Transcript MovieZone Live-206

Půjdu no, půjdu, na chvilku.

Co hraješ, Halfbacka?

No to je takovej fotbal s přáteli, takže hraju, co je potřeba.

Takže brankáře?

No jako občas se dostanu i do té brány, ale snažím se rychle dostat hodně gólů, abych z ní zase byl vystřenaděnej pryč.

To je asi hodně komická představa, že ty tam, že vůbec hraješ fotbal.

Vůbec existuju, tam je spousta věcí k zasmání, ano.

No a Ondro, tobě to jako nedělá teda problém, co se týče charakteru, že tvůj kamarád dojistí miny chlebodárce, opinion leader... Já bych se nebál normálně říct, že účast zaručuje pravidelné příjmy s můj význam.

Jako člověk, který si dal do života víc než dokoli jindy, tak mu nepřijít na 40. narození, to by to opravdu není trapný?

To je trošku podpásovka.

Trapný mi to je, ale jak jsem říkal, nic s tím neudělám.

Kromě toho, že bych s tím něco udělal.

Můžeš třeba přijít a zachovat se morálně a ne jako zbabilec.

Ještě si to nechám projít hlavou.

Dobře, netlačím na tebe, jenom nabízím.

Chápu, chápu, jasný, jasný, žádný tlak.

Žádný tlak.

No tak kolik tam máme už uživatelů?

Já jsem to teďka nahodil.

do naší novinky, na YouTube jedeme, slyším nás, čili tam bude moc krásný chat.

Já akorát nemám obrázek za to, protože jsem stáhnul velký a ono to potřebuje maximálně dvou migovej, takže budu ještě chvilku lovit.

Obrázek nepotřebujeme, ale já bych jel rychle.

Se mnou sleduje 44 lidí, to už je hezký, to už, kdo z vás to má, jak se říká.

V pozadí krásný budu mít zase jenom já.

No právě, to se tě nikdo nezeptá, kde zrovna jsi, jak si užíváš.

Jsi už milionář.

Lidi záviděj.

Kanáry, to je prostě jedinečná záležitost.

A víc tady nehoří, takže super.

Už nás tady zdraví kluci.

Zdar, zdar, zdar.

Neumíš to říct s mojí dikcí.

Nevodí.

Tak já bych to nezdržoval, ale půjdeme na to, ne?

Už jsem dokonce našel si obrázek, takže jsme komplet ready.

Tady vidím 47 lidí, 54 už nás sleduje, no tak z toho bysme čekali na kilo během let a z toho už jsme dávno vyrostli, takže můžeme jít na to.

Na konci dneska vím, co budeme probírat.

Číslo je 206, ne?

Ano.

No vidíš, tak jdeme na to.

Zdar, zdar, zdar, vítám vás u 206. relace MovieZone Live a je tady extrémně napěchovaná sestava.

Je tady Mr. Hlad.

Zdar.

Jak se máš, Mates?

No jsem trochu fyzicky unaven.

Co jsi dělal včera v 5 ráno?

To jsem se podle mě chystal do pelíšku.

Jo, vidíš.

Já šel spát dřív.

Vím, jak se chovat ke svýmu dželíčku.

Zdarim si.

Ahoj.

Pověz mi něco víc o tom, jak se hezky chováš ke svýmu těličku.

Snažím se jít spát dřív než v pět ráno, jako tady Mr. Hlad.

A tím to končí?

Jo, ty už si tam nalýváš jako žok.

Jakož okno, nalívám si.

Minule inzerovaný Zlatopták se osvědčil, takže ho piju i dnes.

Doufám, že už by z toho mohlo kápnout nějaké sponsorství, ale možná tím plejtvám zadarmo zbytečně, jako vždycky.

Plejtvák.

A je tady Dude neboli Ondra.

Zdar.

Kde máš reálně okno?

Napravo nebo nalevo?

Já si myslím, že je vlevo, ale nevím, jestli z vašeho pohledu není vpravo.

Je to taková jako většina otázka.

Ty vole, teď jsem se do toho úplně zamotal.

A vidíš Ondro to okno třeba na stejný straně u sebe, jako ho mám já?

Ty vole, dobře.

Počkej.

Já vám udělám print screen vyvolovat.

Asi teoreticky jo.

Dobře.

A prakticky?

Já to říš, prakticky ne.

Takže... Počkej, ty prakticky vidíš okno na jiné straně u sebe, než... Jo, jo, jo, přesně tak.

To je zvláštní.

To je velice zvláštní.

Můžou být okna na úplně stejných místech.

Ale to je jedno, to nikad nebudeme řešit.

To jsme v jednom bytě.

Spoustu zajímavých filmů, podíváme se na Barbnheimera, podíváme se na velký český filmy, který si zúčastnili Karlovarský soutěže, protože ji uvozují a uzavírají letní filmovou školu.

Rymzi, jedeš na letní filmovou školu?

Jedu, přijedu trošku později, ale budu tam.

Píšeš tam nebo jenom chodíš na filmy a kocháš se a ožíráš si pajšo?

No my tam budeme mít s Jirkou Flieglem zase půlnoční sekci, takže od neděle dál budu o půlnoci, budeme dělat úvody a budeme lidem představovat vrcholy italského braku 70. a 80. let.

A to jsi vybral ty nebo ti to naordinoval Jirka a ty tam jsi to nakoukal?

To mi samozřejmě naordinoval Jirka.

A ty jsi to nakoukal a připravil si úvody, jo?

No, úvody a notace k těm filmům a tak.

Udělal jsem takovou tu černou práci, tak říkajíc, v pozadí.

Jo.

A tamáši horory?

Protože myslím, že tam vlastně žádnej plnohodnotnej horor není.

že to jsou jenom takový výplachy brakové.

No takový apokalyptický akčňáky, vykradačka Predátora, pornáček jeden tam je a takovýhle věci.

Takový festival otrvelého diváka, italská edice na lehle.

Takhle koncipovaná ta půlnoční sekce je trochu už řadu let, takže letos je to Itálie, loni to bylo Německo a tak dále.

Dobře, nenalákal jsi, ale snažíš se.

No, takže si probereme spoustu skvělých filmů, máme tady spoustu báječných dotazů, asi dvě desítky.

Děkujeme za vaši podporu na herohero.com, jméno Movie Zone Live, máme tam furt dvě stovky dychtivých předplatitelů, jejich otázky zodpovídáme moc, děkujeme za podporu.

Matec, mimochodem, dlužíš mi ještě jedno video, ty vole.

Já vím.

Ale jak jsem se na to dneska vzpomněl, říkal jsem si, že nejsem v dostojném stavu, abych to točil.

Máš na to už jenom tři dny, takže musíš.

Takže musím dneska, protože o víkendu jedu pryč.

Dobře.

Vy si už zase posíláte takový ty videjka?

Ano.

No, na TikTok a podobně.

Doufám, že vám otevřeme oči ohledně různých filmů, ale nebude to zase tak těžké, protože když se o tom přemýšlím, tak skoro na všechny máme různý názory.

Takže si snadno vyberete nějakého exota, se kterým se stotožníte.

Já jsem minule vám tady se snažil skrz špatný mobilní signál informovat o tom, že Indiana Jones a Mission Impossible jsou lepší filmy, než si myslím moji kolegové.

Dneska naopak budu příkřejší a analytičtější a kritičtější, ale na to jste zvyklí, že se tady budeme lehce handrkovat, takže už to nebudu protahovat a jdeme na to.

Tak, hlade, začneme tím nejdůležitějším, ty seš aktuální.

Ty umíš držet prstnaté půdoby, takže zítra vstupuje do kin Strašidelný dům, nový megafilm za 150 milionů dolarů od společnosti Disney, velká triková produkce, skvělé herecké obsazení jako Owen Wilson a Danny DeVito.

Koho by napadlo dát tyhle dva vyšeptavý štramáky do jedné velké megadrahé radiny podívané, že?

No tak nám řekni aspoň rychle, jak se to povedlo a proč na to rozhodně nemáme jít a proč jsi na to kurva šel.

A musím?

Musíš.

Jo, protože já nevím.

Já myslím, že podle mě třeba půl roku nebo rok zpátky všichni věděli, že to bude takový, jaký to nakonec je, že to bude takový k hovnu.

A je.

Je to aspoň hezký a k hovnu.

Není to hnusný.

Myslím si, že tam je vidět, že se do těch triků hodně investovalo času i peněz.

Ale třeba designově ty duchové, který pravděpodobně vycházejí z toho, co je přímo na ty atrakce v Disneylandu, nejsou nijak zvlášť zajímavý nebo atraktivní.

Nejsou nijak zvlášť dobře prodaný.

A je tam pár docela zajímavých akčních cen, který trošku jsou inspirovaný.

Inception, kde se nějakým způsobem pohybují ty chodby a mění se vlastně prostor, jak se to celý odehrává, ale je to nuda.

jako takovej film, jak tady čumíš a vlastně jenom doufáš v konec, protože tam není nic, co by tě rozesmálo nebo co by tě bavilo i v rámci tohohle toho jakože dětskýho horonovýho vesmíru.

Je to takový přeplácený podivně, zároveň se tam neděje nic, co by mělo na cokoliv nějakej vliv, myslím jako diváckýho zážitku a je to hovno.

Dobře.

Oni to udělali kvůli tomu, aby napodobili ty hororové komedie s Jackem Blackem, co byly poslední dobou úspěšný, ale staly asi desetkrát úplný.

Je to možný.

Ono to vypadá, jakože by se to chtělo svít trošku na té volně Jumanji a podobných věcí, ale na to to prostě nemá.

To prostředí není tak zajímavé, ty herce nejsou tak zajímavé, není to vlastně moc dobrodružné.

Mě u toho napadly třeba Krtitelé duchů od Fega, ty ženský, který vlastně svět víceméně nepřijal, ale tam těch nápadů minimálně těch vizuálních bylo víc.

Tady to je všechno takový uchcaný, na nějakou jistotu hraný.

s tím, že to prostě nevypadá blbě, protože se do toho fakt investovalo moře času a peněz a asi únava těch trikařů musela být absolutně maximální, protože prostě v půlce tam něco hejbe, ale vlastně to nikdy nezačne být zajímavé.

Dobře investovaných 150 milionů dolarů a ještě lépe investovaných 200 Kč za lístek, chápu to správně.

Já jsem byl na projekci, za prachy bych na to našel.

Dobře.

No, tak já ti rovnou zlepším náladu.

Děkuju.

Za prachy jsi šel na Barbie, že?

Ano.

Srdcař.

Šel jsi v růžový?

Nešel jsem v růžový.

Mám doma růžovou čepici, kterou jsem si musel koupit, když jsme dělali projekci protiv nich z prostých holek, kde jsme měli růžový dresscode, ale když už za film musím zaplatit, tak mě nebude nikdo notit, abych se oblíkal jako debil.

Dobře.

Jak se ti Barbie líbila?

Celkem.

Celkem na šest, takže bych to měl vyjádřit číslem.

Ale asi jsem od ní očekával chytřejší zábavu.

Myslím si, že to je hezký, že to je vizuálně hodně hravý, bavilo mě to i

Herecky absolutně nemám problém s nějakou tou message, která se tam vlastně dala očekávat, když to dělá Greta Gerwig a počítal jsem s tím, že tam bude, akorát jsem asi počítal s tím, že tam bude trošku elegantnější, prodaná a nebude to takový in your face a aby si z toho to hlavní sdělení odnesli i tím méně pozorní diváci, takže jako v tomhletom mě to docela zklamalo.

Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se nudil.

Myslím si, že Gosling to hrozně táhne.

Bavil mě tam Will Ferrell, kterému bylo vlastně úplně jedno evidentně, co se po něm chce, jenom tam běhal a dělal bordel.

Ale nějaká snaha udělat z toho nějakou společenskou událost je podle mě úplně mimo.

Je to lepší než poslední Transformeři, ale

Není to prostě chytrej film, který by měl nějakým způsobem redefinovat blockbustera a postavení ženských hrdinek v letních blockbusterových sezóně a aby z toho odcházely davy s tím, že budou nějakým způsobem obohacení a nové myšlenky, to fakt ne.

Až to dostane Oscara za scénář, tak co si pomyslíš?

Nevím, že to je pičovina.

Myslíš, že to může dostat Oscara za scénář?

Myslím, že jo.

Protože je to hlavní favorit a má to ty progresivní feministické myšlenky a velice cool koncept.

Cool koncept tam je.

Ty myšlenky jsou prostě fakt podaný tak, aby ty jedenáctiletí holky to seděly odvěřeně pode mnou, aby si to přežvejkaly.

Ale já nevím, myslím si, že ten film mohl být trošku odvážnější v té práci s tím podáváním těchto informací a trošku spolehat na to, že diváci se nebojí přemýšlet nebo si něco interpretovat sami a nemusí tam prostě být ta Amerika Ferrera nebo kdo to je, která dvě minuty řve do kamery, aby to pochopil i úplnej debil.

A mě to fakt přišlo hloupě podaný.

Ty didaktické, polopatické monology jsou podle mě taky největší nástrahou toho filmu, proto jsem se vypsal v komentářích, že mi to přišlo příliš basic a vlastně až příliš někdy v úvozovkách líná prvoplánová scénaristika, protože tam jsou často vpletený všechny takový ty štůce na patriarchát a kapitalismus

fašizizující podstatu a objektifikující a dehonestující podstatu panének Barbie, všechno je to tam narvaný, ale místo toho, aby se to zajímalo v otah toho příběhu nebo o fóry, tak to sklouzne tady k tomuhle

jak ty říkáš, in your face, to znamená velice přímočarému, monologicky koncipovanému poučování a vychovávání didaktické takové promluvy.

A na mě to teda bylo taky moc.

Nicméně uznávám za prvé,

že ten koncept je prostě svěží a moc hezky udělaný.

Řemeslo něco se týče výpravy kostýmů, masek, moc mě tam bavil Ryan Gosling, moc mě bavilo to taneční číslo.

Jenom mám s tím filmem problém, že tak jako sebereflexivně podmrkávající ironicky zábavný LEGO příběh mi v jádru přišel úplně nevtipný.

Věděl jsem, kde se mám smát a nedokázal jsem to se rozesmát, tak vlastně úplně ten samý problém jsem měl i tady.

Nicméně je to vlastně úplně jedno, co si o tom myslím já, protože svoji cílovku to trefilo, dokázalo to přitáhnout obrovský davy a ty jsou nadšený a budou si myslet o Barbie, že je strašně cool, což si myslí do jisté míry i náš tady Ondra, tak povídej.

Náš Ondra.

No, já jsem jenom trošku spokojenější než hlad.

Já vlastně dávám 7 z 10.

Po tom, co jsem byl mega nadšenej z té druhé půlky Barbenheimeru, jsem byl připravený to, a hlavně po tom, co Tis napsal své zklamaný dojmy, tak jsem byl připravený trošku nemít rád, abych vyvážel to prvotní nadšení, ale ten film mě překvapil, že vlastně...

nešel nenávidět.

Byly ty věci, co se řeší na internetu, že to je vlastně strašně feministický a že to nenávidí muže a tak, tak mi přišlo, že tam vůbec vlastně nebyly nějak toksicky podaný nebo nějak, že by to někoho muselo urážet, pakliže vyloženě nechce se tím nechat urážet.

A co se nějakých těch filmových řemeslných kvalit týče, tak mi to přišlo fakt hezky zpracovaný.

Vlastně viděl jsem i nějaký ty behind the scenes videa, kde si tam dávali velkou práci, hodně záležet na tom, aby to vypadalo jako hezky, aby to bylo ručně dělaný, aby tam nebyly žádný prostě píčovinky CGI a tak.

