Transcript MovieZone Live-224

Já jsem o nich nikdy nepochyboval.

Vůbec.

A ještě jak měli teďka 10 kalep za sebou, tak doufám, že budou kalit ještě další 20 dnů, protože tohle, to je Nagano, to je jasný Nagano pro novou generaci.

Co se tváříš, vole?

Nagano, tyvo.

Čurdo, vole.

Nejdržkuješ, vole.

Ikony, vole, se zapsali do dějin.

Tak...

Máme tam nějaký dotazy ohledně toho hokejového mistrovství.

Tady hrozně mi přidávali lidi sežrat, že se v Movies of Minilife, který jsme točili, kdy jsme to točili?

Jsme točili týden ve středu, podle mě, nebo ve čtvrtek.

Ne, ve čtvrtek, jo, takhle.

No ale před playoff ještě.

Já bych hrozně rád na to nějak reagoval, ale vůbec jsem tě nerozuměl.

A seká se třeba, že nesekám se.

Já se sekám?

Ano, sekám se.

No ty vole, toho jsem se přesně bál.

Tak já se jdu přesunout, nikam se nesekám.

Naštěstí z vyžnosti našich úvodů to nijak neubralo, takže to je v pořádku.

To se vystřihne vole, aspoň se mi lidi přijdou.

To se vypnul nebo zamrz, teďka jsem zmataný.

No vypadá to, že si to dáme akorát Petřek dneska.

Důstojný jako vždy.

Tak jsem rád, že to tak vodko vykopnul a šel do prdele.

Tak já myslím, že už jsou všichni připraveni na to, že těch prvních pět minut před tím oficiálním zdar zdar zdar je takových experimentálních, že ladíme tu formu.

Je to takový rozbruslení, když si to uděláte.

Já myslím, že by byly jako...

Nervózní, kdyby to tak nebylo, ty lidi.

Je to jako když se symfonický orchestr, že jo, slaďuje a jenom, jenom, jenom se tak... Tak no, akorát ta pětka vypadá.

A nějakýmu debilovi tam spadnou ty housle na zem, víš.

A někdo někomu kopne do té basy.

A on se božené a řekne, ty ču, jako, co mi na to dupeš.

No, sedni debile, za chvíli hraješ.

Vy jste podle mě byli hodně špatný jako hudební kvartet.

Jaká ta kapela, jak má Korn ten čtyřstedt, víš co, něco takový.

Jako že my tři, že bysme dávali dohromady špatný hudební kvartet, no to rozhodně, no.

Tam by lidi říkali, něco vám tam chybí, kluci, jako je to dobrý.

Podle mě to bude ještě mnohem horší.

No tak uvidíme.

To se náramně povedlo.

Jo, jo, jo.

Teď tady právě hodnotíme, že ty starty máme takový pozmolnější.

A sekám se nebo ne?

Tak se nesekáš.

Určitě?

Zatím ne.

Ty vole.

Jsem nervý.

No a co jste říkali lidem, že jste to celou dobu věděli, že se nepochybovali s toho, že vyhraje?

Ne, my jsme spíš hodnotili kvalitu našeho přenosu, než jejich výkonu.

Jo.

No tak každopádně, samozřejmě, když jsem viděl čtvrtfinále a tu razanci, s jakou hrajeme, tak to už jsem nepochyboval.

Sice jsem si myslel, že na ty Švédy, že to budou ještě vole vol vejš, ale vy samozřejmě všichni ostatní vole, který si tady země děláte, prdel, jste to věděli.

Od prvního zápasu jste věděli, že po 14 letech budeme mistři, že jo?

Já se upřímně přiznám, že my jsme v práci sázali na výsledky čistě našeho týmu a já mám pocit, že všechny zápasy, kromě takových těch z Británii, jsem typo

Já jsem si chtěl sadit proti Rakousku, že vy prohráme s Rakouskem, ale taky jsem to nedal.

Já už jsem pak sázel takový to, nepadne gol a hnedka jsme ho tam nasypali, takže já už jsem to bral jako zaříkávání a třeba když jsem viděl nečase, jak tam řádí od čtvrtfinále, semifinále, finále, tak to jsem si říkal, to je Bůh, ten musí být z Brna.

No, každopádně pasta se mi výkonnosti nelíbil, furt mu to odskakovalo, ale samozřejmě, jestli jsem to někomu kurevsky přál, aby dal toho rozhodujícího gola, tak to byl on.

A když jsem napsal do naší expertní skupiny někdy v půlce zápasu pasta na tribunu, vykřičník, tak jsem tím samozřejmě myslel, že doufám, že to prolomí a dá toho gola, což se povedlo, můžeme slavit.

My Češi

Zajména já s Vladem jsme to dokázali.

Vy, kolaboranči US, jste dokázali zase velký hovn.

Já bych v podstatě mohl, Spundra by se mohl přirovat k tomu Fialovi, který má to krásný český příjmení.

Já jsem na ně myslel zrovna.

A tak ten vyhrál kalandský bodování, tak to je docela v pohodě.

No jo, ale nevyhrál znate.

To je jasný kolaborant.

Tak jdem na to.

Tak jdem na to.

To tady nějak pípá všechno.

Máme tam nějaké lidi?

Já jsem to nehodil na web ještě.

Myslím, že to byl tvůj jediný úkol.

Tak mě se mezi tím vypnul počítač a vůbec nevím proč.

Máme tady 112 lidí, takže podle mě můžeš ještě v klidu to dávat na web.

Oni počkají.

Začne strašně kličet.

Byli jste někdo v tom?

Na stadionu?

Nebo na náměstí aspoň.

Přesně byl jsi tady na náměstí.

Byl jsi někde Milane?

Jako na to finále?

No.

To jsem hrál doma Spidermana.

Jakože jsi se tady nekoukal?

Ne, mě to nezajímá.

Ty vole, a ty rymzy?

Mě to zajímá, já jsem se díval, ale taky doma.

Já jsem se díval v hospodě, fandil jsem, hymnu jsem skoro zpíval.

Byl jsem prostě strašně šťastný, že to takhle vybojovali.

Já jsem koukal taky doma a asi dvakrát jsem křičel.

Takový ty věci, jako to je čurák, nebo něco takovýho.

A měl jsi u toho zaplatit ten hokej, nebo prostě?

Ne, ne, z okna, z okna klasicky.

Šel třeba okolo a tak.

Takže ještě mi dejte minutu.

Jo, pořádku.

Zdravíme nejzbytečnější sekvenci svého života.

Dneska je to desetiminutovka, ale dneska to není pětiminutovka.

Doufám, že to jim vystřihne, protože tady opravdu není nic.

No a tak my čekáme, až přijdou lidi, že jo.

Kdybyste chodili rychleji, tak... Děláme to pro lidi.

Hlavně, že se nesekám se furt, jo?

Ne, teď jsi dobrý.

Jsem vynikající.

Tak jo, no tak jdeme na to, 224 říkáte, jo?

No.

Proč to furt hraje, ty vole?

Podle mě jsi to nevěd.

Tak jo.

Tak.

No, tak to řekni.

...

Už můžu, jo, Roberty, už můžu.

Teď můžeš.

Jsme ve finále, jsme ve... Tak.

Zdar, zdar, zdar, vítám vás u 224.

Movies on Life a je tady extra napěchovaná sestava.

Je tady Mr. Hlad.

Zdar.

Je tady Rimzi, čau Rimzi.

Dobrý večer.

Je tady Spooner.

Zdravím se, Gzil.

Je tady kolaborant, čurda české filmové publicistiky, host z Kinoboxu, Milan, který si s náma bude povídat o spoustě filmů, dozorovat ho bude tady druhej koli.

rymzy, ale... Dneska je to dva na dva, jo?

To máme trošku radši.

Každopádně uvidíme, jak moc se budeme sekat, jak moc si budeme muset povídat o něčem jiném, než jsou filmy, ale filmů je samozřejmě požehnaně.

Máme to nabitý.

A máme samozřejmě i spoustu dotazů s Hero Hero, děkujeme vám moc za podporu, je poměrně vydatná, už je tam skoro 340 lidí, tak šupaj, jděte to dotáhnout do tý 340, ať jsme strašně šťastný a veselý a můžeme být milionáři a non-stop točit různá videa, teďka tam máte krásný rozhovor s Elizavetou Maximovou, máte tam Trainspotting speciál, máte tam filmy v síti nový, takže

Takže rozhodně máte na co koukat a měli byste koukat a měli byste nás podporovat, protože my jsme prostě baječní.

Baječně nás můžete podporovat i na Superchatu na YouTube a to je tak všechno, co se týče vydělávání peněz vás a my si teďka budeme povídat o skvělých filmech.

Tak a začneme rovnou z hurta, protože novýho

akčního, maskuliního, mačofláku, se dočkala parta kolem Gaje Ričího.

To je režisér, který od té doby, co natočil toho miliardovýho Aladina, tak vlastně točí filmy, které mají vůbec problém se dostat k nám do kin.

Některé z nich ani vůbec nebyly špatné, ale přesto je to problém.

Nevíš mimochodem, Hlade, jestli ten film viděl i Karel R.?

Karl Erho, myslím, neviděl, podle mě neviděl vůbec nic, protože začal slavit zlato už někdy před 14 dny, protože tomu hodně věřil v srdíčku.

Jedinej v České republice.

Asi tak, no a od té doby o něm nikdo neslyšel.

Takže myslím, nebo spíš doufám, že příště dorazí zase.

No, ale ty jsi ministry of ungentlemanly warfare.

Už se ví, jak se to bude jmenovat v Česku, až to dorazí za dva roky?

Nevím.

tak ty jsi to viděl a jak jsi to užil a o čem to bylo?

Užil jsem si to méně než jsem doufal, jako asi všichni.

Obecně to přijetí je takové, že to je vlastně OK, ale že to mělo být o hodně lepší.

A je to o první tajný misi britských drsnáků během druhý stový války, který se rozhodli, že se vykašlou na nějaký pravidla oficiální nebo neoficiální vedení boje a rozhodli se škodit náckum tam, kde je to bude nejvíc bolet.

V tomhle případě někde v Africe, v míste, kde měli zásoby pro svoje ponorky.

Hraje tam Henry Cavill, hraje tam Alan Richardson a spousta dalších zajímavých herců.

A není to tak dobrý, jak by to asi mělo být.

Já jsem se těšil na nových tucečpinavců nebo něco podobného, ale ona to není zdaleka taková stylovka.

Vypadá to jako další ten Richieho film, který se na to přišel s kámošema, hlavně tak, aby se u toho bavil on.

A v některých momentech to funguje velmi dobře.

Myslím si, že hlavně v těch momentech s tím komandem, kde to strašně tánou ti herci, ať už Sympatia Kevil nebo Alan Richardson, který je tady gigantický, má rád chladný zbraně a chová se jako takový strašně rostomilý medvídek.

Ale celá ta špionážní linka, která tam vlastně zabírá 50% stopáže, tak je strašně nezajímavá, ať už v tom, co se tam děje, nebo jak se to děje, protože to má být taková asi jakože

kůl variace na hanebný pancharty a podle mě to vůbec nefunguje.

A reálně mě v tom filmu akorát bavily akční scény, především někdy od té půlky, kdy Richie to rozjede opravdu ve velkým, je to poměrně nekompromisní a ta akce je velkolepá a dlouhá, ale je to zkrátka nabalený na poměrně pitomně odvyprávěný příběh a je to takovej lehce průměrnej film a je to pro mě vlastně velký zklamání.

Kdyby to nedělal Richie, tak si to ani nevšimneš, ne?

Já určitě jo, protože tohle je moje oblíbený téma, mě tohle baví.

Mě baví tyhle ty mise SAS a podobně a mám rád tyhle ty týmovky, ale zkrátka si myslím, že to je takovej jako nedodělek, jako spousta jeho filmů.

Taky mám pocit, že to není ten vrchol stylovosti a údernosti a že tam vůbec nejsou takový ty věci, co byly jak ve Balprachy a Vypadní a nebo Podfaku, to znamená... Ale nejsou ani takový, co byly třeba v Králi Artušovi, jo?

Tenhle film je takovej ryčí na volnoběh.

Tak Milane, ty bys to nějak zkorigoval, doplnil, souhlasil?

No za mě je to vlastně asi největší letošní zklamání zatím, protože jak říkal Hlad, já jsem o toho taky čekal.

Největší letošní zklamání seš ty, ale dobře.

A tak to bylo ještě lodně možná.

Ale tohle bude trvat několik let, než to přebudí, protože zrovna tobě jsme věřili, víc než většímu.

Tak to jsem zase rád, že to má takový jako dopad, že to bude několika lety, to se zase vážím.

Ale já právě jsem taky čekal, že když jsem slyšel, že bude Richie dělat tady to téma, bude dělat tady ty eseje s jednotky, tak jsem si říkal, ty vole, to bude nářez.

Kdo jiný by to měl dělat než Richie?

A říkal jsem si, že to bude kulervoucí, stylový, vtipný, krvavý.

Ale na konec to není vlastně ani jedno.

protože ta zápletka, jak už tady bylo řečeno, je strašně nezajímavá, nudná a co jí mi to přišlo, jak kdybych viděl nějakou prostřední epizodu nějakého seriálu, že vlastně neznám ty postavy, neznám jejich motivace, všechno je to tam strašně jednoduše nahozený a

vůbec, vůbec mi na těch postavách nezáleží.

Podle mě, jako kdyby Richie jako ztratil cit na ty postavy, co vždycky jako uměl, že nejsou stylový, nejsou zábavný, nejsou jako nějak prohoubený, aby jim mohl člověk fandit, jsou to jenom takový jednorozměrný figurky,

který ti jsou vlastně úplně jedno a u některých tam řeknou tři čtyři věty a tím skončej.

A jak když jako Richesona jsem si užil, Cavill taky je fajn, Isa Gonzales taky, tak vlastně nemají co hrát a celý je to takový unilý, bez drive,

A i když tam občas ty jeho řemeslní prvky jsou a ta závěrečná akce je jako super, ta už byla lepší, tak stejně je to strašně promarněný potenciál za mě, no.

Ty jsi tady vlastně zmínil ten seriál, takže je nutný připomenout, že na Maxovi najdete rok starý nebo rok a půl SAS Rogue Heroes, což je vlastně... Co jsem chtěl taky říct, no.

o zrodu ryckých speciálních jednotek a to je někde úplně jinde.

To je takovej nářez, že jsem se přes toho malém zesral.

Hlavně je to paradoxně víc ryčijovský než tohle, že tam fakt ty propriety ryčijovský jsou, je tam ta stylovárková muzika, ty prostřihy, ty postavy a čekal jsem, že tohle bude to samý, ale není.

