Transcript MovieZone Live-243

Zdar, zdar, zdar, vítám vás u 243.

Movie Zone Live a je tady extra napěchovaná sestava.

Je tady Mr. Hlad, čau Mates.

Zdar, já se budu takhle naklánět.

Je tady Rimsy, neboli Rimjob, neboli Mojmír.

Já s tomu naklánění moc nedám, ale zkusím to.

Čau.

Čau, jak se má tvůj jezevec?

Má se výborně, doufám, že mi tady budeš pytat správné odpovědi na otázky.

Co tvůj vnitřní jezevec, jsi je šťastný?

Ten většinou říká jenom takový, ale má se dobře.

Dobře, je tady Marek, neboli Jokolo.

Ahoj.

No máš nádhernou pozici, to bude určitě vejce výhodná pro tento záznam, ale dobře zkusíme to.

Je tady Ondra, neboli Dude.

Ahoj.

A je tady samozřejmě jejich velkej parťák, věrný uživatel, nebo spíš účastník Movie Zone Live, Karel R. Dobrý večer.

Myslím, že jsi teď byl vidět, když jsi se takhle předklonil.

Jo.

Dobře.

Je tady Ted George, náš tržební specialista.

Čau Jirko.

Děkuju za pozvání, jsem šťastný.

Jak se má paní Marečková?

Paní Marečková Stona pozdravuje.

Bohužel, až příště bude nějaké občerstvění.

Proč se vysrala na chlebíčky pro naši revaci?

Možná tě viděla někdo na YouTube.

Zjistil, jak je sem hluvat.

Tak.

Dobře, no a je tady samozřejmě otec zakladatel Matador české filmové publicistiky, král symbolismu a slovních pořekadel Kocour neboli Petr Čihula.

Ahoj, teď se úplně stydím.

No to se nemají za co stydět.

Jseš dobrý, jseš dobrý.

Ale dobrý jsme všichni a proto si dneska budeme povídat velice vydatně.

Máme 10 speciálních kategorií, které dneska probereme do mrtě.

Chceme vám udělat takovou tu ultimátní zábavu z naší chatičky, pak budeme grillovat, pak se asi oženem, ne?

A do té doby pak budeme se bratřit a budeme šťastní.

Samozřejmě omluváme členy, kteří nedorazili.

Omluváme Infa, omluváme Kroma.

Koho ještě omluváme?

Krause to omluváme.

Zrádce se chtěl přidat, ale nebyl připuštěn, takže ho neomluváme.

Přesně.

Všichni dostali buď zaracha od manželek, nebo si vymysleli rýmičky.

Takže jsou to svině.

Ale máme moc rádi, chybí nám tady.

A samozřejmě moc děkujeme za vaši podporu.

Tuhle relaci si budete moc speciálně pustit na Hero Hero po dobu, myslím, aspoň třeba měsíc.

Uvidíme, jak nás to bude bavit tento klenoc chovávat, ale snad se u něj dobře pobavíte, snad to pro vás bude další legendární relace, jako třeba dvousté nebo dvoustedvacáté druhé Movie Zone Live.

A už asi nebudem zdržovat?

Něco chceme říct?

A pustíme se do toho.

Tak, máme tady 10 kategorií, které jsou jakési dichotomy.

A samozřejmě, co jiné hodat?

Ne snad?

No, jenom se mi líbí, že používáš takhle dlouhý slova hned v úvodu.

Nastavuješ laťku vysoko.

Musím je použít v úvodu, abych na konci už mohl šetřit.

Když už budou promile nabíhat.

To bylo rychlý.

No tak máme tady takové dichotomické kategorie a samozřejmě co dát jiného na začátek, že jo, Ondro, než dotaz na nejlepší konec.

Chceme si probrat kinematografii tak, jak jste jí poznali, ale neviděli jste, jak se v ní zorientovat, tak máme jasný klíč na takové ty highlighty.

Chceme, aby to byla taková ta nadčasová relace.

Minule jsme probírali nejvýznamnější herce, takové ty iniciační zážitky.

Předtím jsme probírali, vzpomínáš si, co to bylo v tom dvou s tým live?

Vůbec.

Tak si to najděte, je to hrozná zábava, taky to mělo strašný views a lidi se u toho smáli, až se ze bříko popadalo.

Jak to člověk jednou vidí nebo říká, tak to nezapomene nikdy.

Tak, no tak ty si to zrovna pamatuješ, ne?

Pamatuju si, že jsem říkal věci, které budu říkat i dnes, takže pokud jste to neviděli, dělali jste dobře.

No, tak teď jsi to zkazil.

Teď se tady snažíme vymyslet nový kategorie a ty to vše

No, tak začínáme logicky nejlepším koncem.

Konec to je, vždycky se říká, druhou nejlepší scénu dáš na úvod, první nejlepší scénu dáš na konec.

To znamená, že konec je opravdu takový to koření kinematografie, ten největší základ.

Tam je to nejlepší, co můžete kdy najít a my vám chceme ideálně samozřejmě říct osm nejlepších konců.

Je ale dost možný, že se stane, že vám řekneme jeden v osmi verzích, ale...

Uvidíme, my jsme si ty typy vzájemně neprozrazovali, tak se necháme sami překvapit.

Tak začni, Hlade, ty budeš vždycky začínat, protože jsi nejchytřejší.

Já nechci vždycky začínat, já to pak ostatním vyzobu a nebudou mě mít rádi, ale k nejlepšímu konci jsem si připravil jenom jednu věc, protože kdyby si ji vzal někdo jiný, tak dostane přezdržku a to jsou pochopitelně obvyklí podezřelí.

Co jste čekali, tak to jinýho necháte?

Co se ti líbí na konci Obyky pro Zřelých?

Já jsem se vyketlal v nedávném specialitu, takže si přesně pamatuju, co se mi tam líbí.

A líbí se mi tam všechno.

Líbí se mi samozřejmě to šokující vyvrcholení, ale především ta realizace, kdy se skvěle pracuje s hudbou, se střihem, s tím postupným dávkováním informací, který dostáváme celou stopaž a najednou to všechno krásně zapadne do sebe.

A člověk je vlastně rád, jakým způsobem byl podváděn Brianem Singerem a ostatními

A myslím si, že když člověk tu scénu zná a tu pointu zná samozřejmě taky, tak to, jak je gradovaná a jak je odrežirovaná, funguje pořád úplně stejně, pořád naprosto báječně.

Hezký, hezký tip.

Tak Ondro, co ty máš v kategorii nejlepší konec?

Já teďka naštu ostatní, protože musím říct tři věci.

Ježišmarja, vole.

Nezlobte se na mě.

Drž hubu, drž hubu.

Jdeš posledního.

Vždycky budeš zatres poslední.

A víš co, budu tě rád, že vůbec půjdeš.

A když řeknu jenom jednu?

Ne, ne, ne.

Když řeknu jenom jednu a pak třeba na konci ty další dvě?

Jako, že se k tobě budeme vrátit?

Zrovna k tobě?

Tak jako ne, dobře.

Půjdeš vždycky na konec zatres.

Dobře, dobře.

Tak tedy, co pak máš jako nejlepší konec?

Já už jsem ten film, mám pocit, říkal v minulým liveku, ale řeknu ho znova, protože Richard Linklater a Před soumrakem je excelentní konec romantického filmu a nespomínám si minimálně teda po roce 2000 něco, co by mě víc vzal za srdíčko, jak tam říká Celine v tom podchodu Jessemu, že se rozplyne na molekuly

tak já jako divák jsem měl taky pocit, že jsem se úplně rozplynul štěstím, že ti dva po těch deseti letech dostali takhle nádherný happy end, který podle mě Linklater dal jako pán.

Takže já půjdu do tý romantických vod a řeknu tady tenhle film.

Baby, you're gonna miss that plane.

Tak, to je ono.

Tak Rymzi, co bys přihodil ty?

Tak já přihodím něco, co určitě nikomu nevyzobu.

Předám Hladovi na chvilku moudrý klobou.

Děkuju.

Něco, co určitě nikomu nevyzobu a o čem jsme se nedávno bavili v relaci k naší knize o devadesátkách a to k snadno přehlednutelnému filmu Dobrá práce.

kde je konec, který vůbec nedává smysl, nezapadá do zbytku filmu, ale je tak energický a tak vlastně všechno posune někam úplně jinam.

Nemůžu tím pádem samozřejmě o tom říct nic moc jinýho, ale je to další z živelních kreací Denisa Lavanta a je to naprosto excelentní závěr, kterým ten jinak dost podivnej a unikavej film skončí ještě líp.

Je někdo, kdo viděl film Dobrá práce?

Ne.

Já jsem si začátku myslel, že to je čistá práce se Stedt-Hammem, já jsem ho mluvil, tak to se plet.

To se plete často, to se plete často, i ty konce jsou v podstatě stejný, ale ne, myslím, dobře.

Jak vysoko to dali američansvětoví kritici v tom žebříčku nejlepších filmů všech dob?

No myslím, že v tom posledním to bylo na nějakém šestém, sedmém místě.

Dobře, tak do příště si na to všichni podíváme.

Určitě.

Rozhodně, rozhodně, známe odpověď.

Dobře.

Tak o co jde?

Čím bys trufnul tenhle super tip?

Tak já musím říct, že ve mně nejvíc třeba za poslední dekádu rezonuje bubelnický finále Vypleš, což je prostě ultimátní souboj dvou... Říkal jsem si, že to přijde na přetřes.

Jo, já jsem si říkal, že by to mohlo uniknout, tak bych teda zdůraznil ultimátní souboj dvou egomaniaků, prakticky bezeslov, pokud se nemýlim, prostě desetiminutovka intenzivní, kde...

oni si prostě přetahujou to hudební těleso mezi sebou skrze nějaký prostě buď improvizační techniky anebo skrze tu pevnou ruku a dojde to vlastně tak daleko, že i když vlastně Miles Taylor tam přijde jako totální outsider a má dostat prostě po hubě a jeho kariéra má skončit, tak vlastně v očích J.K.

Simonce nakonec vyroste v toho velikána a v toho

toho rovného a je tam ten poslední záběr, kdy J.K.

Simons má jenom ty vytřeštěné oči a není tam vůbec záběr na jeho pusu, ale přesto je prostě vidět, že se pousměje a pak ten film skončí, tak to ve mně zůstává strašně hluboko pokaždý, když to vidím.

Je to famózně zrežirovaný, dobrý tip.

Karle, co máš ty?

Tak já jsem, vybral jsem konec Navratu krále, jelikož to je... Který z těch šesti?

No, jelikož je to jedinej filmovej konec všech dob, který máš 40 minut a

Valna, většina těch konců v tom konci je naprosto fenomenální, kromě stákaní na posteli.

Samozřejmě, to bych jako vynechal a dal bych Gimlimu, ale klasovi, konec jak odcházejí do lesa.

Oni odcházejí do lesa?

Dobře, škoda, že to není Tomáš, ten by nám to vysvětlil.

Marku, máš tip?

Mám tip.

Co jste říkali?

Počkej.

Kdo žije do lesa?

Také nechať si jdou do lesa.

A to je po té, co si to rozdají?

Předtím.

A pak jdou do jeskyní ještě.

Počkej, fakt to tam je.

V knize Gimli a Legolas nakonec jdou na dobrodružství do Fangornu a tak dál a tak dál a prožívají různé další věci.

Dobrodružství ve Fangornu, všichni to známe.

Ruku v ruce, sekíra v ruku.

Osmi koncům bych tenhle ještě přidal, jako ideálně.

Jako že to byl humor, jako že tam není.

V knize je ten konec, ale v knihu není vlastně, takže tam jako chybí... Já jsem Karla pochopil, jenom bylo jasné.

Ondra, jí očiště mluví postadní Karel.

Pojďme na koleje.

V návratu krále existuje konec, který tam není?

Karel vypadá vlastně jako první kole, vole.

Končíš, my víme, proč tě nezveme do výzvu live, nenadarmo.

Tak Marku, zkus dát něco lidského.

Ano, já navazuju na to, co říkal Kocor, on mi toho třeba vzal, protože já jsem si chtěl vybrat jako vícero konců od něj, ale on vlastně, tam je hrozně zajímavý, že každej z těch jeho filmů, jak Vypleš, tak La La Land, tak První člověk,

Končí tak, že tam se na sebe ty dvě postavy, o který jako jde v celém tom filmu, tak se na sebe jako potichu dívají po nějaký hrozně zajímavý a takový jako vysilující interakci.