Takže fakt si myslím, že na tom filmu je vidět, že do toho šlo kus práce a srdíčka a myslím si, že hlavně ti herci si to strašně užívali.

Gosling tam byl úplně výborný.

Margot Robbie taky mile překvapila, že vlastně nehrála prostě.

jenom nějakou stereotypní bárbí, jak se jmenuje ta jí postava, ale že zahrála i nějaký emoce.

A vlastně ani nesouhlasím, že ta pointa byla předaná čistě nějakýma monologama, samozřejmě jo, taky jsem načasto dopsal, že to bylo někdy místy až moc doslovný,

ale zároveň spousta těch věcí tam byla ukázaná hezky, že vlastně ta zápletka o těch kenech a vlastně ta závěrečná pointa, že nevím, jestli teda nebudu spoilerovat, pokusím se to moc nevyspoilerovat, ale že ti kenové vlastně potřebujou se nebýt tak nějak jako v područí toho, co

co dělají nebo říkají ty Barbie, ale zkrátka, sorry, zkrátka nepřišlo mi to nějak jako nucený tyhlens ty pointy, přišlo mi to tam jako hezky hezky vykonstruovaný.

Nevím si, proč jsi to neviděl ještě.

Já jsem na to chtěl jít už několikrát, ale bohužel je to ten zhruba jeden film v roce, který chce v kinech vidět i manželka a ještě jsme takhle během léta nezvládli sehnat hlídání, protože všichni jsou pryč a tak, takže solidárně čekám.

Když si pohlídáme dítě, to není problém.

No toho se právě bojím, já jsem myslel ty relevantní lidi.

No no no, ale ta by chtěla vidět ten film a ne vás, takže to nefunguje.

Ale takže mám to v plánu, docela se na to furt těším, to, co tomu vytýkáte, jsem jako čekal, že se tomu dá vytýkat a jsem vlastně zvědavej, jak se k tomu postavíš.

Bude působit, no.

Někde v dálí je tam tanker, určitě.

A obávám se, že se ti to bude líbit vofou zvíc než Logan.

Ale lehce ti budu chtít dát kvůli tomu přezdržku.

Každopádně prostě mně to přijde v jádru, já jsem se u toho vlastně fakt jako nebavil, jako u filmů, mně to fakt přišla prostě taková pičovina.

A že vlastně já hrozně bojuju s takovým tím,

jakoby antisystémovým, to nazývám moc vzletně, ale že to jako říká ty kritický poznámky, který všechny jako v odborné literatuře vypadají posledních 20 let a myslí si, že když je pojmenujeme a zasmějeme se jim, tak jako najednou nebudou relevantní a to znamená, že opravdu nebude ta barví stereotypizující, tak to vlastně, mně to přišlo strašně málo vlastně tak, jak se o tom říkalo, že to je ten

vrchol nejprogresivnější scenaristiky a nejvlastně nejžhavější scénář Hollywoodu, tak to teda jsem tam osobně vůbec neviděl.

A vlastně mě i trošku vadí, že je všude ta Barbie, Barbie, ale když si vezmu jako tu Margot Robbie, jak ona projde tím filmem a vlastně většinu času jenom čumí okolo sebe a občas teda řekne, že někam přejde z jednoho světa do druhýho, ale jenom je tak jako

řekl bych polopasivně vláčená okolnostmi a schytává tu nalejvárnu z různých stran, tak fakt si nemyslím, že je to jako super cool film, jak z toho dělají někteří lidé a vlastně i když slyším nějaký

Třeba tam od vás z Kinoboxu nějaký hlasy, které to podle mě primárně velebejí za to, co to říká, než jak to říká.

Aspoň já to takhle slyším.

Tak si říkám, ty vole, to, že je něco společensky uvědomělý, nebo ironický, nebo pomrkávající, nebo si je vědomo sebe sama, neznamená, že je to dobrý film.

Já vím, že jsem mluvil dlouho a motal jsem se, ale ještě bych teda doplnil, že si fakt myslím,

Třeba nesouhlasňujícím, jak jste řekl, že to, že to je o tom, nebo že v Kinoboxu tvrdějí, že to je o tom, co to říká, než jak to říká, mně se víc líbilo to, jak to říká ten film, že vlastně tam byly docela jako chytře, že vlastně ten scénář mi nepřijde nějak jako revoluční, nebo převratný, nebo tak nějak, ale přijde mi jako chytrej v tom, jak ty věci podává a jaký věci tam vlastně do toho zakomponovalo, že prostě si vyhráli vpak vyloženě třeba s názvama těch jako Barbie, s názvama nějakých jako

těch míst a tak a celkově fakt nevím, přišlo mi to prostě šikovně stylově podaný a neberu to jako nějakou antisystémovou věc, není to žádný Matrix nebo tak, ale fakt jako hezká

Chytře, zajímavě, stylově udělaná komedie, u které jsem se prostě pobavil a myslím si, že kdyby tam bylo víc těch originálních písní a nějakých tanečních čísel, tak jsem ještě spokojenější, protože v tom to bylo nejsilnější.

No já jsem vlastně potom dlouho přemýšlel, furt jsem měl v hlavě nějaký film, který mi to strašně připomínalo, tím svým stylem, tím svým, co to chce do nějaký míry říct a jak jednoduše to dělá.

A až dneska mi došlo, že mi to vlastně připomínalo Demo Vyšenbena.

V tom, jak fungují ty světy, jak tam máš ty dva extrémy, kde vyložený demolition man končí tím, že se tam sejdou ty dvě party, ty anarchisti a ty policajti z toho fašistického státu, kteří jsou zvyklí poslouchat ty rozkazy, a řeší se co a jak, a s lajím řekne, že musí najít nějakou cestu někde na půl, ale

Demolition Man je samozřejmě super, je to samozřejmě v úplně jiném žánru, ale ten film je spíš rostomilej, když se na něj koukáme z nějakého toho úhlu pohledu jako na nějakou sociální kritiku.

Vyloženě není to něco, co se dá opravdu brát seriózně, pokud nechceš na Twitter házet, že to předpověděl a dělat si z toho ligraci.

A ta Barbie mi nepřijde v tomhle směru vonit

vůnic moc chytřejší a ani vůnic elegančněji odvyprávěná, pokud teda pořád mluvíme v tom, co chce právě říct a jak to říká.

Hezký.

Takže čtyři staří bílí muži se tady baví o výhradně ženské růžově látce, ale samozřejmě my za to nemůžeme, protože s náma se žádný holky nebaví a nejsou ochotní psát na náš web prakticky zadarmo, tak jako my.

Takže za to nemůžeme, omlouváme se.

Feministickému hnutí.

A přitom jsme v jádru všichni feministi.

Ondro, vole, už drž budu.

Onda se chce vědět proti tomu, že je feminista.

Ne, pardon, jenom mi ještě napadlo, že já jsem u toho filmu přemýšlel nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby tam hrála ta Amy Schumer a to by podle mě byl úplně jiný očistec a buďme rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Jako verzi Amy Schumer mě opravdu neláká, to máte pravdu.

No, jdeme dál.

Hlade, myslíš si, že to stojí za vidění, že by to každý měl vidět, tu Barbie?

Myslím si, že jo, ale nenutně, okamžitě v kyně za velký peníze.

Myslím si, že stačí si chvilku počkat.

Dobře.

Tak, jdeme na druhou část Barbenheimeru, to znamená druhou část tohoto názvu, a to je Oppenheimer.

A tady teda Ondro, zase musím přiznat, že jak jsi napsal ten extatický první dojmy, tak jsi mi tak lehce...

rozhodil, protože když jsem otevřel Twitter a tam jsem četl takový ty prázdný vzletný slova, jako vibrovala každá sedačka, je to dechberoucí zážitek a pak jsem to četl ještě u tebe, tak jsem si řekl, tyvole, já se s ním fakt poseru.

No ale s odstupem času to můžeš zreflektovat a říct mi, že cítíš furt to samý a že si za tím stojím a že já jsem idiot.

Máš spoustu zastánců, máš krásných 88% na čase IMDB.

Určitě se to zařadilo mezi ty nejslavnější díla Christophera Nolana, to už je teďka jasný.

Většina lidí to umysluje tak do prostřed toho pelotonu, když jsem se koukal na...

na různé žebříčky oblíbenosti.

A ty mi teďka můžeš říct, jak to teda vnímáš zpětně.

Rozhodně nejsi idiot, ale stojím si za tím, jsem mega nadšenej i týden po tom, co jsem to viděl a už se hrozně těším, až se trošku vyprázdní ten IMAX, abych se na to mohl zajít znova.

Pro mě je to v tuhle chvíli nejlepší Nolan, což je co říct, protože Batmana mám mezi nejoblíbenějšíma filmama.

A já jsem byl totálně z toho vyndaný.

Já jsem se strašně užíval tu politiku v pozadí, užíval jsem si veškerý ten kontext, co se tam děl, i vlastně nejen kolem toho budování k tomu vrcholu toho filmu, ale i to, co se dělo po něm.

Strašně jsem si užíval všechny ty vedlejší herce v těch často i minirolích, kteří se tam objevily třeba na minutu ani ne.

Pro mě to bylo, fakt nikdo nemá takový čich na obsazování jako Nolan.

A jako ten mix těch opulentních Van Hoytemových záběrů s tou hudbou Ludvika Goransona,

Mě to totálně sejmulo a fakt nemyslím si, že letos uvidím ještě něco lepšího, než co mi dal můj nejoblíbenější režisér.

Takže tak.

Hlade, ty seš na té straně nadšený, my už jsme o tom několikrát mluvili, i včera jsme o tom do hluboké noci konverzovali.

Ty si furt stojíš za tou devítkou nadšenou, hezký a rozhoděný jak hovnu, jak ty říkáš.

O čem to vlastně bylo?

Není to takový, že je to o všem a zároveň o ničem?

O čem to bylo, to je jako složitá otázka.

Já když jsem na ten film šel, tak jsem si říkal, že Noem přece nenatočí klasickou biografii, že to je málo na něj.

Ale ona to do znační míry klasická biografie je minimálně do té půlky.

A potom se mi vlastně strašně líbí, jak tam jsou ty tředějové linie.

A potom, co to vlastně odpálí, co dostaneme, to, k čemu jsme věděli, že to bude směřovat, tak to začne směřovat k něčemu úplně jinému a otvírají se tam zajímavý témata.

Začne se jinak pracovat s těma postavama, začnou si trošičku ohejbat žánry.

A tím mě to dostalo, tím, že jsem...

dostal do té první poloviny ten v uhozovkách jenom životopis, samozřejmě naprosto bydlantní, takovým tím způsobem, že když se pak člověk podívá zpětně na, já nevím, Teorii všeho nebo Dánskou dívku nebo tak, tak to jsou prostě naprosto uchcaný věci.

Ty vole, srovnává to s Teorií všeho, to je vole... Já mluvím o žánru, tak to jsou naprosto uchcaný věci, kde

jako není žádný režiserský vklad v podstatě, když to srovnám s tím, co tady prováděl Nolen.

Takže to by mi v podstatě stačilo.

Byl bych asi takový jako smutnej, že jsem dostal jenom životopis, ale právě mě to chytlo v té druhé části, kde to začne být Nolenovsky hraví, kde se doplňují mnohem elegantnější dějové linky, jak ve vyprávění samotným, tak vlastně ve vývoji těch postav a v těch jejich vzájemných vztazních, kde se otvírají ty

témata, jako je nějaká ta zodpovědnost za ten židecký pokrok a nepochopení nějakých lidí, co to vlastně dostali do rukou, jakože děcka dostali do rukou nabitou zbraň.

A tam mě to dostalo v tom, že Nolan mi vlastně nabídl dvě zcela odlišně pojatý části toho filmu.

A že jako režisér pořád dokáže si s těma věcma hrát, s tím způsobem vyprávění a mě pořád strašně mohli se na to koukat.

Já si teďka se vezmu slovo, Remzi, ještě, jestli tě to nevadí, a dám teda svůj kritický pohled na tuto věc.

Já souhlasím s tím, co psal Tomas, ten docela vystěhl můj problém, že psal, že je to jednoduchý příběh podaný složitou formou.

To je věc, která, jako je to samozřejmě nowenovský trademark, několik líní, vlastně sofistikovaný, narrativní postupy,

Ale jaksi myslím, že třeba dokonalému triku dokonale slouží a opravdu ti zesilujou ten efekt a otajňujou ti něco a pak si sedneš na prdel, tak tady jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to fakt jako přehoněný, že je to fakt jako taková samoučelná vyhoněnina,

u kterých jsem měl samozřejmě problém, že linie Roberta Downyho, možná je to tím, že není ze začátku tak akcentovaná, že se ten film jmenuje Oppenheimer vs. Strauss, nebo mi není řečeno vyloženě, že by to byl souboj Amadeus vs. Salieri v úvozovkách souboj,

tak mi tam vlastně přišla celou dobu podružná a nikdy jsem na ní nenaskočil, takže posledních 40 minut nějaké pánové v černobílí mě vlastně vůbec nezajímaly.

Přitom ta schopnost audiovizuální,

něco vyjadřovat, něco zachycovat, je unovlena furt famózní.

Když to začalo a já jsem viděl ty pohledy Cilliana Murphyho dovnitř těch různých tekutin a výbuchů a součástí, tak jsem byl vtaženej.

Říkal jsem si, ty vole, tak teď se vlastně ponořím úplně do té

atomový hloubky toho světa.

No a tahle linie vlastně byla hnedka opuštěná.

Pak teda tam řešíme víc tu matematiku.

Najednou je to taky pak opuštěné.

Pak řešíme ten výbuch,

Najednou je to pak taky opuštěný.

Pak teda se řeší morální dilemata spojený s tím, že zabijeme 200 000 Japončíků.

Je to moc hezky nastíněný jak skrze prezidenta, tak skrze nějakého vize.

Ale najednou je to taky opuštěný a poslední hodinu místo toho čumím na Roberta Downeyho juniora, který mě vlastně vůbec osobně nezajímá.

Takže já v tomhle směru proto mám pocit, že je to strašně takový sparchantělý a že ten scénář není vybroušenej tak, že by sloužil tomu tématu, jak by měl.

A právě proto jsem tady sugestivně nadhazoval, že mám pocit, že je to vo všem a zároveň o ničem, že nic to nedopracuje do takové hloubky, jak by bylo záhodno, což samozřejmě se mi těžko nějak vehementně kritizuje, když

tu vizualitu Nowlenovskou úplně ze všeho miluju, když vidím tam jeden záběr a do toho učící kino, tou zvukovou hudební kompozicí, tak jsem taky uvytržený.

Ale přeci jenom jsem byl uvytržený a zároveň jsem furt přemýšlel, co mi to říká.

A přijde mi, že mi to říká reálně vlastně strašně málo.

Nebo ne strašně málo.

Míně než bych očekával od jednoho z nejchválenějších filmů roku.

A mám k tomu ještě dva dodatky.

Myslím si, že Medeimo přehrává.

A myslím si, že tříhodinový film nemá být vystavený tak, že tam chodí 20 chlápků v košilích a všechny jejich dialogy jsou rytmicky furt stejný, že si furt jako doplňují ty rychlý sentence.

Koupíme kravín, jo, koupíme.

Musíš koupit, nevím, náplně Rohingostů, jasně, jasně, seženuje.

Zavoluje Freddymu, jo, Freddy přijede.

A takhle furt spolu mluví, non-stop, tam není žádný zádrhal, nejsou tam žádný pauzy.