Ty máš ryčího rád, Rymzi?

Já ho mám docela rád, nebo hlavně ty jeho starší filmy z těch novějších, už tam mám víc výhrát, ale jako mám ho rád a proto jsem se taky chtěl podívat na ten film.

Dneska mi milchonem připadáš trošku jako takový český Henry Cavill, jsi takový zarostlý, že by se do toho komanda hodil.

To je asi jediná kvalita, kterou můžu do toho komanda přiníst.

Já myslím, že tam právě ty vedlejší herci v tom komandu jsou takový celkem k hovnu, že bys tam v pohodě hodil.

Je zajímavý, že tam je nejvíc k hovnu ten, který ho zachraňují a o kterým říkají, že je naprosto nejlepší z nich.

A pak je to postava, o které jsem v jednu chvíli zapomněl, že tam vůbec je, protože několik desítek minut neudělala vůbec nic.

Takže no, je to...

No hele, za mě, jestli teda už se mě chceš zeptat, co si o tom myslím, tak já ti to řeknu.

Já si o tom, já sdílim to sklamání, ne asi tak velký, jako u Milana, protože neměl jsem od toho nějaké obří očekávání, ale přece jenom chtěl bych od Richieho filmu takhle

s takhle nabitým obsazením a lákavým tématem, tak chtěl bych mnohem víc zábavy, ale vlastně mi to docela utíkalo, přišlo mi to fajn jako taková jednohubka, že jsem si říkal, že kdyby, že takhle by podle mě měly nebo chtěly vypadat ty páteční filmy Netflixu, takový vlastně neurážející, příjemný jednohubky, spotřebky, který ti tak žánrově, žánrově tě na dvě hodiny zabavěj, nemáš od toho velký očekávání, ale je to vlastně OK,

ale od toho Richieho bych rozhodně chtěl něco víc.

A myslím si, že myslím si, že mu tam nejvíc svázalo ruce to, že vycházel prostě ze skutečných osob a ze skutečných případů, protože kdyby to celý byl smyšlený příběh, tak si může dovolit půlku z nich v polovině příběhu nějak bizarně zabít nebo nahradit někým dalším a tak dále.

Ale že tady se opravdu, i když samozřejmě to, co se tam děje, tak je velmi

přepálení, velmi stylizovaný, jako těžko uvěřit tomu, že během té reální mise zemřela většina německých bojáků, který existovaly v té době, jako v tom filmu.

Takže i když je to hodně přepálení, tak furt je vidět, že se tam

Že se tam Richie snažil vycházet z té reality a že mu to vlastně svazovalo ruce, no, a že se všechny ty postavy snažil vykreslit, jak jsem si o nich potom něco málo četl, nebo jsem se díval na jejich obrázky, takže se je snažil udělat větší, silnější, chlapáčtější a víc cool, prostě dát jim poctu, což je hezký a lidsky pochopitelný, ale vlastně to hrozně brání tomu dramatickému potenciálu, protože všichni jsou tak

nabušení, že se o ně člověk celou dobu vůbec nebojí.

Od začátku se dozvíš, že jeden umí s býbušninama, druhej je silnej, ale vlastně všichni tam neustále rozdávají headshoty, všichni si dělají absolutně, co se jim zlíbí a nemají žádný problém zvládnout jakoliv náročnou situaci.

Takže tebe vlastně musí, nebo aby jsi to užil, tak tě musí bavit to, jak jsou

kůl a jak je ta akce stylová, což celkem je, ale není přece jenom tak dost, aby to samo vyvážilo tu absenci toho tý dramatičnosti a napínavosti, takže to si myslím, že... Takže všechny sekvence je úplně bez napětí, všichni jsou s takovým nadhledem, si počkají, vykosej a tam prostě vidíš a pak to vykosej ne tak stylovým způsobem, jak bys čekal od režisera pod fakul, od balprachy a vypadni.

A pak vidíš vlastně, kam jsi nastoupil a na tom pojedeš.

No a na tom vlastně jedeš celou dobu a až na ty lehký komplikace při tý závěreční akci, který vlastně stejně nejsou takový, že bych se nějak doví, jak bál o ty postavy.

Tak vlastně jenom sleduješ, jak jsou cool a jak se jim daří všechno.

A takovou možná jednou z mála výhod je to, že vzhledem k tomu, že ta postava, kterou Henry Cavill hrál,

nebo ten reálný člověk, který ho Henry Cavill stvárnil, takže byl hlavní inspirací pro Jamesa Bonda, tak je to možná nejblíž, jak se Cavill k tomu Bondovi nakonec dostane.

Tak to je takový hezký, ale je to jedna z mála náplastí na těch zklamáních, který se ve vašich tvářích zračí v tuhle chvíli.

Čím si to vysvětluješ, tu únavu nebo nezajímavost?

Já jako reálně nevím, protože všechny ty filmy, které Richie dělá, tak mě z nějakého důvodu zajímají.

Připadají mi, že by mohly být dobrý, ale nikdy nejsou.

Já si myslím, že on si opravdu točí ty věci tak, jak to baví jeho, aby si to užil vol na tom place, protože ví, že bude pro Disney ho dělat Hranino Herkula, případně Dvojku a Ladina a když se dostane do nějaký situace, kdyby ten Hollywood mu tu volnost, kterou si asi užívá, chtěl vzít, tak si prostě natočí další takovouhle věc, ta udělá 700 milionů a

je podle mě jako tam, kde je a nechce dělat ty kompromisy, ale já jako nechci být příliš tvrdej na to, ale možná tam je takovej ten stejnej efekt, jako mají filmaři, který se upíšou Netflixu.

Vlastně na ně nikdo moc nekouká.

Já jsem právě u tohohle toho

si myslel, že tím, že to produkoval Jerry Bruckheimer, že tam ten dohled bude, někdo ho prostě bude trošičku korigovat, ale to se nestalo.

Takže možná je zkrátka spokojený s tím, jak strávil těch třeba devět měsíců práce na tom filmu a že si to zkrátka užil, ale možná by spíš bylo dobrý, kdyby mu někdo dal občas pár fecek a řekl mu, že to netočí pro sebe.

Dál bys tomu palec nahoru nebo dolů?

Dál bych tomu palec nahoru, ale takovej jako opatrnej.

Takovej okousanej trošku.

A ty spůnre?

No jako možná useklý no palec nahoru, ale je to tak jako někde mezi, že nějaký jako dobrý prvky tam byly, ale je to možná jeden z jeho nejnudnějších filmů.

Dobře a je to lepší než Logan Rimsey?

Zapiš si mi krák, když se vyžvejkneš.

Aha.

Není to lepší než Logan, není.

O trochu, ale není.

Dvouhodně ne.

tak o 6% dobře tak rymzy ty jsi šel na imaginární přátelé i s Ryanem Reynoldsem no proč jsi to udělal?

protože jsem musel no to můžu já protože ty milé štipkování Rajna Reynoldse

No, ne, jako nemiluju, ale zase mi až tolik nevadí.

Ale v tomhle filmu mi docela vadilo.

Takže jsem si... A on tam předtím zas tak moc není, že jo?

No, on tam je docela.

Ale nic moc jako neděláš.

Ne, to ne, on tam jenom tak jako chodí, tváří se při nasraně a všem říká... Má kšandy.

Má kšandy a všem říká, ježiš, tohle neříkej, ne, o tom se nebudeme bavit.

A vlastně oddaluje to, aby divák získal ty informace, který potom, když se získá, tak jim stejně moc nerozumí, protože v tom filmu toho moc nedává smysl.

Takže... Hlade, jak bys to zhodnotil, nebo jak bys to popsal ten film?

Jakoby, o čem je?

Úplně bohovně, podle mě.

Můžu, Hlade, říct naše společný profesní pochybení, kterého jsme se během toho filmu dopustili?

Ano, ale řekni, já myslím, že to je pochybení, které se nemusíme střít, že to je pochybení, který vyjadřuje film.

Podívejte se, já si musím pro napájení.

Já si myslím, že to právě vystihuje hodně o tom filmu, že jeden čas po nějakých třeba 50 minutách, kdy se to hrozně táhlo a já jsem si všim, že tak trochu...

a že už asi nevydržím být dlouho vzhůru.

Tak jsem se podíval na hlada, který seděl o jednu řadu za mnou, abych zjistil, jestli je problém ve mně, anebo v tom filmu.

Zjistil jsem, že hlad je v komatu.

Takže jsem si říkal, takže jsem si vyčistil svědomí, říkal jsem si, v pořádku, je nás víc.

A...

Ale je nutno říct, že to byla zrovna nějaká muzikálová tadeční scéna, na to jsem nemusel koukat.

Celý ten film je takový, že na něj člověk nemusí se dívat.

Ten film je vlastně hrozně nezajímavý.

Já jsem už po jednom, po dvou dnech vytisnil z hlavy všechno.

o tom filmu, protože samozřejmě můžeme si říkat, že to vypadá jako hraná pixarovka a do jistý míry jo, protože všechny ty potvůrky jsou takový jako hravě vymyšlený a vlastně docela i zábavný.

Ale bohužel tam není vlastně vůbec žádný zajímavý příběh, tam se akorát na začátku řekne, že je tady banda potvor, který kdysi byli imaginární kamarádi živých lidí, ty na ně pak zapomněli a ty potvory jsou smutný, takže jdou hledat ty lidi, aby s nimi zase byli a byli veselí a to je dostatečně na dvě hodiny, necelý.

A vlastně to není vůbec ničím zajímavý, není to příliš vtipný, není to ani jako příliš dojemný, když se to teda snaží být strašně moc dojemný, si myslím.

A je to takový

Jako kdyby jste dítěti četli pohádku a do toho mu vysvětlovali, co se tam vlastně děje a že když ta princezna je teďka unesená, ať se nebojíme, že to s ní dopadne dobře, je to takový hrozně školomecký, takový nepohádkový.

A zároveň je dost těžký vlastně chápat, o co tam přesně jde, protože někdy se říká, že ty imaginární přátelé vlastně potřebujou znovu, nebo že se snaží znova prodat těm, který je znali z dětství, který si je vymysleli, tak aby se jim nějak

Připomněli, pak se zase pokoušej je nabídnout nějakým novým dětem, aby je měl někdo další, ale zároveň tam vůbec není přítomná nějaká hrozba, že by ty imaginární přátelé reálně umíraly nebo někam mizely.

Oni tam říkají, že když se na ně zapomene, tak zmizej, ale... Oni to říkají, ale vlastně ono se na ně technicky za to zapomnělo, ale oni nezmizeli, nebo prostě jsou v takovém důchodě.

Oni jsou v takovém důchodě, ano.

V takovém důchodě, ale vlastně není tam úplně jasný hranice těchto pravidel.

Takže člověk moc nechápe, o co se celou dobu hraje a jak moc je to naléhavé nebo ne.

A pak tam jsou takové vyloženě divné scény, které mají emočně působit sami o sobě.

Ale když se na to člověk podívá scénu za scénou, tak to vlastně nedává smysl

co se tam děje a proč ty postavy jdou zrovna tam a pokoušejí se o tohle.

Je to takový hrozně nepřehledný a jenom se to prostě snaží být v některých scénách svěží a vtipní, jindy zase dojemný, ale vlastně tím, že moc nechápeš, o co tam jde a proč by ti ty postavy měly zajímat, tak pak tě nezajímají ani ty jejich emočně výrazný momenty.

A je to fakt fascinující.

Já jsem dneska viděl, viděl jsem

trailer, který je sestříhaný, nebo jeden z nich, který je sestříhaný hrozně svibyžně a každou, každou sekundu se tam prostě mění barvičky, akce, všechno.

A ono to vypadá, že to je hrozně nabušený.

Ale potom jako většina toho filmu opravdu se stává v

z toho, že ty postavičky někam chvíli jdou a říkají si naprosto nudný generický dialogy, který ani v součtu nedávají moc smysl, ani se z nich člověk nedozví.

A je to tak unilý, že opravdu toho člověk usíná.

Já vůbec nevím,

Jako jsme se potom s Hladem bavili, že je to jako animák, lomeno rodinej film, který ale není určenej pro děti, ale spíš pro důchodce, aby si zavzpomínali, jaký to třeba, jaký třeba oni měli imaginární přátelé, nebo nějaký představy, když byli mladší, nebo něco takovýho.

Jakože je to takový, takový, přesně takový pomalý, že to nikoho staršího neurazí tím, že by to bylo vyprávěné nějak

překotně, ale je to prostě úplně bohovně, no.

Mně to připadalo, mě to vlastně dost celý ten film symbolizovala postava toho tatínka, kterýho z chodou okolností hraje John Krasensky, tedy režisér, který se tam hrozně snaží bejt jako za každou cenu takovej veselej a takovej plnej nějaký fantazie a nějakýho nadšení pro ten život, ale vlastně úplně všechny sere, včetně ty hlavní hrdinky, protože mu to nikdo nežere, jo, které všichni viděj, že to je jako strojený.

A ten film mi taky připadá, že je jako kdyby si někdo, kdo tu fantazii nemá, rozhodl, že se natočí film, který bude celý o nějaký té fantazii a o té důležitosti toho dětství, který odchází, ale nesmíme ani zapomenout, co to vlastně takové ty nejbanálnější myšlenky v tom nejbanálnějším provedení.

A není to moc zábavný.

Je nutné říct, že v tom kyně s náma se dělalo, já nevím kolik, 10, 15 dětí, podle mě tak věk 10, 11 let.

Zakázal se smát.

No ne, ty se smály, ale smály se jenom v takových scénách, když někdo zakopne a někam spadne.

Nebo spadne na prvnící pytlík.

No ten příběh jako takovej je podle mě vůbec nebavil, z toho to jsem vypozoroval.

A měl taky na teda.

A poslední věc je tam jeden sám o sobě docela pěkný hudební motiv, který je ale opakovanej v každý druhý scéně.

Občas spíš hravě, občas tak nostalgicky

posmutněle, je tak jako zaranžovaný v několika různých verziích, ale hra je úplně furt, takže pak se chce z toho člověk zabít a vůbec to emočně nefunguje a toto podle mě platí o celým tom filmu.

Sáhá to Logenovi aspoň po kolena?

Sáhá to Logenovi tak po šourek a to takovej hodně jako hodně už přepadající dolů až někam k koloni.

Prověšenej pytel.

No, no, takovej pořádně plnej, no.

Dobře, dobře.

A je tam teda hodně creepy Ryan Reynolds.