A pak je Babylon a tam to není tak, že se na sebe dívají dvě postavy, ale je to tam, že ta hlavní postava, ten Manny, se potichu vlastně vytřeštěně, stejně jako ten Simons, dívá na film a na plátno.

A to je za mě úplně... Na fucking Avatar.

Na Avatar a mimo jiné, ale to je za mě úplně, absolutně top konec.

Protože se tam vyvrcholí všechno to, co se děje během toho filmu, což je stělesnění té lásky k filmům.

Proto my jsme všichni tady, si myslím.

No ale každopádně ten Babylon je v tomhle s tom jako dokonalej, je to skvělej film a ten konec tomu dal takovou jako krásnou třešinku, kdy se na sebe nedívají dvě postavy, ale ten man je zamilovaný absolutně do toho filmu a se mnou se to úplně jako bytostně potkalo s těma mýma pocitama, takže.

Dobře, hezké, hezké, dojemné.

Děkuji.

No tak já jsem předposlední, takže už můžu dát dva konce a nikdo mě nebude lynčovat.

Doufám, že má oba Ondra.

Přesně, oba má Ondra.

Tak první, ale hele, kdybych nezmínil Kmotra, tak mě trošku... Budete peskovat, ne?

Kmotr, jak se tam zavírají dveře a Diane Keaton kouká na toho svýho Dona Corleone, tak to je úplně famózní konec.

A máte tam všechno to napětí, tu tenzi po té třihodinové gangsterské epické sáze.

No a pak chci samozřejmě zmínit,

konec 25. hodiny, divím se, že to nikdo z vás nezmínil, prostě famózní, takové jako pseudo happy endové finále, kdy můžete znova prožít nový život nebo dostat nějakou naději, k tomu hraje famózní hudba, jedna z nejsrcerivnějších scén všech dob, která vám dá spoustu naději a pak ji samozřejmě z velké části pochčí, ale je to prostě ukázka toho, jak to finále má fungovat, myslím si, že je to třeba srovnatelný s tím Babylonem, takovým tím prostě úplně vyčerpávajícím principem,

Takže to jsou za mě takový silný konce.

Ondro, máš co dělat, abys to překonal.

No, takže naštěstí mi žádnej z vás šulinu nevzal, ten můj.

No ten přitvrdil, Nedko, od začátku.

Takže já zmíním Smrtonosnou zbraň 2, kterou ten konec mě vždycky dokáže... No ten je strhující, co se tam stane?

Mel Gibson leží na zemi a málem umírá a zachrání ho vlastně jeho partiák Murto, zastřelí toho záporáka a pak za ním běží a začíná tam hrát Knuckin on Heaven's Door od Erika Klapna a je to strašně krásný.

...

No a pak jsem si nemohl vybrat, který westernovej konec bych jako zmínil, tak jsem napsal prostě westerny a do závorky jsem si v hlavě poznamenal sedm statečných.

Tenkrát na západě, ten primárně, tenkrát na západě má úplně famózní závěr.

A čerstvej western, který jsem nedávno teprve dohnal, Butch Cassidy a Sundance Kid.

Dobře, sedm statečných tam je co za konec.

A odejdou ti, co přežijou.

Ti, co přežijou, odejdou.

Ti, co přežijou, tak odejdou.

Ale za té krásné geniální znělky a hudby.

A tam Číko se vrátí, ale za panou.

A teď na západě tam patří i ta scéna s tou oprátkou?

Jo, jo, to tam je.

To je taky konec.

Ono to prostřihává.

A bačka sedy sandensky, to je, myslíš, ten výběh

A celkově těch posledních jako deset minut toho, takhle, celý ten film byl úplně boží, ale jako od začátku až do konce, ale těch posledních deset minut bylo zajímavé.

Ondra si pustil nějakej starej film, vole.

Čumí to jednou, vole.

Najednou vzírá, vole.

Ty jsi cinema.

Kde jsou ty tvoje hovna jako šeriály Terrence, vole, najednou, jo?

Je to tak, no.

Dojde na ně dneska?

Ne.

No, vole!

Pustíš si dva komize sedmdesátek a najednou to všechno zmizí, takže super.

Já bych odhadil na předposlední místo teďka u další kategorie.

Jako že tam půjdu já, vole, na to poslední.

Ne, tohle je jako na pochvalu.

Dobře, Ondra, máš pochvalu, posunuj se ku předu.

Super.

Je pravda, že ty jdeš do hejzlu.

Ty jdeš, ty už se odjedneš mimo všechno v nici, ty jdeš mimo záznam, vole.

Ty budeš v tom přidaném klipu, vole, na tomhle, jenom na Instagramu.

Tak druhá kategorie, samozřejmě jsme probrali nejlepší konce, musíme probrat i nejlepší úhodní scény, jak už jsem říkal, druhá nejlepší scéna filmu většinou musí to být takový ten kulervoucí otvírák.

Tak Rimzi, ty už se tak nakláníš úplně dechtivě, co je pro tebe ten kulervoucí otvírák v maďarské kinematografii?

Ano, ano.

Je to přesně tak, protože tuhle odpověď už jsem jednak v jednom z těch dvou tady minulých speciálních livek našich chalupářských posedení a mám pocit, že i v několika dalších standardních livekách tuhle odpověď jsem dával, takže ji dám znova, protože ne, že by se tím zvyšovala šance, že se na to lidi podívají, ale aspoň mám hotovo a můžu jít do hajzlu.

tak je to samozřejmě úvod Werkmajstrůvých harmonií.

Všichni jste to jistě už viděli.

– Někdo.

Víš, někdo už viděl Werkmajstrůvých harmonie?

– Od minule, kdy jsem vám to doporučoval.

– Přečkej, ale tak... Budem ti počítat průběžně skoré, kolik lidí vidělo všechny filmy, co zmíníš.

Zatím chceš...

Já potom už jsem tak jako zlenivěl v těch dalších odpovědích a přecházím do toho mainstreamu, ale řekl jsem si, že tuhle úvodní pasáž pojmu důstojně a pak už jsem nebudu o nic snažit.

Dobře.

Takže první desetiminutovka, první záběr Bergmeisterovej harmonii, to je... Ano, ano, Karle, ano, i to je možné, ano.

A to je opravdu... Co se tam děje třeba?

Děje se tam to, že osazenstvo...

hospody v zapadlí maďarský vesnici zrekonstruuje zatmění slunce.

A je to opravdu, je to jako naprosto neberu poznášející umělecký, je to nádherně nasnímaný, je to obohacený fantastickou hudbou a je to naprosto jako kinematografie v nejlepší formě.

A jak to zrekonstruují?

No jako samozřejmě tak jako buránsky špatně, ale prostě strašně poeticky.

No že ty jednotlivý vochmelkové se tam vlastně stanou různýma objektama, sluncem, měsícem, planetou, zemí a sehrajou prostě nádherný kosmický rej těchto živlů a je to fantastické.

Marku, hoj to na koleje.

Ano.

Já nemůžu říct nic jiného než Trainspotting, protože tam, doufám, že se to nikomu nevzal.

To je dobrý tip.

Nicméně to je podle mě asi možná vůbec ten úplně nejlepší úvod, protože za prvý to nastavuje vlastně tonalitu celého toho začátku, kdy je to strašně.

Nastavuje to zrcadlo.

Nastavuje to zrcadlo, přesně tak.

kde je to strašně dynamický, živelný, takový jako dravý a během těch pár minut se tam toho odehraje tak strašně moc, že se tam stihnou vlastně jak představit ty hlavní postavy, tak do toho buší ten Iggy Pop, tak vlastně se do toho dozvídáš ty nejdůležitější věci, o kterých vlastně ten film bude pojednávat, přesně to mládí, živelnost, drogy, jak je ten heroin super, do toho ta... Martví děti.

Mrtví děti.

Ty tam ještě zatím nejsou, ale tušíš, že na to dojde.

Do toho ta režie Bojlova, která to všechno snímá tak strašně neotřele, že jsem to v žádném jiném filmu neviděl.

To, aby mě ten film takhle hned během těch prvních vteřin chytnul za koule.

Puste si náš speciál na Trainspotting.

Markem jsme do toho dali všechno, co jsme mohli.

Nejlepší speciál.

Tak Matés, co máš na srdci?

No ty jsi říkal, že nejlepší scéna by měla být na konci a druhá na začátku.

Já si myslím, že tady to je obráceně, protože já mám jako nejlepší úvod vylodění v Normandii v Zachrante Wojnarajena, což je scéna, která je podle mě nezapomenutelná s tvojí epičností, nekompromisní brutalitou.

A myslím si, že nic takového nikdy předtím ani potom natočeného nebylo a kdo to jako vidí, tak se z toho musí posrat.

Je to tak, ne?

Super tip.

Hezký tip a je pravda, že si nemůžu představit, co by se muselo stát, aby to trůfla nějaká scéna na konci.

Tede, co ty máš na srdci?

U mě to bude rychlý, já jsem se na tuhle kategorii příliš nepřipravil.

Já jsem tam měl napsanou poznámku ikonická koule.

Já vím, že to takhle zní jako divně, ale to bylo... Máš klobouk samohany.

Ta ikonická koule, to byly, to jsem myslel, jako dobyvatele ztracené archy.

Ta koule je tam ikonická, že jo, která se tam valí, valí a on ukliká a bylo to milionkrát všude paradovaný, každej to zná, každej to viděl.

A já vlastně nevím, co k tomu víc dodat.

Je to Indiana Jones, je to začátek legendy a kolikrát tu scénu už prostě všichni parodovali a zkoušeli nějak vylepšit, ale prostě Spielberga je jenom jeden.

My s Karlem před tou koulí také nedávno utíkali.

To ani nevím, povídej.

Hele, začal jsi totálně sračkou, jak jsi to vyprávěl, ale jako dobře jsi to vybral.

Děkuju.

Klobouk samohaný budeš moc děkovat.

Děkuju za pochvalu.

Můžu ten klobouk někomu předat?

No, ještě si počkej, uvidíme, kdo to schytá.

Tak Kocoure, odeber, ne klobouk, ale zatím mikrofon.

Co máš na srdci ty?

Já jsem samozřejmě původně chtěl říct Matrix, protože ta desetiminutovka úvodní je naprosto strhující, ale Matrix bude v jiných kategoriích ještě dneska, takže myslím si, že jednou z úplně nejlepších finále všech dob jsou x-meni 2.

Vlastně infiltrace Kurta Wagnera do Bílýho domu za hřmění té pompézní muziky a těch chorálů.

jsou tam takový ty kamerový voblety a slow motiony, kdy tam lítají lidi po celé místnosti.

Krásně to nastavuje tu vědomí té hrozby, že jeden vlastně mutant se může dostat do nejstřeženější místnosti na celém světě, v podstatě do kanceláře prezidenta a jak už tady dneska bylo řečeno, tak opravdu to dává dobrý tón tomu dalšímu vývoji a člověk, který padne na hubu a říká si, tak this is cinema, to bude ústý.

Super, ty proč nechodíš do toho liveka častěji, ole?

Tak možná přijdu někde.

Být se ti ten klobouk samohaný nemohl vzdálit.

Dobře, děkuju.

Já ho teď hrozně nechci, on je hrozně usoplenej.

Dobře.

Teď je to asi řada na mě, tady předtím pod řadnýma živlama.

Já mám nejlepší úhodní scénu a to vás asi jako podle mě zarazí, že je to ze spotřební žánrovky.

Taky mimochodem scéna Skmotra je super, ale říkal jsem si, že je taková hodně basic typ, takže to nebudu říkat, ale budete podle mě mě zároveň mnou opovrhovat, že dávám něco tak jako šílenýho a zároveň mě jako obdivovat, že jsem se odvážil a zároveň, že to jako trefuju.

Nemůže připrav klobuk.

Já tam mám úvodní scénu z Nebezpečné rychlosti.

Já jsem si myslel, že to budeš mít.

Celou tu úvodní pasáž a nástup těch hrdinů, to mě vlastně strašně baví.

Jako celý to, že vlastně máš ten akčňák a máš tam takový ten úvodní segment, kdy je zároveň zmotněno nějaký trauma nebo taková ta výzva.

Víš, jako že bych mohl klidně říct Cliffhangera, ale řeknu Nebezpečná rychlost, která mi přijde ještě dopracovanější, jak představením těch hrdinů, tak tou výzvou.

Prostě je to takový ten náser.

Dobře, tak mám si vzít toho rovnou?

Tak jako heď ho máš, aspoň chvilku.

Ne, ne, já ho nechci.

Ale mám tady dva velký adepty.