A jediný, čím je to vlastně různě ozvášňovaný, když se bavím o těch jednotlivých dialozích, je to, že v nějakých dialozích začne z ničeho nic burácet hudba, což třeba v těch pasážích výslechů, kdy vlastně lidi sedí v místnosti a nějak se jako, je tam vlastně nějaká tenze, je tam nějaký výslech a ty tam začne teda bušit ty zvuky toho výbuchu.

Tak jsem si říkal, tak tady to začne být,

jako sofistikovaně prostřihávaný s tím výbuchem, tím pádem mi to odůvodní, proč normální dialog to takhle brutálně formálně overhypuje.

No a najednou skončil dialog a šlo se zase někam jinam.

To znamená, mně to vlastně přišlo formálně po všech stránkách, ať už tou narrativní strukturou, nebo tím využitím těch zvuků přehoněný.

Rozumíš mi, Hlada, nebo si říkáš, aspoň ty si říkáš, že jsem idiot?

Trošku.

Třeba zrovna u toho Downyho, to už jsme řešili včera, já si myslím, že byl jednoduše reprezentovat všechny ty lidi okolo něho, kteří nerozuměj tomu Oppenheimerovi a nějakým způsobem jdou proti němu, buď z ideologických důvodů, nebo z egoistických důvodů, akorát on tam byl jako ten

ten hromosvat pro toho diváka, aby to nemuseli řešit na úrovni s 20 postavama, ale jako jenom s jedním, aby mohli nějakým způsobem pojmenovat toho protivníka, řekněme, a to s tím zvukem, já nevím, ty jsi popsal to, co to mělo dělat a podle mě to dělalo, že kdyby to podle mě bylo ještě nastříhané s tím obrazem, ty dialogy, kde burácí hudba, tak už mi to přijde hrozně

Hrozně jak ta Barbie.

Takový, že mě to nedonutí, abych si tam hledal to, že se v něm odehrává taky stejný průser, jako předtím, když dělal tu bombu.

Přišlo by mi to až jako moc divácky přívětivý.

Hrozně snadně jako identifikovat.

Mně to právě přijde, že si to hrozně jede na ten efekt, že kdyby nás Snowman včera viděl v té hospodě, tak tam dá prostě buráciovou hudbu, která tam nepatří.

Tam patří ticho nebo příjemný jazyk.

Jo, ale ta hudba, řezí k nám určitě pocit, to je pravda, ta hudba si myslím, že měla prostě prodávat to jeho duševní rozpoložení, takže on moc jako nereagoval na to, jak ho tam šikanujou třeba, ale bylo to pro ně stejně stresující jako vyrábět tu bombu a to prodávala ta hudba.

Já jsem s tím jako vůbec, vůbec jsem se nad tím jako reálně nezavědčil, že to může být nějaký problém nebo nějaký jako nedotažený režiserský záměr, naopak.

Mně to přišlo takový přebytí

tou prvoplánovou hlučností, ať už ji najdeme v čemkoliv.

No Rymzi, pojď to hodit na koleje.

Pojď to takzvaně rozčísnout, ty jsi tady nechytřejší ze všech, ty jsi študovaný.

Jak to v tobě doznalo?

Šel bys na to klidně znova, nebo jak se na to díváš teďka?

Samozřejmě vždycky, když uděláš takovýhle úvod, tak se cítím pod obrovským tlakem.

Ty máš tlak.

Já mám tlaky různě.

Ty máš tlaky všude.

Pochopil jsem teda správně, že jsme tady tak rozdělený z hlediska hodnocení na třeba 10, 9, 8, 7.

Jo, nějak tak.

Já jsem 7,6.

Jsi kolik?

Já jsem vlastně takovejch jako velmi zaujatejch 8.

Jakože ve mně toho já jsem... 8,04.

No, tak třeba 8,1.

Já jsem právě spíše 8,93 třeba.

Jo, jakože bych tu devítku úplně dávat nechtěl.

Ale mám k ní hrozně blízko.

No tak povídej, co se do toho 8,1 vejde?

No, jako už když jsem odcházel z té projekce, tak jsem byl takovej zaujatel, že jsem to chtěl vidět znova.

Vlastně od té doby ve mně ten film jenom roste a to ne jako, že bych si z toho

odnášel až o tolik víc než na začátku, ale že mi vlastně čím dál víc zpětně přijde fascinující, jak ten film to, co chce dělat, tak jakým způsobem toho dosahuje.

Že mi to přijde opravdu, jak říkal Hlad, že v jádru je to příběhově možná standardní biografie, akorát taková, která vlastně záměrně nebo podle mě záměrně

neosvětluje nebo nevypointovává všechny ty životní momentky, ale jde spíš po těch emocích a po těch jako daných jako střípkách ze života a tím, jak občas některý skončejí, překrývají se s jinýma nebo se prostě zametou pod koberec někam nějakým jiným způsobem, než by člověk čekal.

Takže je to takový, že to jako vytváří obraz té osobnosti takovým způsobem, pro který se ta útržkovitá forma vlastně

hrozně hodí a zároveň dobře odráží to, že

Vlastně o tom člověku reálně nemůžeš vědět tolik, jak se třeba standardní, rutinně odvyprávěné biografie snaží pářit, že jo?

Které předkládají nějaký ucelený obrázek toho, že ten člověk se párkrát zachoval špatně, ale jinak byl hodný třeba a máš hotovo.

Ale že tady opravdu vlastně moc nevíš, co si o něm myslet, dlouho je ta, nebo až do konce je ta postava

nečitelná vlastně skoro víc než od něj samotnýho se dozvíš právě z té linky, z té Strausovi linky od Downyho a těch lidí okolo, který si to ale zase hrozně interpretují podle jako svého účelu a podle toho, čeho sami chtějí dosáhnout a jak chtějí vlastně ty Oppenheimerovy postavy zneužít pro svoje účely, tak tohle je tam vlastně hrozně hezky

hrozně hezky nastřelovaný a ono ti to nikdy nedá úplně polopaticky.

Samozřejmě bavili jsme se o těch dovysvětlujících monolozích, které tam občas něco takového řeknou, ale vlastně přijde mi fascinující, jak to jde po těch emočních vrcholech těch jednotlivých

životních bodů a jak to i tou hudbou, i tím střihem prostě dokáže předat něco, s čím si jako většina jiných životopisných filmů láme hlavu a nevymyslí to, aby z toho vzniklo něco takhle sugestivního, zároveň trochu nečitelnýho, zavádějícího, ale přitom umožňujícího, aby s tím divák něco dobrýho pro sebe udělal.

No a co je to to, co mi to předá sugestivně?

No já si právě nemyslím, že tam je nějaký jedno poselství, že máš... Neříkáme jedno, máš tam nějaké poselství.

Jaké tam jsou poselství?

Jaké tam jsou poselství?

Já tohle nerad říkávám, tyhle věci.

Mě to přijde takový... Mě jenom fakt zajímá upřímně, když říkáš, že to sugestivně předává něco, tak mě zajímá, co to předává.

Tě nenachytávám, mě to fakt zajímá.

Pro mě třeba to bylo to vypořádání se nějak s tou jeho vinou, která vlastně, kdyby tam nebyla ta závěrečná část, kdy vlastně to tam i doslovně řekne ta Emily Blunt, která, kde on do sebe nechával rýt, nechával do sebe šít, nechával se prostě schazovat.

aby se nějakým způsobem vykoupil, tak vlastně to pro mě byla jedno z těch poselství, kde vlastně jsem se z toho odnesl, že aha, tak on jako nikdy nějak nereagoval konkrétně na to, co ta bomba udělala, co způsobila, jako konkrétně myslím teď to Japonsko.

ale nechal do sebe takhle tímhle způsobem se snažil prostě nějakým stylem vykoupit za to, co třeba provedl a pak samozřejmě dělal nějaký další činy, který už vedly k tomu, aby třeba politicky ovlivnil to, jakým způsobem se s těma atomovýma bombama bude do budoucna nakládat nebo nebude nakládat.

Takže to byla jedna z těch věcí, která mě třeba zasáhla, která si myslím, že tam jako je docela hezky a sugestivně, jak říkáte, podaná.

Já se právě ptám, Rimzi, okuji tomu, že já mám prostě pocit místy a neříkám, že je to správný pocit, možná je úplně lichý a jsem mimo, ale že se tam objeví herec v superových dobových kulisách, najede na něj kamera, hojte fan, hojte mi, prostě jedno z nejlepších kameramanů všech dob, začne do toho burácet zvuk a hudba, všichni se tváří vážně,

A Nolan vlastně nemusí vymýšlet, co tím říká, protože každý divák si tam vypíše pohnutý smysly, si tam vypíše něco.

Tak jestli je to dostatečně uspokojivý přístup ke kinematografii, když to hodně vulgárně... No a na to právě po tom jednom zhlídnutí nemám názor.

Proto mi to přijde jako něco, co stojí za to vidět víckrát a s nějakým vědomím toho, jak vypadá ten celek a jestli tyhle jednotlivý momenty jsou jenom víc o tom honění a o tom,

no len ví, jak to udělat, aby to na diváka působilo tím naprosto maximálně strhujícím dojmem, což samou sobě jako taky není samozřejmost, že jo, když tady pravidelně, pravidelně komentujeme filmy, který mají

z našeho pohledu v podstatě neumezený rozpočty a tomuhle efektu na diváka se zdaleka nepřiblížej.

A nebo jestli zatím v těch jednotlivých momentech, kdy jsou tyhle sugestivní filmařský techniky použitý, tak jestli zatím je ještě nějaký větší zdůraznění toho daného momentu.

Na to potom po prvním shlídnutí nemám odpověď a jenom jako mi stačí v tuhle chvíli to, že jsem byl

tři hodiny přikovaný k tomu obrovskému plátnu, fascinovaný a zajímalo mě, co se tam bude dít, i když třeba to, co se dělo v poslední hodině, tak bych velmi snadno mohl nenávidět, protože

Sorkina a všechny ty jeho dialogový honitby nemám rád a pravidelně se tady s váma hádám o všech těch šikářských tribunálech a tak, kterými přijdou jako zásaděm na hovno filmy.

Ale tady to na mě, no jasně, to fakt nemám rád.

Jakože žádnýho Sorkina nemáš rád?

Tak nevím, jestli žádnýho, ale většinou mě sere teda.

A když on režíruje, tak mě sere dvojnásob.

To už, to už jako...

ho snáším málo, ale to je jedno, ale že je to něco, co bych... Mně to třeba je jedno, ale že je to něco, co bych velmi snadno mohl nesnášet, ale stejně mě to fascinovalo, no.

A přijde mi, že jak ses ještě ptal na ty poselství, tak je tam třeba pro mě důležitá i vlastně v té nečitelnosti té ústřední postavy, taky ta její vlastně plastičnost, že jo, že my vlastně on se chvíli

chvíli je takovej nespokojený, zakomplexovaný, něco by chtěl dokázat, nedaří se mu to, pak má šanci dělat něco zásadnějšího, chytne se toho, upne se na to a tak, jak to asi spousta lidí,

z nás ze svýho života, když nevytváříme atomovky, tak prostě chvíli dělá něco, co mu dává smysl a co doufá, že ho někam posune, pak vlastně zjistí, že nedokáže dohlídnout důsledky toho svýho korání

chce se vykoupit nějak, ale vlastně je to furt takový rozpor mezi egoistickým narcisem, který prostě chce být lepší než ostatní, chce se nějak zapřet do historie a přece jenom člověkem s nějakým svědomím, který nechce přece jenom zabít dvěstě tisíc Japonců, i když seš s nimi ve válce.

A potom přesně má i nějakou... Někde v jádru, jo.

A přitom má i nějakou teda jako smyslovou složku, která se projevuje tím napjatým vztahem s Florence Pugh, který je vlastně mnohem takovej živelnější, než který potom má

se svojí manželkou, že jo, a taky je to nějaký jiný odstín, který tam potom vlastně až tolik není.

A ty si prostě můžeš jako z toho vytvořit nějaký obrázek, tak jak je vlastně nutný u všech historických osob, přestože

knížky snaží tvářit, že známe odpovědi na to, kdo jaký byl a jaké místo ty jeho činy v jeho životě měly, ale většinou je to prostě jenom nějaký vykonstruovaný příběh a tohle mi přijde dobrý, že na tu vykonstruovanost těchto historií jednoho člověka a tomu, že se mu snažíme vidět do hlavy, tak na tu vykonstruovanost této naší touhy ten film upozorňuje.

Hlade, půjdeš na to po druhý?

Já půjdu, ale počkám si, až bude trošku klid.

Dvoje Maxu 70 mm.

Přeješ tomu Oscara za nejlepší film?

Letos asi jo.

Zatím.

I když přijde Duna?

Nepřijde.

Já doufám, že nepřijde.

Já doufám, že jí odloží o rok a vy budete nasraný a já budu rád.

Jsi hejtr, fucking hejtr.

Dobře, takže Oppenheimu na všech doporučujeme na konec to nejdůležitější.

Je to lepší než Logan Rimsey a vokolik?

Je to výrazně lepší než Logan, no.

O tak ten 1,25 až 1,5 bodů z deseti.

No a ještě vám musím říct jednu ošklivou věc.

Hnedka jsem viděl v týdnu skoro dvakrát Casino a to prostě je film, kde mluví chlapi a chodí tam hezký holky na šukání.

To je prostě tam každý záběr, každý slovo pasuje.

To je masterpiece, ale ne ten váš OP.

Dobrý, tak to máme okýnko pro doporučení kohlední krematografie.

Puste si Casino od Martina Scorseseho.

Ty telminy, nůžky by tam byly potřeba v tom opanájem rovy, to vám říkám rovnou.

No a jdeme se podívat na další film.

Jako myslíš ty telmini nůžky, který když nové Scorsese taky bude mít nějaký 3 hodiny 20 nebo kolikkoliv?

Může být ještě.

Tyhle nůžky.

Ty vole, Casino je nejlíp přestříhánej film všech dob, a to mi naprosto nikdo nevymluví.

Chceš mi říct, že ne?

Casino nehaním, Casino nehaním, ale víš, co myslím?

No, že to má šílenou flow, prostě jede to, každý... A rybře myslí, že vzájemný stran novýho Scorsese, který bude dlouhej, ty vole, jak nejvíc.

Já myslím, já mluvím o tom, že Killers of the Flowers Moon, který Telma stříhala taky, tak se dívám, že bude mít 206 minut, takže těma nůžkama, opatrně.

To musíš posluzovat podle toho, co to říká, že jo, tam prostě, tam bych viděl, kde kráčí tu Killers of the Flowers Moon, jsem neviděl, takže to nedokážu posoudit.

Ještě jsem k tomu chtěl říct jedno moudro, ale už jsem ho naštěstí zapomněl.

Jdeme dál.

LFŠ otvírá

Film Botovnovy, jestli se nepletu.

Film, který byl uveden s poměrně velkou slávou na Karlovarském festivalu.

Bylo to vlastně taková nejžádalější projekce spolu s Master and Commander.

Lidi se prali o to, aby se hnali jízky.

My jsme natočili první dojmy, ale popovídáme si o tom ještě teďka, protože u prvních dojmů nebyl náš tady maják dobré nálady,

Ondra a nezvládneme to, nezvládli jsme to probrat úplně dohloubky, kdy

Musíme uznat dvě věci.

Za prvé, ten film je opravdu stále výjimečnej a já budu nasírat spoustu lidí, pro kterým nemají rádi, když se to posluzuje v českých podmínkách, ale já to posluzuji v českých podmínkách teda vlastně non-stop.

A mám neustále údiv, že něco takhle vizuálně a designově vypiplanýho mohlo vzniknout v českých podmínkách.

Já jsem si říkal, když jsem to dokoukal, že za 100 milionů

neuvěřitelná designová podívaná, a to jsem nevěděl, že to stálo asi 40 milionů.

