Dvě stě osmdesátá osmá epizoda MovieZone Live dorazila ve středu 20. září 2026 s mírným zpožděním — Cival se vracel z jachtařského výletu v Řecku, kde ho na palubě chytla záda, takže řádný live musel počkat. Sestava byla pěkně nabitá: MrHlad, Martin Pleštil a postupně se připojující Jokolo (bojující s angínou a nespolehlivým internetem), plus hosté dostali bonus v podobě Karla, který se mihne jako cameo. V úvodu Cival také připomněl nadcházející live show ve hvězdárně v Brně a na festivalu Viga v Budějovicích — a samozřejmě nechyběla soutěž s Live Nation.

Největší téma večera byl bezesporu Resident Evil — jenže MrHlad ho fakticky neviděl, protože odešel z Flory ještě před začátkem kvůli ničivému zvuku během reklam a trailerů: „Stačily trailery a reklamy a já jsem říkal, že tohle teda fakt absolvovat nehodlám, protože nechci, aby mi začaly někdy v půlce krvácet uši." Utěšil se alespoň nákupem brýlí. Martin Pleštil naproti tomu film viděl celý a hodnotil ho velmi kladně — chválil precizní režii Zacka Kregera, videoherní atmosféru a haptický vizuál, i když závěrečná část mu přišla slabší. Celkově považuje film za poctivou žánrovku s autorským otiskem, která obstojí i bez nutnosti rozjetí celé ságy.

Hope si vysloužil nadšené reakce od MrHlada i Jokola — oba se shodli, že jde o šílený, originální a žánrově neuchopitelný nářez, který se nebojí jít vlastní cestou i za cenu náročnějšího diváckého zážitku. Mayday naproti tomu dopadl jen průměrně: MrHlad ho označil za neambiciózní streamovačku s nepěkným vizuálem, Martin Pleštil přidal, že Reynolds mu jako herec prostě nesedí, ale Kenneth Branagh film zachraňuje tím, že si z role s gustem dělá srandu — celkově fajn výplachovka, ale druhý den zapomenutá. Kdyby se holubi proměnili ve zlato si od Jokola vysloužilo nadšené hodnocení jako výjimečný osobní dokument, který neotřele zkoumá závislost a rezonuje ještě dlouho po projekci.

Z dalších filmů Martin Pleštil kladně hodnotil kolumbijský Poeta jako cynickou a zároveň hřejivou komedii ze zajímavého prostředí i Christopherové jako jeden z nejlepších pozdních Soderberghových experimentů. Tony dostal od Martina srovnání s Loganem — verdikt: lepší než Logan — ale jinak jde o poctivě natočené retro bez větších překvapení. Oasis: Don't Look Back in Anger si Cival jako fanoušek kapely užil, ale dokumentu vytkl mechanické záběry na plačící fanoušky a marketingový přístup místo hlubšího vyprávění. Rose sborně chválili Cival, Jokolo i Martin za precizní režii, výkon Sandry Hüller a téma identity — přičemž Martin zdůraznil odkaz na Dreyera a příjemný drsný humor, který film odlehčuje. Běžkyně s Gal Gadot naopak od MrHlada schytala pořádnou nakládačku — nudný děj, špatné herectví, žádná akce, žádná budoucnost. Sex a smrt v kempu Miasma rozdělil MrHlada (smíšené pocity, ale doporučuje bez očekávání) a Martina Pleštila, který byl příjemně překvapen a vyzdvihl jednu z nejkrásnějších vražedných scén za poslední roky. Tečku za filmovými recenzemi udělal Kdyby se holubi proměnili ve zlato od Jokola a silný Rose, který má Cival v letošní TOP 10 — solidní zakončení nabitého večera.

Karel byl přítomen a v dobré náladě — a tentokrát nebyl ani zdaleka nejzajímavější osobou v místnosti, protože Cival sezval doslova „nejlepší z české filmové publicistiky" na jednu hromadu. Po boku Karla R., tehdy ještě pořá šéfredaktora Prima Cool, se v chatičce sešli Rimsy (šéf Psychologie dnes, kde se o filmech „prakticky nepíše"), Spooner alias Jidáš (největší propagátor AI na filmových webech, morálně zprohýbaný, ale na jídlo zadarmo vždy připraven), Ondra Mrázek z Refresheru, Martin Pleštil (Aktuálně, Cinepur, Alarm a podcast Kulešov, který ani nebyl v top 150 podcastu roku), Ted George (tržební expert a vysočinský patriot s kloboukem samohany), Marek Jokolo (ČSFD a jeden tajný článek v Psychologii dnes), MrHlad z televizního poolu Mafra a jako speciální hosté z Brna a Písku dorazili Hroty Algernon a Wade z podcastu Geekec.