Tak Ondro, tebe jsme povýšili na předposlední místo, tak pojď a řekni úvodní scénu.

Opolaž se, Ondro.

Mohl bych to Kanovi udělat, ale neudělám mu to.

Já začnu originálně Smrtonosnou zbraní 2.

Jeden konec.

Počkej.

Jsme tenhle s nás brand dvě, kdy vlastně to je hnedka do té honičky, hnedka do akce, hnedka prostě bláznivý Gibson zase.

Dobře, a co se tam stane znovu, dotaz klasický.

Ti říkám, hnedka honička, hnedka tam honí ty grázdy a skončí to.

Tak jak jsi tam jízdil s tím autem a nevejdou se?

Jojojojojo.

Dobře, i tak byš ti dal komu co mohli.

Pak mám tenkrát na západě.

On řekne úplně na všechno.

On řekne úplně na všechno.

Tenkrát na západě má jednu z nejlepších úvodních scén všech dob.

To mi jako nevymluvíte.

Ani kdybyste se snažili.

My či to nevymluváme, máš určitě pravdu.

Že má pravdu.

Má pravdu, ale trochu ty kreativity by to chtělo.

Ale kdybys si to nevystřílel předtím, tak bys byl za menšího.

Ale tohle byl záměr, pardon, tohle byl záměr, ale znovu se opakovat nebudu, protože opakovaný vtip by nebyl opakovaný.

No a ten klobouk bych nasadil i tak.

Ten osmý tip.

Řekl bych právě to, co chce říct Karel, takže to neřeknu a řeknu Star Wars Nová naděje, protože to je prostě ikonický.

A teď už může půjde.

Jako střílení do díry.

Celkově, jak se tam vlastně objeví ta loď, poprvé se prostě na velkým plátně stalo něco jako takovýho.

Jo, počkej, my máme konec, ne, teda úvod, ne konec.

Úvod, úvod, úvod.

Dobře, no tak to je samozřejmě ikonický.

Co jsi chtěl říct, aby se zvymanil ze svého prokletí?

Ondro, díky.

Já chtěl říct, že Abramsův první Star Trek, který má absolutní akční a emocionální nářez, scéna, která má podle mě ne ani 10 minut a na konci prostě brečíte, pokud máte aspoň polovinu orgánu v hrudi.

Na konci máš obsazeného toho?

Jo.

No, tak to je dobrý tip, ale už zanikl mezi ostatními tipy, takže zůstáváš na posledním místě.

Upgradeoval jsem se zase výš, nebo zůstávám na svý pozici?

Ne, ty zůstal jsi předposlední.

Ale ty se upgradeuješ, až když se opustíš sféru Tinkera na západě, jsme to z nás Braň 2, vole.

Což sem staneme.

Tak to byl úvod, závěr.

Teďka máme další kategorii.

Nejlepší smrt na plátně.

To znamená takový ten odchod do nebíčka nebo do peklíčka.

Něco, co je prostě definitivní.

Ta kinematografie vám může nabízet takovéto příběhy.

Ta si to může dovolit.

Smrt k životu patří, ale my jiné rady v životě vidíme, ale na plátně nám zase tak nevadí.

Tak, Rymzy, když chceš vidět smrt, jakou volíš?

Většinou si se ozvu tobě, ale... To je taková malá smrt.

Lopety můj.

Když mi dva probíháme smrt.

Za malou smrtí chodím zásadně za tebou, ano.

Ale...

Doufám, že lidé pochopí, že se narážíme.

Já doufám, že ne.

Existuje i stejnojmený film, tak si můžete doplnit vzdělání.

A je mimochodem výborný, doporučuji.

No, já asi chci, já mám těch smrtí na stejné úrovni poměrně hodně a žádnou, kterou bych vyloženě zbožňoval, takže já bych klidně šel později, abych nevystřílel munici.

Vem si klubok Samohany.

Klubok Samohany si vem rád.

A přesazují se na poslední místo.

Tohle byla krásná ztráta času.

Přesně.

Nejdebilnější dvě minuty v historii, kdy jsem vykecával.

Kocouré, pojď, povyšuješ.

O děkuji.

Co bys si dal jako nejlepší smrt na pátě?

Určitě to bude někdo z vás mít, takže jsem rád, že jsem první.

Je to samozřejmě odchod Arnieho v Terminátorovi dvojice.

To spuštění do lávy, kdy vlastně prožijete hrozný peklo, celý ten film.

Connor si konečně najde toho kamaráda, toho opravdového kamaráda a on mu najednou zase mizí ze života.

Ještě takovým smutným způsobem.

A samozřejmě ten ikonický palec nahoru, který se pak promíjí do popkultury dalších 30 let, naprosto ikonický.

Mohl bych asi jmenovat od Camerona ještě víc věcí, napadly mě i věci z Vetřelců, ale tohle je pro mě asi absolutní top.

– Já myslím, že si obstál.

– Nedostanu klobouk.

Když to srovnáte i s rymzím, tak je to úplně jiné.

Moje dvě minuty byly hodnotnější, musím říct.

Marku, co ty bys řekl?

Zkouším tě, jestli sneseš povýšení.

Já toho mám taky více, ale nemám nic takhle poetickýho.

Ale co mě napadlo, to je smrt, který jsem se nejvíc smál.

Nebo která ve mně...

Takhle se o povýšení nebojuje, jo?

Já vím, že ne.

Ale hrozně se mi líbila, a to jako budem spojlerovat, ale to asi nevyhneme, tak smrt Breda Pitta v popřečtením Spalte.

Jak on se vlastně schovává... Já vůbec nevím, že tam umřel.

Vím, že tam byl, ale... Jak on se vlastně schovává v té skříni.

Dobře, tak to je vtipný.

Pojď dál.

A pak se mi hrozně líbí bizarní smrt v Magnólii, jak tam na začátku vyjmenovávává ty vlastně jako bizáry, tak když tam skáče ten kluk, ten sebevrach z té střechy a dole by ho bývala, zachránila ta síť, ale cestou, jak on padá, tak v oknem jeho matka omylem vystřelí brokovnicí a zastřelí ho ve vzduchu, zatímco on padá.

Tak to je takový...

Taková hezká, bizarní, možná mi to odpředat klobouk.

Dáš mu šanci, dáš mu šanci a takhle s ní naloží.

Děkuji.

Klobouk samohony je tvůj, poslední místo samozřejmě zůstává, ještě dlouho rybzivu, ale nedá se nic dělat.

Tak Tede, pojď.

Já tady mám plno skvělých tipů, ale nebudu trávit dvě minuty tím, že vám budu říkat, proč vám je neřeknu, řeknu vám jenom jeden.

Můžu vám to pomalu zkoušej hodit, jo?

Máme tady příliš malou klobouku samohody.

Čelisti a kvint, jak ho tam sežere ta pariba, to je kule rvoucí podle mě.

A ještě víc kule rvoucí je ta historka, kterou si tam vykládají chvíli předtím o USS Indianapolis.

Takže čelisti za mě, číslo jedna.

Tak jo.

Jak nám ani nechce nám dát slovo, nechce nám dát slovo.

Je býdo.

Ježíšmarja.

Hele, já mám rád smrt z Indiana Jonese 3.

Vlastně navážu trošku tematicky na tebe, na tu úvodní scénu.

Mně se líbí ta smrt v poslední křížové výpravě, když padouch úhlavní má zvolit ideální svatý grál a pak se tak jako přímo před kamerou promění v popel, v prach.

a je tam takový ten hezký ještě závan kombinace nějakých digitálních technologií a takových jako skoro Harryhausenovských triků, tak to mě baví.

Ty už říkal svoje?

Já jsem neříkal, ale já na tebe vlastně můžu trošku navázat, protože taky mám oblíbenou filmovou smrt, která je po trikových stránce velmi podobná, taky jsou to praktický efekty a hrozně mě baví umírání ve filmech Paula Frohovna a především v Total Recall, když jim

popraskají ty skafandry na tom Marzu, začnou z nich týct ty oči a podobný věci.

To mně přijde velmi komický a dneska už se to nevrátí díky tomu, že by to někdo takhle udělal.

Takhle, dneska je to komický, ale děsivý to je stoprocentně.

A dokonce tam takhle umře Arnold, takže se může stát opravdu úplně všechno.

Ale myslím si, že to je opravdu velmi efektní smrt.

Pro mě to byla docela traumatická smrt.

Jakože mě to mrzelo, když jsem se na to koukal.

Jako mě tehdy taky, ale jako velkej už jsem si to docela užil.

Ondra, povyšuješ, máš něco jiného než ten graf na západě?

Ano.

Ale zase pravda je, že teďka už mi nevadí chodit později, protože vím, že ty další už mi krást určitě nebudete.

Začal bych Brucem Willisem v Armagedonu.

V Armagedonu Bruce Willis, nejheroičtější smrt na konci.

Pak bych navázal na... Čekajte, jak tam bulí... Tam buleli tolik lidí, bulelo... Liv Tyler a celý kino.

Celý svět.

Ruka na monitoru, ruka na monitoru.

Pak takovej... To ti přišlo dobrý, jo?

No jasně.

Dobře.

To je to, to prostě úplně jako definovalo moje děctví.

A pak je takovej jako oh fuck smrt.

To je Jeff Daniels v nebezpečný, v nebezpečný rychlosti, jak ví, že umře a o sekundu na to jako umře.

Není to tak dobrý jako úvodní scéna, ale dobrá smrt.

Ano.

A poslední mi samozřejmě vypadla, ale je to John Travolta v Pulp Fictionu.

Taková jako nepoetická smrt.

Dobře, to jsou zajímavé typy, asi tě můžeme tam udržet.

Tak Karle, nemohoucnost Rimsy ho tě povýšila?

Nepovýším určitě, jelikož jsem dneska zrovna, když jsem běhal doma na páse, tak jsem koukal na Star Trek na dvojku a smrt z Spocka je pořád naprosto fenomenální, drtivá věc.

Měli něco, co nebylo ve Star Treku z těch typů?

Ještě jsem měl Boromira teda.

No tak to je mnohem zajímavější.

Aha, takže Boromir, chtěl jsem říct Boromir, nějakej, fuck ty vole, Boromir se svým jako obětováním, vykoupením se v posledních momentech, kdy prostě do něj nastříleli milé dvě duší půl, takže tam bych zapojil duel Aragorna s

se záporákem a pak... Mně přijde, že se vykoupil, jo?

No, podle mě jo.

Jako tím, že chcíp.

No, že vlastně ochránil, jakože jo, smíška s pipinem.

Příliš málo, příliš pozdě.

Jo, ale sná se cení.

Dobře, dobře.

Tak jo, tak klobouk samotný zůstává tam Markovi.

Tak Rimzi, ty už jsi teď přikoval navždy k poslednímu místu, ale to nevadí.

To vůbec nevadí, protože já nechápu, že žádný z těch mnoha typů, co jsem měl, mi tady nikdo z vás bopicm nevyzobal.

Takže si můžu tady, můžu nevyužít, ale zneužít své poslední pozice a pěkně se rozparádit u toho.

Tak pojď, rozparáď se.

Takže samozřejmě nejzásadnější smrt v dějinách kinematografie je psycho.

Na tom se asi shodneme.

Nejtraumatičtější smrt... Jako myslíš Vesprše.

Ano.

Janet.

No jasně.

Dobře.

Nejtraumatičtější smrt v nekonečním příběhu.

Myslíš koně?

Myslím koně.

V bahně.

To je silný typ.

Potom samozřejmě, a to je mi trochu trapné zmiňovat, po tom, co tady Ondra už dnes předvedl, ale tenkrát na západě...

Dvě ze tří hlavních postav na konci.

Všechno epický.

Tenkrát v Americe v první čtvrtině až třetině ta zásadní formativní smrt pro zbylý postavy.

Vůbec nechápu, že to tady vy burani opomíníte.

A můžeme pokračovat.

Nemusíme.

Počkej, dořekni to.

Olověná vesta.

Hlavě první části.

Roky čtyři, odchod jedný z... Slavných vedlejších postav.

Slavných vedlejších postav, přesně tak.

A poslední můj tip, takovej emotivní z dětství, zelená míle.

To nejsou špatné typy.

Neseloval jsi.

Ale abych se ze sebe neposral.

Uznejte sami.

Jeden lepší, jak druhý.

Uznáváme.

My nemáme problém uznat, že ti nestačíme.

Ale to, že si samolíbí narcis, to na tom nic nemění.

který se opájí svojí intelektuální výjimečností, což v našem kolektivu není zas tak složité.