Některý scéně s Ryanem Reynoldsem si myslím, že jako lehce zaváněj nějakým jako polopedofilním vztahem, nebylo to úplně hezký.

A ještě víc creepy je ten medvěz teda, v který tam chodí, ten plišový, který ho dubuje.

Louis Gossett Jr., který vlastně nedávno zemřel.

Ne, ne, ten dubuje toho medvídka, toho přestávýho.

No toho myslím, já říkám medvěda.

Jo, medvěda, já jsem myslel o toho pialovýho, že myslíš.

Ne, ne, ne, to byl Karel, že jo.

To je prostě debil akorát.

Ale Louis Gossett Jr.

byl takový hnusnej medvěd, který ho maminka jednou z rok vybere, ale už ho pravila moc krát a fakt vypadá, že se rozpadne.

A neměl jsem z nějakých těch scén úplně hezký pocit.

Dobře.

Takže to není ani hezký, ale k hovnu, ale jenom k hovnu.

Je to nic moc hezký a docela k hovnu.

Dobře.

Ty jsi viděl Spooneré na svý kolaborantský misi Back to Black, životopis Amy Winehouse, který nemá

Nemá vlastně, kdo ví, jak dobrý hodnocení, má naprosto nulovou komerční odezvu, ale poukal jsem, že ty jsi tomu dal střídme, tři hezičky z pěti.

Takže to není tak black.

Není to peklo.

Já jsem právě se bál, že to bude takový ten nudnej, vohovně životopis, jako se teďka dělají, že prostě jenom to bude hezký pozlátko o tom, jak

Ta umílkyně byla vlastně šikovná a hodná a osud měl jiné plány, nic zlého nedělala, nic zlého z ní asi nestalo.

Já jsem se bál, že ani ty drogy nebo ten chlas tam tolik nebude, protože v traileru to třeba vůbec tady ta stránka nebyla, tak jsem si říkal, do jaký míry to tam třeba bude.

A překvapivě toho je tam docela dost, že fakt je tam jako

Ty jejich lastací eskapády tam jsou docela dobře znázorněný, plus že se občas chovala fakt nezvadatelná kráva, napadala faninky na ulici a tak, že to tam bylo.

Takže toho se jako nebáli tam občas ukazovat i tu temnější jako stránku.

Ale na druhou stranu pořád se to snažili, jako by se nemohla ta režisérka, což je režisérka 58. šedi mimochodem, rozhodnout, nakolik chce bejt jako proti a nakolik jí chce po té rodině pořád vlastně jako by podkuřovat svým způsobem.

Ona točila pravdu.

Nevíš, to jsem zapomněl.

Nevím.

Jako pravdu, že myslíš, že jako tamtou pravdu, jako její pravdu.

Jakože pravdu o Amy Winehouse, že proto se komíhala mezi podkuřováním a nepodkuřováním.

Nefunguje to úplně právě v tady tom směru.

Jsou tam aspoň hezká výprava, dobová čísla?

Jo, jsou tam jako, je to hezky natočený, vlastně vám to působí, že to je vlastně retro, i když je to vlastně, jsou to 0. leta, tak to vlastně působí dost retro.

A pomáhá tomu ten Londýn, pomáhá tomu celý ten look, jak prostě se to většinou odehrává v takových těch londýnských putikách a tak, tak to mi docela přišlo sympatický.

plus ta herečka, jejíž jméno jsem teďka zapomněl, se jako snaží, i když jako Amy Whitehouse tam vůbec nevypadá.

Sehnali na to až moc hezkou herečku, kdybych, budu tako diplomaticky.

No více netaktní, dobře, děkujeme.

Ale je to, jako snaží se to, ale na druhou stranu, jako by tam vždycky třeba

dvě, tři scény chyběly, že se strašně chová strašně nelogicky a nikde nepochopíš, proč se tak chová.

A že třeba tam právě někoho napadne nebo v jedné scéně řekne, že už s tím chlapem končí, natočí o něm album a ve druhé scéně se k němu z nějakého důvodu zase vrátí, ty nevíš vůbec proč.

A že tam jsou takovýhle jako úplně mezery a nefunguje to a vůbec vlastně se nedozvíš, jaká vlastně byla a proč dělala to, co dělala.

Dobře, vidím, že na tři většiny z pěti dělí stačí docela málo.

Protože jsem se jako bavil celou dobu, že nebylo to nudný a právě ty písničky tam, její ty nejsamejší hity tam byly vždycky hezky zakomponovaný.

Ten Jack O'Connell, který hrál toho jejího přítele Lomeno Mangela, tak ten byl taky super, ale jako je to šestka, no je to prostě rutinní šestka, která mě nesere, ale zároveň to nebylo dotažený.

Je nějaký důvod, proč se se někdo z nás měl na to podívat?

Ne.

Myslím, že když se koukne na tu dokumentární Amy, tak to bohatě stačí.

Ty jsi viděl, Rymři, nový film Michala Hogenauera Noční klid v režii, v produkci Václava Kadrnky, velkého favorita Karlovarského festivalu, který tam vyhrál s Křižáčkem a má tam pravidelně skoro každý svůj film.

A na ten...

Jestli jsem správně koukal na UFD, tak snad to o víkendu premiérovým na to nepřišlo ani 400 diváků, aby se to dostalo do toho dvacítky.

To se mi přišlo docela smutný.

A přitom to má pozitivní recenze.

Tak jak moc pozitivní recenze to má v tvý hlavě?

No, v mý hlavě to má docela pozitivní recenzi, ale ne zas až tak pozitivní, nebo určitě pozitivnější, než aby na to přišlo 400 lidí, ale nic světobornýho to podle mě není, bohužel.

Je to takovej velmi sympatický, paranoidní thriller tím tématem takovýho rozpadu osobnosti vlivem

městských tlaků, který na člověka v dnešní době působěj, což je takový lákavý, trochu to místy evokuje třeba Bolnej pád nebo Taxikáře, ale to byly takový mnohem expresivnější filmy.

Tohle je vyloženě minimalisticky, chladně, odtažitě,

natočený a je to prostě takový pozorování nečitelný postavy, o který nevíme, co si myslet, nevíme, co se mu děje přesně.

A ono to tak jako hezky zhmotňuje takovou nejistotu, úzkost, strach, který jsme zažívali třeba v souvislosti s covidem.

Ono to taky bylo natáčené během druhé vlny covidu, takže tam všichni nosej roušky atd.

A ten scénář se

psal během migrační krize už spoustu let zpátky, takže vlastně je tam tyhle jako civilizační úzkosti poslední dekády, řekněme, tam zachycený jsou, ale zároveň to, jak je to natočený, tak není pro mainstreamovýho diváka rozhodně až tak lákavý a pro festivalovýho nebo náročnějšího, řekněme, diváka, to není vlastně ničím moc

překvapivý, protože takovejhle filmů Korn na těch festivalech opravdu každoročně vidíme docela hodně a ono to ani nemá podle mě tolik co říct novýho k tomuhle tématu, k tomu, že se vlastně bojíme, snažíme se získat kontrolu i za cenu toho, že se nějak třeba radikalizujeme a děláme věci, který by nám ještě nedávno přišly absurdní, ale prostě ta

touha potom vzít ten život do vlastních rukou a vyhnout se tomu nejasnýmu nebo nějak pošéfit to nejasný nebezpečí, který v našich očích na nás číhá, tak ta je dost patrná, ale vlastně v souvislosti s covidem už byla zmapovaná, řekl bych, docela důkladně.

Takže mě ten film...

nebo být nominovaný?

No klidně bych to, klidně bych přál minimálně hereckou nominaci Pavlu Gajdošovi, který vlastně tam nedělá nic výraznýho, ale jako taková ta, jako taková ta prázdná nádoba, do který může divák projíkovat svoje pocity a úzkosti a tak, tak si myslím, že funguje výborně.

A...

možná za kameru nebo tak, ale myslím si, že spíš ne, že je to jako tak moc pod radarem film, že bohužel teda ještě výrazně víc pod raderem, než by si zasloužil, ale je to prostě takovej vedlejší artovej projekt.

Ale nemůžu říct, že bych ho nedoporučil, ale ani jsem z něj nebyl nějak na větvi.

Ty jsi viděl hladé horor Sting.

Viděl.

Mezi Havětí a Arachnofobí, jak se máme mezi těmito filmy zorientovat a seřadit si je kvalitativně?

Ale Arachnofobí si prakticky nepamatuju a Sting a Havěť jsou velmi odlišný filmy, hlavně ve svém měřítku, protože Havěť je, nebo minimálně chce být velký film s desítkama, tisícovkama pavouků a spoustou postav.

Stink je malinký, ve kterém je asi pět hrdinů, celý se odehrává v jednom baráku a je tam jeden pavuk, který je mimozemský, takže postupně roste a celý to je o dost komornější.

A o dost levnější taky, nutno říct.

To znamená, že z toho vychází ten největší problém toho filmu, že nějaký hororový peklo začne až opravdu v poslední třetině.

Do té doby to hodně zkouší pracovat s těma postavama a jejich vzájemnýma vztahama.

Neříkám, že to nefunguje.

Funguje to, protože ty postavy jsou občas docela sympaticky stylizovaný a vyhrocený.

Ale není to to, co chci vidět v hororu.

Chceš vidět.

Bylo tolik peněz asi.

Naštěstí, když už tam jsou, tak je to takový sympaticky sliský, krvavý a hnusný.

Občas se to hezky odkazuje třeba k Vetřelcu nebo dokonce k Terminátorovi.

Ten samotný Pavouk je i za ty peníze dobře vypadající a vlastně jsem si tu hodinu a půl užil, ale ničím zásadní nebo výrazný film to není.

Je tam pár funkčních lekaček, docela dobrý finále, ale je fakt vidět, že to byl malej film.

Na druhou stranu pro arachnofobiky si myslím, že bude stejně působivý jako ta havěď, protože takový ty zábery na různý jako na půl sežraný těla a nějaký polomrtvoly zamotaný v pavoučích nějakých vláknech a sítích, který vyse někde v nějakých sklepech a v nějakých růrách, to docela působivý je.

Takže výprava hezká, ale zbytek nic moc.

No, zbytek OK, ale kdybych měl z těch dvou filmů jako něco doporučit, tak vlastně asi bych spíš doporučil ten Sting, protože od malýho filmu jsem dostal asi trošku víc, než jsem čekal a u té Havěti jsem byl malinko zklamaný, protože jsem od ní očekával víc, ale jinak bych je zřadil asi na stejnou úroveň, ale opravdu s tím žánrem každej pracuje úplně jako z jiný strany, ale ani jedno z toho není špatný, ale ani jedno z toho není

nějakým způsobem zásadní.

Tady je teda zajímavý, že hlavní roli ve Sting hraje ta samá holka, co hraje mladou furiozu a už tady bylo vidět, že je herecky docela šikovná na svůj věk, takže třeba z něj něco bude.

Tak pustíme se do té furiózy.

Asi bysme měli.

Asi bysme měli.

Ty jsi vypsal v recenzi Hlade, byl jsi poměrně pozitivní.

Kluci byli taky pozitivní, všichni jsou pozitivní.

No ale není to přeci jenom po tom přelomovém filmu, kterému jste dali skoro všichni 10 z 10, krom Rimziho, který dal stejně jako já 8.

Není to přeci jenom trošku málo?

Ta Furiosa.

Tak Milane, začni si, vypovídej se.

Mně to nepřijde málo, akorát je to prostě něco jinýho.

Já jsem ani nečekal, že dostanu další desítkový film.

Já a to už jsem říkal i Hladovi, než začalo kino, když jsme byli v sále, že budu rád, když to prostě bude osmička, devítka, že nic jinýho o to ani nečekám, když prostě dostanu

jiný film a atmosférický film než posledně.

A to jsem dostal.

Mě bavilo, že se Miller do toho vlastně už po pátý pustil úplně jinak do toho světa, když budu počítat i tu starou trilogii.

A že tentokrát buduje ten svět, který naznačil v té zběslední cestě, pracuje víc s tou mytologií, pracuje víc s těma postavama, ať už s Furiozou, tak i Mortenem Joeem, který mu tam dává trošku podhoubí i celý ty citadele.

A mě to bavilo, mě bavilo, jak se tam, jak se tam hrál s těma motivama, který pak ještě byly nějak víc dokresený ve zběsí cestě.

A jak se tam pracuje s tou furiosou.

A vlastně příjemně mě překvapilo, že vlastně tu Anu Taylor-Joy vidíš až v té druhé polovině filmu, že si vlastně hraje s tím diváckým očekáváním.

A v celou tu první půlku tam máš vlastně tu holku, o který tady mluvil Hlad.

Ale stejně to funguje, stejně je to šlapé, protože tam v té první půlce máš zase spíš toho Hemswortha, který

který je tady výborný, i když má šílený ten nos, tak jinak je skvělej.

Oni mu dali nos a ji pro té holce digitálně dali dál od sebe v oči, nebo co jsem to četl?

No něco AI tam bylo.

Použili nějak AI na to, aby vypadala trochu víc jako Anya Taylor-Joy, takže ty oči se jasně nabízejí.

Mně teda přišla ji vlastně strašně podobná.

Mně taky no.

Já jsem si říkal, že ji trefili nějak nečekaně.

A vlastně právě mě bavilo, že to buduje ten svět úplně jinak než ve Zbyslí cestě, ale když si ty filmy dá člověk za sebou, což jsem si v podstatě dal, protože večer jsem si pak pustil Zbyslovou cestu, tak to jako ten příběh té furiozy strašně kompaktně funguje a šlape to.

Takže za mě rozhodně palec nahoru.

Audiovisuálně, hlavně ta audio je pořád strašně nařachaný, každý motor tam skvěle řve.

Ten soundtrack, i když je skoro stejný jako vinničce, tak pořád funguje.

A bavilo mě se do toho světa vrátit a víc se tam rejpat v těch detailech a maličkostech.

Takže za mě pořád velký palec nahoru.

Hlady, kdyby jsi to označil přímo ten nářez?

Já bych to na podruhé označil za náhlez.

Já jsem se to podruhé užil ještě víc, protože vlastně, jak říkal Milan, když jsme seděli v tom kině, než to začalo, tak jsme se bavili o tom, že to v podstatě nemůže jít stejnou cestou jako Fury Road, protože, a že to vlastně ani nemůže být tak dobrý, protože chybí ten moment překvapení.

Nikdo moc jako od Fury Road nečekal po těch letech, že jo, starý režisér, Happy Feet a podobně.

a tentokrát už to očekávání bylo někde úplně jinde, takže já jsem vlastně hrozně rád, že Miller šel jiným směrem a není to audiovizuálně tak strašně dravý.