Recenzovaných filmů nebylo ani jeden — celá epizoda byla věnována volnému povídání o filmových inspiracích, iniciačních zážitcích a vzájemném doporučování. Karel prozradil, že jeho první novinářská recenze v životě byl Hvězdný prach (Stardust) z roku 2007, přičemž Cival a Imf mu tehdy tvrdili, že jde o průměrnou blbost — Karel dodnes trvá na svém a má z toho „velkou radost." Dotazy z HeroHero tentokrát žádné nepadly, takže prostor byl zcela v rukou sešlosti, jejíž členové — soudě z Civalova komentáře o „požitých nápojích před vysíláním" — dorazili do studia patřičně naladěni.

Karel tentokrát chyběl, protože prováděl otročiny jinde a nestih nakoukat ani jeden ze 13 (!) filmů, které sestava probral.

Budapešť 1957 byla smáznuta rychleji než tanker míjející nákladní loď – Cival se Martina zeptal „Je to dobrý teda?" a Martin bez okolků odpověděl „Spíš ne", čímž byl film vyřízen. Vzpoura pak rozvířila diskusi kolem Stathama: Jidáš ji označil za typickou Bčkovou Stathamovku s cheesy začátkem, ale říznou akcí a charizmatickým záporákem (ten Dán, kterému volají, když Mads Mikkelsen nemá čas), Hlad přikývl, ocenil nápadité využití úzkých prostor na lodi a nadprůměrného režiséra pro tento typ filmů – oba skončili na smíšeném, ale vstřícném verdiktu pro fanoušky žánru. 72 hodin Cival smetl jako naprosto nudný a bezdějový Netflix bizár, u kterého mu ani scény s kokainem a velrybím pérem nestačily jako záchrana.

Samuraj a vězeň si vysloužil od Jidáše kladné hodnocení jako náročná, ale příjemná festivalovka pro cinefily, 6 gramů pak rozdělilo Hlada a Martina: Hlad ocenil snahu o nový přístup k české komedii a Vetchého, Martin ho shodil jako film bez dramaturgie, kde buranství zůstává jen buranstvím a nikdy nepřekvapí. Na jednu noc byl pro Jidáše milá, ale povrchní romantická jednohubka, Dokonalý den Martin Pleštil hodnotil shovívavě někde na 40–45 %, chválil upřímnost tématu panických atak, ale hudební dramaturgie a influenceři v rolích ho iritovali jak dlouhý videoklip z katalogu.

Smrt Robina Hooda dostala od Civala verdikt jako „konceptuálně super, ale Logan: horší" – Jidáš souhlasil, první půlhodina ho bavila syrovostí a brutalitou připomínající Seveřana, ale pak ho film ubíjel pomalostí a Robin Hood jako klaďas tu prostě nefunguje. Osamělý vlk Jidáš viděl v kině s nefunkčním reproduktorem a trháním obrazu, přesto film o Josefu Františkovi hodnotil pozitivně jako sympatický ambiciózní počin. Vzhlížet ke hvězdám Hlad shledal vizuálně pěkným, ale vyprázdněným a průměrným, Zápas století Martin pochválil stručně, ale jasně – dobrý střih, zajímavá kombinace romantizování a demytizování.

Chica Checa přinesla nejbohatší debatu: Cival a Jidáš byli smíšení, oba vyzdvihli Honzu Cinu zejména v drag scénách jako kouzelného, ale kamera jim přišla televizní a plochá; Martin byl nejkritičtější, scénáři vytkl rozstřelenost a neautentičnost a litoval, že film po projekci rychle vyprchá. Našeptávač pak epizodu uzavřel jako kolektivní negativní shoda – Cival ho označil za průměrný v nejhorším slova smyslu, Hlad za vizuálně špatně zpracovanou rutinní detektivku bez stimulu, a Martin ho přiznáváme sledoval asi půlhodinu, přičemž dvakrát usnul, a recenzi nakonec ani nedopsal.