Ta laťka je příjemně nízko, je mi tu mezi vámi hezky.

Nemusí se moc snažit.

Dá se tom přeskočit i bez rozběhu, takzvaně.

Tak další, jelikož jsme zmínili smrti, logicky musíme zmínit i nejlepší porody a těhotenství.

Tak Hlade, tobě je toto téma určitě velice blízké.

Co by jsi zmínil?

Já jsem měl připravené dvě věci a jednu jsem si říkal, že vám nechám.

Dojde na Melisume karty?

Podle mě si ji 100% někdo vezme, ale teďka vlastně si myslím, že to bude fungovat jako takový...

Důkaz tý Rimsyho intelektuální nadřezenosti, protože já jsem si do téhle kategorie vybral Ice Aventuru 2 a scénu s nosorožcem.

Což si myslím, že je zároveň veselá, zároveň poměrně traumatizující scéna, když Jim Carrey leze z řitě umělohmotného nosorožce.

A já jí mám rád a já se na to nesmím.

Trošku jsem v ten klubůček doufal.

Jako, je to hezká scéna, ale já jsem si představil to lidské mládě, ne?

Že tady pojedeš takovýhle pekla.

No, dobře.

Tede, máš něco, co by mohlo trůfnout, až se Venturuje kleze z nosorožce?

Ne, ne, ne, to netrůfne nikdo mezi náma, ale... Taky to vyneslo klobouk, že?

No.

Já se přiznám, já ty scény porodů ve filmech moc nevyhledávám.

Ale ne.

To mi zase, jo.

Já jsem expert, Matěj, jak je víte.

A tak jako bivoco a možná to ukoradnu jednomu z těch dvou, buď Karlovi nebo Ondrovi, tak Star Wars epizoda 3, narození Luka a Leji a vůbec celý ten epilog mně přišel docela fajn tenkrát.

Já nevím, který jiný porod bych tam dal.

Star Wars epizoda 3?

Tam je ten Anakin takovej.

No já vím a to je čímkoliv významná ta scéna.

Dobře, nech vám četám, ale trošku poznáš pak.

Já si ho asi nechám ještě na chvilku.

Nech si ho, ale Tedovi se to projeví na pořadí asi.

Teďka vlastně mě Ted nalákal.

Ondro, Karle, řeknete jeden z vás něco, co si myslím, že řeknete nebo neřeknete?

Já bych se teďka na Karla vykašlal a řekl Star Trek.

Takže řeknete.

Dobře.

Ale já povýším, podle mě, já povýším.

No dobře, takže ty řekneš takhle prvoplannou volbou, jako je Star Trek.

A pak půjdu trošku jako divnou cestou, řeknu men, ten horor, který všichni nám viděli.

Já jsem na to taky myslel a říkal jsem si, jestli to zmíní.

Zůstal ve mně, zůstal ve mně.

To je ta úvodní scéna, ta vyhrocená s Chrisem Westphalem, to je vlastně už to, co tady jednou padlo, ale to men, to popiš divákům, o co jde?

To je v podstatě takové jako vrchol toho filmu, kde vlastně v několika fázích se z jednoho muže stávají další a další a další a postupně se tam prostě z toho pořád jako

vypadávají prostě různý formy, který vlastně fungují něco jako nějaký jako, je to hrozně složitý na vysvětlení, ale je to zároveň nechutný a zároveň krásný.

Krásný.

Mně to přišlo spíš nechutný, ale líbí se mi, že jsi v tom našel.

Horší, než ten nasorožec.

No jako nemá to k tomu úplně daleko.

abych jsme to srovnali.

Ale je to dobrý.

Karle, než se ty připravíš, tak jako já mám vlastně rád to těhotenství, opravdu já mám rád hrozně zakaz na jídra.

Jsi ho za mě ready?

Já mám rád Zacka Snydera a to těhotenství v Usvítu mrtvých, to je takový to splnění ty fanouškovské fantazie, že vidíte, jak se to tam všechno chystá v té neblahé podobě, takže není to nějaký průrazný typ, ale myslím si, že si nezaslouží ani klebouk, ani sezazení, ale je to takový zajímavý dosudovat.

Sám si to takhle zhodnotíš, že jseš v pohodě vlastně.

Nestýním se na to, ale ta tematizace, že se vám narodí zombík, je prostě fajn.

Karle, pojď, ty to určitě skurujíš.

Počkat, ještě neřeknu svůj tip, tak řeknu Ondru v tip číslo tři.

Ondra obykle jako podvádí, že jo, lehce.

A podle mě by podváděl tím, že byl řekl pilotní díl Rodu Draka.

Ondro.

Vůbec nevím, co se stalo v pilotním díle R2D2, sorry.

Klobouk!

Klobouk, ale... To už je hodně daleko.

Ondro!

Ty vole.

Karlé, vole, součiť se na sebe.

Ondro zklamal.

Já říkám... Jako, jestli chceš, tak ten třetí tip bylo tiché místo.

Ježišmarja.

To je dobrý tip, to je dobrý tip.

Ale není lepší, není lepší, než... Potomci lidí.

Ty vole, vidíš?

Pozor, pozor, je to tam, je to tam.

Dobře, ty víš jak se vykoupit z hoven.

Je to podle mě na jeden záběr, ne?

No a je tam to digitální děťácko, který ho tak drží.

To se stálo dobře, ale je to nesmírně intenzivní.

Jednozáběrová scéna, živočišné.

Nesexuální smysl, samozřejmě.

Kdo ještě nebyl, tečka?

Já jsem asi nebyl?

Tak pojď.

Já jsem to téma pojal trošku jinak, jako porod jsem pojal jako vstup do tohoto světa, takže jsem vlastně to vzal trošku... Já taky.

Taky, ale není to úplně porod, ale myslím si, že když se Nio probudí do pravého světa a láme se tam z té larvy a odpoje si spoustu... Šlauchy.

Ano, a začnou mu tam střílet ze zad ty dráty a najednou začne zjišťovat,

velikost toho průseru, v kterém se právě nachází.

Čeká mě skuzavka.

Kouká dolů na ty další larvy, kde jsou ty jeho souputníci a ten scale celý té věci je naprosto epickej a nedokážu si vůbec představit ten šok vlastně, bo to, co se vlastně musí odehrávat v jeho hlavě, tak na mě to působí tak strašně intenzivně, že tohle bych bral jako největší porod do nějakého světa.

Ty bys fakt obsahil nejradši všech deset scén Matrixa.

Asi jo, je to nejlepší film.

Vidíš, jaký máš rozhled.

Já jsem přišel velmi pečlivě připraven se třemi typy, přičem už první dva mi vzali.

Já jsem měl Tichý místo a Potomci lidí.

A zbyl mi jenom ten třetí typ, který se teda divím, že si Karle nezmínil.

A to je Robin Hood.

Není to teda nějak jako výraznej porod, ale když oni tam jsou v tom Sherwoodu a když tam, nevím jak se jmenuje.

Viděl jsem to u koní.

Jo, jo, tak když Morgan Freeman... Plot je obrácený.

Přesně tak, oni to tam všichni celou dobu tak jako upozaděvali, protože prostě je to kluk černý a nevědí, co si o ně mají myslet a on tam najednou porodí to dítě a všichni jsou tak šťastný a Robin se tak zbližuje s tou Mariany.

Je to taková hezká optimistická předzvěst před tím, než oni ten tábor napadnou, tak to se mi moc líbilo.

Maur na porodním sále.

To je jenom říct, že jsem vám nechal jeden film a riskoval jsem tím klubou k samohany a nikdo z vás od sasů neřekl ve třelce.

Já jsem ještě nebyl.

A ty bys ho určitě neřekl, ty bys řekl nějakou maďarskou sračku.

Hele, u téhle odpovědi lituju, jak benevolentně samohanskej jsem byl u té předchozí, protože jsem měl čtyři

typy, dva seriózní a dva humorní a všechny mi byly postupně vzatý.

A jako seriózní jsem měl taky Tichý místo a Potomky lidí a jako ty humorní jsem měl Men a Betřelce, takže teďka jsem úplně v prdevi tady.

Zůstáváš přikovaný na posledním místě.

Zůstávám přikovaný.

Říkal jsem si a v první půlce těch odpovědí jsem si říkal, dobrý, jsem v klidu.

Budu dobrý, ale je to bída.

Já bych si řekl, jak tě dostanete z jeho hlavy zpět minut zpátky, jak jenom mu rostla ta panika, jako klobouk samohany na doživotí.

Poslední místo už mi nikdo nikdy nesebere.

Jak krásně mluvil Kocour, tak jsem si vzpomněl, a byla by hrozná škoda, kdybych to nezmínil, ale možná si to zároveň vyslouží klobouk, kdo pak to mluví?

A vlastně v každém díle, v každém díle, kdo pak to mluví, prostě to narození bylo vždycky tak krásný.

Moje, moje, jako jediná šance pro moje selhávání je, že jsou tady ještě další.

Muselo to zaznít, pardon, pardon.

Kategorie číslo pět, nejnechudnější, ty vole, kdo pak to mluví, kurva.

Je ti osmdesát nebo co?

Ty mluvíš.

Ne, ale tak, hele, stěžuješ si, že nekoukám na starý filmy a tady to jsou.

Kam to je teďka namířený?

Mezi nás krásně.

Na starý filmy si, kdo pak to mluví za starý filmy, to jsou starý břečky.

Já jsem na nich vyrůstal a mám je rád.

No právě, pak to takhle do pana.

Nejnechutnější scéna, samozřejmě ta odpornost, to je krásné, když se to zmotní nejen v hororech,

na které dojde, ale i třeba v ikonických komediálních scénách.

Třeba Melissa McCarty po druhé nabízím.

Tak co, vezmeš tuto výzvu seriózně, Hlade?

Už dvakrát tu zaznělo jméno Melissa McCarty, ale já místo toho po druhé zmíním Paula Frhovna.

Zmíním Robocopa a krásnou scénu s likvidacím Emila, který chudák to napálí autobusem do nádrže s nějakým chemickým odpadem a pak se promíní v takovou chodící čvachtavou věc, kterou Kurt Wood Smith rozjede autem, takže exploduje.

To bylo hezké trauma.

Bylo to tak nechutný, a když jsem to viděl asi v deseti letech, mě se nechtělo spát.

To bylo tak nechutný.

A pak to je ještě zakoňčený tím betlem, kdy mu vrazí do krku to USB a z nich čije krev úplně všude.

Jako, mám ten všem rád.

Kocoure, co bylo nechutného v Matrixu?

– Jo, nevím, zaskočil, nechtěl jsem říct metrix výjimečně.

Moje volba je Misery nechce zemřít, film, který mám strašně rád, je to od Kinga, respektive podle Kinga, Katie Bates, James Caan, určitě jste viděli.

– Myslím, že je to o ortopedickou seanci.

– Myslím, že je to o ortopedickou seanci, ano.

Je tam vlastně scéna, kdy James Caan se pokusí utéct, ona ho chytí přičinu, aby už to neudělal po druhý,

tak mu přiváže nohy k posteli a vlastně v oblasti kotníků mu je přerazí bouracím kladivem.

Je to taková soft verze, protože v knížce mu je usekne a pak mu je ještě zapálí, aby zastavila krvácení, takže nevím.

Myslím, že to by bylo pro plátno příliš drsný, ale i takhle jsem z toho měl docela osypky, protože ten pocit, že ti někdo otočí takhle nohu tím kladívkem, nic moc.

To se ve mně hluboko zakořenilo tohle.

Dobře, to je hezký tip.

Já musím doplnit fun fact.

No, pojďte, vypojďte.

Když říkal Kocour o tom špalíku, tak víte, proč se říká Ententýky dva špalíky?

Protože někdo řekl, viděl mi, že tady nechce zemřít?

Ne, ne, ne, protože to je samozřejmě mnohem delší tradici a slovem Ententique byl označovaný kačer, který ho vykastrovali, což se dělalo pomocí dvou špalíků.

Takže to je, my to tak říkáme, jako takový rozpočítávadlo alegrácky, ale zatím se skrývá spousta zvířecího utrpení.

Kastraci kačerů.

Ty jsi škodící encyklopedie.

Kačerů.

To jenom těm špavíkům.

A dál už zase se vracím na své poslední místo.

A já jsem vůbec nevěděl, že kačer má dyka.

Takže když chodí kačer Donald, tak chodí bez kohot a když vyjde ze sprchy, tak má ručník.

Ale jenom když vyjde ze sprchy, jinak prostě dyka nemá.