Je to pořád samozřejmě mnohem agresivnější než 90% hollywoodský produkce, ale on sám sebe trošku víc drží při zemi.

Je to vlastně třeba i v těch honičkách, který jsou skvělý, ale jsou takový

jako asi standardnější, když třeba budu mluvit o té, která je v půlce, ta nahánička s tím kamionem, která je podle mě geniální, ale je zase prostě jiná.

A bavilo mě, jakým způsobem tam pracuje, ale s popisem toho světa, jak funguje ta společnost, jak funguje ta hierarchie v té třitadele, že celému tomu chaosu dával nějaký řad, ať už byl ten řad samozřejmě jakoliv absurdní nebo úchylnej,

Ale že ten svět najednou fungoval trošku na jiných úrovních, než kterýma jsem vůbec zabýval v tom Fury Road.

Bavila mě velmi Anya Taylor-Joy, bavila mě ta akce, ať už ta kamionová, anebo potom na konci, která se zase posouvá stylizačně někam úplně jinám.

Bavil mě velmi Tom Burke, který tady hraje toho řidiče kamionu, který vypadá fakt jako starý Mad Max.

Má podobný kostým, dostáváme tam ty odkazy jako brokovnici.

Sam Warthington.

Ano, klidně by to mohl být Sam Warthington.

Ale vlastně mě bavilo, že taková ta millerovská podvratnost tam pořád zůstává v takových detailech, že třeba

Tam několik herců hraje dvojroly, protože jako proč kurva ne, byli na placu, chtělo se jim, Miller jim to hodil, neměl problém s tím obsadit tam Hemsworthovou manželku do dvou rolí, přičemž jednou se ta postava jmenuje chlap, já nevím, vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby ve scénáři to byl chlap, ale on si na place řekl, ale serem na to, pojď Elizo, budeš tady hrát pana Nortona.

A furt si myslím, že tam je ta millerovská divokost a originalita, ale zároveň, že stejně jako ve Fury Road, on má tu svoji vizi naprosto jasnou v té hlavě a jde si za ní naprosto nekompromisně, což v tomhle případě vede vlastně k jinému filmu, který si myslím, že mohl samozřejmě někoho malinko zklamat, ale mě to prostě baví, že na popátý to dělá zase malinko jinak, ale přitom to podstatní tam zůstává.

Divokost a originality tam určitě je.

Mě vlastně zase překvapovalo, že jsem si uprostřed filmu říkal, tyvole, to je fakt vizionárský dědek, to je šílený.

Takže to musím přiznat.

Jak mě tam první třetinu tahaly za oči hrozně ty greenscreeny a ateliérovost, to vám ani trošku...

Já jsem k tomu přistoupil, možná jsem k tomu přistoupil naivně, jako k záměru, ne jako k chybě.

Že jsem si říkal, že samozřejmě podobný záměr měl asi tak Snyder, ale skurvil to a George Miller to neskurvil.

Takže já jsem na tu jeho hru přistoupil.

je možný, možná vlastně i pravděpodobný, že to skurvil.

Ale mě to rozhodně nevadilo.

Neměl jsem s tím problém.

Odpustíš cokoliv.

Jo, to asi jo.

Kromě Happy Feet 2.

Jiné dobrovolnou penetraci, kdyby u tebe přespával.

Ale on je starý, já jsem myslel, že bych mu utekl.

Narva vidí tam tručňáka.

Tancujícího.

Rimzi, jak se to rozložilo tobě?

Zařadíš to do TOP 10 nejlepších filmů letošního roku, myslíš?

Myslím, že jo.

A to z důvodu, že je to lepší než slogan, to poklidu.

A hladová ústa mě zase jednou uspokojila, protože bych mohl podepsat naprostou většinu toho, co říkal.

Taky jsem byl v těch prvních dojmech, které jsme natáčeli, když jsme vyšli z kina, tak jsem byl ještě takovej trochu...

právě zmatenej z toho, že jsem dostal něco trochu pomalejšího, usedlejšího, konvenčnějšího, než byla zběselá cesta, ale zpětně se mi právě rozleželo, že

Myslím, že kdyby většina nebo třeba polovina velkorozpočtovejch hollywoodských blockbusterů byla konvenční a usedla tímhle způsobem, tak si bejskáme a smíjíme naprosto nadšení, protože to, že je tohle pomalejší než zbysevá cesta, tak vede opravdu k tomu, že je tam větší důraz na postavy, který

vlastně dávají docela smysl, nebo dává smysl se jim chvíli věnovat v tomhle světě, který vlastně o těch jednotlivcích vůbec není a ukazuje neustále, jak jsou všichni nahraditelní, zaměnitelní, zbytečný a i když někdo něco chce, tak vlastně v tom tragickým postapokaliptickým soukolí to neznamená vůbec nic.

Je to právě hezky třeba ukázaný na

na tý samotný postavě Furiozy, která je na začátku ve stejně pasivní roli, jaký byl Max na začátku z Běsilý cesty.

A potom, když už se

když už sama začne něco dělat, tak nejdřív to dělá kvůli naději, potom to dělá kvůli pomstě a ukazuje se, že vlastně žádná z těchto silných motivací v tomto světě moc nefunguje a nevede k ničemu dobrému.

Takže ono to podle mě ještě víc prohlubuje tu

tu tragičnost a mizérii celého tohohle světa, ve kterém se ten šílnej Max odehrává a že Miller zase trochu jiným jazykem než ve Zběsilí cestě říká něco podobného a to, jak to lidstvo, nebo taková samozřejmě velmi přepálená verze té postapokaliptické civilizace, jak to může vypadat.

A to mi vlastně nakonec ze zpětního pohledu přijde hrozně zábavný, i ty, a rád to potom někde, rád to potom ještě uvidím znova a nějak si víc, nějak se víc proberu všema těma mytologickýma odkazama, protože mi přijde, že je tam toho docela hodně a je zábavný to sledovat, ale to jsou už vlastně jenom takový třešničky na dortu a

Byl jsem vlastně nakonec spokojnější, než jsem si myslel.

Takže jo, byl bych teda velmi šokovaný, kdyby se mi to do té desítky nevešlo.

Ty to tam budeš mít hlade?

Jo, určitě.

A ty?

Taky, taky.

Ty vole, to teda, co jste nadšený.

Já si teda nejsem úplně jistý.

Podle mě bys to měl taky vidět po druhé, já myslím, že to je opravdu film, kde na poprvé vnímáš jako ten film, nejdeš do té hloubky, protože tam vlastně ani nečekáš, ale ona tam je, jo, takže já fakt jako na podruhé jsem se to užíval úplně jinak než poprvé, když jsem to čistě jenom jako vnímal po té millerovské agresivní audiovizualitě.

Mně tam fakt ta první třetina mi přišla jako vizuálně poměrně slabá po těch orgiích písečných, jak z původní trilogie, tak ze Zběsivý cesty.

A stopáž mi teda přišla neadekvátní docela, to se musím přiznat.

148 minut, teda fakt jako... Nevím, nevidím důvod v podstatě u toho filmu.

Já bych chtěl zmínit, že ten film má jednu z těch nejvíc lahutkovejch fatalit, co jsme za dlouhou dobu viděli.

To vyrovnání účtu s hlavním záporákem je velmi nečekaně pojaté a velmi krutě.

Vy myslíte, že vznikne ještě další MAX nebo že to bylo v finále?

Já si myslím, že ne, ale nemyslím se ani tak kvůli těm tržbám, já si myslím, že prostě bude 80, takže už asi se to posune k něčemu jinému, možná k nějakému seriálu nebo anime, mluví se o té počítačové hře, ale myslím si, že ničeho dalšího se nedočkáme, ale strašně rád bych seplet.

Třeba i kdyby to jenom produkoval a počel to někdo šikovnej

Ten svět mě zajímá a baví mě a pokaždý byl, pětkrát byl jiný, tak klidně bych se do něj podíval po šestý a zase se dal něco malinko jinýho, co mě trošičku překvapí, protože těch velkých filmů, který překvapí, prostě dostáváme málo.

No, tak když jsme se bavili o filmech, který jsou třeba viditelně digitální, nebo mají takový nevyrovnaný triky, tak můžeme vzít film z trochu jiného spektra, kvalitativního.

A to je Scifi Netflixu s Jennifer Lopez.

Největší tahák Netflixu zakvěten.

A to teda, to jsem si teda zase zobl, ty vole.

Jennifer Lopez, jak můžeme pochybovat o jejich hereckých výkonech, tak tady teda opravdu si sahá na pověstné dno.

A ve sci-fi Atlas, kde se úplně nějaký z prstů vycucaný, nebo možná i z prdele vycucaný příběh o souboji s AI, o záchraně světa, záchraně lidstva, budoucnosti spouře robotů a umělé inteligence.

Ty vole, to, co se tam děje, a přitom je to vlastně celý rámovaný jenom do Jennifer Lopez, která většinou času leží u trobách jednoho z těch robotů, ty vole.

Tak to je na mě teda too much.

Milane, ty jsi to viděl?

Ano.

Myslíš si, že jsem příliš příkrý?

Ale jako vlastně ne, akorát možná na tu Jennifer Lopez bych byl trošku hodnější, že to byl možná nejmenší problém toho filmu, že jsou filmy, kde mě srala daleko víc.

Co pro tebe byl největší problém toho filmu?

No, že to je strašně debilní a strašně vykrádačka všeho a o nic se to nesnaží.

A jako daleko největší problém byl teda Samu Liu, co by záporák, protože horšího záporáka už jsem neviděl asi tak deset let a když byl na scéně, tak jsem myslel, že se půl zastřelit.

Ale je to strašně nudný.

Já jsem sice napsal do dojmů, že to je rutinní, ale to jsem trošku nadnesl, jak jsem se pak uvědomil.

Je to vlastně strašně mdlý a nikdo se tam nesnaží.

Prostě zase další Netflixárna, kde jim dali ty peníze, oni to nějak digitálně nakreslili.

Jennifer Lopez tam sedla do sedačky, dělala ženu.

Ten design není úplně vošklivý.

Ale je to pořád vykradačka toho, co už se viděl v Avatarovi nebo v Nahradě řícka.

Prostě viděl z té roboty podobný, co se viděl v X filmech.

Tu zápletku si taky viděl v Terminátorovi nebo v X dalších filmech.

A všude to bylo tisíckrát lepší.

A tady prostě oni vzali akorát ty atributy, takhle to tam hodili do toho Netflixávského AI a něco jim z toho vyšlo.

Občas ty efekty vypadají jak z počítačový hry.

A jako je to nuda, jako není to tak, tak strašný jako Rebel Moon, protože tohle přece jenom pořád to bylo přiznaný přímočelý Bčko a nehonil si nad tím, jak se jmenuje ten režisér, Brad Payton.

Zack Snyder.

Jo, Brad Payton.

Payton si nad tím nehonil tolik jako Zack Snyder právě a hned mě chtěl natočit jenom rutinní blockbuster, ale ani tomu nevyšlo, no, takže.

Takže nuda.

Mně třeba Rimpage Níčitele nepřišli tak špatný.

Já taky, ty dvě jsem si užil, že právě... Samozřejmě třeba mrakodrav byl nudný, fakt jako hodně nudný update smrtenostní pasti.

A tak to nebyl Payton, to byl... Jo, sorry.

Ale... Počkej, ale mrakodrav taky něco dělal.

Ale to je jedno.

To dělá Red Notice, ten, co dělá Mrakodrap, ale to už jsme zase... Ne, jakože tam nějak figuroval, ale to je jedno, to pak najdu.

No, takže tebe to nepřekvapilo, Hlade, že Atlas takhle selhal pod jeho režií?

Jako já jsem říkal, že to bude průměrný film, ale myslím si, že to je horší než průměrný film.

Já bych se chtěl velmi vymeřit vůči tomu názoru, že Jenny Lopez tam není zase tak špatná.

Podle mě nikdy v životě nebyla v ničem tak špatná.

A viděl jsi Matku?

Neviděl jsem Matku.

Tam mi přišla jako... Tam byla mnohem horší, podle mě.

Ale já nevím.

Ono tady je samozřejmě problém, že ta postava, kterou hraje, je opravdu jako totální píča.

Totálně nesympatická ženská, která je na všechny držkatá, je furt nasraná

pak tam asi dvakrát brečí, protože má nějaký traumátko, který samozřejmě všichni odhadnou z traileru, a pak je z ní hrdinka.

A není tam vlastně vůbec žádný prostor, abych jí mohl mít rád za něco, jo.

Ale jinak vlastně souhlasím s tím, že to je strašně líný blockbuster.

Vizuálně mě tam vlastně vadily ty levely, jo.

Máme tady sněžnej level, máme tady level s divnýma stromama, máme tady level s továrnou.

Vadily mi takový ty

V ní se asi myslel, že to je citace nebo jako podsta, ale třeba ta scéna s těma Maryňákama, když jim rozdává ty úkoly a vidíš tam opravdu, jak to vopsali komplet celý z Vetřelce, stejně jako některý moment vopsali komplet z Terminátora, to není citace, to je prostě fakt jako líní něco takovýhleho vymyslet.

Nebavilo mě to herecky, Simulio je tam naprosto příšerný, ale ta jeho postava je taky úplně idiotská a ještě mě teda vyloženě obtěžoval design těch AI vojáků, kdy všichni vypadají jak modelové.

A Sterling K. Brown tam akorát musí říkat blbý hlášky a Mark Strong, hraje Marka Stronga, což mu tady v tomto jako přezení naprosto v pohodě stačí, aby byl nejlepší z těch lidí, co tam jsou.

Vadilo mi, že tam... I to mimochodem přišlo hrozně nespojitý, že já jsem vždycky strašně mi přišlo, že je hrozný rozdíl mezi tím, kde se válí ta Jennifer Lopez a tím zbytkem jako těma exteriérama, že jsem vůbec ani v chvíli neměl pocit, že se pohybuje ve stejném prostředí.

To je to, co jsem teď chtěl říct.

Tam třeba podle mě vůbec nefungují vzákladní fyzikální pravidla.

Tam se třeba v těch bytkách s tím robotem vůbec nepracuje s nějakou jeho váhou a podobně a všichni se tam lítají tak, jak potřebujou.

A vlastně mě vůbec nebavilo se na to koukat.

A je horší, že jsem to viděl jen na půlkrát, protože jsem u toho v půlce usnul a pak jsem si to musel dopustit.