Takže v tomhle směru jsem stále u vytržení, ale co se týče celkových dojmů,

tak se musím přiznat a možná se mnou budou chlapci souhlasit, že to úplně z občasu tomu neprospívá, ne?

To úplně jako, jak se tomu říká, jak je opak hnití, že by to jako úplně to neskvétá vnitřně.

Máš to tak hlade, že by to nezraje to, ne?

Úplně.

Není to takový ten hodokvas pozitivní?

No, u mě svým způsobem je, ale...

Přesně chápu, kam míříš, ale vlastně s tím souhlasím, že to, co už tady ty chválil, to znamená ta výprava, ten design těch věcí, core ještě, když už teda se budeme v úpravu držet s tom českým filmem i v Rymíčku, tak je úplně jinde, úplně jako nepředstavitelná.

Já se nedovedl si představit, že takhle někdy může vypadat český film v nějakých normálních českých podmínkách.

ale zároveň souhlasím určitě s tím, že má svý mouchy v tom vyprávění, že ten příběh není úplně přesvědčivej, že je občas

tak jako zmatečně vyprávěný a trošku postradá emoce.

Takže já, když na to vlastně zpětně myslím, tak si vybavuju ty velmi pozitivní emoce, ty audiovizuální stránky a to zklamání z toho zbytku.

Ale potom v měsíci nebo třech týdnech ve mně převažují ty pozitivní, ta radost z toho, že něco takového u nás vzniklo, že se fakt jako povedlo udělat

žánrovej film, který u nás v takovýhle prostě nevzniká, že se ho původilo udělat dobře a světově, že když by to bylo, když by to na mě vyskočilo na Netflixu, ale bylo to z Portugalska, tak si jako řeknu, hele, kluci jsou šikovný velmi, i když to bylo možná trošku pitomý.

A vlastně, jak to mám furt v té hlavě, tak to ve mně zraje v tom, že to, co na tom bylo dobré, si chci užít ještě jednou a čím víc na to myslím, tím víc si vážím toho, jak moc se jim to povedlo.

A to, co tak dobré nebylo, tak s tím jsem se v podstatě smířil pár hodin po projekci a furt to asi dobré nebude, ale to pozitivní převládá.

Já v rámci ty futuristický vize se přiznám, že na mě, jako mě, já jsem vlastně furt věřil v ten svět, což mi přijde pozitivní, že ono jak to tak chytře nezabíhá do nějakých detailů, tak i když jako tuší, že je to trošku pičovina, ten potop nový, jako to samotné zálohování a restartování, tak vlastně tam mě to nestratilo.

A vlastně jsem si dokázal, strašně jsem si užíval, když jsem viděl ty kostýmy třeba, jak vlastně jemným doplněním nebo vybráním správných polsků je vytvořená ta futuristická vize.

Strašně jsem si užíval, že ty herci,

vystupujou jako v těch amerických žánrovkách, že neužil fakt vypadá jako prostě takovej ten agentskej motherfucker, úplně v klidu, by se mohl přesadit podle mě do Minority Report a nebyl by to žádnej fail.

A samozřejmě ze všeho nejvíc jsem si užíval, když jsem viděl tu architektonickou práci Ondry Lipenskýho, který mi předběžně slíbil, že přijde někdy si popovídat

tak musíme, kdyžtak zavčas vypnout Ondru, než to všechno vyhejtí, abychom ho nestratili.

A vidím tam prostě ty dokonale vymyšlený

pohyby, právě tu souhru toho kameramana s tím architektem, že každý ten pohyb té kamery, samozřejmě pod vedením režisera, je dokonale promyšlený, že mi tam vždycky přesně se zasvítí, mi tam ta jedna zářivka přidana, tam nějaký to světilko, hodí mi to tam ten lens flare a díky tomu to opravdu působí.

ne jako natočení někde v úsporném ateliéru, ale opravdu futuristická hardcore sci-fi vizuálně vypiplaná, která si občas bere znoulená vizuálně, občas si bere z toho Spielberga a to by to prostě nepřipadá směšný.

A z toho jsem byl vlastně fakt jako vydřenej, když jsem natoču měl.

Samozřejmě hlavně kvůli tomu, že jsem věděl, kolik na to třeba zhruba mají peněz a že to vzniká v těch českých kulisách.

Nicméně to jádro

Ten příběh, fakt ta kriminální story mě vlastně vůbec nechytla.

Jak jsem tady vyčítal Nolanovi, že všichni mluví stejně ve všech dialozích, tak tady je to teda úplně ultimátní.

Tady všechny postavy mluví stejně.

Není tam jedna, která by mluvila jak prostě psychopat, jedna, která by mluvila jak ženská, další, která by mluvila jak drsný pouda.

Všichni mluví stejným jazykem.

A ta kriminální linka,

vlastně nebyla dospoutavá a zajímavá, aby mě strhla.

A je to, jak vlastně Marigold oprášil to hodnocení z Blade Runner, že je to 2049 nebo 2048, že je to vlastně sled wallpaperů, tak

Do jisté míry tohleto wallpaperu je, ale já jsem si na nich teda opravdu hrozně moc ujížděl a vidím tam dobrý základ, který akorát není podepřený.

Tím promakaným a našponovaným příběhem je, jaký by tam prostě v té kriminální linii měl být.

Chybí tam ten dohled Antonína Moskalíka z četnických humoresek, aby to bylo zároveň napínavý a zároveň si zužíval ty dialogové

ty dialogový výměny.

No tak Ondra, tak pojď to pochce.

Ne, hele, já se pokusím se být jako mírnej a neříkat úplně naplno nějaký věci, který jsem si myslel hnedka čistě po té projekci.

Myslím si, že trošku přeháníte s tím, jak samozřejmě no hate, ta technická stránka, ten vizuál na český poměry je velice, velice slušnej na

zahraniční poměry, i to, co už je dneska v seriálech nějakých amerických, si nemyslím, že to je zas tak... Nebyl jsem z toho tak vyndanej.

No ale problém prostě bylo vykreslení a vůbec celkově ten world building, kdy vlastně ten svět nedával smysl a stačilo se jen na vteřinku zamyslet a ty koncepty, co tam vůbec byly, se začaly hnedka strašně rozpadat.

Ta detektivní zápletka, ta ústřední zápletka byla fakt jakože mizerná, ale jedna z nejhorších, co jsem kdy viděl.

Myslím si, že to byla šablona vedle šablony, že to vykrádalo

videohry, žánrový filmy, prostě co se dalo a mě to tak strašně ubíjelo, že já jsem si pak jako přestal užívat ten zbytek a byť jak říkáte, že ten svět jako

ten svět jako, respektive, jak jsi to říkal, že nevypadl to z toho vnímání toho světa, tak to se mi taky nestalo, byl jsem furt jako, ty postavy, ty věci, jak tam fungovaly dobře, tak v tom jsem jako by furt byl a po téhle stánce mě to nestrácelo, ale tak strašně mě to otravovalo ve všem ostatním, že já jsem na konci fakt nemohl uvěřit tomu, jaký reakce to sklízelo,

a dočista jsem na ten film zapomněl prakticky den po shlédnutí, dneska už si z něj nevybavím prakticky vůbec nic.

Vybavím si tu úvodní scénu, která byla, jak říkáš, Nolanovská, Dark Knightovská a tam jsem měl ještě jako velký očekávání, ale hnedka, jak začaly ty postavy promlouvat, tak začaly mě bolet uši, protože ty dialogy byly hrozně šustily papírem.

abych to nějak jako zakončil.

Já ten film, já proti němu nic nemám a naopak těšil jsem se na něj hrozně moc a mě to jako primárně mří z toho důvodu, že jak často se stane, aby někdo natočil sci-fi v Česku.

O to spíš si myslím, že ten základ měl být nejdřív dobrý scénář, udělat nějakej dobrý worldbuilding, udělat dobrou detektivní západku, když tam chtěli mít tohle a až potom se snažit nějakým způsobem tomu udělat ten vizuální, tu pozlátku okolo, to, aby to prostě vypadlo takhle,

takhle suprově.

A myslím si, že tady na to šli odzadu.

Že nejdřív jako si řekli, že udělají prostě sci-fi, která bude vypadat fakt takhle jako takhle pokročilé na český poměry a potom na to nějak jako přes koleno začaly lámat příběh a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Ale nikomu neberu nadšení a přeju všem, aby si to užili.

Upřímně si myslím, že kdyby to byl film na Netflixu, tak to má nějakých 20% na českou dobu, ale

To asi ne.

Rimzi, jsi na láka nejstrašně?

No, naštěstí Ondrovo odhodnocení pro mě nefunguje jako reklama, nebo naopak odlákání, takže... Jakože nebrž Ondru vážně, mi chci říct.

Ne to nechci, jenom že jako všímám si dlouhodobě, že si na těch filmech všímáme jiných věcí a jinak je hodnotíme, takže...

Takže jako odrazený nejsem, určitě to budu chtít vidět, ale ani ve Varech se mi to nepovedlo, ani teďka, zdá se, na Filmovce se mi to nepovede, takže se mi to povede asi, až to bude někdy v září nebo v říjnu v kinech.

Ale vlastně jako zvědavej na to jsem a jdu do toho s těma očekáváníma, že je to taková

taková OK žánrovka, která na naše poměry je samozřejmě velmi nezvyklá, ale čímž získává nějaké body navíc, ale něco světoborného od toho radši už nečekám, tak uvidím.

Vlade, ty půjdeš po druhé někdy?

Jo, určitě.

Co tě na tom zajímá?

No, chce se to ujasnit s tím, že už budu vědět, jaké tam jsou problémy a jaké tam jsou pozitiva.

Chci to vidět jako s těma novýma očima, když už je to očekávání bude trošku nižší.

Tak se to chci prostě dát znova a vidět to jinak.

Chceš na to jít do IMAXu na 70 mm?

Určitě.

S tou promítačkou, která tam promítá ty zvuky.

Já na to půjdu na 4DX.

Přesně, tyvole 4DX, to je hodně dobrá verze.

Oppenheimer ve 4DX, to byste měli jít někdo napsat reportáž.

Jsou lidi, kteří na to nedají dopustit.

No, tak to byl čtvrtej film a dáme si ještě, jo mám ještě dva filmy, tyvole.

Se z toho poseru.

Tak, když jsme teda se bavili o sci-fi Netflixu, pojďme si ještě projet, oni naklonovali Tyrona z Bluesuna,

Blacksploitation z sci-fi, šmrcnutá komedii, na Netflixu uváděná kvůli tomu, že Jamie Foxx má zjemně s Netflixem strašně dobré zkušenosti a vztahy.

Už tam měl Dení směnu, která byla docela fajn, měl tam podle mě dost tragický projekt Power.

A tohle samozřejmě, jak bývá u ambiciozních černožských látek zvykem, má naprosto skvělý ohlasy na Rotten Tomatoes, průměrný rating 7,5 z 10, asi 90 % pozitivních recenzí.

My nemusíme našim tmavým bratrům tolik fandit, přestože nám všichni říkají, že jsme woke a že strašně tlačíme.

A můžeme narovinu přiznat, že ten výsledek je docela průměrný.

Mně přišlo, že to má hrozně hezký

Zase ty jednotlivosti, že to má moc hezký kostýmy, hudbu, vlastně mě bavili to herické obsazení, přišel mi lákavý ten koncept a když jsem viděl jednotlivé pohyby kamery, tak jsem viděl, že ten režisér asi už někdy něco točil a že to asi nedělá úplně špatně, ale dohromady, když spojíš ty scény dohromady a snažíš se, aby dvouhodinová stopáž měla nějakou flow,

tak z mýho pohledu má teda zápornou flow a jako dvouhodinový celovečerák to vlastně vůbec nešlape a nefunguje.

Co myslíš, Lade?

Já si myslím to samý.

Já si myslím, že ten film chtěl být trošku jako něco od Jordana Peela, který osobně mi úplně nesedí, ten jeho vyprávěcký styl, ale nedá se mu upřít originalita, nápady.

A tady ty nápady právě úplně nejsou.

Mně to připadalo trošku, že tam namíchaly ty jednotlivý, lehce bizarní prvky, ať už to bylo to blaxploitation, nebo ten divný humor, nebo ta satyra, kritika a všechno, ale dohromady je to takový

takový nedotažený, takový, že tam chyběla nějaká filmařská tvůrčí vize, která by tomu dala nějaký celek.

a nakonec to pro mě hlavně ta ústřední herecká trojice.

Tam jsem myslel, že všichni byli naprosto vynikající, ale že se to nikdy nerozjede tak, jak třeba ty trailery naznačovali, že by mohlo.

Takže já jsem z toho takový trošku zklamanej, protože si myslím, že to mohl být film, který by byl originální a chytrý a on originální a chytrý je, ale nedost.

John Boyega mě docela milé překvapil.

Boyega tam je výborný.

Jo, já jsem od něj nic nečekal a tady mě docela zaskočil.

Tak Ondro, co myslíš ty?

Průměrná Netflixovka.

Hele, pust si Detroit s Boy Go, ten je super, tam je super.

Ale jinak souhlasím víceméně se všem, co říkal Vlad, táhlo to pro mě zejména herecké trio.

Myslím si, že ten film měl hodně dobrý háček, potom jsem byl hodně namlasanej, po tom vlastně nějakým 10 minutovým, 15 minutovým úvodu.

Ale pak se to začalo tak nějak jako táhnout, nebylo to moc úplně strhující a nebylo to tak stylový, jako to dělá ten Jordan Peele.

A hlavně myslím si, že ty inspirace a ty různý věci, které u toho napadaly ostatní, jako třeba Chata v horách.

Já jsem si vzpomněl i na Edgara Wrighta na konce světa, myslím, že se to jmenovalo.

Tak jako tohle asi napadlo každýho a myslím si, že všechny ty filmy, ze kterých to čerpalo nebo kterým to bylo podobné, jsou prostě o řád lepší, než bylo tohle.

Takových 6-10 dávám, no.

Nevím, jestli jsi to předpokladám neviděl.

Já jsem to překvapivě viděl.

Fakt?

Ty vole.

Já jsem se totiž díval do tvojí CSFD přehlídky toho, co jsi viděl.

Ty vole, tam jsou názvy, já myslím, že se posedu, ty vole.

Jsem vůbec povinně věcí nerozuměl, jestli to je film nebo nějakej

Nějakej humor.

To ani nevím, co tam máme.

To budou ty divnověcistý filmovky určitě.

Filmy jako Lízací rány, Tady jinde, Medvědi tu nejsou.

To jsou věci z varů všechno.

Usměvavá Gruzie, vole.

To byl ten dokument o těch zubech.

Ty si filmy podle názvu nevybíráš, vole.

Filmy si podle názvu vybírají mě, co se rád dělá.

Tak proč jsi to pustil, abychom tě jednou nudili?

Ne, tak já jsem byl takový namlsanej těma ohlasama ze Zámoří a teda jsem taky trochu zklamanej, ale jsem méně zklamanej než vy, přijde mi to jako velmi nadstandardní Netflixovka.

Proč?

Proč no?

Protože mě vlastně hrozně bavila atmosféra toho filmu, že vlastně ta kombinace těch tý sedmdesátkových

estetiky těch dobových prvků a zároveň zároveň ty jako neukotvenosti v čase, že jo, kdy tam, kdy si tam prostě povídají ty postavy o blockchainu, mají tam Včkový mobily, zároveň tam jezdí v těch starých autech sedmdesátkových, že to jako, že to je přesně ten typ atmosféry, který mě, který mě dokáže chytnout a tak jako sleduju, co se z toho byklubu, jako v jaký, v jaký teda realitě se to odehrává.

