že Žerom narozi o tebe?

Já jsem zrovna neměl ani ten popcorn, takže jsem byl trošku jako nasrany, nedabídli mi, no.

Vidíš, jak jsme to rychle stihli, už hodinu a půl máme za sebou.

No krásný, skoro... No a teště žije, nebo už... Ne, ještě dobrý.

Skoro máme za sebou základní část a poslední otázka, nejhorší film ever?

To už je fakt, to jsme projeli devět, jo.

No tak my jsme rychlí, jsme efektivní.

No počkej, s nimi to nesedí, ukaž mi to pak.

Neby nechal zjedno.

Ne, z toho, co jsme tam měli, ten základ.

Jenom všechno, ano.

Nejhorší film ever, to je jako složitá, košatá otázka.

Ale ty to dokážeš.

Jestli si vám myslí, že jsme byli krátký, no teď, tak to je... No, já si myslím, hele, já jsem jeden čas měl takový období, jo, to teď bude story time.

Já jsem měl jeden čas... A musí být story time?

Ne, nemusí.

Tak nebude.

Tak musí být.

Tak zároveň jdeme.

Jeden čas jsem zjížděl ty braky úmyslně, to znamená, že jsem chtěl vidět ty špatný filmy, ale pro mě špatný film, aby mě bavil, tak musí mít nějakou přidenou hodnotu.

Musí to být uchylárná jako turecký Star Wars, nebo tehdy kultovní Robot Monster, který v určitých kruzích se lidi vysmívali tomu, jak je naivní a banální a Bůh ví co.

Ale pro mě jsou nejhorší ty filmy, který jsou absolutně zbytečný, který zkrátka jako nemají hlavu a patu na jakýkoliv řemeslo nebo na jakýkoliv záměr, absolutně se vykašlou.

Pro mě unfun terrible českýho filmu je člověk, na kterýho už všichni rádi zapomněli a to je Martin Kotík a třeba jeho film Pánská jízda.

Takže to je pro mě jeden z traumatických zážitků a to je pro mě jeden z nejhorších filmů všech dob,

A já vím, že třeba teď ta Cool Girl, který se vysmíváme na online, tak já bych hrozně rád byl v tom sále s Rymzím a s Matějem, protože vím, že existuje úhel, ze kterého bych si ten film dokázal užít.

A dokázal bych se mu vysmát.

Když to film je jako je pánská jízda.

Já doufám, že my s Matějem taky objevíme úhel, ve kterém si to užijeme.

Já taky doufám, no.

Musíš najít správný úhel a frekvenci.

Ve Švýcarsku nebudou dávat asi.

Ve Švýcarsku asi nebudu dát Cool Girl.

Budu si muset počkat na nějakou streamovací platformu.

No nicméně ten kotík, ten mi teda leží v žaludku hluboko a ještě hlouš mi leží, když je film zbytečný a ještě se mu podaří podělat celou slibně rozjetou sérii a to je v tomhle případě třeba Smrtonost nápas 5.

Počkej ty vole, info, ten úvod tam byl úplně zbytečný.

Protože jsi řekl pánská jízda, Smrtonost nápas 5 vlastně.

No, můžeš to takhle zkrátit.

Děkujeme.

Ať jsi to vyřešil tím, že jsi to vzpomil.

Hladec, co je to za tebe?

Nemusíš nám vyprávět, že opřes vidíš špatný filmy.

Ale já musím trošku, jo.

Ježišmar, povídej.

Ne, jako já si myslím, že takový ty největší sračky člověk z hlavy prostě vytěsní, protože jsou tak špatný, že jednoduše nepřetrvají.

Takový ty špindly a podobně.

Tedy máš noji splzeň.

Takže jsem si vybral jako nejhorší film, který má na ČSFR podle mě 54%, ale mě naprosto znechutil a...

Chtělo se mi jako opravdu zabít toho člověka, který ho natočil, protože jsem myslel, že to není dobrý člověk a je to Přes prsty od Petra Kolečka.

Film, který je založený na tom, aby mohl točit zadky dvou hezkých hreček, kteří hrají plážový volejbal a jejich kamarádství naruší to, že se zamlují do Vágosa Jiřího Langmeyra, který tam je opravdu strašně jenusnej.

A já nechci jako nikomu šahat do svědomí, ale ačkoliv ten současný boulevard nebo jakýkoliv boulevard úplně nesleduju, tak tam vidím jisté styčné plochy.

A takhle, je to film, který mě asi po třech letech vnutil začít psát znova komentáře na ČFD, protože jsem podle mě fakt jako nic takhle hnusného, sexistického, zvráceného v životě neviděl.

Takže to je podle mě nejhorší filmebr.

Denisa Nesvačilova approves this message.

Jo, ona tam vlastně hrá, ale tak ne.

Sorry.

Tam přeskočila jiskra.

Rimzi, přestaňte žadu popivo.

A povídej, vypovídej.

Ne, tak já si nebudu to jako nijak vokecávat, prostě je spousta těch českých píčovin z posledních pěti let, který jsou nejenom špatný takovým normálním způsobem, ale až jako zle nepříjemný a nehumánní, no, takže prostě pojďme třeba...

Léto s džentlmenem, Špindl 2, Román pro pokročilé.

Dobře, dobře.

Řekli jsme jeden.

Rip for the rimsy.

Je toho hodně.

Život a dílo Marty Ferencové věmy jednoho okamžiku.

Já bych za sebe řekl, a to mě vlastně budeš rozumět, Infe, když mě neposloucháš, já jsem dál film jako Terminátor, Komando, Terminátor 2,

A pak jsem narazil, řekl jsem si ten Schwarzenegger, to je prostě super.

Tak jsem si pustil.

Já už vím.

A ještě mám rád ty fantazy, víš.

Já už vím.

Tak jsem si pustil to Herkula v New Yorku.

A řeknu vám, to byla teda sračka.

To byla mega sračka.

A jako... To jsi čekal.

Chápeš?

Já jsem to nevěděl.

V té době, kdy jsi na to díval?

Já jsem najednou viděl, jak tam jezdí někde po Central Parku na nějakém povozu a říkal jsem si, na to se fakt nedá koukat.

Já jsem na to koukal, že jo, třeba v sedmi letech a tenkrát prostě cokoliv ze Schwarzeneggeru, cokoliv na VH.

Říkal jsi, this is cinema.

Jako říkal jsem si, že je to film a ten film mám k dispozici, tak se na něj podívám, že jo.

Až tak jako nehrojí, jo.

Říkal jsi, this is cinema.

Tak proto jsem tam místo viděl, takový.

Viděl jsem to, když mi bylo asi tak dvanáct a vlastně jsem na to čekal, že jsem si říkal fantasy se Schwarzeneggerem, úplně jsem si to zakoruškoval v tomto televizní programu a co pak z toho vyplynul, bylo naprosto děsivý.

nejhorší, nejhorší film, tak já bych mohl říct ten film, který říkám často, a to je Fontána, ale neřeknu, protože Fontánu jsem... Já jsem si uvědomil, že... Protože Fontánu jsem dokoukal až do konce.

Dobře, vůbec jí nezmínil, ale pokračuj dál.