A vlastně jsem myslel, že jsem vůbec o nic nepřišel, protože ona se tam akorát vybulí v jeskyni a pak se z ní stane hrdinka, protože se z ní stane hrdinka.

Dneska nějak hodně spíš u těch filmů, to už je druhé.

No já vím, že jo, ale já vlastně vím, že doma, když si lehnu, a když si lehnu, tak mě ten film nebaví, tak to prostě nedám.

A tady opravdu jsem řekl, hele, tohle jako ne, to nejde, tady u toho si musím lehnout a uvidíme, jak jsou.

No, tak kamžitě.

Ale jako nevím, je to opravdu totálně líná věc, u kterých se podle mě vůbec nikdo o nic nesnažil.

Akorát si pravděpodobně Jennifer Lopez chtěla zahrát sci-fi.

Já už jsem u trailerů říkal, že mně přijde fakt divný ten design toho interiéru toho robota, který opravdu vypadá hrozně pohodlně, když jsme sakra v armádě.

Jako má tam hodně prostoru okolo sebe, no, jakože...

Zamávejte.

Rimli zamávej.

No a nevím, jako vůbec o tom filmu nechci mluvit dál.

Je zbytečný se tím jakkoliv zadejvat.

Ale uvědomujete si, jak strašně si ten Netflix drží ten samej level, že všechny ty filmy jsou vlastně výsledku úplně stejný.

Jo.

To je prostě neuvěřitelná konzistence.

No tak je to kalkul, že jo?

V tomhle případě to je fakt ryzí kalkul.

Oni věděj, že jim stačí udělat sci-fi, dát do toho J-low a ty lidi si kliknou, no.

Oni nic jiného nepotřebují.

No oni jim vychází, že mají hodně tu ženskou cílovku, že jo?

Takže furt spojujou tady ty mužský žádry s těma ženskýma.

Vůbec to nefunguje, samozřejmě.

A tím, že je to jedinej velkej film, který tam narvou za měsíc, tak samozřejmě stejně to ty hodiny udělá.

Má to nějaký design, tak to může být zajímavé na plagátech v traileru, ale já u toho cítím, že ztrácím životní část.

Já mám u toho pocit, že je všem, co tam cokoliv dělali, od Jennifer Lopez přes Jesusa až přes člověka, který mu ohoříval kafe, že jim je to úplně jedno.

Ale úplně jedno, co tam vytváří.

Nevím si, proč jsi tohle nepodíval s náma, ty hajzle.

Jakoby se neposloucháte teďka.

Je to přesně ta věc, kterou kdyby mi tady...

Jeden šéfík nebo druhý šéfík přikázal, že to musím vidět, no tak to vidím, ale jinak ani náhodou.

Jeden šéfík do té kůky skočil dobrovolně tentokrát.

No, no, no, jsem byl překapený, já už jsem byl takový nachystaný, že budu ochotnej to dát, ale naběh si sám přesouhlasní hlaveň, takže jak chceš.

Dobře, tak ty jsi zašel radši na Garfield, ať si to správně chápu.

V podstatě to bylo buď tohle, nebo buď jedno, nebo druhý, ano.

No a Garfield stojí za vidění?

Ne, sám o sobě ne, ale jestli potřebuješ něco pustit na hodinu a půl dítěti v kině, tak klidně můžeš, no.

Jako rozhodně to není, rozhodně to není nijak sám o sobě zajímavý animák, nebo film, který by úplně uspokojil fanoušky těch

komiksových stripů, který mají obvykle rádi tu Garfieldovu jízlivost a takovou zahořklost, na kterou je možný se napojit.

Tohle je vlastně úplně generický, barevný, hejbající se animák, kde náhodou je Garfield a náhodou tam jsou další známý postavy z toho světa, ale jinak to vlastně není jako... Pro dospělýho diváka je tam pár

pomrknutí třeba na Hvězdní války nebo Terminátora, ale

Jako, jsou to takový, jako že tam je pár akčních scén, který jsou, který zjevně vykrádaj tyhle slavní díla, ale že by to bylo vlastně nějak zajímavý, nebo že by to stálo za pozornost, tak to si myslím, že ne.

Že myslím, že i kdyby byly v kinech nějaký zajímavější, důležitější animáky, tak budou lepší, no.

Když to zrovna s těma imaginárníma přátelama.

No, tak ten Garfield je trochu lepší, no.

Garfield je trochu lepší, protože je vlastně, no, protože to není taková nuda jednoduše.

Je to ten nenáročný oddychovej animál, kde se pořád něco hejbe, Garfield tam běhá, žere něco, říkají fóry, který nejsou světoborný, ale párkrát se člověk pousměje a je to prostě rozhodně takovej mnohem dynamičtější, živější film.

Takže když na něco musíš dětma, tak teďka je ten Garfield asi ta nejlepší volba.

A když to dropne za půl roku na, nevím kámové, HBO, tak tam si to mám pustit?

Nebo zase jenom s těma dětma?

No, bez dětí si to rozhodně nepouštěj.

To ti říkám rovnou.

Bez dětí si to nepouštěj, ale jako takovej ten pokus, že to pustíš doma v televizi, když okolo toho bude pobíhat nějaký dítě, asi se dá vytušit jaký, ale když bude pobíhat okolo dítě a budeš třeba 10-15 minut sledovat, jestli jí to zaujmen nebo ne, tak to je tak maximum, co si ten film od tebe zaslouží.

Dobře.

Hezký.

Tak kluci tady na YouTube superchatu, myslím, že mi jdou hru o to, kdo nás nejméně podpoří.

Petr Haš, 10 korun.

Jaromír Kalab, 19 korun.

To není ani cena okurky navíc do falafelu, ale děkujem.

Moc si to vážím, protože korunka ke korunce a pak budu křičet, já jsem milionář, takže moc děkujem.

Ale třeba Honza Hrbáč, ty vole, ten se plácl přes kapsu, ten tam naroval dvě kyla, dvě čenta, vole.

Dost vás to má, vole.

No, tak...

Kde jsme to byli?

Podle mě už tam nic nemáme.

Ještě tam máme ten jeden horor, který samozřejmě je nejlíp hodnocenej ze všech filmů tady široko daleko.

Jestli se nepletu, tak měl 96% na Rotten Tomatoes, nebo to říkám špatně.

Jo, něco tak přes 90 měl.

A totálně nadšený první reakce i od fanoušků, od ctitelů toho hororovýho žánru.

97%.

Ale samozřejmě ve chvíli, kdy jsem viděl, že náš kumpán z aéra Jirka Flígl, mimochodem na rotných průměrné hodnocení 7,8 z 10, což znamená, že je to nejlepší horor za posledních asi 10 let, tak jakmile jsem viděl, že náš kumpán Jirka Flígl tomu dává lehce odzývané tři hvězdičky a píše, že je to hype, tak jsem si říkal pozor,

Tohle nebude jen tak, tomu se líbí každá sračka, včetně Godzilla X-Kong, samozřejmě super zábavný film, ale tady se nebavil a hle, modrá linie tří hvizičkova pokračovala i u vás, jsem koukal, takže kde je ten problém, chlapci?

Je to vlastně retrohoror, který ukazuje takovou divokou reality show, kde se dějí hororové věci přímo před televizní kamerami, což mi přijde super koncept i jako supervizuálně podaný v tom traileru, ale výsledek zjevně tak imposantní není, Hlade.

Až tak imposantní není.

Ten film je podle mě spíš zajímavý, neskutečně dobrý, protože strašně zapojíme tím... O čem se bavíte?

Já musím... Late Night with the Devil.

Vy jste vůbec neřekli názov toho filmu.

Já jsem to řekl, ne?

Řekl?

Řekl?

Late Night with the Devil.

Já jsem to neslyšel vůbec.

Jo, já jsem to tady psal do vyhledávače, jak jsem to hledal, jak jsem to řekl.

The Late Night with the Devil.

Myslíš si, že lidi slyšej všechno, co píšeš do vyhledávače?

To doufám, sám nechceš.

Já jsem si to psal tady taky vedle, takže to tam bylo napsané dvakrát, takže i ty, co dávali méně pozor, to mohli zachytit.

Podle úderů kláves poznáš, že tam je Hemsworthův šourek vs. Evzapa taky.

Dobrá, tak už jsme to dali zase na koleje.

Mluvíme o hororu Late Night with the Devil, který zaujme určitě právě tím zasezním do filmového studia 70. let.

To na to není reality show, ale je to taková nějaká

Něco jako Jan Kraus prostě, ale pozvej si tam nějaký specialisty na nadpřirozeno a trošičku se to zvrtne.

Je to opravdu natočený jako ty Late Night Show z této doby, s tím, že tam jsou i odskoky do zákulisí, ale vypadá to fakt jako starý film, který se celý odehrává v tom jednom studiu.

Takže třeba spoustu věcí tam jenom slyšíme zprostředkovaně, že někdo, kdo v tom studiu byl, něco ošklivýho se mu stalo, byl odvezen pryč.

Tak jak to s tím dopadlo?

Ale problém toho filmu je, že to reálně není vlastně moc děsivý, protože to omezené prostředí je limitující i pro nějakou tu snahu vyvolávat tu hrůzu, která tam jako je, hezky to graduje k takovému docela divokému finále, ale není to vlastně standardní horor, je to spíš takové hezké žánové cvičení,

který navíc ještě naznačí bohatší mytologii někde v pozadí, kterých se ale nemůže moc věnovat, protože fakt neopustíme to studio.

A je to trochu škoda, ale je to rozhodně jedna z těch nejoriginálnějších hororových věcí za poslední roky.

A pokud vás nebaví koukat se na další duchy Jamese Vana nebo podobný věci a vlastně vám nevadí, že vás to neuspokojí na té klasické hororové tlince likaček, bubáků a nějakého strašení, tak to stojí za pozornost.

Ale asi bych to úplně nenazval zábavným filmem.

Co bys k tomu přidal ty, Milone?

No vlastně bych souhlasil, jako ten koncept a ten nápad je strašně super, ale vlastně

Kdyby to byl kraťaz, tak to asi budu chválit víc.

Neutáhne to celou večerák.

Protože, jak říká Hlad, tam se nedá, nebo nedaří se, nedá, to je asi otázka, budovat to napětí, protože tam pořád vidíš, jak tam chodí jeden host za druhým, dějou se tam nějaké záhadné, témné věci, ale zároveň to nemůže prostě pracovat kvůli...

tomu televiznímu formátu správně s tou atmosférou, s tím napětím, s nějakýma lékačkama, i když ty nebyly potřeba, kdyby bylo dobrý to napětí.

A vlastně to jenom tak nějak plyne, nic se tam neděje, a už se na konci v posledních deseti minutách stane něco hezky brutálního, ale hororový jako nějaký mrazení nebo napětí tam není co urobit.

Kdyby to právě byl nějaký půlhodinový, dvacetiminutový koncept, tak bych, myslím, že se to dokáže vytěžit absolutně nadřeň, ale takhle je to takový, jak říkal Vlad, hezký experiment, hezký takový cvičeníčko, ale vlastně nenabídne to nic z pohledu zážitku, nic jako fascinujícího.

Dobře, takže se tomu máme vyhnout s Rymzím.

Já si myslím, že není to nutné, ale myslím, že i zvlášť tobě by se to mohlo líbit, pravě to 70-kovou atmosféru, protože občas to má feeling třeba Rosemary nebo těchto věcí.

Ale vidíš, že to je zajímavý koncept, který není úplně žánrově dotažený tam, kam by měl být.

Je tam teda výborný ten David Dastamalkian, nebo jak se to jeho... Jo, já vždycky nevím, jak se to... Nevím, no.

Je tam super, ale zkrátka jako vidíš, že ten nápad jako takovej byl skvělej, ale nedokázalo se ho přetavit, nepodařilo se ho přetavit úplně do zábavnýho filmu a já vlastně ani nevím, jestli to bylo možný.

Díky tomu zasazení a té formě.

Ale není to ani jako myslím extra dlouhý.

Myslím si, že pokud by to třeba přivezli do Varu jako půlnoční film, tak to může být zajímavý.

Ale taková nějaká jako jistá hořkost z toho, že jako žánrový kousek to úplně neobstojí, tam prostě zůstává.

Dobře, tak nebuď zahořklej.

Já nejsem zahořklej.

A pojď na ty dotazy s Hero Hero.

Máme jich tady požehnaně na Hero Hero, je vás jako smetí.

Mimochodem děkujeme, že na Superchatu to vzali do ruky, nevím jistě za kilo a dokonce Krištof Turnovský 666 korun, který mimochodem, jestli se nepletu, taky chválil tam právě ten rozhovor s Elizabetou na Hero Hero.

Tak moc děkujeme za podporu, kucí.

A...

Jen tak dál, moc si to vážíme a jdeme rychle na ty dotazy, ať tady nejsme zase do půlnoci.

Takže, výzkuzní odbory mu výzvu už dělal Filip Brok první závod, no ještě ne, ale chystá se.

Johnny Kladno, zdar je ze včísmečko, proč se podle vás tak málo chodí do kin?

Hlade, máš na to názor?

Už se probírá posledních několik let, ale víc streamovacích služeb, lidi si během covidu trošku odvykli, mladí lidi čumí radši do mobilu a na Instastories, než aby čuměli dvě a půl hodiny na furiozu.

Je to drahý, těch důvodů je spousta.

Doplnil bys ještě nějakej, Milané?

No asi tam letos chybějí nějaký ty velký značky, který by do těch kin lákaly.

Přece jenom Furiosa nebo Šílený Max není úplně masovka a věci jako Kaskadér a Spol taky nejsou úplně hity, který by asi bohužel lákaly do kina.

I když to jsou prostě kvality, tak ty davy na to i kvůli nějakým marketingovým věcem nepřijdou, no.

Nebo málo filmů Belli, Tara, Rimsy?

Samozřejmě je, ale jak asi chlapci řekli, všechny ty důvody, které se tak obvykle změňují, ale tak můžeme pořád doufat, že je to jenom nějaký

krátkodobý výkyv, který... Doufat můžeme, ale pak budeš čumět, vole, s prázdným kyblem popcornu a nevěří vlastním očím.

Ožral jí spadcí pytel, vole, to je... To je hezká přezdívka.

To je hezká výstřížná přezdívka.

Zdravíme si, když jste teď sdíleli v IEM Empire of Dreams, co jsou podle vás další nejlepší filmy o filmech, kromě bonusů k pánovi prstenů, ty vole, to píše Krause, to vole, určitě.

No, podle mě Empire of Dreams.

Tak máš nějaký tip, Hlade?

Nemám.

Milane.

Nemám, já na té typu se nekoukám.

Nimzy.