Počkej, oni mají fakt kačeři dyka, jo?

Tak jako musí něco mít, ne?

Jak by to fungovalo jinak?

No nevěděl jsem, že má pérovou.

Zázrak?

Tak jako něco má.

Takže když ležíš u úřeky, tak ti může opíchat kačer tohle.

Když budeš mít fakt smůlu a budeš hodně svůdně vypadat jako kachna, tak může se ti něco z toho stát.

Pokud to nebude jen ten týk.

A nebo můžeš mít s sebou dva špalíky a ráno to vyřešit.

Ale můj mír, kdybys ještě byl… Na PrimaZoom tak to píšeš.

Oba dva ty články.

Ty vole, ale jako rozhodně dneska před spaním googlim, vole, mrdající kačer.

Takže... Nebudeš jediný.

Hele Remzi, myslím, že na první místo bylo, jestli byč s kloboukem samohony si povýšil.

Udělal jsem pro to, já dělal maximum, ale... Jsem rád, že jsme částečně jako edukativní pořad teď.

Je to tak, no.

Všichni jsme o něco chytřejší.

Kačerná mrda.

Ale vědělo už přes čip, nevím proč.

A teď se vrátím.

Palačinky kačera Donalda už nikde budou stejné.

Tak pojď Marku, dej tomu prosím tě na kole, kde se prostě nekastrují kačeři.

Já to vrátím na takový jako lidský koleje lidskou stanožkou.

A přičemž... No piče.

Nevím, který z těch jako tří dílů a kterou z těch scén si vybrat, ale vlastně jako dle libosti.

Tam se dělou různý věci, takže...

Můžu jenom v rychlosti tě přerušit a zeptat se?

Ne, nechutnější bys to řekl.

Tam je jedna taková scéna s ostnatým drátem.

Vždycky, když si defekují do pusy, tak je to takový, že nejedl bych u toho.

Nevzal bych to na první rande a...

Dobře.

To říkáš Marku jenom z jedničky?

Ne, i z dvojky a trojky.

No jistě, samozřejmě.

Rimzi, mně došlo, že jsi svůj typ vlastně neřekl.

Jak se tady... Já jsem, nechci vzdávat toho posledního mistra, já jsem jenom tak jako...

No ale povíš, tak řekni ten svůj typ.

Tak můj typ je moucha, která mě podobným způsobem jako vás, ten robokop, tak když jsem mouchu viděl v 6, 7, 8 letech a všechno to odlupování nechtů, vypadávání zubů.

Já nemám rád ty nechty, mě ty scény s nechtama vždycky hrozně vaděj.

Jsou substance, v pohodě.

Tam jsou taky nechtíčky.

Jo, jsou.

U toho vždycky tak jako nepříjemně ucuknu, ale v tým mouše právě, to bylo asi první moje setkání s tou dezolací nechtů a pak když tam přibývaly různě i ty zuby a tak, tak to jsem si říkal, to je fakt jako hodně nechtů.

To mě hodně poznamenalo v dětství.

Tedy u čeho ty jsi chtěl ublinknout?

Docela mě to překvapilo.

Nikdo nezmínil Zálera, Bone Tom a Havk.

To jsem koukal s mámou.

Co řekla mama?

Bylo to fajn, ale to opíkaní.

Jako dala to a toto skončilo třeba v půl druhé v noci.

A můj táta to viděl a říkal, ty vole, tohle už bylo trošku mocné.

Ale on všeobecně mně přijde, že ten záledek je tak strašně zlej občas.

Viděli jste, potom bylo dragged across concrete, já nevím, jak je to v češtině.

To byla třetí vloč, nejprve.

Na špatné straně.

Na špatné straně.

A tam je ta postava, Jennifer Carpenter se jmenuje, ta bankovní úřednice, která prostě, on vyloženě se jí věnuje několik, já nevím, pět, deset minut, jak ona je nervózní, jde po dlouhé době do práce, člověk si k ní vybuduje vztah.

Nečeká to, přijde do té práce a on ji tam odpráskne.

Mě z toho bylo blbě.

Normálně mě z toho bylo blbě více, jak z nějakých vyřezlých střech, nebo nevím, proč teda Marek koukal na tři díly stonožky, ty vole.

Ale... No každopádně typ na kosti a skalp a to porcování nebo žáka zajatého, to si myslím, že je jeden z nejsilnějších typů, co se tady objevil.

Máš právo dát si prořádně propečený stejk.

A chci si na to vzpomenout.

A budu mít prosím brzo právo se jít vyčůrat.

Ano, ano, jen co dokončíme tuto kategorii, tak se můžeš odebrat co vy chcete.

Tak já samozřejmě jsem to bral sice jako s větší nadsázkou, vy jste takoví nechuťáci, já jsem to bral spíš jako z komediální perspektivy, takže

pudingová scéna v Braindead, kde se nejdřív klepe ten suc, pak je to taky lehce nakropeno nějakým tím slizem, hnisem a nějakým tím odpadlým ouškem, tak to si myslím, že je prostě totální nechutnost a že zvlášť, když třeba se vám zbíhají sliny na to, že se hezky napapáte, tak pudingová scéna v Braindead je prostě úplnej masterpiece, co se týče obracení toho žaludku.

Puste si speciál na Braindead, už bude podle mě v téhle době na YouTube a tam to probíráme důkladněji.

S řezníkem.

Tak co ty, Ondro?

No já mám problém, že mnou jen tak něco neotřese, zejména jako v hororech.

Neznám ať vždycky třeba otřese, když nám řekneš, co si myslíš o Star Wars a kolítka.

Ale pokračuj.

Rychle, prosím.

To znamená, že já si nemůžu prostě úplně jako vybavit nic hororovýho nechutnýho přímo, ale co mě jako znechutuje, je takový to lidský utrpení, takový to u těch lidí, co si to třeba nezasloužej.

Takže jsem chtěl říct přesně támhle Jennifer Carpenter,

Jmenuje se to Track the Cross Concrete, což mi Ted ukradl, takže budu mluvit velice pomalu, aby se tady třeba klidně počúral.

Další tip, co zmíním, tak je... Kolik máš tipů zase?

A bohužel si nespomenu na název toho filmu.

Od rodin do prdele.

To bylo nějaký jako kanadský drama, viděl jsem to ve Varech, viděl jsem to teda celý, ale myslím si, že kdybych odešel třeba po 15 minutách, tak by můj život byl hezčí.

A bylo to o takové prostě rodině, kam se narodilo dítě a to dítě bylo prostě po znásilnění a nikdo to neměl prostě rád.

Narodilo se dítě a bylo po znásilnění?

No jakože důsledkem znásilnění.

A jako to dítě všichni nenáviděli kvůli tomu, ale ono si to jako nezasloužilo a postupně, ten film byl o tom, jak postupně ta jejich ignorace a to jejich jako nelidství vůči němu rostlo, až prostě ho zabili.

Tím, že se o něj nestarali.

A to mě jako znechutilo úplně maximálně.

A pak jsem si teda ještě poslední tip.

Víš, jak se to jmenuje?

Ne, to nezná ani Rimsy.

Ale tak jako kurva.

Bylo ještě pořád jako infant.

Když dáváš tip, tak byste měl říct, jak se to jmenuje, ne?

Já si nemůžu vzpomenout na ten film, jak se jmenuje.

Já upřímně se snažím od té doby ho zapomenout.

A poslední... A poslední tip, to jsou hranice od Aněšky Holand, kde vlastně, když tam bylo zachycený, jsou vlastně ti vojáci pohraniční, ať už z jedné nebo druhé strany dělali s těmi uprchlíky, tak z toho se mi taky zvedal kufr.

Co jsi chtěl říct?

Ty?

Klobouc zamohaný.

Nic?

Já říkal mouchu.

Proč jsi se tak významně nakláněl?

Já se občas hýbu.

Aha.

Tak dobře, on nechtěl říct nic, tak Karle, co bys chtěl říct?

Já mám podle mě solidní tip, zase odlehčím lehce, jelikož já chci říct...

legendární komedy jménem Klub sráčů, kterou Ondra nezná, podle mě třeba.

A tam je scéna, kdy ty dva šášolové podle mě mají nějaký maturitní ples nebo něco a vlastně se rozhodnou, že si vymačkají beďary, než tam půjdou.

A je tam prostě jakože brutální scéna, kdy si prostě před zrcadlem vymačkávají všechny své obrovské beďary a je to naprosto a naprosto nechutný a podle mě jasný vítěz večera.

Děkuji.

Zůstáváš na posledním místě.

Go large.

Ty vládí tě to dobrý?

Asi můžeme přiznat, že jsme si dali pauzu na čurání, během které Ondra tak beznostně se ptá svého kamaráda, dneska neříkám takový sračky.

Jako obvykle, ne?

Ondro, dneska je to docela dobrý.

Ale možná by ti to mohlo směrovat pro příští relace, jako se třeba zamyslet.

Já bych chtěl jenom říct, že den ještě neskončil.

Přesně, máme tady ještě dalších pět kategorií, takže...

Ještě můžeš vyniknout.

Uvidíme, jestli dojde na Star Wars a kolitku jeden z nejfenomenálnějších audiovizuálních výtvorů, které určitě si zaslouží zmínit během naší retrospektivy.

No a posledně jsme probrali nejnejchutnější věci, tak teď samozřejmě musíme probrat přesný opak, takové ty věci, které nám chutí, které nám šmakují, což samozřejmě spadá do kategorie nejerektivnější scéna.

Kdy, Rimzi, začni, ty máš klobouk samohony, kdy tvůj pytel se cítil nejvíce v ohrožení?

Kdy jsi cítil to pověstné šimrání?

Děkuji za tu otázku, za tuhle omáčku okolo, velmi sladkou.

Ten sos...

Čvachtavý sousíček okolo.

Ano, no samozřejmě, tak kde, v jaké jiné otázce než u téhle musím zmínit ikonu, která nás, nevím, v jaký den můžu říct, protože kdy se tohle odvysíla, ale prostě nedávno opustila, je to samozřejmě jeden z největších režijních velikánů všech dob, David Lynch, autor třeba městečka Twin Peaks a spousty další ikonických děl.

Ondra, znáš?

A Ondra s ním má velmi komplikovaný vztah jako s většinou lidí, se kterým má vztah.

Ale mám s ním vztah.

Plný respektu.

Plný respektu, ale odstupu.

Dobře.

Ale respekt máš, ne?

Respekt mám.

To je dobře.

Tak kde jsi teda?

Takže v téhle...

Kategorii samozřejmě zmíním Mulholland Drive.

Ježíš, to je neotřelá volba!

Jako jeden z méch opravdu iniciačních zážitků, kde jsem zjistil... To je prostě to, když máte klubou Samohany a říkáte to jako první.

Když se plácá po pytli.

Tak tam opravdu jsem ve svých nemnoha letech prvně téměř zjistil u filmu, že co všechno pohyblivé obrázky mohou s člověkem udělat.

A tak ty myslíš tu roštovačku mezi dívkami?

Ano, ano.

Naomi Watts a...

a Laura Helen O'Hring.

Jo, to znamená takový ten splněný sen navštěvovatelů lesbian kategorii na Pornhubu.

V podstatě ano.

Dobře.

No tak to je neotřávoba, tak kdo ji ještě měl?

No já jsem ji samozřejmě měl.

A máš náhradní řešení?

Mám, mám, mám.

Tak povídej.

A možná tě překvapím, půjdu takový jako artový booster.

Neuvěříš!

Já budu takový artový, já si zahraju na Rimsyho, i když až takový art to není, půjdu do Francie.

François Ozon natočil film Bazaine a hrála tam Ludivine Sagnier.

Doufám, že to vyslovuju správně, snad jo.

Ukázala tam úplně všechno a... Já jsem... Ty píšeš ty tylky na blesk.

Ukázala úplně všechno.

Nenechala prostor fantazii.

Toto tělíčko patří Tedu Giorgiovi.

Nenechala prostor fantazii a ona ještě i v dalších filmech byla taková velmi obnažená, ale tady v tom bazénu byla úplně nejlepší.

Dobře, takže to je bazén Françoise Ozona.

Tak.

Françoise.

Tak Ondra, co máš třeba ty za tip?

Jo, tak já jenom chci na začátek říct, že se mi dělá jako zle, že vůbec tady probíráme takovouhle kategorii, jenom aby to zaznělo.

A teďka už k tomu hezkýmu... A teď vám ukázím, jaká je moje historie v vyhledávání.

Bojím se, že mě na refrešnu cancelnou.

