MovieZone Live #254

Takže přijel jsem prostě, byl jsem na Star Wars Celebration, pak jsem se přesouval na zbytek času v Japonsku, v Tokiu, na Airbnb. Dojel jsem metrem na tu svojí stanici, vystoupím z té stanice, je to takhle jako venku nad zemí....

Přejdu takhle ke kolejím a žádná závora, žádný ty výstrahy, tak vstoupím s tím kufrem na ty koleje a najednou začne houkat siréna, začnou se dávat dolů závory, tak si říkám, kam si teda mám postavit, teď asi tady umřu.

A jako nejbezpečnější, co mi přišlo, byla ta prostě ta plocha před tím nástupištěm, že takhle bylo vedle mě nástupiště, já jsem stál vedle něj a ten vlak tam nemohl projet. Přede mnou a za mnou byly koleje, ale tam jsem byl v bezpečí.

No jenže v Japonsku prostě tu bezpečnost berou trošku víc vážně, než třeba v Česku. A jakmile mě teda ten strojvedoucí toho vlaku přijíždějícího viděl, tak začal brzdit, strašně zmatkovat a teď se rozezněly ještě nějaký další serény. A ten vlak zastavil někde v půlce toho nástupiště.

Teď všichni na mě začali jako lidi z dálky koukat, zmatený Japonci. Do deseti vteřin přiběhli dva policajti, eskortovali mě i s tím kufrem mimo ty závory, mimo ty koleje. Začali mi tam na Google překladači na telefonu psát, že tam nesmím stát, což mi došlo. V době, kdy mi napsali, že tam nesmím stát, už jsem věděl, že tam nesmím stát.

A pak mi teda ještě napsali, že když už si tam nikdy nestoupnu, když bude ta výstraha, tak jsem v pohodě, tak jsem říkal, ano, už si tam nikdy nestoupnu, to mi taky došlo. Mezitím doběhl z té platformy ten strojvedoucí, ptal se jich, jestli je všechno v pohodě, tak jim říkal, že je všechno v pohodě.

Já jsem se hlavně hrozně ukláněl a všem jsem se omlouval, já jsem se ukláněl tomu strojvedoucímu, já jsem se ukláněl těm policajtům, těm lidem, co čekali, až je ten vlak prostě, až odjede do prdele, až budou muset přejít přes tu kolej.

Takže já jsem z toho byl docela vyklepanej, ale nakonec z toho nebyl žádný průser, nikomu se nic nestalo, vlak poodjel, závory se zvedly, já jsem přešel s ostatníma, tak aby už se mi nic nestalo. A pak jsem si hnedka zašel do nějaké boční uličky se vydejchat, protože jsem byl totálně v píči z toho.

A pak jsem zjistil, že celou dobu tam byl nadchod, takže když... Už jsem po těch kolích nemusel nikdy znova

Zbytek dne. Takže přijel jsem tam někdy ve dvě, takže až někdy jako, no, dobrejch deset třeba.