Stracen v Lamanča.

Ano.

A Podorovskýho...

Duna.

A jak se to jmenuje ten dokument?

Chodorovského Duna?

Jo.

No vidíš.

Tak to si aspoň zachránilo naši čest a nemusí se lidi cítit, že jsme jim nedali dost informací, když už si za to platí.

Screamer, zdravím tu nejnaštlapanější sestavu.

Jaký máte názor na seriál Simpsonovi?

Sledovali jste je?

Máte nějaké oblíbené epizody a má vůbec mysl, aby seriál i při skvalitativní úpadech stále pokračoval?

Nebylo by lepší je konečně ukončit.

Díky za odpověď a hodně zdaru.

Ty vole, já jsem novou epizodu Simpsonů neviděl deset let.

Já tak deset let, no.

Vlastně přijde, že před deseti lety mi to začalo připadat takový vyšeptelný, fornastinný brdo a teď mě děsem došlo, že se to vlastně točí furt.

Ty vole, já bych to už dávno zatíp, to je vole, jak tak jde čas.

Tak hlede, ty.

No já to samý, deset let jsem neviděl Simpsonů nebo maximálně chytnu někde v televizi.

ale vůbec jako netuším, když jsem skončil.

A nemám úplně touhu do toho nějak jako znovu nastakovat.

Ale samozřejmě asi v nějakém roce života, u mě třeba ve čtenácti mi to jako přišel, nejlepší seriál však.

No to samozřejmě, já jsem na to vlastně pravidelně koukal třeba ještě do doby, než byl ten celovečerák a pak nějak už to vyšumělo.

Milane, ty jsi v kolik letech si myslel, že je to nejlepší?

No tak je to těch 15 než 20, určitě jsem tam měl ještě nějaký údoví, kdy jsem si to myslel, to jsem jako žral, podle mě taky do toho tak 15. řady, 16. jsem to žral hodně, ale od tý 20. nebo tak už vůbec, možná nějak občas nějakej díl, že jsem viděl, ale zase nesere mě, že to pokračuje, jako podle zahraničních kritiků to nějaký svoje kvality pořád má, má to svoje příznivce, pro Disney+, je to

prostě velká značka a pořád jim to bude dávat kliky, takže proč to zatípávat, no?

Já myslím, že to bude jednou jako z antropologického hlediska strašně cený materiál, protože tam budou, já nevím, tři dekády kultury narvaný do jednoho.

To je víc, to je víc.

Má to svoje fanoušky, ale víc než, nebo

Navíc ještě třeba se tam dějou takový, fakt prej docela, já to teda taky nesleduju, ale prej se tam právě dějou takový, výkyvy třeba podobně jak kousau z parku, že prostě zkoušejí nějaký, zkoušejí jít trochu jinou cestou a že poslední zase dvě řady nebo něco takovýho byly mnohem chválenější než těch několik předchozích, tak jako o něco se zjevně pokoušejí a...

Asi je to furt dost obstojný na to, aby měli důvod to dělat dál a dál.

Já s tím nemám problém, že vyrábějí další a další díly.

Já je neuvidím nikdy, ale taky souhlasím s váma, že do nějaký tý plus mínus patnáctý řady,

pro mě nějaký byla taková televizní stálice, která vždycky, když jsem náhodně přepnul v televizi kanál a viděl jsem, že tam běží, tak jsem si říkal, jo, tak pustím si to na minutu, jenom něco a pak jsem u toho skončil na tak dlouho, než dávali něco jinýho, takže prostě bylo to báječný, ale už je to pryč.

Filip Dušil, zdravíčko pánové, máte status info o ledně Rainbow Six s Michaelem B. Jordanem od Stahelskyho a i ohledně těch Stahelského dalších projektů jako Highlander a tak dále, díky moc a filmů zdar, to je dotaz na hlada asi.

Hele, já jsem na to na shval koukal a Chad Stahelsky má momentálně na IMDb rozpracovaných 11 projektů jako režisér.

Z toho je 8 filmů a 3 seriály.

Jsou mezi něma i Rainbow Six a je mezi nimi teda i Highlander, takže jako na co se vrhne, to ví asi fakt jenom on.

Michael B. Jordan teďka dělá nějaký monster film s Ryanem Cooglerem, tuším.

a Stahelsky si asi vybírá nový projekt, možná dohlíží na Vika, možná se věnuje produkci v 87 Nord, takže vůbec nevím.

Myslím si, že se někdy dočkáme toho Highlandera, jestli bude s Kevelem, jestli bude od Stahelsky, ho netuším.

Rainbow Six bych hrozně rád viděl, ale asi v úplně jiný sestavě, než která byla naznačovaná v tom bez výčitek, nebo jak se to jmenovalo s Jordanem, protože to byla fakt nudná sračka.

Takže těžko říct momentálně, všechno je podle mě možná někdy na papíře, na nějaký synopsy, ale nevím, jestli se blíží den, kdy se oznámí, že se bude za 14 dní točit.

Jirka Vlček má dotaz na Rimziho.

Zdarku, cihlásím se po 14 dnech opět s otázkou na Rimziho.

Tedy kým byl donucen, aby prošel očistcem s fantolcím, může už prozradit, kdo mu to udělal a bylo to jediné, co musel postoupit, aby mu únosce vrátil jezevce.

Díky a mějte hezký večer.

Pray for Rimzi.

Tak jak to bylo ty jezevče?

No tak, ještě asi nemůžu říct úplně všechno, ale něco řeknu a řeknu to, že ten, kdo mi to udělal, byl Jirka Flígl.

Ježišmarja, ty budeš svoje promění, jo aha, a můžu to říct já, když to tuším?

Já jsem ti to posledně zakázal, tak já bych ti to možná zakázal i teď radši.

Já, ale můžeš asi klidně.

Můžeš říct, co si myslíš.

Já si myslím, že bude tedy na letní filmové škole probítat ty největší stračky evropské kinematografie.

To se tam děje rok co rok, takže to je taková sáska na jistotu, tahle.

Dobře, tak uvidíme, jestli to bude platit.

NostalGeek, otázka na přítomné otce, doufám, že bude alespoň jeden, jsme tady dva.

On je, když se málem musel vypnout, pitomý Top Gun, když se na scéně objevil guzův potomek zhruba ve věku mého vlastního.

Změnilo rodičovství i vaši citlivost k jistým tématům?

Nebo jsem jen já taková měkkota?

Díky a mějte se, no to si i kurva piš, že to změnilo.

Už jsem tady několikrát vyprávěl, že jsem najednou šel na Transformer 4 a najednou, když tam řeší tu dcerku, tak mi to...

Dva měsíce po porodu přišlo vlastně strašně silný a když uvidím Interstellar, kde o ní mluví o tom, že od jisté doby seš jenom duchem, přízrakem v životech svých dětí, tak to se mnou lomcuje a celkově tady ty témata jsou vlastně, člověk prožívá mnohem silněji, než by je prožíval, když byl uhrovítý teenager a nevím co, honil si nad Klaudii šifr.

Ano.

Já to mám podobně.

Já to mám podobně, taky vlastně od zahájení, od otcovství mě tyhle rodičovský témata vlastně berou mnohem víc a nevypínám teda kvůli tomu filmy, ale... Ani o nich neříká, že jsou pitomí.

Ale musím je rozdechávat trošku víc, no.

A rozdíl je asi hlavně v tom, že zatímco předtím jsem brečel u pixarovek jenom tak ze 60 až 70%, tak teďka už se to blíží těm 100%.

Znamená, je to prostě, tu zkušenost si sebou neseš a musíš ji pak zrcadlit do těch divackých zážitků, kde dá se svítit.

Hroubek, Dobrý večer, legendy, filmové publicistiky, čtyřivých křičníků, máte nějakou oblíbenou knihu, kterou byste chtěli vidět s filmovanou?

Samozřejmě, kdo by to měl hrát, kdo by to točil, prostě všechny možné věci, co vás napadnou od kamery až po soundtrack, díky za pestrou odpověď a přeji příjemný večer, tak tady mě napadá úplně nejdudnější

Já už jsem to hlavně říkal asi šestkrát, jakoby setkání s rámou od AC Clarka, to mě bavilo číst a dal bych si to v té verzi od Davida Finchera.

Na západní frontě klid bych sfilmoval tak, abych to sfilmoval

Tak jak si to představuju já, kurva.

To znamená fakt jako obrazný, intenzivní, takový šmakuládovštější.

Ridley Scott v 70. letech, kdyby to natočil s neumezeným rozpočtem, to by to bylo super.

Ta nová verze od těch Němců a Čechů mě nebavila, přestože uznávám její řemeslný kvality.

Co ty hlade?

Já bych chtěl vidět asi nějaký další adaptaci Wernerovek od Karla Zemana, protože ten jeho styl k tomu totálně sedí a vlastně mě mrzí, že jsme se dočkali jenom pořádně toho vynálezu zkázy.

Tohle by mě bavilo.

No a pak si myslím, že novou nějakou moderní adaptaci by se zasloužila třeba Bílá nemoc od Karla Čapka, protože to je krásně univerzální a srozumitelný téma, vlastně pojatý jako divadelní hra, takže tam ten přenos na to plátnově nemusel být zase tak extrémně náročnej nebo nějak jako divokej.

A to se myslím, že by bylo docela dobrý, ale kdo by to měl točit, to nevím.

Možná taky někdo jako právě skorší si Scott, nebo někdo takovej v době, kdy byli ještě víc při nějaký energii.

Spuner?

Mně se nechtělo moc přemýšlet, tak jsem akorát prvě k knihovnu a zjistil jsem, že tam mám špinavý kšefty na Norton Gunson Street od Sallera, tak to by mohl, ale je to super špinavá detektivka, tak by to mohl Saller konečně zrežírovat, dát si tam Gibsona s volnem zase a byl bych spokojený.

Vimzi.

No kdyby někdo ještě zkusil tu snídelní šampionu, tak to by se mi líbilo.

Kdo?

Kdo?

No já bych to nikomu nepřál, protože by to nebyl jednoduchý úkol, jak se ukázalo, ale... Nevím, nevím, Ura.

Jan Maršík, dobrý večer, Bando.

Jaký film jste si v knihu užili za posledních deset let nejvíc?

Jaký nejméně a co se s ním považujete za váš největší kinozážitek ever?

Děkuji úctivě za odpovědi.

Mějte hezký zbytek relace.

Za posledních deset let jsem si nejvíc užil Interstellar a Spider-Man.

Napříč paralelními světy, nejlepší kinozážitek ever, to je strašně těžký, Matrix třeba.

A nejhorší zážitek, tajemství a smysl života, který jsem si zlepšil jenom tím, že jsem pozoroval hlada a pestré leporelo všech jeho protichudných emocí.

No já jsem si asi nejvíce těch premiérových filmů užil právě Fury Road, kdy jsem si vlastně už díval to, že konečně vidím ten film, na který jsem čekal třeba 10, 12, 15 let a už jsem jako nikdo z mýho okolí nevěřil, že to vznikne a ono to vzniklo a vzniklo z toho,

to, co z toho vzniklo, ten opravdu epickej film.

A jinak se velmi užívá divácky vděčný projekce třeba v Aéru nebo v Karlových varech.

Myslím si, že vždycky, když pustíme Věznou pěchotu nebo když se člověk nachomejte k té pozdější projekci Hřišního tance, kde je to kino nacpaný přiopilyma partičkama holek, který tam přijdou s melounem a dělají bordel, tak to má svý krásný kouzlo.

A nejhorší zážitky

To já si asi nepamatuji, to já jsem schopný hrozně rychle vytěsnit.

Nikdy jsem jako v kyně neměl třeba pocit, že bych měl někoho jako zabít nebo že bych chtěl umřít já.

I toho vachlara jsem nějak přežil, protože jsem pochopitelně profesionál.

A mohl jsem se opřít od civila.

Máš něco, Milane?

No, z těch posledních deseti let jsem měl taky tu Fury Road, protože to byl mega zážitek.

A abych zůstal jenom u toho, tak ještě přijám Endgame.

Že to byl takový geekovský vrchol, komiksový, marvelovský.

Co se týče těch, co bych, těch jako nejhorších, tak tam mám jako hlad, že na to taky radši zapomínám, takže už jsem to většinou vytěsnil, ale nějak se mi zjevil v hlavě flash.

Tam jako bylo hodně cringe momentů a hodně jsem u toho v kyně trpěl, takže.

Juro tomu dává čtyři z pěti, tak vaše slovo.

Rimzi, máš k tomu nějakej

No, za těch posledních deset let si takhle vzpomínám na La La Land, na dvě projekce, jednu s Hladem a jednu s manže... Hlade, z posledních deseti let takový moje nejhezčí projekce byly...

Ne, myslel, že řeknu Moonlight, ale ne, ne, ne, řeknu, mluvím o La La Landu, kdy jsem byl jednou s tebou a jednou s budoucím manželkou a byly to tak jako z hlediska lidské blízkosti, to byly tak obdobně intenzivní zážitky.

No to si vážím.

Tak to bylo hezký.

Jako nejhorší z poslední doby, nebo z poslední řady let je...

Ups.

Ukaž, já ti to setřu.

Šups.

To je něco, co oteče po bradě a po bříšku.

Do prdele.

Co proč žení zachysanou smetanu, když točíme pro tisíc... To není zachysaná smetana, to je domácí sorbet, hovovada.

Ale už je tam dlouho, co?

Na tebe čeká chvilku.

Jsi neviděl nikdy sorbet, vole?

Nechal zbytečně dlouho.

Jo, jo.

To je nechutný.

Dobrý sorbejník, ještě doufám, že ho zavlsáš dneska.

Ještě tam mám dva, ale ty jsou na zejtra.

To tady teče po bradě.

Ten nejhorší zážitek je, skoro že se tady dneska setkáváme v této sestavě, protože by to vyznělo ještě trochu líp, ale vzpomínám si na projekci Batman vs. Supermanu, který jsem strašlivě umíral.

Vůbec jsem nechápal, proč se tam děje to, co se děje.

A opravdu to pro mě bylo nekonečný utrpení.

A jako naopak asi nejlepší projekce ever, což je v souvislosti s tím nekonečným utrpením trochu paradox, ale je samozřejmě v ohraně statanský tango v Berlíně a potom komunismus a síť, poslední film Karla Vachka, pěti a půl hodinovej v Jihlavě.

Prostě tyhle jako dlouhý projekce, kdy člověk s tím filmem stráví obrovské množství času, tak to jsou prostě ty nejlepší zážitky.

Dobře.

Kouduje 96.