A teď vám řeknu...

V těch 20 kategoriích, vole.

A takže jako cokoliv ze Sexbomby odvedle, cokoliv s Alešou Kutba... Kut... Kut... Kutbert.

A to jako je prostě... Cokoliv mechaniky pro děti, vlastně.

Já že tě jenom přerušuju, tam tolik lasci v nich jsem, přece nebylo.

Jakmile... Promiň, ale jako každá scéna, kde ona je, je lascivní.

Ona řekne, how you want me, Alondra.

Exploduje, man.

To úplně ne, ale jako... Já jsem přízemnější člověk.

A pak teda, jako mám těžkou slabost a to pro cokoliv s Nicole Kidman v devadesátejch letech, protože ať se objevila prakticky kdekoliv, tak to prostě zavánilo průšvihem pro mě a... Třeba Bursley Vanny, ne?

Ano.

Třeba.

Ale zároveň i Batman a... Navždy?

Navždy, ano, přesně tak.

Marku máš taky nějaké tipy?

Jistě, já mám dva tipy.

Jeden je neoriginální, takže zůstanu u Babylonu, když tam Margot přijde na tu párti, na který vůbec nemá být.

A vlastně úplně sebevědomně si podmaň ten parket a začne tam tancovat tak strašně svůdným způsobem, že se to podle mě v žádném jiném filmu nevidělo.

Počkej, a tam je nějaký prcání v těhotných ne?

Nebo chcaní nějaký ne?

Nevím, jestli jsme neviděli jiný Babylonik, ale v tomhle tomu žádný prcání těhotnejch nebylo ani chcaní.

Možná chcaní tam bylo.

A prcání těhotnejch taky.

Ale to podle mě, teď mluvíme o těch nejerektivnějších a ti pak nechám prostor, co jsi říkal.

Ne, asi je v pohodě, jenom že jsi šuchil.

A druhá volba je taky Francie, a to je Život Adèle, kde je Adèle Exarchopoulos a Lea Seydoux, který si tam spolu velmi notují.

A to je tak explicitní scéna, zároveň tak něžná, romantická a erotická, že jsem to asi nikde jinde neviděl.

To si půjste.

To je nádherné.

No, hrozně jsi mě navnodil.

Musíme jít pryč, už jsem úplně vzrušený.

Kocouré, co ty máš za scénu?

bych teda tady zůstal v tónu, který nastal Rymzy a to je láska mezi dvěma ženami.

Na zažádku bych chtěl teda zmínit portré dívky v plamenech, kde vlastně to jsi určitě viděl.

Vlastně takový ten klasický koncept, taková ta tichá holka a ta bouřlivá, která ji vlastně otvírá postupně, ale tady to pro mě se zhmotňuje úplně jako v největší míře.

Ve filmu, který jsi taky asi možná viděl jenom ty, jmenuje se to Neposlušnost.

Disobedience, je to z roku 2017, britský film.

– To už jsem neviděl ani já.

– To už jsi neviděl ani ty?

Dobře.

Hraje tam Rachel Weisz a Rachel McAdams, to znamená the two Rachels doing it on camera.

A samozřejmě je to jako velmi, ta tematika celková toho filmu není až tak strašně zajímavá, ale... – Jsi se dostal k tomu filmu, že jsi vyhledával tohle?

Mně to doporučil můj učitel angličtiny, ale my jsme měli takovou zvláštní séanci.

Ale kromě toho, že tam jsou samozřejmě odhalená pozadí a odhalená ňadra a podobně, tak se tam vyměňují i tělní tekutiny, což je na Hollywood velmi nezvyklé.

A holky do toho jdou hodně zvostra.

To nechám na vaší fantazii.

Určitě si doplňte vzdělání.

Disobedience.

Now you have my attention.

A toho učitelé angličtiny už zavřeli.

Nebo to ještě učí někde.

Ne, ale ještě mám pár tipů, který se s váma klidně podělím příště, který jsem ještě neviděl.

Měli jsme na tohle téma skoro celou hodinu, což bylo fajn.

Určitě pro mě... Já úplně vidím toho učitelé angličtiny, jak tam říká, no a tam ti šťaví, stříkají, to si prostě půjste, děti.

No takhle to bylo, já to neřekl.

Dobře, tak tohle je to.

To je žavej tip i pro vás všechny u televizních obrazovek.

Mates, máš taky nějaký tip?

Já mám něco mnohem decentnějšího, takhle bych to nazval, ale spíš jde o to, že to trvá asi dvě vteřiny, ale myslím, že to je moment, který se tomutojí úplně všichni a asi jediný důvod, proč se dneska ten film nikdo může pustit, a to je samozřejmě past s Catherine Zeta-Jones a její trénování před těma nataženýma provázkama, aby se to mohlo jako zdlodějsky protáhnout.

Čekal jsem, že řekneš... Sean Connery tam takhle sedí a pak nejdu dál.

Taky jsem to čekal.

Čekal jsem Eriku Eleniak teda v přepravení v Pacifiku, to byly taky dvě vteřiny zhruba, když ona vyskočí z toho dortu a… Já jsem dolňák.

Jo a ty seš takový seriózník, nic jako to je takový cudný.

A tak jako uznáte mi to?

Uznávám to.

Rozhodně hezký tip.

Já řeknu Sharon z toho Základním instinktu, tu scénu, jak se tam, jak je v tanečním klubu, to mě jako baví, to mi přijde takové vzrušující, jak tam si vodí Michaela Douglasa.

A jinak samozřejmě, když už půjdeme úplně nadření této kategorie, tak Nine Songs od Michaela Winterbottoma, film, kde je devět písniček a mezi nimi se jenom mrdá, tak to mi přijde, že poměrně výrazně splňuje tuto kategorii.

Samozřejmě zlé jazyky to nazývají pornem, ale je to umělecký film o tělesném vzrušení a kvalitní hudbě.

Já předpokládám, že to je omezení na filmy, co šly asi do Kinvey, nebo nemůžu koupletit filmografie Riley Steele a Kaden Cross a Stacey Kruse a tak, takže ne.

My víme, že jsi největší expert na pornografii v České republice.

Tím pádem, já mám jako lehce neotřelou volbu filmem jako Štvaná zvěř.

Cindy Crawford.

Cindy Crawford s některým Baldwinem.

Steven?

William.

William Baldwin, který někam drhají v nákladním vlaku, podle mě, a tam je ta nakládačka, která mě v dětství velice formovala.

A to je vše, co k tomu mám.

V nákladním vlaku tam je nakládačka.

Myslí o kurku?

Ještě bych rád zmínil sklamání, že nikdo z vás neřekl Vlka z Wall Street.

Dobře.

Ondru Cansonu, po té, co si tohle poslechnou, bych ti jenom chtěl říct.

Kůj tobě.

No tak jdeme na kultivovanější kategorie.

A to bude samozřejmě nejlepší přestřelka.

Je to něco, kde se tasí kouty, rychle se všechno vyřeší.

Samozřejmě přestřelky patří ke kinematografii od nepaměti.

Už to přepadení vlaku, že jo?

Tam se namířila ta pistole přímo do diváku a...

My jsme mohli být u vytržení, mohli jsme být napjatí, mohli jsme se dočkat akční katarze a to je samozřejmě stejný příklad jako v nejlepších přestřelkách.

Tak Rymzi, viděl jsi vůbec někdy film s nějakou přestřelkou?

Ty tvoje vole artovky maďarský, tam to asi moc není, ne?

Ano, máš pravdu, moc jich tam není a takže musím zavítávat do sféry, která už tady dneska byla propraná několikrát a to jsou besterny.

Aha, no povídej.

Jdeš na srod, ne?

Ne.

Naopak jsem v nejlepší formě.

No a nechci to asi někomu vyzobu, ale v finále těch dvou nejlepších westernů všech dob jsou pro mě i nejlepší přestřelky.

Všech dob.

Dobře, tak jakých?

tak hodný zlí a oškliví a tenkrát na západě.

Ano, přesně tak, protože to není o té kvantitě.

Jakože ty napjaté pozovačky, hudba hraje enyo, jede na plno.

To je přestřelka, i když jsou kolty ještě u pasu.

Dobře, dokážeš to říct politicky.

Beru to, uznávám to, dá se to tolerovat.

Kocouré, co ty bys řekl, vzpomeň si na Matrix.

– Ano, tak tím se dostáme k Matrixu v plný síle.

Samozřejmě Přestřelka z Lobby, kterou možná určitě… – Z Lobby nebo z Lobby?

– Z Lobby.

– Aha.

Přestřelka z Lobby.

– Kterou určitě někdo má tady ve výběru.

– Ne, oni už se dokázali oceknout z filmu, který viděli v roce 1999 a posunout se někam dál.

Bohužel já ne, já jsem pořád zastydlý v této 90. pubertě a nástup té scény, choreografie, vlastně ten koncept těch odlítávajících dlaždiček, které pak všichni kopírovali z pomalovačky,

i to outro, kdy tam hodí tu bombu.

Prostě tohle je geniální scéna, kterou já si pouštím minimálně jako desetkrát do ruka.

Je to vlastně i nejerektivnější scéna pro mě.

Kolikrát tam ještě ten Matrix máš?

No vidíš, to už je poslední.

S tím nebudu dneska vysírat.

Tak to jsem rád.

Tak Karle, ty rozhodně nic neříkej.

Ondro,

A tak já teda řeknu to, co už mělo zaznít, asi od někoho z vás, ale nezaznilo.

Nelítnostní souboj, protože to asi bude prostě nejlepší přestřelka všech dob.

Částračně i proto, že ji natočili velice autenticky a vystřílili u toho strašně moc nábojů a zastavili dopravu.

Dodnes se používá jako při výkladu policajní práce.

Ano a pak dvakrát Taylor Sheridan a to jednou ta slabší, ale furt velice, velice dobrá ve Wind River a pak ta famózní, která prostě nejde z hlavy ven a to je v Sicáriu přejezd hraniční.

Tedy, ty ses chytal za hlavu, jak kdyby tě zranil na nejcítlivějším místě, Ondra.

Nebudu mít jenom jednu volbu, budu mít tři volby, že jo.

Ten Matrix možná někdo řekne, ale žádný vůl, který by řekl Sicario a Wind River, tady nebude.

To si vymýšlej.

Já bych jenom v rychlosti chtěl pozdravit Impfa, který určitě teďka řve úplně, že nikdo neřekl Hard Boiled a Killer a tyhle ty hokongské věci.

To je tak zaním předávání hoven.

Dobře, no tak.

A zpátky na Hlada.

Hlade, co ty si chtěl říct, když se tady tak drbeš?

Já jsem měl připravený Heartbolt jako sikrhodný, zlý a ošklivý.

Ale mám pro jistotu i dvojku lepšího zítřku, kde si myslím, že ta akční scéna v té akční části není tak lebošená jako v Heartbolt, ale hrozně pěkně funguje takový ten moment, kdy ty hrdinové si řeknou, že tam prostě půjdou, vezmou si tašky plný zbraní a zabijou každýho, koho budou moct, dokud budou dejchat.

A je to vlastně samozřejmě variace na divokou bandu.

A fungují tam možná o trošku víc než v Hard Boiled, ale o trošku méně než v Killerovi ty emoce, kdy se opravdu jde prostě na smrt a jde se jenom zabíjet.

Ale jsou tam skvělý nápady, ať už samozřejmě ty masakry těch bezejmených záporáků, anebo opravdu intenzivní bitka v úzký chodbě, kdy ty dva největší dresňáci sjedou po krku a jsou metr od sebe.

Takže rozhodně lepší zítřek dvojka, protože se na něj zapomíná i ve výčtu těch velkých hongkongských věcí.

Marku, ty jsi takový míromilovnej, viděl jsi někdy nějakou přestřelku?

Navíc nějakou, paměť je hodnou.

Viděl jsem přestřelku, ale první přestřelka, kterou si pamatuji a která ve mně asi zanechala takový největší dojem, tak ze sedmi statečných.

A to je... Jak to bylo... Promiň, nezlob se na mě, prosím.

Jak to bylo... Ale naměř si to na sebe.

Takhle?

Ano.

To dobrý?

Ano, vynikající.

Tak tou intenzitou toho, kolik tam bylo postav, kolik postav přitom vlastně zemřelo, tak si pamatuju, že tehdy, když jsem to viděl fakt jako maličkej, tak to na mě hrozně zapůsobilo.

Ale aby tady nepadaly jenom takový jako hezký volby, tak mně se třeba velmi líbí přestřelka v Grand Hotelu Budapešť u S.A.