A i samozřejmě ten úvod, ve kterém, to asi není problém říct, po čtvrthodině zabijou hlavní postavu, tak to je takovej zvratíček, kterej mě taky namlsal.

A vlastně celou tu první hodinu to pro mě docela zajímavě šlapalo a přesně ty momenty, který byly divný, kde se dělo něco, co do té atmosféry nepatřilo, tak tam podle mě bylo zjevné, že se děje něco, k čemu se ještě dostaneme na kloup.

Tak to mě vlastně bavilo.

Ale potom

Jako na začátku té druhé hodiny, když to, co si člověk myslí, že se zhruba děje a vytváří si kolem toho nějaké předpoklady, tak tam přijde postava a všechno to naplno řekne, co se děje a pak je vlastně, pak už mi bylo tak nějak jasné, co se musí dít tu zbylou hodinu.

tak tím jsem byl vlastně trochu zklamanej, že mi přišlo, že spoustu těch nápadů, který byly hozený prostřednictvím toho světa a i takových těch všech afroamerických stereotypů s těma smaženýma

kouřatama a funky R&B hudbou atd.

Takže tam vlastně nebyly využitý pro příběh, kterej by byl sám o sobě až tak super zajímavej a překvapivej až do konce.

Takže to mi bylo nakonec trochu líto, ale vlastně už jenom tím, že

jsem byl jako dvě hodiny zaujatý tím stylem, který je rozhodně mnohem výraznější než u většiny těch generických zaměnitelných Netflixovek, tak už všem tím je to pro mě nadstandard a jako nadstandard tím stylem, že je to třeba, že bych to hodnotil jako 65, jo, ze 100, jako ne jako nic světobornýho, ale ten palec nahoru bych dal a

Jenom by mi přišlo fajn, aby z tohohle materiálu a s těma superhercema vzniklo něco o trochu lepšího, ale nějak zlomený tím nejsem.

Pardon, je to lepší než Logan?

Není to lepší než Logan, jako o trošku, ale mělo to náběh na to, aby to bylo výrazně lepší než Logan, ale nenaplnilo to.

Je vidět, že jseš členem Asociace filmových kritiků jako jiný z nás, taky bys mohl přejít do Asociace amerických kritiků a na Rotten Tomatoes zvýšit to procentuální hodnocení, jseš prostě z nás nejmoudřejší.

No tak mi rovnou řekni, mají se na to teda lidi podívat si dokonce, myslíš nebo ne spíš?

No tak myslím si, že to není špatný film, který si večer na Netflixu můžeš pustit.

To si myslím, že je úplně v pohodě.

Viděl jsi to v originále nebo s dubbingem Ivana Trojana, který zavítal na Netflix projednou?

Aha, viděl jsem to v originále.

Ani nevím, že v dubbingu se Ivan Trojan biskituje.

On totiž mluví toho překvapivýho záporáka, kterýho nebudu spojlerovat.

Aha, takže vlastně to není až tak překvapivá volba.

No, on ho má ušitýho už od dob jednoho slavného seriálu, ale to nebudu říkat.

Můžeme si ještě povídat o filmu Úsvit, který prozměnně uzavírá letní filmovou školu, takže kdybys ho neviděl, tak bys jist na ně mohl zajít, jelikož tam jedeš pozdě, ale ty jsi ho viděl.

Já jsem ho viděl už v těch barechnách.

Je to, jak to říct, jak to říct, Trimsy, co to je?

No, je to takový... Je to originální vize, to se asi zhodneme.

Je to kostýmní velkofilm na české poměry.

Ta nákladnost tam je vidět.

Je to velice jedinečně výtvarně stylizované a je to postavené na kriminální lince mezi...

kriminální lince, která se vztahuje k takovému uměle vytvořenému baťovskému městečku ze 30. letech minulé století, někde v Tatranském podhůří, říkám to správně, kde se náhle objeví

intersexuální dítě, hermafroditické dítě, nebo jak to tam různě nazývají, to znamená mrtvolá dítěte s dvěma pohlavími a na to jsou navázány další děje, které se vztahují zejména k hlavní hrdince podání Elišky Křenkové, která teda nemluví jako paníčka z 30. let, ale je to taková

emancipovaná, velice držkatá paní, která se nebojí vzít osud do vlastních rukou a pátrat, nebo nějak se probíhat těmi událostmi a okolnostmi.

A musím přiznat, že teda Eliška Křenková je tam skvělá, je vidět, že je jí to udělané na míru.

Je to taková vděčná postava, přesně kde ta hlavní ženská hrdinka může být charizmatická a může být taková správně hubatá a říkat ty one-linery, což jí teda náramně svědčí a já jsem byl z jejího projevu úplně nadšenej, ale byly věci, ze kterých jsem nadšenej nebyl, ty asi řeknu až na konci, až po té, co Rimsy tebe vyzvu, aby si zhodnočil, jak to na tebe fungovalo.

No, já jsem hlavně rád, že tady něco takového vzniklo, protože je to opravdu navzdory anglickýmu distribučnímu názvu, který je We Have Never Been Modern, nikdy jsme nebyli moderní, tak vlastně, který je to opravdu moderní českej film, který se odlišuje od v podstatě všeho toho, co tady u nás

u nás v dnešní době na poli celovečerních filmů vzniká.

A je to rozhodně film, o kterým se dá bavit a který je něčím mnohem víc, než se na první pohled zdá, že přesně tím, že je to historický kriminální drama z 30. let, tak mohlo by to být takovým rutinním, obyčejným filmem, jako třeba, když už jsi vzpomínal toho Ivana Trojana, tak jako bylo

ve stínu, který se odehrával v 50. letech, ale o nic moc z mýho pohledu zajímavého se vlastně nepokoušelo.

A tohle opravdu vlastně se poměrně záhy začne ubírat úplně jinam, než by člověk čekal.

A musím říct, že ne k úplně mojí spokojenosti, že po té úvodní půlce, řekněme, kde se jednak rozvíjí ten kriminální příběh, kdy

hlavní postava stvárněná Eliškou Křenkovou, pátrá po tom, jak se to hermafroditické dítě v té továrně na nějaké umělé látky, jak se tam ocitlo a co to vlastně znamená pro všechny zúčastněné, tak od tohohle

kriminálního příběhu se zajímavýma přesahama do postavení žen v té společnosti třicátejch let, kolkor v těchto umělejch městečkách třicátejch let atd., tak se to odchýlí a vlastně to jede takovou velmi

didaktickou edukativní linku o tom tématu intersexu a vlastně se to snaží poukázat na to, že i když si dneska my myslíme, že jsme v mnoha ohledech mnohem dál než v těch 30. letech, čili

85 let zpátky, řekněme, tak spousta těch názorů, které převádaly v té době, tak převádají i dnes, což je samozřejmě v tomhle filmu dost viditelné a je dobře, že se na to upozorňuje.

Ale zároveň to podle mě té dramatičnosti v té druhé půlce dost ubralo a vlastně trochu tomu spadne řetěz a ten film se stane něčím pro mě méně zábavným, než v co jsem na začátku doufal, že by mohl bejt.

Takže jako nemůžu říct, že se všema těma dle tvůrčíma volbama, který byly bez zesporu velmi záměrný a promyšlený, to je z toho filmu hodně cejtit, takže se všema těma volbama bych souhlasil, ale

Jedná se bez zesporu o chytrý dílo, který se mnoha způsoby snaží dělat věci jinak, což jako velmi oceňuju a líbí se mi to.

Vladovi se zavírají oči.

Pravděpodobně musí dál.

Já tady ve vedlejším prohlížiči hraju miny.

Ondro, co bys přidal?

Co bych přidal?

Já jsem z toho byl nadšenej po projekci.

Fakt jsem si to... Za mě to bude asi dost možná nejlepší český film letoška.

Kromě teda perfektní Elišky Křenkové mě potěšilo i obsazení vedlejších rolí.

Neznám ty herce, jak se jmenují, ale potěšilo mě.

Já si nepamatuju, jak se jmenují čeští herci nebo slovenští.

Každopádně...

Mně se strašně líbilo, jak bezčasovej ten film byl a takový bezmístnej.

Já jsem po traileru čekal něco jako takovou nějakou českou a na bázi na třeba To nic drahá nebo ty filmy Ariho Astra, ten slunovrát.

Takže jsem pořád čekal, kdy tam přijde nějaký takovýhle nadpřirozený sci-fi háček, twist.

Ano, to nepřicházelo.

Ono se to upíralo trošku jedným směrem a mě to vůbec nevadilo.

V tom mě to překvapilo, jak se to vlastně drželo při zemi.

A myslím si, že ten anglický název je strašně, strašně...

jako vystihuje ten film naprosto dokonale.

A ve spoustě, nejen v jednou smyslu, ale ve spoustě smyslů.

Mně přijde hrozně taky doslovnej.

Je, je, je, ale zároveň, jakoby jo.

Ale úsmit je zase neslovnej, vole, nebo jako vlastně úplně mimo.

On je zároveň doslovnej, ale zároveň si myslím, že ho jde vnímat spousty jako způsoby.

No...

Takže i Bok, a hlavně mě teda z toho filmu nejvíc mrazilo, jak jsem říkal, že je takovej bezčasovej, že jsem ho nedokázal úplně zařadit do žádného období, tak ona to byla tak trošku pointa.

Že on tím, že se odehrává těsně před řádkem druhé světové války a že tam vlastně je to taková utupická, utupická, utupistická vize.

Tak mě mrazilo z toho, že oni tam vlastně přemýtají na tu budoucností, malujou si to, jak to všechno bude krásný a ty jako divák celou dobu víš, co se pak stane, co následuje a jak to všechno půjde do sraček.

Já jsem na to, že to točil takhle mladý režisér, vlastně Matěj Chlupáček, návštěvník Movie Zone, tak já jsem byl fakt z toho...

Z toho jsem si sedl na zadek a byl jsem velice potěšen tím, že vlastně máme takovýho tvůrce, který dokáže natočit a naplnit takovou osobitou filmovou vizi.

I Robert Hloss, režisér bodu Obnovy, chodí na Movizone.

Jenom si u těch článků bude říkat, že jsi čůrák.

Pořádku.

A Matěj si to možná bude říkat u mých článků, protože

Vlastně já jsem byl hodně milé překvapenej v první půlce.

Nečekal jsem, že ta bude takhle vizuálně jedinečná, originální, obrazová je vlastně místy opulentní vize, když tam byla práce s těma miniaturama, nebo ten výjev, jak jsou na nějakém tom, já nevím, jak se tomu říká, svach, pleso, jak tam jede ta lanovka, vybavuje si to, nevím si,

Mně to přišlo nádherný.

Ty mě neposloucháš, ty hráš mini.

Nehraju mini, my hrajeme s Vladem společně proti sobě.

Tak to jsem si opravdu sedl na zadek.

A celá ta koncepce toho filmu mi přišlo, nemohl jsem si zbavit, jak kdyby Miro Šifra se inspiroval, a to vůbec nevím, jestli udělal, to se musím někdy zeptat, a nemyslím to nějak zle, ale přišlo mi, jak kdyby napsal svoji verzi čínské čtvrti.

jeden z nejslavnějších scénářů všech dob, který napsal, myslím, Robert Towne, tak tenhle, který vlastně pracuje s tím prostředím města, s těma postavama, s kriminální zápletkou a zároveň tam vtahuje takový ty témata nadčasový a zároveň celospolečenský, tak mi přišlo, jak kdybych viděl, updatovanou originální verzi České čtvrti,

ta nejlepší vizitka, protože ten film naprosto miluju.

Ale musím si přiznat, že mi přišlo nakonec, že Matěj Chlupáček jako jeden z producentů zvítězil nad Matějem Chlupáčkem jedním z režiséru, protože jsem měl podobně jako ty poci, že v tý druhý půlce se to rozpadne.

a že se to rozpadne jak z hlediska přísnosti výběru formálních prostředků.

Že jak jsem si ujížděl v první půlce nad těma trikovejma záběrama, dobovejma záběrama, miniaturama, tou kamerou typickou mistra Douby, která tak jako úplně leze těm lidem přímo do obličeje.

Takže tady tu formální jedinečnost a přísnost

že vlastně v druhé půlce odešlo, nebo minimálně ve finále, že tam už mi to přišlo takový trošku standardnější skoro televizní look a to mě vlastně trošku mrzelo.

Ale mnohem víc mě mrzelo, že ten ta flow, ten drive toho vyprávění za mě šel dolů.

A že to, jak to odskočí na 15 minut do mimo tu hlavní

udělá si to výlet trošku jako, udělá si to výlet úplně někam jinam, takže už to zpátky nenaskočí.

A což je samozřejmě scenaristicky hrozně odvážný a divoký, ale vlastně mi přišlo, že to úplně nezafungovalo a že když je na jednou z toho výletu střih do propršené katarzní scény, tak jsem prostě těm postavám úplně nevěřil, úplně mě to nestrhávalo a

Když ještě se ukázalo, že konec toho filmu opravdu byl odehraný na začátku, to znamená, přišlo mi to, že je to fakt bez konce, tak se to za mě prostě trošku rozpadlo.

Což neznamená, že bych k tomu taky nedal ten palec nahoru, když dneska palcujeme.

A že bych si nebyl v řadě aspektů překvapenej, jak daleko se to dotáhlo, ale myslím si, že ještě dál jsem to chtěl.

Chtěl jsem víc a za mě první půlka výrazně silnější než druhá.

Já chci dodat, že mě ten úplný konec to naopak moc hezky uzavřel a jak emočně, tak jako strukturálně to na mě zafungovalo velmi dobře, ale prostě v té druhé půlce jsem s ním měl problém v tom, že se to z těch mnoha cest, které jsou naznačené v té první půlce, tak se to prostě vydalo jednou z nich, která zjevně svědčí o tom, že

že tvůrci nechtěli dělat nějakou třeba rozmáhlejší historickou kriminálku, která se třeba bude zabejívat víc nebo hlubšíma tématama, než tyhle filmy obvykle dělají, ale že spíš chtěli udělat, chtěli prostě předat nějaký podposelství, který je v té druhé půlce zjevný.

A na to naroubovali tu první půlku, která je divácky vděčnější a uspokojivější a která to poselství zasazuje do nějakého kontextu, který dokážou pak zkousnout i ti, kteří by na takhle zaměřenej film nešli.

což je prostě legitimní volba a do nějaké míry ji fandím, ale jenom mě to vlastně taky čistě divácky tolik neuspokojilo.

Takže jsem takovej na vážkách.

Sválně to teda říkám takhle trochu abstraktně a ti, kteří to viděli, tak asi budou chápat, doufám, jak to myslím, ale

Ale je to prostě takovej bohatej nejednoznačnej film, kterej se opravdu pokouší o něco jinýho a to je dobře.

Teď se budou lámat charaktery.

Je to lepší než Logan?

No, tyjo, jako je to tak podobně pro mě, no.

Je to lepší než Logan?

Ale jo, ale jo, ať jsem to.

Je to lepší než slogan.

Dobře, tak jsem se bál, že Matěj až to uslyší, kterého jsem potkal někdy v týdnu v hospodě a podával mi ruku, takže mi přišlo flusné do ksichtu.

Ale díky tobě si může dát na plagáty, je to lepší než slogan, můj mír sedláče.

Tak, to máme recenzní část za sebou.

Užijte si tyhle dva český, vlastně velice originální a producensky extrémně ambiciozní filmy, což je samo o sobě super.

Užijte si je na plátně, pak je uvidíte v září i na plátně Multikin, jestli teda přežijí útok Kazmy.

Ondro, jak moc se těšíš na film s Kazmou?