Čáko, bylo šílence, jelikož vás poslouchám z 90% na Spotify kvůli vašim líbezným hlasům, napadla mě otázečka.

Máte někoho z redakce, odkud byste chtěli slyšet namluvený audiobook vaší oblíbené knihy, či aby dotyčný musel nějakou knížku namluvit za trest?

Mně napadlo, že bych chtěl slyšet, jak Mr. Hlad namluvá nějaké knížky z Červené knihovny, třeba Padesátostí u Šedi či podobnou sračku.

Myslím, že jeho hlas by těm knížkám dodal ten správný prc.

Díky za odpověď, vaši práci a mějte se fanfárově.

No tak já mám samozřejmě Hladů hlas nejradši, takže já hlasuju pro jeho namluvání, ale zrovna nějaký oplzlý prcací knihy bych si v jeho podání asi nedal.

radši nějakou takovou tu, jak se to říká, naučnou literaturu třeba.

O houbách třeba.

Nebo o vajíčkách.

To ty hlady.

Bejt se stokrát jinak.

Aby jsi dopadl ten baliár, který blé je, tak by jsi dopadl stejně.

Ne, jako, já vás mám spoustu rád, ale asi bych vás nepotřeboval slyšet vůbec nikdy v ničem.

Ale musím říct, že mi několik kamarádek na sobě říkalo, že velmi sexy hlas má Kocour, takže pokud asi byste pod někom chtěli audiobook, tak běžte za ním.

Dobře.

Co ty, Milane?

Tak naše nedávná sešlost u tebe na chatě prokázala, že nejlepší hlas má Krom, takže by měl něco nabluvit Krom, protože má takový dědečku vyprávej hezky hlas, takže by to byl takový hezky pohádkový.

Určitě ne inf, protože by to bylo strašně dlouhý.

Ano, ano, takže něco bych mu dal, nějakou hezkou pohádku bych mu dal jako přečítat, ale by měl být něco za trest.

tak bych dal dohromady Karla tady s Rymzím a dal bych jim nějakou strašně dlouhou knížku, nějakou strašně tlustou.

Bibli.

A nebo třeba Hru o truny, těch sedm knížek, co ještě nesou dopsaný, kde má každá patnácte stránek.

A bylo by to prostě něco na způsob audiobook Belitára by to byl, což by to byl nejdelší prostě audiobook ever.

To by podle mě Martin stihnul dopsat ty zbývající knížky, než my bysme to načetli.

A byla by to dobrá challenge.

Vím si, na jakém filmu jsi byl poprvé v životě.

Cože, na jakém filmu jsem byl poprvé v životě?

Poprvé v životě v Kyně.

Jo, ty víš, že to je taková moje achilová pata, že?

Ne, jak se jmenoval ten film?

Byl to goofy na výletě.

Ty vole, ty seš mástr.

Ty seš mástr, jsi to poprvé řekl úplně v klidu.

Ty to jenom přistíráš.

Já to hraju, abych tím získal sympatie.

Soucit.

Já na to byl taky.

Když nemůžeš mít lásku, tak aspoň lítost.

Tí lásek by si zdal jako koni pásek.

Já nepřekvapivě bych, jednak bych teda chtěl těm lidem, kteří se, kteří nás poslouchají na Spotify, se trochu je politovat, že neviděj to, jak Matěj jí sorbet, protože to je, to je zážitek, který... Já jsem byl připravený už právě na tebe minule, a ty jsi nepřišel, takže... Je takhle, takže odtím, že ho máš, že ho tam máš od minule.

To pak odpovídá ty konzistenci.

Vy jste neslyšeli relaci, kde uteklo podmáslí po bradě?

To je tak dobrý, vole.

Vlad tady minule udělal takovou tu scénu z toho hořkýho měsíce.

Jestli víte, jak.

Emanuel Seynier se tam polil tím mlíkem, tak to udělal s tím sorbetem.

Ale to byl ještě zmrzlý, to bylo studený.

To byly časy.

Teď už to má tu správnou konzistence.

Tak samozřejmě od hlada bych si nechal, když už jsem byl dneska u toho Alejandra Khodorovskýho, tak jsem si říkal, že od hlada bych si nechal načíst jeho psychomagii, nebo tanec reality, nebo nějakou takovou

Vyloženě ezoterickou knížku a chtěl bych tam poslouchat i jeho vzdechy a šoky.

Já bych měl výborný interpret knih Paola Coela třeba.

Takových těch lidí, kterýma otevřeně pohrdám a pohrdám i lidma, který jíma nepohrdají.

Měl bys do toho takový průpol ty lidky, to je čura.

To je ale píčovina.

Kristian Gujen, ahoj Kromas, poslouchám ještě Geekets a Čelisti, oboje super a vtipně cringe a bohužel také odvážné palce, co se to s nimi sakra stalo, o doby, co tam skončil Fuka, který jim do toho artového okýnka občas hodil vidle a Saša, tak se z toho stala fakt sebranka hipsterských samozřejmě kritiků, jediná i včas rád poslouchat, tak se chci zeptat, jestli uvedené relace taky posloucháte a jaký na ně má to názor, vím, že většinu z nich znáte osobně, tak prosím, nebuďte slušný,

Já poslouchám vlastně teďka dost pravidelně čelisti, i když mám pomalejší den, tak si přeskočím ty novinky, protože je to na mě too much.

Geekeds neposlouchám, ale sleduju občas Teronevy první dojmy a analýzy trailerů a tak.

Myslím si, že je šikovnej.

Odvážný palce jsem opustil.

asi ve chvíli, kdy je opustil Tomáš Baldýnský.

Takže já jsem to tehdy zabalil a čekal jsem, až se jednou s Tomášem sejdeme podcastu, novej a starý, za což jsem rád.

Co vy?

Já jsem slyšel asi dvakrát čelesti a já to nedám.

Na mě to je prostě moc rychlý.

A hrozně mi tam vadí takový ty veselý střehy a ty průpovídky od někud vytažený.

Prostě je to pro mě nekomfortní na poslouchání.

Gickec, občas na něj někde narazím, ale cíleně taky ne, ale je to spíš proto, že prostě nemám čas poslouchat další věci.

Další věci.

Poser se.

Už se stalo.

No a Odvažné palce jsem přestal poslouchat, nedokážu víc přesně kdy, ale vím, že když jsem je ještě poslouchal, tak jsem si stahoval mp3ky z toho webu.

Takže ještě asi neexistovaly streamy, takže taky ta doba, jako ty, když tam byl ještě Tomáš Balínský.

Torkuje ohnivá kola.

Spooner.

No, čelisti občas poslechnu, ale ne nějak pravidelně.

Geekettes vůbec a Odvážné palce taky, no.

Tak 10-15 let zpátky, když tam už jako málo kdy byl Baldínský, ale ještě tam občas byl a od té doby jsem to zkusil párkrát a už jsem viděl, že ne.

Rymzi?

Čelisti si většinou poslechnu, tyjo, díkec vlastně jsem slyšel asi jenom dvakrát, protože mi tam vždycky odrazuje to, jak je to hrozně dlouhý, že ono je to stejně dlouhý jako my a proto je pro mě snaží v tom podcastu bejt, než ho pak poslouchat, protože to je obtížný na poslouchání, no, takže většinou nemám ten morál k tomu, abych si pustil dvě a půl hodinovy

dvě a půl hodiny dlouhý tlachání, ať už je to kohokoliv.

A odvážným pádem se si občas pustím, ne pravidelně, ale hlavně tehdy, když se tam baví o filmu, o kterým se nikdo jiný moc nebaví, což se vždy celkem stává.

Takže aspoň za tenhle servis, že se věnujou těm okrajům, který moc lidí nezajímají, tak za to jsem rád.

Jan Marších.

Dobrý večer, Bando.

Jaký film jste?

Jo, Fine Life.

Zdravím první až druhou lajnu českých filmových podcastů.

Hokej věrně vyřící cíl a krásně predikoval výsledek mistrství světa.

Škoda, že moje 15-minutová apologetika byla přeružena narušením signálu.

Ale budíš mu odpuštěno.

Jaké dva, tři filmy, kde týmový sport hraje hlavní roli, máte nejradši?

Díky a zůstaňte věrní filmu AMZ Forever.

Já mám rád třeba...

Světla páteční noci od Petra Berga, to mě baví.

Ale těch filmů je vlastně mnohem víc.

Hladé, co ty?

Světla páteční noci jsou samozřejmě skvělý.

Velmi dobrý je Hokejový zázrak s Kurtem Russellem.

K nám z těch hokejových věcí rád i nakládačku s Paulem Newmanem.

A starý film, který u nás není zdaleka tak známy, ale v Americe je to klasika, to jsou Hráči z Indiany.

To je Gene Hackman a Dennis Hopper, je to o basketu.

A byl to jeden z takových těch prvních filmů, který vlastně stanovil pravidla pro teda ten žánr sportovních dramat o nějakých lúzrech, který dostane na starost nějakej tvrdej trenér a vychová z nich lepší hráče a lepší lidi a je to velmi fajn.

No, Milone?

Tak za mě taky Hokejový zázrak a pak s trošku odlehčenější noty, ale týmový sport je to taky Vyběna a Kokosinasi.

Taky jsem si vzpomněl na hokejový zázrak, taky na kukosy na sněhu a když jsem byl malej, měl jsem rád Space Jam.

Radim dole, že o zdarborci... To je po tom Goofym, že jo, samozřejmě.

No, po Goofym, to byla prostě jedna linie, no jasně.

Radim dole, že o zdarborci, zrovna mám rozlišenou parádní knížku Bezstarostní jezdci, zuřící bíjci, kterou tady v minulosti doporučoval Hlad, za což mu děkuju.

A zajímal by mě, jaký film a jméno, jakého režisera máte s období nového Hollywoodu nejraději.

Díky.

Ty vole, to mi přijde strašně těžký.

Fakt strašně těžký.

To je asi naše nejoblíbenější období, ne?

Skor si Spielberg, Coppola u mě vedou, ale fakt po mě nechtějí vybírat jeden film.

Buď dobrý, nebuď na mě tvrdý.

Co máš tyhle jako odpověď?

Já jsem si to krásně nachystal, ale bohužel na počítači, který mám v práci a zapomněl jsem si to domů poslat.

Takže spíš z těch jako menších filmů, který nejsou tolik známý, tak Papírový měsíc je moc hezký film.

A potom mě vlastně někdy v loni naprosto uchvátila Nebeská brána, která tohle období novýho Hollywoodu a velkých autorských vizí zazděla tím, jaký to byl pro Padáka léto nádherný film.

Spuner?

Taky to asi nedovedu říct, tam je to strašně moc, taky prostě trio Coppola, Spielberg, Scorsese, ale vybrat tam jednu věc, to asi nezvládnu.

Rymzi.

Já řeknu naopak tři filmy.

Motr 2, Strašáci a Psí odpoledne.

To jsi řekl hezky, jsem se všiml, jak souhlasil.

Sarumanka Čauhoši, u které kapely zpěvák a zpěvačky byste si přáli, aby udělala soundtrack?

Dík a mějte se.

Hlade, máš něco nachystaný v práci?

Tohle jsem si právě zapamatoval, že vůbec od žádný, protože mně to přijde úplně jako nemyslitelný, že by nějakej, že bych si měl představovat, nebo nevím, jak bych si představoval soundtrack od nějakého konkrétního umělce, ta hudba se dělá pro ten film.

Takže prostě jako nevím, kdy bych si měl vybrat, že by třeba, já nevím, Foo Fighters dělali k něčemu, samozřejmě dovedu si to moc představit.

Třeba Atticus Ross s Trentem Reznorem.

To už neberu úplně jako filmový skladatel, že jo, to beru trošku šíř teď, když hledám někoho, koho na konec stejně nemůžu najít.

Já bych si klidně dal od Billie Eilish, mě to baví, co dělá.

Jo, ale je mi to asi asi jedno, ale jde o to, aby to vznikalo s nějakým režiserským dohledem, pak to samozřejmě fungovat může, ale hudbu filmovou dělá třeba i Mikey Patton z Fight No More, většinou jsou to naprosto šílený soundtracky, takže vlastně nevím.

Mě napadly třeba Hugh, což je taková mongolská folk metalová skupina, která dělá takový ty hodně atmosférický věci, myslím, že v nějakých herních Star Wars už měly nějaký písničky, no to si myslím, že by do nějakého filmu skvěle zapadlo, kdyby to tam jako zakomponovali.

Je klidně nějakej divokej západ nebo nějaký takový věc.

Tak by si pošli to Belovi Tárovi.

Ne, jak jsi třeba ale říkal toho Johnnyho Greenwooda, tak já bych vlastně věřil Radiohead po případě té nové formace Smile, že to jsou takový muzikanti, že by právě byli schopní nějakej

nějakej film docela obohatit a pak samozřejmě takový postrokový klasiky jako Siguros nebo M83, kteří už se osvědčili u u toho, já si to pletu vždycky, jestli je to z Tubura nebo Gomora nebo prostě u nějakýho toho filmu takhle zprostředitý neapolský mafie, no.

Takže to si myslím, že ty postrokový instrumentálky jsou docela flexibilní a fungujou na ledacost.

Jakub Kruka, zdar chlapi, nechcete natočit akční film o jezjevcích nebo tankerech?

Myslím, že po neúspěchu Furiozy a Kaskadéra to už jediná jistota, jak nahnat masy do kin.

Zvažte to, já bych přišel.

Ne, nechceme definitivně pohřbít kina, takže asi doufám, že na to nikde dojde.

Nebo máte někdo jiný názor?

Naše sledovanost ještě tři nový chybí, že?

Ty vole, jak je hlad, vole, přežraný podmáz, nebo už nic neříká, vole.

Já jsem myslel, že jsem se měl dát ještě druhý do téhle, něco teďka je akorát v mrazáku a je zmrzlý, to bych... To nejde.

Beďar Magetón, čau gobelo, bůžci, Predátor 1 je top a uklidňuje mě, že ta stvůra vraží toliko v džungli, pak jsem ale viděl dvojku a došlo mi, že one neřád může vlézt klidně ke mně do kotelny a vykůchat mě.

Často si tam totiž leštím vzduchovku.

No piči, co to je, ty vole, máte i vy podobný filozofický šok, typu, může se to stát i vám.

Freddy Kruger, plovoucí ve vodní postavi, se nepočítá.

Splísní, panorostého sklepa, staré bytovky, vás zdraví, Beďar Magedon.

Ty vole, to už je jiný level psychedelie, tady tyhle otázky.

No ale já mám dokonalou odpověď.

Tak jí řekni.