Andersona, který vlastně si z toho udělal tak jako srandu.

A na konci, když tam v tom hotelu přijdou nějaké ty bezpečnostní složky a teď na sebe vlastně navzájem začnou střílet a je to tak schválně jako směšně staticky zabíraný a vlastně ty vůbec nevíš, co se tam děje a proč na sebe střílej a pak to vlastně zakončí ten Edward Norton, tím, že to jako celý zastaví a zeptá se, kdo střílí na koho, tak to se mi moc líbí.

To je super tip.

Já to viděl třikrát, vůbec si nebylo, že tam nějaká přestřelka a pravděpodobně, když tam je, tak nikdo neví, kdo na koho střílí, že?

Právě.

Super.

Ještě se zase připojí do nějaký kategorie.

Tak já samozřejmě to dám na koleje a řeknu přestřelku, kterou má Rád Kocour, ale nejmenoval jí, zapomněl na ní a jí to mrzí.

Hoříme do čkavostí.

Je to samozřejmě přesilka v desperado, v tom baru, protože já úplně miluju, když se berou ty krochny a různě se nabíjej, dobíjej, skáče se, vyhazuje se, sklouzává se po baru, prostě aby to mělo nějaký pořádný drive, nějakou energii.

Makáme, makáme, střílíme, prostě pereme to do vás.

Tam je ještě super ta dohra.

Vůbec.

Ne, ne, ne, já s tím souhlasím.

Souhlasí s chloboukem nebo souhlasí s volbou?

S vobojím souhlasím.

Neprodal jsi to.

Volba je v pohodě, ale problém je jinde.

Tam je krásná ta dohra, kdy oni mají prázdno a jenom zbírají ty zbraně.

Jenom jsou tam poslední dva a zbírají ty zbraně a všichni jsou prázdný.

Taková humorná tečka.

Asi to nevylepším už.

Dobře.

Nech si ho, nech si ho.

Ne, to si dozvolím.

Sorry, toto posel ještě kam jinam.

Dobře, dám to do eráru.

No tak Karle, pojď zabojuj.

Už jsme ve finále nebo nejsme?

Jsme ve finále.

Nepadlo jméno Michael Bay ještě vůbec.

A proč by mělo padat?

Jelikož Michael Bay natočil nejlepší akční film všech dob, Skálu, která je plná famózních přestřelek a mezi těmito, můj míre, nech ho, přestřelek, přestřelkami bych rád vybral, jak jinak to říct, než jako to zní blbě, přestřelka ve sprchách, ale...

obklíčení... To je kropení, ne?

Který prostě zařve I will not give that order a pak je totální peklo a je to naprosto famózní.

Dobře, tak to s nás nadchle.

Tak to je taková jednosmírná přestřelka, to je prostě kropeníčko.

Dobře, probrovali jsme nejlepší přestřelky, kde umírají lidé.

Samozřejmě jsme museli najít i nějakou protiváhu, kde lidé naopak

se nasměrují k tomu zrodit nový život, aby se nasměrovali k tomu, že se něco krásného může mezi lidmi stát, nejenom se kosit.

Takže logicky jsme zvolili polybag, ale abychom to neměli tak basic a nekorespondovalo to s tou nejerektivnější scénou, tak jsme zvolili kategorii nejhorší polybag.

A to je teprve pořádná výzva.

Tak Hlade, jak ses ji ujal?

Napadlo ti něco?

Napadlo mě něco, co podle mě napadlo spoustu dalších lidí, když s tím zatím bojovali, a to je Luke a Leia v epizodě 4.

A zpětně si myslím, že to nebylo v pořádku, to, co se tam stalo.

Jsi proti erotice mezi sourozenci?

Jako ať si dělá každej, co chce, ať už je to cokoliv, ale nebylo to v pořádku.

Dobře.

Takže jsi proti erotice mezi sourozenci.

Víceméně, ano.

Nejhorší polybag, no dává to smysl.

Tede, máš nějaký tip?

Mně celkově přišel hodně nešťastný romantický vztah v Harry Potterovi mezi Ronem a Hermionou.

Ne, že bych proti nim něco měl, ale prostě neprodali to.

A to vyvrcholení jejich vztahů, ten polybag během akcí nabitého finále druhé poloviny sedmého dílu byl takový divný, nepříjemný.

– Ty nenávidíš řezky, veď?

– Prostě jako, nevím, nelíbilo se mi to.

– Nemají duši, no.

– Ondro, tebe kencovnou, to už je jasný, ale než se tak stane a skončíš ve veřejném prostoru, jaký bys dal typ na políbek?

Nejhorší.

– Tak mimo to, co už teda padlo na začátku, tak

No já nevím, jestli jste viděli takový nemoc známý filmy, v kinech moc nevidělali.

Žišek to pokecává, ty vole.

Byly čtyři smívání podle známých knížek.

V podstatě jakýkoliv polybek, co tam byl, tak to byla tragédie a trpěl jsem u toho.

A jinak ve mně žádný další špatný polybky nezanechali žádný.

Jsi nachcaný nebo běž na oko?

Bioné áhlka?

Jo, tak to mě mrzí.

Aspoň po... To by byla po... Birgo.

Já pro ten klobouk asi už rovnou šáhnu.

Ale no tak.

To si nezasloužím.

Marku, co ty by si řekl jako typ za nejhorší políbek?

No já zůstanu u Star Wars a políbek, já si z devátý epizody nepamatuji nic, jenom si pamatuji, že Kylo Ren se tam políbí s Daisy Ridley a působí to strašně divně a nekonzistentně se zbytkem celý tý ságy a je to strašně bizární.

Já mám pak ještě druhý tip.

A tady bych možná rovnou poprosil o klobouk a to je Zamilovaný profesor 2, kde se Eddie Murphy líbá s tou babičkou, kterou hraje taky Eddie Murphy.

A tý babičce je asi 90 a on tam hraje striptéra a je to... Není v Norbitovi i soulož Eddie Murphy vs. Eddie Murphy?

Je to dost pravděpodobný.

Nedělil bych se tomu vůbec.

Tak tím bych skončil.

Lákavé.

Teď se na to podíváme.

Kocouré, máš nějaký tip?

Já mám jiný tady pár z hry o potra, je to přímo hery a džiny a myslím, že v principu dvojí krve se konečně poprvé políbily.

Já si to dneška pamatuju, jak tam k sobě jako přijel, takhle se jako přilepěj k sobě a ona kouká, co ona to říká a on jim pádá, že se posral.

A herecký projev Redcliffa v tu danou vteřinu je naprosto neuvěřitelný a divím se, že to nepřetočili xkrát, neudělali víc verzí a vybrali zrovna tuhle, protože to je fakt tragédie.

Taky vyvrcholení toho jiskření, toho napětí a vypadá to smutně.

Mojmíre, máš nějaký tip ve svých uměleckých filmech?

No tak já zavítám do sféry neuměleckých seriálů a vyprávám... Ne, neboj Karle, nic ti nevyzopu, no tak...

Nemusíte mi to uznat, ale samozřejmě, abych dostal svoji přezdívce, tak musím zmínit... To bude Červený trpaslík, ne?

Musím zmínit samozřejmě líbání Lystra s Rymrem a Lystra s Sirénou v Červeném trpaslíku.

To jsou hned dva nepříjemné polibky, které se během toho seriálu stanou.

ty mě taky hodně ovlivnili.

Dobře.

Karle, co ty bys dal jako nejhorší políbek?

Já, než abych měl blbej tip, tak nemám žádný tip.

Ježišmarja.

Dej mu tady doživotní.

Já jsem právě teď chtěl mít klobouk za blbý tip.

Ne, právě máš už doživotní.

A já bych řekl, jako ten polibech nebyl špatný, myslím, že byl v pohodě, ale ty následky byly zdrcující.

Takže já doufám, že mi to uznáte.

Nechci klobouk, nechci klobouk.

Vlade, držte.

Ale přijde mi, že v Ace Venturovi...

Ne ty následky, jako prostě polybek, po něm si musíš vysát zvonem držku, zapálit všechny svoje věci, vymačkat si kompletní zubní pastu do držky, tak je prostě nejhorší, traumatizující.

Dobře, tak jdem radši pryč.

Drž šklobouku, já ti řek hovno.

A hlavně mi nic nedávej.

No tak jdeme na další kategorii.

Už jsme v deváté kategorii z deseti, to znamená, už se vám to kráčí, už to utrpení brzy skončí a my se budeme... Nám taky.

Už se budeme moci jít odávat, dát si toho stejka.

Jako dát si toho stejka?

To je program na dnešní večer?

Pro dnešní večer tam máš sice 20 cm sněhu.

Já jsem to myslel jinak.

Já vím, jak jsi to myslel.

Všichni ví, jak jsi to myslel.

Já si to nechápu.

To jsi jedinej, ale tak dobrý.

Chtěli jsme vybrat z bohaté hororové kinematografie nejstrašidelnější scénu.

Tak jak jsme se s tím popasovali?

Karle, když už jsi minulé nic neřekl, zkus stejka začít.

Třeba z tebe něco vypadne moudrého.

Podle mě...

Možná jako víte, já se nedívám moc na hrody, protože buď mě jako děsejí šíleně, což je špatně, nebo vůbec, což je taky na houby.

Nicméně jednou za čas seberu odvahu a podívám se na nějakou pecku a podle mě tak jako 15 let zpátky jsem si pustil věc,

Koukám na tu věc, říkám si, jo, ale dokoukám to, zvládnu to, a někdy ve 20. minutě tam vlčáci začnou mutovat do té pracopsy.

A to bylo tak šleně děsivé, že jsem ten film vypnul a vlastně jsem ho dodnes neviděl ten zbytek.

Protože jsem bojíc, co tam bude dát.

To je old schoolový trik.

A vůbec jsem to nedával, takže pro mě tohle bylo tu mač na mě.

Není to strašný, že Karel neviděl věc?

Já si myslím, že by měl mít nejenom klobouk, ale i přes držku.

Já jsem měl věc jako jeden ze záložních typů do nejlepších

zakončení filmu.

Takže, Karle, kdyby jsi vytrval, tak tě ten film odmění.

Ale jakoby já ten konec jako vím, ale... Rymzi, co máš tip za nejstrašidelnější scénu?

Hele, no, mám dva poměrně špatné tipy.

Dobře, nás to nepřekvapí, že jsou špatný, ale řekni.

Já to chci hnedka na začátek uvíc na pravou míru, jak to je.

V dětství mě děsila arachnofobia, což je takový komediální horor.

S pavoukama.

S pavoukama, ale ta scéna, kdy plavouci tam sejmou jeden postarší důchodovej pár tím, že jim vlezou do...

popcornu a oni ho jedí u televize a teďka tam prostě jedí i ty pavouky a oni je zabijou.

Tak od té doby jsem prostě několik let, každý, když jsem jedl něco takovéhle zobacího, tak jsem potom musel prohlížet důkladně, jestli na té odvrácené straně toho jídla není pavouk nebo něco.

Takže už nezobáš.

No už vlastně tu smrt vítám.

Už hledáš pavouky.

Rimři, je to slabý.

Pojď druhý.

A druhej, dospělejší typ, který tím, že v současný době píšu knihu, tak mi jako nejstrašidelnější... Já píšu knihu!

Nenápadná reklama.

Jak se jmenuje kniha?

My všichni tady v podstatě tu a tam píšeme knihy, že?

Ale já taky píšu knihu a nejstrašidelnější scénou je tudíž pro mě, už bylo na čase, nejstrašidelnější scénou je pro mě tudíž furtší blok v Shiningu, kdy on se snaží něco napsat, nedaří se to a je to skutečně pro nás všechny, co se něco snažíme, tak je to děsivé.

Děkuju.

Super typy.

Pochopil jsem z toho, že

že máte něco lepšího.

Super tipy.

Tedej, co teda máš?

Já mám rovnou 4 tipy, minimálně jeden, dva vám určitě všechny ukradnu, ale mě to vlastně uprdele, tohle je moje oblíbená kategorie.

Takže ten první, španělský fanfootage REC, ten závěr na té pudě, jak ona tam vyleze a no tak, vům lidem jsem to ukradnul, mrzí mě to.

Tak ten druhý, to ukradnu podle mě Ondrovi nebo Hladovi, znamení, když se tam poprvé objeví, Ondrovi, a výborně, výborně, zatím Jackpot, samej, když se tam objeví ten emzák, který v tom vyběhne poprvé na tom záznamu, tak je to tak jako úžasně.

Brazilské video.