Vůbec.

Hlade, jak se těšíš na film s Kazbou?

Já se těším, protože s Kazbou nemám vůbec žádný vztah.

Já vím, že je a veškeré moje znalosti o tom, že existuje, končí.

Myslím, že jsem viděl nějaké video z nějakého hokejového stadionu, ale bavil mě trailer, takže vlastně se těším.

Jo, Rims, jak si těšíš na Kazmu?

Já docela jo, tak bude to zase taková píčovina, o který se bude mluvit, tak to je dobrý.

To zase bude, že ten film bude nebo nebude a budou kolem toho nějaký zmatky a to je zábavný.

To máš přirád, ty máš ten chaos rád.

Tak a jdeme na dotazy.

Na herohero.com, jméno můj zlomáš, nám posíláte spoustu dotazů, protože nás financujete drobnými příspěvky.

Načeš může mistr hlad bez nějakého Damoklova meče, sociální nouze.

vyřvávat a chlastat až do rána, ty vole.

Kdo ví, co všechno včera popíjel ten hajdalák.

Pak tady usíná u relace a dneska neperlíš tím humorem interaktivním jako obykle.

Já už si tak půl hodiny říkám, že mě to dneska docela sere, že mě to vůbec nebaví.

Ty nás taky nebavíš, ale už to máme skoro u konce.

Tak, Zdeněk Bašus.

Zdar Špičky, milostná z českého filmu minimálně na špičičku a dal, která je pohodnohodná.

Ty vole, Zdenku, vypni si ten autokorekt nebo si zapni mozkové závity a příště to polož nějak lidsky, ale moje interpretace je, že se ptá na nějakou pozorůhodnou milostnou scénu v dějinách české kinematografie.

Je to možné?

Asi o co?

Já myslím, že to je jisté.

Dobře, tak Hlade, jakou máš?

Nevím.

Ježíšu marni, já tě opravdu zabiju.

Mám tady dokonce napsaný jako odpověď, že nevím.

Tak jestli to má napsaný, já bych to uznal.

Ondro?

Já dostojím své pověsti zastydlého teenagera a řeknu snowboardáci, lomeno, raftáci.

Jakože líbání s Pavlou Tomicovou.

Ty vole, to zrovna jediný.

Víceméně všechno ostatní.

Jako jak se tam líbali ty dvě holky.

No a tam toho byla spousta.

V Rafťácích byla Voříšková, byla tam i Křenková, jako hezky to tam bylo.

Počkej, Voříšková, jak tam vojede toho... Na záchodě, no.

Na záchodě, to je jednoduchá scéna, z toho jsem se zpamatovával asi tři dny, ty vole.

To mi spěnilo hormony skoro jako watchman Malina Akrman hoblující.

Dobrý tip.

Já mám rád, já dneska na všechno budu říkat dědictví, tak já mám nejradši milostnou scénu z dědictví, kdy Irenka s Dášou

Jak ono se jmenuje tam?

To je jedno.

Jirenka s paní prezidentovou táhnou Bohuše přes kuřince do postele, podle mě je předehra často důležitější než samotný akt.

Rimzi.

tak samozřejmě hořící Lída Bárová, cokoliv z Playgirls a z Mandragory.

To je jako, jestli člověk potřebuje něco pro osobní účely, tak nic lepšího není.

A tak v tom případě si myslím, že my jsme, když půjdeme teda tímhle styrem, tak špindl dvě.

A tam Kateřina Hrachovcová nějak v nějakém hrozně hnusném pyžamu svádí tou hlavní hrdinou a otírá od něj krystaly.

To je pravda.

Každopádně já si z toho odnáším, že Ondra by chtěl být takovej ten týpek ve snowboardňácích až pokrk v tom sněhu, ale kdyby přišla Pavla Tomicová a začala ho

Začala ho zahřívat vlastními stehny.

To je to, co jsem si z toho odnesl.

Super.

Miki Karas.

Ahoj, po dlouhé době poslechu a sledování vaší realece jsem se konečně dokopal k posílání měsíčního dýška.

Díky, Miki.

Díky za to, co děláte.

Je to jako v supermarketu Globus, když si pustím MZ, tak jste ještě v pořádku.

Můj dotaz.

Jaké seriály z přelomu Millenia máte nejradši?

Nedávno jsem si dal na HBO OC, což není žádný zázrak, ale má to tu specifickou 2000 atmosféru.

Co mám rád?

PS Tomáš Hrábek není super.

Kurva, nevím, kdo je Tomáš Hrábek.

Ani.

Taky ne.

Dobře.

Vlastně nějaká osobní vendeta.

Právě, když nám lidi budou posílat peníze, aby si takhle veřejně vyřídili účty s někým, tak asi už jsme v životě dostali peníze za horší věci.

Našlo jsem, že Tomáš Hrábek servisuje skůtry.

Jaký seriál vás napadá z této doby?

Mě napadlo Bledprstvo neohrožený, samozřejmě můj oblíbený alias a Firefly.

Nic z toho nezaznamenává tu specifickou atmosféru přelomu milénia.

Přesně tak.

Když budu brát čistě rok 2000, tak Gilmorky.

Ty pičo.

To nevím, jestli zvládneme 20 otázek, když dáváš takový sady.

Pojď, Rimzi.

Tak já řeknu Hvězdnou bránu.

To už je trošku lepší.

Každý den jsi běžel ze své školy, aby jsi z těho vyhlédnul bránu?

Je to tak, přesně tak.

V ruce klacek a myslel, že to je zakňaktar, nebo jak se to jmenuje?

Zakňaktel.

Já jsem nastavil videorekorder právě na Bratrstvu neohrožených, abych zjistil, jak se Rossovi daří na válečné frontě.

Takže vlastně ale pozor hladec zakňaktel byla taková ta elektrická věc, taková ta pistole, která na jeden zásah paralyzovala a na dva zabila, ale takhle a ta a ta tyč nevím, jak se jmenovala, jak to bylo.

Ježišmarja, prosím tě.

To je nepodstupný.

Martin Sugar.

Vidíme v Oppenheimerovi Noulenovou poctu, Formanovu a Mádeovi.

Asi spíš nevidíme, ne?

Lehkou inspiraci.

Asi je to podobný téma do značný míry v tom vztahu těch dvou hrdinů, ale myslím, že posta to není.

Peggy01, čau heroes, vaše názory na Přišle v noci.

No Přišle v noci se nám všem moc líbilo, ne?

Kdo to viděl?

Viděli jsme to všichni?

Já jsem to neviděl.

Ondra to viděl, ten byl spoko nebo nebyl?

Já jsem byl moc spokojený.

Rym si byl taky spoko, ne?

Já jsem byl taky spokojený.

Já jsem to viděl dvakrát a byl jsem taky spokojený a necháváme si to na podzim, až to pojde do kin.

Není to takhle hlasně spojený s letní filmovou školou, takže tam jsme podobně jako v případě

Anatomie pádu, to jsme taky nerozemírali do hloubky, ne?

Tak to si necháváme na podzim spolu tady s nějakýma úžasnou Gruzií a medvědi nejsou jenom jako, nebo jak se to jmenovalo.

Lifty, nazdar emzáci, čau.

Šamalan byl svého času mistr oboru a s jeho první ukázky mimozemštěna na domácím videu ve Znamení mi naběhne po každé husí kůže.

Slavné brazovské video, známe.

Pamatujete si na podobnou scénu, kterou dodnes nedostanete z hlavy?

Mr. Hlad, co tam máš napsaný, přiznej se.

Já tam mám napsanou operaci ve věci, kde se žaludkem ukousnou ruce.

To bylo ponikud nečekané.

Hardcorový scény, bereš vyloženě.

No jako spíš jako věci, u kterých jsem si říkal, opatrně tady na mě.

Potom tam mám finále kruhu, kdy Samara vyleze z televize, protože

Jsem vlastně nevěděl, jak ten film, nebo jak to Monstrum funguje a tohle jsem asi úplně nečekal.

A pak to mám ti druzí a Scénu s dveřma.

Tam jsem se velmi lekl.

To už jsi někde říkal, ne?

Jak jsi mě poslal na ten kruh.

14 dní mě strašně hypeoval, že to musím vidět, že to si jako sednu na prdel.

A že je tam prostě úplně šokující pohynta a že budu přimraženej sedět v sedajce ještě další 14 dní.

A já jsem na to takhle čuměl, docela jsem se nudil.

Občas tam burácala nějaká hudba, která mě měla cítit neuroticky.

A najednou ta dylina vylezla z televize a já jsem si říkal, to si země snadělá prdel, ty vole.

Nedal jsem to.

Omlouvám se ti, Hlade, ale... Já od tebe už nic nečekám.

Je vidět, jak ty nálady a touhy jsou úplně rozdílené.

Každopádně z těch mrazivých momentů dva, které už jsem také milionkrát zmiňoval a nikoho nepřekvapí, protože jsou úplně ikonické.

Vetřelec, jak vyleze ta potůrka z hrudníku, to teda pro mě byl vždycky brutální zážitek.

Predátor, lidi svlečení z kůže, okamžik, kdy jsem vypínal televizi a pouštěl komando rodině přístupné na rozdiv od Predátora.

No a pak se přiznám, že dodneška si pamatuju to Peanut Butter Solution, spolu tvůrce Vojtěch Jasný, když se chlapec lekl a slezly mu vlasy a on byl najednou plešatý, tak jsem byl úplně v prdeli.

Ondro.

Já jsem se snažil vymyslet nějaký film, žádný mě nenapadl a pak jsem si vzpomněl, že jsem viděl asi 2-3 roky starou adaptaci Kinga Outsider s Benem Mendelssohnem a tam byl jeden záběr na toho záporáka, který měl na sobě kapuci.

a on byl takový nechutný, takový děsivej v tom křihtu a další dva týdny jsem z toho měl noční můry a vždycky se mi zdálo, že stojí před mým bytem a kouká se mi do okna a kouká se vždycky přímo na mě, když se podívám skrz ty žaluzie a byl jsem z toho normálně regulárně pochcaný jak za ušima.

Takže tohle.

Outsider byl super v prvních dvou dílech.

To se ti děje třeba u Terezy Oříškový a nějakých slavných scén, nebo tam dokážeš realitu od filmu oddělit trošku s nás?

Ne, ne, to se mi děje to samý.

Dobře, tak to máš hezky.

Co ty rymzy?

No já už jsem to tady taky možná někdy v minulosti říkal, mám právě takový zážitek z dětství, kdy jsem se díval na

arachnofobii, která ve mně zanechala arachnofobii, protože tam byla jedna, ono to bylo takový jako komediální horor, ale když jsem to viděl někdy v osmi letech, tak jsem se moc nesmál a je tam právě taková jedna scéna, kdy tam takový dva důchodci sedějí u televize a žerou

popcorn z takový průhledný mísy a je tam záběr na to, jak do té mísy samozřejmě vleze pavouček a potom, když o chvíli později ty postavy, který řešejí, co se tam děje, tak když přijdou do tohohle domova těch dvou důchodců,

Oni se tam vůbec nehejbou, seděj strnule v televizi a jenom v takovém dost nepříjemném záběru jednomu z těch důchodců vyleze ten pavouk z nosu, tak to jsem se hrozně lekl.

A doteď, když si na to vzpomenu, nebo když to občas masochisticky vidím, tak mi z toho není úplně příjemně.

Já ještě když tady hled na kousu kategorii jako humusáren, tak se přiznám, že mám takový trojlístek lidí, kterých bych nechtěl potkat na ulici.

Jeden je ten týpek z Robocopa, když ho polejela kyselina.

To jako to mi nedělalo nikdy moc dobře.

Emil.

Druhej je Gary Oldman v Hannibalovi.

To teda taky lehce jako

a třetí je takový ten týpek ze Slitr, Slimáka, od Gunna, jak ho to úplně přeskládá, on má tu plešku někde tady a vypadá fakt jako kus takového lidského chrchle.

Tak to je trojice, kterou bych nechtěl potkat a kdyby je ještě vedl ten trunk, co vylízá z břicha v Total Recall, tak to už bych se úplně posral.

Jdeme asi dál.

Ale rozumíte mě, myslím.

Hroubek, Dobrý večer, legendy, dotaz na Infa a Civala.

Jste v kontaktu s někým, kdo psal pro časopis premiér?

Inf tady není.

A šef redaktora Pavla Vondráčka.

a předchozí editorku Báru Šťastnou mám na Facebooku a Radima Bartíka mám na Facebooku, ale vydatně čile se bavím, myslím jenom přímfem.

Tak, to je hrozně hezký dotaz.

Filip Duši, ozdravím, dobrodruzi.

Dlouho tu nezaznělo jméno Piera Morella, režisera Taken, tak mne napadlo ho tu nadhodit a zeptat se na váš oblíbený film od něj.

Jak vás baví, nebaví jeho styl akce?

Co se čistě akce týká, tak bych rád vypíchl, krom Taken dneska už celkem zapomenutý, The Gunman and Peppermint.

A ještě, jestli netušíte, proč dostal Taken 2 a 3, ten traget Oliver Megaton se standardem 45 stříhu za dvě vteřiny.

Co se šejky kamerou účastnat ještě od většího experta, jak je Paul Třepač Greengrass.

Díky za odpověď a chci zdar.

Pierre Morel natočil nejlepší svůj film Taken.

Hladé, co bys mu řekl ty?

No, dvojku, trojku dělal Megaton právě proto, že Taken byl velkej úspěch.

Morel mohl odejít do Hollywoodu, kde natočil právě Gunmana, natočil velmi průměrný From Paris to Slav s Joan Travolta.

S tou vázou, ne?

Já nevím.

Jo, jo, s tou vázou.

Ale to možná byl Beson.

Zkrátka, režisér šel trošku jinám, snačka musela fungovat dál, tak to dostal Megaton.

A Morel měl v tu dobu jako hodně našlápnutou.

V jednu dobu měl točit třeba i Dunu, protože se asi někdo myslel, že na to má.

Ale podle mě nemá.

A Taken prostě jelo dva s Megatonem.

Vydělávalo to velký peníze, lidem to stačilo, nebyl důvod to mět.

Jeho nejlepší film je Taken, ne?

Morellov?

Asi jo.

Máte k tomu něco, co dodat?

Já jsem nic neviděl z toho.

Ondro, znáš Taken?

Samozřejmě viděl jsem všechny tři díly, bohužel i ty dva další po tom jedničce, ale mně se docela líbilo i to From Paris with Love.

Mě bavil Travolta v té drsný roli.

Jako nebyl to dobrý film, ale bavilo mě to.

Travolta tam byl fajn.

Takový normální idiot.

Kulnik, zdar pánové, trapují vás obecně jakožto zapálené fanoušky filmů, když se filmové stvarnění zásadným způsobem oddaluje literární předlaze, anebo spíše hledíte na kohajtu filmu samotného a jste schopni se i třeba od výrazných rozdílů oprostit.

Já se přiznám, že jsem rád, že většinu látek, které vidím sformované, jsem nečetl, protože za prvé jsem sice schopen se oprostit, v 51 % případů jsem schopen se oprostit, ale ve většině ne.

Takže někdy mi to dělá takový nástrahy, že třeba, nejhorší je to u těch doslovných adaptací, třeba u Zmizelí od Davida Finchera, kde vlastně každou scénu víte, jakou nianci měla níst a najednou to vidíte bez toho vysvětlujícího,

boj jsou u toho spisovatele a nevíte, jestli přímo ta scéna nese ten význam.

Takže podle mě to skýtá různé nástrahy.

Nejlepší je vidět ten film jako tabula rasa, podle mě.

Co myslíš, Lade?

Mně to je většinou času jedno.