Já mám odpověď, která definuje svou generaci, a to je nezvratní osud dvě a kamion s kládama.

Já si myslím, že... Vždycky, vždycky.

Vždycky, když ho vidíme, tak jsme velmi opatrní.

Tak fotíme a posíláme, že?

Ano.

No jo, no, tak tam to trefili jako ideálně a přesně se... Je to zajímavé, já jsem si to právě uvědomil nedávno, když jsem jel kolem kamionu s kládama, tak třeba před týdnem a říkal jsem si, tyvoj, tam je prostě třicet různých smrtí.

Proč zrovna tady ten kamion s kládama se stal takhle ikonickým a takhle se zafixoval?

A dokonce jsem si sám odpověděl.

Víš proč?

Je tam jeden zpomalý záběr, jak mu to urve půlku těla.

Je to hrozně hezky natočený, hrozně hezky gradovaný, fakt fotogenicky nasnímaný, že je to to dopadání těch klad na tu vozovku a nakonec to fakt vrcholí takovým razantním úderem.

Takže proto.

No tak to jsi odpověděl moc hezky.

Lifty, nazdar emzáci.

Tereze 3 byl mocný, byste chtěli Mad Maxovi vládnout?

Ropě, zbraním nebo jídlu a vodě?

A vynech je mi teď, že ten poslední jmenovaný má svoji armánu sebevražených lumíků a hraje manžele, které przní, to by pak bylo jasné.

Díky za odpověď a nevíte, co se stalo s mnohomrdem?

Naštěstí nevíme, co se stalo s mnohomrdem, ale já bych určitě

chtěl vládnout zbraním, protože zbraně ti otvírají cestu i k té ropě, i k jídlu, i k nápojům.

Co ty hlade?

Já bych chtěl asi vládnout tomu jídlu a té vodě, ale právě v té citadele, která je vlastně na podmáslíku toho kopce, takže bys tam nedostřihl.

Takže bysme si spoudoval, kjo?

Ne poprvé.

No já bych tě vyhladovil, ty bys fulku drožkoval a já bych se pak akorát zamřel a... Já bych přijel a všech mi podmáslí ti volevor a vododržky.

Takže já bych tam měl ty dojnice, jako tam měl i Morten Joe, takže já bych se mohl dělat nový.

Co ty Spooneré?

No jako ta citadela je prostě strategicky nejlepší.

Máš tam jako suroviny, hlavní jsou pořád jídlo a voda, že jo.

A máš tam i tu zelení nahoře, co chceš.

Co ty Rymzy?

Já jsem čekal na to oslovení.

Já to právě taky beru, že to jídlo a voda je vlastně základ pro tu civilizaci, to ostatní je takový jako, aby se to nějak mocensky udržovalo, aby člověk právě získal přístup k tomu jídlu a vodě, ale když máš to jídlo a vodu, tak můžeš prostě budovat od píky nějakou civilizaci, no.

Prostě je důležitý.

Loise a Lee Neumann na to, kde jsme sledovali finále, jsme už asi odpověděli, ne?

Jo, jo, jsme každý řekli.

Stáda se na mě naváží samozřejmě za pastrňáku Zlatý gol, který jsem na schovách chtěl, aby padnul a proto jsem to řekl.

A zdravý podcastové božstvo chce nás pochovat za naší super práci.

Děkujeme.

Podcast roku jasná výhra, to víš že jo, dva uchcený hlasy a proto ani to nechcem.

Filip Rouk, dobrý a krásný den pánové, dotaz na info, už viděl poslední závod?

Filipe vole, já ti nechci to říkat na rovinu, ale ten tvůj vole skurvený poslední závod, Ivku i tobě nikdy v životě neuvidíme, to ti říkám rovnou.

A tak teď je to o tom Netflixu, že jo?

Pokud není Iv, tak dotaz na všechny, ve které filmové lokaci byste chtěli bydlet?

Mějte se krásně.

Tak kde by si chtěl bydlet v Hlade?

Ale mě by se líbily takový ty haciendy těch drogových králov, jako měl třeba Tony Montana a podobně.

Tam si myslím, že bych byl schopnej být šťastný.

Že bys zapadl.

Měl bych vlastního Tigra a svetovanou Michelle Pfeiffer.

Jo, mně by stačil jenom takový ten billiárový bar z Carlitovy cesty.

Tam bych si v klidu dělal svůj biznis a byl jsem spokojený.

Chodili by tam různý mafoši, gangstři a takový ty jejich hispánské kamarádky.

A že by mi to všechno vyneslo, tak bych si koupil tu diskotéku z Carlitovy cesty.

Takže ti rozumím.

Co ty, Spooner?

Hobbití nule.

Mně by stačila ta vinice, co měla Rasokra u Dobrým ročníku.

Ta byla prostě hezky malevný, přijede ti tam Marion Coté a vždycky nahoře máš tu Abby Cornish, co má spálenou tu prdel.

Ale za mě je to ideálka.

Flasta máš, čudé sluníčko.

Víc nechci.

Vím si.

Já to beru, že v Praze jakožto jedný velký filmový lokat přižiju, takže jsem blíž svojím snům, než dokoli z vás.

Počkej ty vole, teď vůbec nerozumím.

Jakože bydlíš v Praze?

No a to je vlastně taková jedna velká filmová lokace, že jo?

Víš, že my jsme taky v Praze, vole.

Ty chceš být jako sofistikovaný, jo?

Já žiju svůj sen, ale vy ne?

Vím, že ty jsi takový vocas, to je neuvěřitelný.

PSH, ty velké.

No.

Přesně, žiju si svůj život, jak jsem se rozhodl.

Praha.

Že jim musel zdarit bolci, čtyři nejlepší westerny podle vaší redakce, za mě tenkrát na západě, Bačka, Sedy a Sanensky, ta neceloky, Hodný, Zlý a Ošklý, moc krát děkuji za odpověď.

No to je taková neotřelá volba.

Hlade, odchýlil by ses v této v čtyřce aspoň u jednoho filmu?

Měl bych tam určitě Pat Garrett a Billy Kidd a měl bych tam Nesmřitelný.

No ale kdyby ta čtyřka byla tak, jak tady napsal Jay, tak je to v pohodě, ne?

Já si myslím, že úplně v pohodě.

Spooner, ty bys tam něco orudoval za něco?

No bych tam taky ty nesměřitelný a sedmstatečný bych tam dělal.

Vimzi?

Já bych místo tance z vlky dal malýho velkýho muže.

Takže jenom já bych byl tak trapnej, že bych tady souhlasil s tím komplektem.

Titul spolu, krásný dobrý den na šlapané sestavě, jaký film byste označili za váš nejzábavnější, tedy nikoli nejlepší, ale zkrátka takový, je šlape od začátku do konce.

Mě na první dobrou napadne podfak nebo tropická bouře, díky moc a přeji mnoho radosti do vašich životů.

Děkujeme za přání.

Člověče, no tak já bych tam samozřejmě dal, jak už milionkrát zmiňuju, Robina Huda s Kostnerem, dal bych tam Blbý a Blbější a dal bych tam Tři mužky týdy s Michaelem Yorkem.

Co ty hlade?

Já bych tam dal, taky to milionkrát zmenuju, Podras s Newmanem a Redfordem.

A hrozně mě baví, viděla jsem jen třeba 40x Lidilové s Redfordem, což je podle mě film, který krásně šlape a vlastně hrozně sympaticky ze stárnu.

Takže to mě baví hrozně moc.

Abych tam dal Kickass, dal bych tam zase tu vybijenou, když jsem jí tady jednou říkal.

A cokoliv od Spencera s Hillem.

A ty rymzy?

Já bych tam asi dal teďka z poslední doby, co mě napadá tu zběsilou cestu.

Fakt, jo.

Takže jsi dal jen 8 z 10.

No, ale jakože je to za mě ten film, který šlape od začátku do konce tak, jak má.

Matěj Hruška, zdravím.

Tak máme zase mistrství, že se týká hokej s tou nejdokonalší tečkou.

Už dlouho se řeší, že by český úspěch v Nagánu měl dostat nějakou filmovou poctu.

Víte něco o plánovaném animovaném filmu na tohle téma?

Dokážete se představit hranou podobu, kam se tam vejde Ivánek Trojan?

Díky, mějte se.

Ty vole, fakt bych nechtěl, aby to vzniklo, fakt mě to nezajímá a ten animák byl ohlášen před deseti lety, tak jestli ho někdo tvoří, tak mi jeho strašně líto, protože asi není šťastný.

Já si myslím, že jsem někdy řekl, že to zruštěli, nebo že na to nebyly prachy, ale možná kecám.

Hraný film podle mě nemůže někdy vzniknout.

Já jsem měl vysvětlit nějaký rozhovor s Lievem Schreiberem, který hrál Novgónovy a tam se ho ptali, proč nevznikají hokejový filmy, ale samý o fotbale a basketu a on říkal, protože kurva, herci neumí bruslit.

Takže se na 22 herců, který umí hrát a zároveň dobře bruslit, není žádná prdel.

Navíc ještě v Česku, kde je jich mnohem méně.

Ale kdyby to vznikalo, tak já si dovedu toho Trajana představit jako hlinku.

Tak jako je právě, že poslední sezóna, tam už jako ten seriál ukázal, že jako na natáčení Nagana máme všechny dokonalý předlohy.

Teda ne předlohy, vlohy.

Spunre, co ty?

Taky bych se na to vysral.

To je boj, který jako prohraješ.

To je boj všichni nasraní, že tenhle nevypadá jako já a tenhle nevypadá jako Hašek.

A boj říkat, že to není ono a

Podle mě by se brzo objevili lidi, kteří by se tomu ironicky vysmívali, že tam je málo černochů.

Ano, to je další.

A že ten Hošek je moc chytrý a takovýhle věci.

A je to takový hladec, že ty lidi by jsme byli my.

Já si myslím, že my bysme to nebyli.

Já si myslím, že tam by přišel ten bod, kdybychom těmto lidem začali ošklivě nedávat.

Podle mě je zbytečný s tím cokoliv dělat a to, co s tím udělali pásky z Nagana, tak je možná nejblíž nějakému hranému tvořivému uchopení těch dokumentárních materiálů, jak je smysluplný a už bych to nechal bejt.

Ano, pro Nagano Tapes nemá důvod to dál.

drtit.

Krištof Turnovský, zdraví mistry, nestíhám, takže nebudu chválit vše, co se vám tento měsíc podařilo, dotaz, film nebo seriál, který vás tak moc dostal, že jste prostě seděli dál na prdele s otevřenou pusou.

Za mě, Barry, poslední série, díky moc za všechnu práci, ať se vám daří.

Já nejvíc seděl asi u těch obvyklých podezřelejch a klubů rváčů.

Pointy, to je moje...

A miluji blížního svého, toho jsem teda seděl hodně.

Toho jsem možná i se lehce pochcal, jak jsem byl fascinovaný.

A pak jsem tam seděl a seděl.

Ještě dál?

Ještě to pokračuje?

Co ty podmáslovej Matthew?

Tady je veškerá množství zbytky zatím.

Nevím, obvyklý podevřelý určitě, no, ale nevím, co mě takhle posadilo na prdel, protože vím, že třeba když jsem viděl 7 nebo ten klub Váčů, tak už jsem jako tušil, že tam něco je.

A myslím si, že Uso jsem byl takovej docela jako rozhozený tím finálem, který si myslím, že je výborně natočený.

A jinak nenapadá nic zásadního takhle.

No já když jsem byl, když jsem vlastně poprvé viděl 7, tak to jsem byl hodně jako to, hodně jako při, přisranej z toho.

Pak když jsem viděl si v tom samý období, když jsem viděl 8 mm poprvé, tak to jsem taky docela to čuměl, to mě taky docela vzalo.

To se by se taky dalo říct a když tam byly zmíněny ty seriály, tak bych řekl Černobyl.

Hmm.

Rimsy?

No, mě takhle z jeho času pravidelně odbourával Lars von Trier, takže Dogville a Tanec v temnotách, když jsem viděl prvně, tak ty závěry mě teda hodně semlely.

Jo, Dogville taky.

Dogville je krutý.

Tanec v temnotách taky, to jsou strašný zážitky.

A pak ještě dva staré seriálové zážitky.

Jednak v první řadě hře o trůny, když seknou.

To jsem opravdu do poslední sekundy nečekal, že můžou seknout, že jsem na to nebyl.

připravený a co kapilo mě, že opravdu sekli.

A potom poslední díl mě stečka Twin Peaks, což je to nejlepší pořád, co se kdy v televizi odehrálo.

Dobře, tak to je hezký, tak si to všichni puste, strávíte tím 100 hodin, ale budete mít život naplněný.

Pak si můžete notovat s RIMZem.

Tak moc vám děkujeme za podporu, moc vám děkujeme, že jste nás sledovali do takové pozdní hodiny.

Dotazy jsme snad všechny zodpověděli s Hero Hero, máme tam krásných skoro 340 předplatitelů, tak se nebojte přidat.

Děkujeme moc a co mi to tady píšeš ty vole?

snužím vyborovat chybě.

Jako víš, že tam máme nějaký dotazy?

Ne, proto je tam ten otazník, který se ptám.

Jo, tak děkuji, že jsi mě takhle velice jemně zeptal.

Já to teda ještě projedu, jestli tady nemáme nějaký dotazy, který jsem jako minul.

Hele, tady.

Martin Štefek se ptá.

Jo, píše nám, že nás zdraví.

Děkujeme.

Fate no more forever.

Jinak tady...

Jsou jenom další pochvaly, takže vole úplně pro můj míra s dotazem, jestli ochutnal ten banánový rům, který jsem mu tu sdílel minule.

Já už jsem tam odpovídal v textu, že ještě ne, že jsem zaukohoval příbuzný, aby mi ho koupili, ale ještě jsem nic neslavil od té doby.

Takže se jsi neožral doma, jen tak jako na solíčko.

Přesně tak.

Žádné dotazy nemáme, ale Martinovi, Stefkovi moc děkujeme.

Vážíme si každé podpory a Fate No More samozřejmě.

Zahříjou srdíčka i po letech.

Takže děkujeme, zase se uslyšíme asi pravděpodobně za 14 dnů, protože těch filmů je požehnaně, jak vidíte, dokážeme si v nich najít spoustu rozkoše, radosti a zábavy a hlavně potenciálních doporučení pro vás.

Tak doufám, že taky někdy zvednete ty svoje líné zadečky a vydáte se do kina, anebo si pustíte kvajitní kinematografii doma a nejenom hity Netflixu.

Tak díkat náro.

Čus.

Pa pa.