Tak.

Ten třetí, ať nezdržuju.

Máš něco, co není na videu, vole?

Jo, mám.

Mám majstrštyk Amenabara Alejandra.

Amenabara ti druzí.

A těch scén je tam víc, ale třeba rozhrnování závěsů v pokoji, anebo v té místnosti s těma klavírama a s těma nástrojema.

To je jako hodně, hodně mistrovské jumpscares.

Na sebe asi je hodně lidí.

Tak, výborně.

A ten čtvrtej, abych skončil, to už nikomu neukradnu.

Jediný dobrý film Neila Marshalla, Descent, Pád do tmy, když tam vidí poprvé nějak ty potvory, takové ty malé, se tam po těch zdech proběhnou a je to...

Je to dobrý, no.

Dobře.

Marku, co ty máš za tip?

Dobrý tipy, ale samozřejmě... Já budu si taky velmi prvoplánový, protože to je podle mě jedna z takových scén, která se udává jako příklad těch jumpscare.

A to je, když se Ethan Hawke dívá na to video, kde se jezdí s tou sekačkou po potrávníku ve filmu... Sinister.

Sinister, je to tak.

A najednou tam je ta rodinka tak jako pokojně leží na té trávi, tak to jsem byl dost posranej, to jsem viděl poměrně nedávno, tak to ve mně tak silně zůstává.

A pak zase já půjdu do mládí a to je takový neúplně průplánový typ, ale když jsem byl fakt totálně posranej.

tak bylo společenstvo prstenů, když Bilbo vyjede potom Frodovi, když vidí ten prsten.

Protože já jsem to absolutně nečekal.

Já to viděl, když mi bylo asi sedm let.

A vůbec jsem vlastně do té doby netušil, jaký vztah má Bilbo k tomu prstenu.

A do té doby ho ty vidíš jenom jako takovýho hodnýho strejdu, který je jenom takový jako divnej vůči tomu prstenu a najednou on ho vidí a bum přijde tam dost jako brutální lékačka, kdy on se najednou změní fakt jako v nechutnou potvoru.

Já si pamatuju tehdy, jak jsem to fakt vůbec nečekal a je to fakt dost takový intenzivní, tak to jsem byl vidět.

Marko, teďka už jsi starší.

Ale i tak sejtím takový lehkým ravenčením.

Ale i tak sejtím takovým lehkým ravenčením.

Ale i tak sejtím takovým lehkým ravenčením.

Ale i tak sejtím tak

Já jsem se fakt bál, já jsem se schovával za kauč.

– Co máš ty kocoure?

– Tak já mám americký kruh od Verbinskiho z roku 2002 a viděl jsem to na Fabio Festu, byl to extrémní kolektivní zážitek, byla to projekce o dvou ráno a po úvodní scéně tam dokonce někdo zařval a skácel se na zem a musel se přerušovat projekce asi na 10 minut.

Jako že umřel?

Ne, odezval záchranka, jako do dneška nevím, ale... Ale tak samozřejmě jsme všichni trošku znejistili teda, ale... Viděli jste, že jste viděli tu filmový pás, u kterého umírají ty lidi.

Přesně tak, ale samozřejmě nejstrašně dnešní scéna z toho filmu je, když tam Noah je v tom bytě a Samara poprvé vylejzá z té studny a vím, že to by to přijde strašně negrační, protože... Já jsem myslel, že mně to fakt přišlo komický, jako... Že jsme se o tom bavili, ale... Prostě bába leze z televize.

– Mě to připomenulo Bohdálku s tutovkou.

– Bába lezla z televize, ale ve čtyři ráno a po tom, co se mi tam skácel člověk ve druhé řadě a vlastně je tam ještě takovej ten… ona plynule vyleze z té televize a pak se postaví, tak poskočí tři metry k němu a on je úplně samozřejmě vyděšený a všechno tam porazí, tak to je teda jako… – Mně přišel třeba děsivej ten koníček na té lidi.

– No jasně no, to je taky hodně natural.

Tohle je pro mě asi největší jumpscare jako v životě.

Já chápu, hodně lidí s tím bude souhlasný třeba hlad, že jo?

Já s tím souhlasím.

A co bys ještě přidal?

No já jsem teďka ostatních asi pět minut jenom přemýšlel, jak moc nenávidím teda, protože jsem se nenechystal nic náhradního a měl jsem tam ti druzí.

Ale přišel jsem na něco.

A mám fakt, že... Počkej, ještě mi připomeň ti druzí, jak se rozhrnou ty závěsy, tak kde je tam ta lekačka nebo to strašidovnost?

Ten zvuk, tam vlastně je tma a ty jenom slyšíš, jak tam vždycky někdo běží a je to nádherná hra prostě se zvukem a s tím, že se vždycky jenom zatmí a tohleto a je to působivý.

Dobře.

Já nevím, jak bych to byl.

Tak si to nevzpomínáš.

Já jsem tam měl teda konkrétně tu skříň.

Jo, tu skříň.

Že si tam hraje s těma dveřmama a pak... Ne, ne, to je to piano.

Skříň je vlastně skoro finále.

Jo, takhle, že tam je ta bába.

Že tam je ta bába.

Ale nakonec jsem vymyslel, a zajímalo by mě, kdo z vás to viděl, vymýteč dábla, ale třetí díl.

kde je naprosto fenomenální scéna.

Ne, ne, ne, v nemocnici, kdy je záběr na dlouhou chodbu.

To jsem viděl, ale jenom na YouTube a jenom tu scénu.

Po několika stranách a on si opravdu počká na nějaký moment, kdy se tam jakoby cosi stane a ta kamera vlastně extrémně zazoomuje asi na půl vteřiny, tak, aby se viděl tu věc, ke který tam dojde, která sama o sobě jako není děsivá, ale je to režijně naprosto brilantně udělaná věc, ze kterých se totálně posereš.

Nechci právě spojlerovat, ten film je nečekaně dobrý, je to teda spíš detektivka než horor, ale tenhle ten moment je opravdu skvělý.

Tak já si to uzmu, protože já jsem chtěl říct exorcistu.

Mě vlastně ty eskapády ty malýho očičky, jak ona se jmenuje, Linda nebo Liza?

Linda Blair.

Linda Blair, mi přijdou naprosto děsivý.

A když tam otáčí tu hlavu a mluví sprostě, tak to jsou pro mě esence nejděsivějších scén.

Ty máš problém s těma sprostýma slovama, že jo?

Přesně, když někdo říká sprostý slova a ještě je jako malá nevinná očička, tak mě to naprosto...

děsí a když tam zvrací a dělá věci s krucifixem, tak to je pro mě prostě naprostá šílenost.

Takže za mě Exorcista.

Jeden z nejslavnějších hororů všech dob.

A Kloubouk zůstává daleko ode mě.

Ondro, pojď.

– No, tak když teda přejdu… – Piráti z Karibiku.

– Když přejdu znamení… Proč Piráti z Karibiku?

– Nevím, protože je to debilní.

Tak mám stejný problém jako jeden slavnej profesor archeologie a to je, že se bojím hadů.

To znamená, jakýkoliv film, jakákoliv scéna, jakmile je tam had, tak já zavírám oči a čekám, dokud mi někdo vedle mě neřekne, že už tam ten had není.

Takže hry potřebujete.

Tam jsem se ho taky na Geanyho dost bál.

Jak bys řekl Jason Mewes?

Jo, počkej, Bazelišek.

Jak bys řekl Jason Mewes, 10i, Trajta Poklopcovita?

Až na Geanyho jsem se bál, Bazeliška ne.

A pak teda ještě jedna scéna z...

vlastně dvě.

Jedna z relativně nedávné doby, to bylo s opičákem ve filmu Nene.

Ono to tam bylo jako metafora, ale já jsem se té scény i jako samotné prostě strašně bál toho, co se prostě bude dít, nebo toho, čeho je vlastně schopný takový tvor udělat a napáchat.

Nebylo to hezký.

Nebylo to hezký, ani trošku.

A pak teda musím říct, že Loni mnou hodně mával

práce jako se strachem a s napětím a tak.

Ve filmu Long Legs, režisér Oz Perkins, Osgood Perkins, tam to teda mistrovsky zrežirovaný, no.

Karle, zkus se odlepit z posledního místa, máš na to jednu z posledních šancí.

Trošku jako čím?

Ty už byl, pardon.

Tak to už jsi to prostral.

Tak to máme v poslední kategorii.

A pak už jdeme vařit.

A zrovna kategorie, ve které tady držitel klobouku samohony bude poměrně silný, protože je to nejvíc umělecky povznášející scéna.

To znamená opravdu ta esence toho estetického zážitku.

To, proč je to sedmé umění opravdu to nejlepší, proč stojí za to sledovat filmy, proč stojí za to je milovat, proč stojí za to se nechat unášet krásou kinematografie.

Můžu jako první?

Ty s Ondrou jděte jako první, ať víme.

Yes!

Čelo pelotonu Ondro, jsme v čele pelotonu.

Tak pojď.

A než to někdo vystřílí, tak já řeknu Babylon.

Velké finále Babylonu, koláž, celý film biografie.

To už tady bylo, o tom dobrou rodinu hovoříme.

Ne ne, poznáš, kde?

Marek to říkal.

Kde jsi to říkal?

Ježišmarja, to nepočítáme.

Konec Babylonu.

Spěchám, by mu to nikdo nesebral.

Dobře.

Ještě mě vzal sebou.

zrovna naplnil kolbouko.

No tak já řeknu dvě a jim je docela jedno, jestli mě podpoříte nebo ne.

To nás překvapuje, my jsme mysleli, že svoje názory necháš rozporovat občas.

Ta první se jmenuje i podle písničky, skladby, která v ní zrovna hraje a to je Star Wars Binary Sunset.

Když luk vyjde a je tam ten východ těch dvou sluncí a hraje do toho ta nejepičtější a nejpompéznější hudba.

Johna Williamse.

A druhá scéna, to je spíš taková jako sekvence, a to protože prostě je tak strašně jako krásně poskládaná dohromady.

A to je Christopher... Fuck, teď jsem zapomněl jméno.

McQuarrie, Rogue Nation a opera.

Celá ta sekvence je tak prostě parádně daná dohromady, že to mě jako...

Já bych nevěděl, o čem mluvíš.

Jakoby jo, v Machine Impossible.

Ano.

To je super.

Star Wars je také v pohodě, ne?

Strašně v pohodě.

Taková jako propracovaná volba.

Čtenáři, čtenáře, si nepůjdu, si určitě zaujal.

Marku, pojď tady to Code Hunby dokončit.

Asi možná příště přesednu z dovolení.

Laťka není nestavená zrovna vysoko, vole.

Já ji podle mě moc jako nezvýším, ale já zůstanu u Richarda Linklatera, dvě jeho scény.

Nejlepší asi scéna, kterou on kdy vůbec natočil, a to je Omámení a zmatení, kdy vlastně tam Matthew McConaughey přichází s dvěma kumpánama do takového diska, kde vlastně do toho hraje Bob Dylan a Hurricane.

Ta je boží.

A ve slow motionu tam jsou vlastně, je to taková kompozice, kde ty mladý studenti tam rozvášněně pijou, hrajou kulečník a oddávají se těm všem krásám, kterým se mladý můžou oddávat.

A to je tak krásně zrežirovaná a tak vlastně emotivní a poutavá scéna, že...

asi jedna z mých nejblíbenějších vůbec a druhá, taky u Linklatera, tak to je před úsvitem, když tam vlastně Celine a Jessie jsou spolu v té kabince, kde poslouchají tu hudbu a vlastně je to úplně v tichu, jenom ta hudba do toho hraje a je to vlastně velmi takový intimní, zespoda ten pohled na ně, kdy oni si tak vzájemně po sebe pokukujou a ty jejich pohledy na sebe se střídají a ty vidíš, jak jim nezbývá, než se do sebe zamilovat, tak to je hrozně krásný.

Nepřesvědčil jsi mě, ale snažil ses.

Tede, co ty bys dodal?

Alpy tě ohromí, Karle.

Pojď si pro klobouk, pojď, pojď.

Ale tohle, tohle tě dojme.

To je z homolku.

To není země, to je zahrádka.

To se kochal pan doktor ve Vesničkové střediskové.

Do toho hraje ta hudba.

To je poezie.

Jezdí tam ten trabant, ne?

Já kdybych se nevožral, já jsem měl připravený recital krátký tady na břehu jezera.

Kdybych se nevožral.

Ale stalo se, no.

Co chýbalo.

Těsně to nevyšlo.