Vadí mi, když tam je, když tam úplně absentuje ta snaha nějakým způsobem zadaptovat ty prvky, které je potřeba pro ten film upravit a z nějakého důvodu si ty filmaři myslej, že

Je někdo zvědavej na jejich nový nápady, který jsou často blbý.

Titulujeme třeba o Zaklíňačovi, které se sem vyvědomě vydali směrem, kam mě nikdo nechtěl posílat a skončilo to tak, jak to skončilo.

Ale jinak to beru jako, že to jsou jiný média, přeníst to jednak jedný nejde a je mi to fuk.

Ondro?

To samý, co říká hlad prakticky.

Když to je dobře udělaný film, tak mi je úplně jedno, jestli se to odklání předlohně nebo ne.

Přijde mi třeba píčavina a velká neúcta to, co naštěstí to nikdy nevzniklo, když se třeba chystal první Conan a Oliver s tom psal scénář a rozhodl se, že si to udělá postapokaliptický sci-fi.

To si jenom říkám jako kurva proč.

Takovýhle věci mě vyloženě vaděj, ale jinak jsem velmi tolerantní.

Rimčobe.

No mně naopak přijde super, když z toho dělají něco úplně jinýho, protože ta největší hrozba je, že se to, je když se někdo snaží na to vysrat a jedna ku jedný převíst prostě tu knížku a většinou to stojí za hovno, nebo je to jako rutinně udělaný a

Fanoušci knížky si to můžou očkrtnout, že to viděli a hledat rozdíly, ale jako filmy zajímavý z toho nejsou.

Takže spíš mám rád, když přijde ten filmař a třeba si z toho vytáhne jednu myšlenku nebo nějakou postavu nebo nějaký pocit, který z toho má a úplně to překopé, jakoliv budou fanoušci pičovat, tak jsou z toho lepší filmy.

To byl neúctivý podvratný odsaz, který museli bylo i Matrix přemrkávat.

Resurrections.

Já vůbec nevím, proč by, jako když já mám rád nějaký knížky od

Tone Guta nebo já nevím, Mechanický pomrač nebo cokoliv, tak proč bych jako měl chtít vidět ten film co nejvíc jednaku jedný, nebo vidět tu knížku co nejvíc jednaku jedný jako film?

Ready Player One strašně dobře funguje jako čtivo.

A když to pak vidíš opravdu zmotněný, suprově, tak je to hezký.

No tak je to třeba hezký, ale kdyby se na tu předlohu víc vysrali, tak většinou z toho může být lepší film.

Mně přijde, že oni jsou v prdeli tak či tak, protože když to je stejný, jako třeba Watchmeni od Snydera, tak lidi si budou pičovat, že to je úplně to samý a že na tom nic neudělal, a když to je pak něco jinýho, tak se budou pičovat, že to je úplně něco jinýho, takže... Právě.

Vždycky budou lidi pičovat, i ten Jackson, který byl tomu pánovi prstenu v zásadě oproti mnoha jiným adaptacím docela věrnej, tak stejně lidi pičujou, že tam vystřih nějaký vedlejší postavy a tak.

Prostě nikdy se nezavděčíš, takže podle mě je

Přesně, podle mě je lepší si tuhle porážku přiznat rovnou, vysrát se na to a jít dělat vlastně film podle sebe a když tě k tomu inspiruje nějaká knížka, tak k tomu přistoupit stejně, jako když tě k tomu inspiruje nějakej článek v novinách nebo hovno, který sráno by sral.

Cokoliv, jako všechno, je to nějakej zdroj, kterej nemáš prostě překlopit jednak u jedny, jinak je to... Takže hovno se nestane tvým zdrojem.

Ale jsme se obloukem vrátili k filmům Zakaz na Jindra poslední.

Bubla, joha, posádko, korábu, movie, MZ Life.

Jaká akční scéna, scény mají podle vás nejlepší kombinaci akce a vybrané hudby?

Za mě rozhodně Freebird v Kingsmanech.

Díky za odpověď a dejte si pozor na malování hodby ocelovou šedí.

To piče, ty vole.

Přesně tak, jedině poctivá vojenská šeť.

Aquamarine.

Co ti napadá, Hlade?

Proč by se měl začínat já?

Jsi tady první.

Ale mám tady wanted a tu scénu s autem, kdy James McAvoy najede na protivníkovo auto zepředu, nechá se otočit ve vzduchu o 360 stupňů a napálí mu to střešným oknem do hlavy a do toho zpívá Andrea Bocelli Time to say goodbye.

To si myslím, že bylo briljantně zrežidované.

Tak už víš, proč musíš odpovídat první?

Protože jsem jedinej ready.

Já jsem také rady.

Tak Ondra odpovídá prvé.

Ne, protože odpovídáš strašně hezky.

To už je lepší.

Ondro.

Tak já odpovím hnusně cestou komiksů, protože já zmíním Jamesa Gunna, Civellova oblíbeného režiséra, který mě v posledních letech velice baví tím mixem.

Který vždycky pustí nějaký popík a do toho udělá nějakou scénu originálně, že?

Přesně tak, bylo to třeba teď ve třetích Strážcích na konci úplně krásně udělané, ale bylo to i v Sobevražedném oddívlu a bylo to i v těch prvních dvou Strážcích.

A ještě zmíním ale Bryna Singera a X-Meny, kde si myslím, že dvě scény s pomalovací Squigsilverem byly také hezky ohudebně a akčně jako provedené.

To jsou hezký volby.

Povídej.

Já?

No.

Mám rád, jak je v pátém elementu, když Mila Jovovič seseká takový ty humusáky a do toho tam zní ta mimozemská operní zpěvačka v té elektronické verzi.

Nebo s tou elektrohudbou.

No, no.

Vám aktuju si detaily, ale co mi přišlo, že v tu chvíli

Plik Beson opravdu dělal to, co uměl nejlíp.

A tam reálně není zas tak propojena a potom je do akce.

Ale to je to, na co si vzpomenu, když se mě takhle zeptáš.

A ještě taky si vždycky připomenu rád takhle scénu z Matrixu,

jak v hale za zvuků tý elektronický hudby vystřílej to komando.

To je takový, jakože není ta hudba nějak super výrazná sama o sobě, ale vždycky, jak slyším ty první tóny, tak vím, že to bude dobrý.

Já se ještě vzpomněl, vzpomněl jsem se ještě na infu v oblíbený film, třetí Mission Impossible, ta scéna, jak utíká z nějakého policejního držení, nebo to, jak tam pustí v nemocnici, je to rádio a běží.

Víte, co myslím?

Ano.

On běží z té základny jejich.

No, no, no, no, tak tohle je snad nejoblíbenější scéna ze třetí Mission Impossible.

Jo, on jim tam byl před ty vysílačky, tím, že jim k tomu dali rádio, že jo?

Jo, jo, jo.

No, no, no.

Ale ta scéna není vidět, ne?

No to je jedno.

Jak jako není vidět.

Já myslel, že jim to pustí a ty to jenom slyšíš jako v audiu, jsem myslel.

No ale běží tam, je tam nějaká jako akce, ne?

Jo, nevím, nejsem si jistý, ale budu tím věřit, zase mi budou nenávat.

Já každopádně bych určitě dal na první místo ten Matrix, že to je opravdu opulentní hudební scéna a když jsi teda mimochodem zmínil ty X-Men 2, tak mám moc rád scénu právě s Nightcrawlerem v X-Men 2 a pak souboj Wolverina s

Weapon X. Tam vlastně sice hraje generická hudba, ale je to úžasný.

Lepší než Quicksilver ještě.

Jarda Méval.

Čau.

Který český porovnouční film máte nejradši a proč?

Hlade.

Ty už do prdele.

Nevím.

Jsi tady první, tak se tě vždycky zeptám první.

Já jsem druhej, já se vidím druhej.

Já tě vidím první.

Na YouTube jsi taky první.

Teď bych řekl asi Banger, protože jsem dokonce projížděl svý hodnotcení českých filmů za posledních třicet let.

Ale jinak Protektor, Pelížky, Navrat Idiota je výborný a vždycky s Tremzim zmiňujeme zapomenutý Vracenky z devadesátého roku, což je černobílej film, vlastně volil do zpívání v nepříjemné době a je moc hezký.

Takže asi takhle.

Ondro?

Co byla otázka?

Jaký je nejlepší český porovoční film?

Ještě 10 minut vydrž se ustředit, vole.

Serej, serej.

Tak tohle je otázka, která mě strašně sere, protože mě strašně serou porovoční filmy, takže odmítám odpovídat.

Jako fakt nejhorší český žánr, co existuje.

Co je kurva za žánr, vole, porovoční film, vole?

Já si myslím, že to je samostatný žánr, tady se jako netočilo v jednu dobu vůbec nic jinýho než po revoluční filmy.

Ale tím se podle mě myslí, vole, jaký nejlepší film za posledních třicet let Českej jsi viděl, ty vole.

Dobře, tak když to vezmeme... Je pravda, že v posledních třiceti letech se tady nic moc jinýho než po revoluční filmy netočily.

V tom leti musíme dát... Já myslel, že se vyloženě myslej filmy prostě jako pelížky a... Nejlepší český film za posledních třiceti čtyři let, vole.

To je těžký.

Karamazove.

Ano, měl jsi čas rozmyslet kvůli tomu, vole.

Karamazove.

Dobře, Rimzi, co ty?

Já dám tak jakoby velmi, velmi subjektivně samotáře.

Ty vole, to je velmi subjektivní.

To je velmi subjektivní, no.

Já jsem říkal, že na všechno řeknu dědictví, takže říkám dědictví.

Boh už zvládne jeho teta, jak bys met, vole.

Já jsem milionář!

Sip to na ten Hero Hero, jinak jak ze mě milionář nebude.

JoJoEffect, zdravím legendy filmové publicistiky, dotaz na mistra Hlada.

Hlade, můžu se zeptat tebe, nebo musíš být až druhý?

Tentokrát vím, že to je dotaz čistě pro mě a že to je jedna téma, kterému se věnuju dohloubky, takže musím... Jak to vypadá s novým Warcraftem, ty stará vojna?

Ale poslední informace, v roce 2020 začal Lionsgate údajně pracovat na novém Warcraftu, ale nechtěj, když se to má být film, seriál, animák, a není vlastně jistý, jestli by to mělo jít do kýr přes Universal, nebo že by to mělo být na Netflixu, ale někdo tu značku má a něco s ní snad chystá.

Ale nevím, jestli, to spíš řekne asi Ondrej, ale nevím, jak ta značka je dneska ještě silná nebo populární.

Jestli už to prostě neprokaučovali trošku.

Těžko říct.

Je to známá fantazie určitě pořád a myslím si, že se moc nezměnilo.

Jediný co, tak by to potřebovalo úplně lepší všechno.

Takže prostě děje se to hodně, ptejte se na to v každý relaci, protože ten dynamický svět filmových Warcraftů je nevyzpytatelný.

Taky je samozřejmě možný, že v době, kdy tohle posloucháte, už to neplatí a už víme mnohem víc věcí.

A prvně od roku 2020 se objevila nějaká nová informace.

To by byla škoda prošvihnout, tenhle moment.

Popíkový čaj, čafte chlapci, na aký zlý film jste se těšili do kina, protože jste věděli, že si užijete písaní recenzie.

Těšil jsem se docela na Kameňák 2.

To jsi napsal jako tu báseň, ne?

Jsem napsal veršovanou recenzi a musím si přiznat, že z poloviny jsem jí měl hotovou, ještě než jsem vůbec vstoupil do kino.

Takže to jsem si užil a jinak...

Co vy?

Co ty, Hlade?

Já nějak jako nechodím do těla s tím, že to bude špatné a já si to užiju.

Já spíš tam chodím trpět na ty špatné věci.

Ale dovedu si užít, když jednou za rok jdeme spolu s kolegou doktorem Sedláčkem na něco, co je opravdu strašně špatné.

Docente.

Docente, pardon.

A tak, víš co, my pouzí magistři, nám už se to plete ty lepší tituly, víš.

Tak jako s tím, že si děláš legraci, že jsem docent, tak zbytečně schazuješ s tou, že jsem doktor, takže opatrně.

Ty jsi opravdu doktor už?

Opravdu už rok jsem doktor.

Ty takovej vocas?

Já takovej pan doktor vocas, pro tebe pan doktor.

Já myslím, že ty jsi maximálně diplomovaný specialista, vole.

Velmi speciální, to mi říkala maminka celé dětství.

Ne, ty nejhorší filmy, který nejsou vlastně vhodný vůbec pro někoho z naší redakce, tak na ty chodíme s Remsem rádi a jsou z nich docela veselé výstupy a to mě docela baví.

No ale pak právě na to rovnou navážu, to jsou pak nejsmutnější takový případy, jako třeba Loni bylo přání Ježíškovi, na který jsme šli s tím, že to bude prostě směšný a odpudivý

že se u toho opijeme a uděláme si takovou přátelskou zábavu, ale pak se díváš na ten film, on je docela OK, ale ty si říkáš, tak to je v prdeli, kvůli tomu tady nejsme.

Takže to je nejhorší, takovýhle momenty.

Nevím, dokud nebudeš docenný profesor, jsi pro mě hovno furt.

Ondra, stalo se ti někdy, že jsi se stěšil, jak si napíšiš negativní recenze?

Ne, já právě to takhle vůbec nemám, já jako nerad píšu tady ty negativní recenze, takže vlastně ani když jsem šel na Morbia, se kterým jsem tak trošku počítal, že to asi budu psát, a počítal jsem s tím, že to bude sračka, tak jsem vlastně se netěšil na to, až budu psát tu recenze.

Občas ti z toho vyleze i pozitivní, že jo, jako třeba Eternals.

Jdeme dál.

Petr Svoboda, čau borcí, zdar borcí.

Jaký máte oblíbený dubéry?

Koukáte na filmy spíš dubingu nebo originálně z titulky?

Já bych tě vyzval, Hlade, ale hrozně se bojím tvýho hněvu.

Tak co tam máš napsaný?

Co tam mám napsaný?

Koukám na titulky.

Samozřejmě nějaký český dávník je super, už jsme se všichni zvykli na ty naše Arnoldy, Slye, Douglase a podobně.

Bohdan Tůmů.

Mám rád dlouhýho jako Forresta Gumpa, ten mě strašně baví.

A mám rád ještě starší generaci Luďka Wundzera, když domluvuje Paula Newmana.

Tak ty devadesátkový a osmdesátkový klasiky, nebo ještě klasičtější klasiky, když si člověk zažil v tom dubingu, který byl ještě poctivej a nevošulenej, tak to se pak těžko vlastně i překlikává do toho originálu.

Že je to tak?

Zažiješ si to, užiješ si to.

Já většinou se na dubing dívám podle porci své únavy nebo podle příkazů aktuální partnerky.

Co ty, Ondro?

Nenávidím dubbing, nemám žádných oblíbených očapéra a necítím ani rádu nostalgii vůči jako starým devadesátkovým dubbingům.

A jak po revoluci dělali ty dubbingy, to bylo úplně nejhorší, vole.

No, dobře.

Já se i Přátela pustím v originále radši.

No to je o tebe hrozně kultivovaný.

Dobrý.

Já tu samozřejmě podepisuju, co říkal Hlad, tu nostalgii k hlasu Alexeje Piška, Pavla Soukupa, Pavla Rýmskýho a tak.

Samozřejmě cítím, ale že bych si dneska něco kromě těchto starých fláků pustil dobrovolně v dubingu, tak to se nestává.

To až tak nenáviděl, ale prostě nemám důvod to kdykoliv udělat.

A jsem trochu zklamanej, civalé, že jsi neřekl velikánku českého dubingu.

Valéry Zavadskou.

Samozřejmě, dlouho tu mezi námi nebyla, takže na tu počítám, že také vždycky se takhle k večeru podíváš rád.

Dost tak moc, ne?

Když nemáš halma.

Když nemám po ruce tatarku, tak mě to zase tak nenapadá.

Lukáš Dřiba, ahoj.

Opon Hrebr je u nás promítan ze 70mm filmového pásu Famexu a z 35mm filmového pásu v některých menších kinech.

Jaký máte vztah ke kinům a promítání z filmového pásu?

Je to pro vás nostalgie, přežitek, nebo to vnímáte jinak?

Je to určitě nostalgie, je to určitě přežitek,

Je to zajímavé, zejména marketingové osvěžení.

Já v tom iMacu měl teda problém, že exekuce ty důlku za mě neprobíhala úplně hezky.

Ale přímě se přiznám, že kdybych ho na té projekci v Bio OCO, kde bylo nostalgicky puštěno z 35 mm filmového pásu a pak zhořela jedna promítačka, takže si musel čekat na výměnu kotouče a ještě si nějakou část filmu neviděl, tak to by mě nostalgie rychle opustila a řekl bych si, že já debil jsem radši nešel na normální klasický digitální promítání.

Co ty hladé?

Mně je tohle celkem jedno.

Já jsem si užil to zrno v tom IMAXu, ale jinak je mi to fakt úplně jedno.

Ty nejseš technokrat, ne?

Vůbec.

Technofetíž.

Já si myslím, že jsou u filmů mnohem důležitější věci než tohleto.

Co ty Ondro?

Jak říká Hlad, taky u toho Nolana mi to dávalo smysl, vypadalo to cool, přidalo to na té události, ale jinak to za stolik neřeším.

Ani já k tomu nemám vztah.

Dobře.

Jakub Krupka.

Příjemný středeční podvečer.

Můžete zlehka namlsat, jaký další filmy chystáte v rádci popkulturních milníků v blízké době?

No, normálně by to bylo tajný, Jakube, ale jakože jsi náš největší donátor a máme tě rádi, tak ti můžeme namlsat, že my stáváme pravdivě žít, co si můžeš přejiště z programu.

Ale můžeme namlsat i... Paměte, že si to hledá?

Já si pamatuju Vánoce tuším a pamatuju si tu našiho slavičku.

Sám doma 1 a 2 určitě budeme promítat, to už jsme promítali, a budeme promítat Double Feature Hvězdná pechota Predator.

To bude pro ty největší frajery, budeme tam slavit narozeněný movie zone.

A ještě tam bylo něco, ne?

Ještě tam byla smetronostná pasta Vánoce, myslím.

Ne, no hele, zbytek se asi nech překvapit, ale nebo na to mám kliknout a mám mu to najít.

Tak na to klikni.

Já vás tady v téhle produce chci jenom vyhecovat k tomu, abyste si dali záležet s úvodem Pravdivých lží, protože tam vysílám svého tchána z tchýní, takže budou zvědaví na pikošky z natáčení.

Fakt.

Do Brna asi pustíme něco jako Leon, zachraňte vojna, rájna, demolition man.

Tam bude ta smetnostná pást.

A v aéru listopadu, já to nemůžu najít.

Nech se překvapit a nezapomeň, že máme dva lupeny pro tebe na každou projekci, na kterou se přihlásíš.

Takže vážíme si tvýho servisu.

Dave, salve ochránci Rosomáků.

Kdybyste byli slavní režiséři a mohli jste si do svého filmu vybrat doslova kohokoliv, jakou herečku byste oslovili i proto, že byste ji chtěli více poznat a navázat s ní romantický vztah?

Díky a přeji krásné letní dny.

PS.

Moc děkuji za vychování Babylonu.

V předchozích relacích je to masterpiece.

To je asi na tebe hlavně hlede.

Takže je to klasická otázka naš čoust, jaký tady mluváme skoro po každý, jenom taková jako zabalená v trochu zdánlivě serióznějším hlavě.

Jsi zoufalý kretén, který neumí sbalit tvoje hračku, tak jí si necháš skurvit, tvoje svůj film, a ještě si ji u toho pokusíš omrdat.

A ještě ti pak zničí kariéru.

Zničí kariéru, vole, a ty budeš ještě za úplného kreténa.

Tak to bysme nikdy neudělali, ale... Já teda chtěl říct, že bych vybral Samaru Vivinka.

Dobře, tak když už teda na to takhle přistupujeme, tak já bych samozřejmě vybral tu Sharon Stone.

V dobách Total Recall, Casina a Základního instinktu.

Co ty hlade?

Ale asi klidně Margot Robbie.

Hala, a nepřijde ti, že Margot Robbie už je taková jako Vanilla trochu?

Já jsem jí právě srovnával s Vanilla, jakože je taková jako není tam, není tam ta, ten... Rimsy ví, o čem mluví, nemá to v očích.

Tak ty vole, v Babylonu jsem si myslel, že tohle Vanilla fočí docela hodně.

Já jsem furt ještě neviděl Babylon, to musím dohnat.

Ale mně právě proti Robbie přijde, že Samara Weaving je víc taková jako sexy.

Vanilo znamená co, mezi váma mladejma?

jakože nemá žádnou pořádnou příchuť.

Asi takhle nějak to chápu.

Vanilková je moje nejoblíbenější zmrzlina.

Moje jako taky, ale je to taková ta základní, ta save, prostě příchuť zmrzliny, víš co, ta basic.

Nevím, nevím.

Takový misionář mezi zmrzlinama, prostě.

Přesně tak.

To je super.

Já jsem zrovna dneska projížděl nějaký fotky.

Tak náhodou, kdybys ji obsadil.

Že ona je fakt taková...

On je opravdu taková, on je něco mezi Barbí a Lucí Borhyovou, takový bodninkovský safe space.

Já to nevím, já jsem s ní včera viděl film,

No, dobře.

Rimzi, koho?

Sandra Bullock, Kate Beckinsale, Diane Kruger a Maggie Smith.

Ty pičo.

Sandru Bullock, vole.

Ty počkej, Sandru Bullock, to jako chápu, ale ta Maggie Smith mi tam přijde trošku divná.

Hele, potřebuješ film.

Jako jasně, budu tam zkušenosti může ti vypravit vo válce, ale

Ty vole, rymzi.

Remake Mandragoris s Maggie Smith.

To už je hned jenom kruček, protože to je nedošlínský.

Tak samozřejmě, když bych obsazoval film, tak abych nebyl právě podezíraný, že jsem tam dal tyhle tři herečky jenom z toho jednoho důvodu, tak bych to potřeboval něčím doplnit.

Tak já bych vybral Helen Mirren ještě.

Už je to tady.

Ty jsi viděl ty její fotky z mládí tečka, co?

Tak jestli bysme šli takhle, tak jako Elimegro?

To byla dobrá.

To byla velmi dobrá.

To byla bohyně.

No každopádně, zamysli se nad sebou, vole, a nebuď tak povrchní.

Musíš obsazovat podle hereckých kvalit, vole.

Loisa Alinojman, zdar borcí.

Zažijete jste ještě v kinech paní Úvadičky v modrých dlouhých pláštích?

s baterkami v rukách, se mi úplně navalilo, jsem si řekl, že by mi vybavili ty dlouhé modré pláště plastové a chtěl jsem říct, že jsem je nezažil, ale asi se mi vybavili.

Mně je v Aéru

Mě v Aéru zlobili a nosili si tajně pivka.

Lojzo, ty vole, ty jsi nějaký pamětník.

Potom jsme jen tam ty láhve nechávali, aby si vydělali víc.

Ty jsi šelep, piškuntál.

Tak já jsem je zažil ve věku, kdy jsem měl k nim úctu a bál jsem se jich a bál jsem se, že mě vykážou ze zakázaných filmů, takže já jsem takový divok nebyl.

Co ty, Hlade?

Já si myslel, že jsem to nikdo nedožil.

Nepamatuji si to.

Co ty, Ondro?

Já vůbec nevím, od co jde.

Jak si cíláte, že jste mladý, vole, mamrdi.

Přitom, vole, jste jim nosili lahváče taky tajně určitě.

No, takže...

Jenom já jsem taky pamětní klojzo.

Martin.

Čau, pánové.

V novém filmu Dana svátka se má objevit Pierre Richard.

Na jaký jiný zahraniční herce si vzpomenete v českých filmech?

Zkuste třeba top 5.

Dík.

Hele, Martine, musím si ti přiznat, že málo co mi přijde tak traplý, jako obsazovat většinou starý, vyšeptelý, chudý, lehce dementní herce do českých filmů.

Nemám to vůbec rád a přijde mi to strašně...

Což je poměrně přísný hodnocení Michael Kejna v Žižkovi.

Ale co už?

Já jsem nemyslel, jak to mohlo vyznít.

Podle mě je to mimo, je to takový traplý.

Každopádně jedna slavná role v českém filmu je Philip Noiret v hrabalovské adaptaci Příliš lučná samota, říkám to správně.

Je to tak, ale to nebyla francouzská produkce.

Ale vím, že v adaptaci žebrávské opery se objevil Jeremy Irons.

Já jsem si to rozklikl.

Zajímavosti na ČF, kde psali, že se potkal s Manselem na nějaký párty a že Mansell měl malou roličku v Kafkovi, který ho točil v Praze Irons, a že mu slíbil, že když se hrál v Kafkovi, tak mu přijde

na našem bratskou operu a prý pak přišel a museli mu vymyslet roli.

Asi to je jenom nějaký cameo nebo něco takového.

Každopádně do top 5 by se vyšel Stellan Skarsgård v Nabarveném ptáčetě.

Tam to podle mě fungovalo.

Tam to fungovalo.

Ale takový Eileen Zurrer v miladě Proč?

Tady se mi vybalil Michael Caine umírající na tom balvanu a z ničeho nic.

Lord Borash.

To bylo hrozné.

No a co teda ještě si vybavuješ ty?

Ta Eilem Zurrer v Milaně, pak tam byl Anna Friel, která nahradila Fabke Janssen v Bathory.

Teď tady byl ten skleněný pokoj, kde byly všechno, nikdo z nich nebyl hvězda, ale byli to Evropskí herci, takže asi doufali, že díky tomu tu dostanou do distribuce v těch zahraničních trzích.

Ale jinak to prostě moc nefunguje.

Ještě ten Julian Sanz docela fungoval, ne?

V Táčeti.

Jo.

Ale já vám potřebuju, že někde je nějaký ten bizarní ESO sci-fi akční hovno, ve kterém hraje Brendan Fraser.

Asi 4 roky starý, nevím jestli to vlastně někde je nebo není.

Dotočili to vůbec?

Nebo to je nějaký jako rozdělaný projekt?

Já právě vůbec nevím, ale vím, že se to... A nevznikly z toho dva filmy nakonec?

Já už nevím.

No, každopádně, jste třeba fanoušci té... Ještě třeba Ben Foster v Žižkovi.

Přesně, jste třeba fanoušci té... Objektů lásky v tmavom druhém světě?

Té tady v Fitzgerald?

No.

Nebo spíš ne.

Jako mě to v tom filmu úplně nesedlo.

Jo.

Ale rym si tobě.

Si na ní vůbec nepamatuju.

Vojebal bys si svého kamaráda kvůli tomu, abys jí vojebal?

Ne, to ne.

Úvodně to měla by se hrát Olivia Williams a tam bych asi o tom uvažoval, ale ta na Fitzgerald byla taková... Jo, tahle.

Vanila.

Olivia Wilde.

Vanila, já se budu dát vanilkovou zmrzlinu, mám jí tady dva litry, mrazáku, budu k tomu myslet na Margot Robbievy.

Vanilkáři, vole.

Martin J.

Aká je vaše top 3 filmů po neskutečných události?

Díky a pokračujte v dobré práci.

Díky Martine za pochvalu.

Já chci začít, já jsem se připravoval asi 10 minut.

Jakoby jo.

Oppenheimer warcrafter v práci.

Dobře, Oppenheimera máš zakázanýho, jo?

Ne, nemám, ale já ho tam teďka... Máš?

Reálně mám teďka Oppenheimera.

Dobře, tak jakoby, já jsem si stejně připravil čtyři filmy, takže v pohodě.

Hele, Černý je střáp sestřelen.

Social Network.

A když teda nemůžu Oppenheimera, tak ten čtvrtý jsem měl Vlh z Wall Street.

A ještě tam vzadu možná bylo Zachraňte vojí na Reina.

Dobře, tak to jsi vybral strašně zajímavý kousky, takový nevotřelý.

Všechny bych je tam dal taky.

A co ty, Hlade?

Tu mám třeba Zodiaka, mám tu Valkýru, Amadea a tak.

A tak to už je takový, že jo, že třeba ten Amadeus, to už je taková dramatizace docela velká.

Tak to nevím, jestli bych to uznal.

Rimsy, já tam třeba mám Forest Gump, vykoupení zřeznice Šohočenka, tenkrát v Hollywoodu, takže jako stěžuj si.

Dobrý.

Tak já řeknu třeba všechny prezidentovi muže, ať to beru přísněji trochu, psí odpoledne a hot take strach a hnus v Las Vegas.

Takže to je asi tak zhruba stejný jako ten můj Forest Gump.

Taky je.

John Lennon umřel, víš to?

V mým srdce nikdy.

No a poslední dotaz.

Filip Brouk, ty vole.

Dobrý a krásný den, pánové.

Viděl už INF v poslední závod.

Brouku, s čím jsi skurva, že INF sem přijde asi jednou za půl roku, jinak se furt vymlouvá, že nemá čas.

Jo, tak čti dál, on s tím počítá, on to má v promyšlení.

Manželka nepovolí, že nás nenávidí a nestíhá chodit na filmy.

Všiml jsi z toho, mohli jsme si odbít i tu první pasáž.

No ale pokračuju.

Pokud není INF, tak dotaz na mistra Hlada.

Likož vím, že jsi nedávno viděl Peacemakera.

Panebože, jak se ti to líbilo, Hlade?

Já musím říct, že jsem Peacemakera viděl na velmi naléhavé a řekl bych občas až trošku agresivní naléhání Filipa, protože byl podle mě opilý a až zlý.

Jo, říkal, že nemám pravdu, když říkám, že to byla sračka, ne?

Hele, proto je dobrý.

Fakt se mi to líbilo.

Já vím, že jo.

Já se musím naučit říct tím, že to považuju za dobrý film.

Ale fakt mi to přišlo jak nějaký trošku slabší Jack Ryan z doby Harris na Forda.

Má to velmi dobře natočené jakší scény, skvělou kameru, dobrou hudbu.

A fakt je to mnohem lepší, než jsem si pamatoval.

Takže jako obě to vylezlo na velmi silný X7.

Takže jsi zvýšil z dvou hřiček na čtyři?

Možná jo.

Panebože, ty nemáš vůbec kouska citů v těle, kouska hrdosti.

Ale u mě to jako... Já teďka pochybuju o všem, co jsem ve svom životě dokázal, nedokázal a k čemu jsem se vyjádřil, protože to, že mi měly dotočit sračky, byla taková konstanta.

Jako že jsou Vánoce v prosinci třeba, jo?

A najednou nevím.

No prostě... A neviděl jsi to ožravé jenom?

Ne, právě jsem to viděl úplně v pohodě.

Fakt?

No tak ty nejsi skoro nikdy v pohodě, ne?

Jsi vždycky trošku v prdele.

No tak v rámci možností, jako byl jsem tak jako standardně v prdele, jako když koukám na jakýkoliv jiný filmy.

No jo, dobře.

Takže se podíváš příště na drtivý dopad, jo?