Transcript MovieZone Live-260

Tarze, zdar, vítám vás u 260.

MovieZone Live a je tady extra napěchovaná sestava, je tady Mr. Hlad.

Zdar.

Žijíš mě, Hlade?

Slyším tě.

Já jsem tady v Řecku v Maríně, tak nevím, jestli to nebude s technickýma probléma, znáš to?

Bude.

A už to je?

Ještě ne, ale čekám to tak do deseti minut.

Dobře.

No a je tady Ondra, neboli Dude?

Čau, Ondra.

Čau.

Jsi, ty prý nejsi ve formě dneska?

Nejsem úplně na sto procent, no.

A co ti je?

Taková ta asi nějaká podzimní chřipečka na mě připadá.

Hnísavá angína?

Jo, jo, jo, to bude ono.

Jsem to chytil od Rymřeho.

Tak to je hezký.

No a je tady samozřejmě filmové políčko v lidské podobě.

Marek Mičke, Jokolo.

Čau Marku.

Ahojky.

Viděl jsi nějaký filmy?

Viděl jsem čtyři.

Máš připravený žrádlo?

Mám tady.

I pivečko.

Doufám, že mě slyšíte aspoň jakž takž.

Já teď budu muset cestovat, abych si našel nějaké lepší připojení a nějakou kombinaci světla a zvuku.

Doufám, že vám to nefouká tady do mikrofonu.

Ale nech si tak stane, tak samozřejmě jsem rád, že jste se nás naladili.

Děkujeme za podporu na herohero.co o jménu Movies on Life.

A jestli máte Movies on Life rádi, tak je jasný, že nás musíte navštívit, bude nás živě.

Teď máme ve hře čtyři termíny v rámci našich pozitivních tur, tak neváhejte a jděte po nich.

Musíme tam nahnat nějaké lidi, aby jsme tam vzhledem nevštipkovali úplně sami.

Takže 2. října najdete nás na Palmovce, pak půjdeme v Jíčině, v Českých Budějovicích, 16. října v Brně, všechny ty termíny najdete na Movie Zone, najdete je v různých článcích, najdete je na našich Facebicích, takže určitě se přidejte.

Potřebujeme, abyste došli, aby naše tour nedopadla totálním propadákem.

Vláde, jsi nervózní?

Nejsem nervózní, ty se o to staráš, já tam prostě jenom přijedu.

Tobě nevadí vystupovat před deseti lidma?

Já nevím, já to nedělám pro publikum, víš co, já to nedělám pro slávu.

Já to dělám pro peníze.

Teďka nejbližší je 2. října, to už je za týden, pod Palmovkou.

Koukejte si tam koupit lístky, my se náma slyšíme, uděláme vám program přesně na míru a myslím si, že to bude bezvadný.

Samozřejmě děkujeme našemu partnerovi Life Nation.

Soutěž vyhlásíme po skončení minulou, kdy jsme soutěžili o One Republic, tak vyhlásíme po skončení téhle relace.

A samozřejmě dneska si dáme i soutěž, takže se máte na co těšit.

Klasika, jak to máte rádi.

No a teďka jdeme už na ty filmy a na úvod máme ten největší.

Paul Thomas Anderson slíbil, že nám všem vytře zrak.

Jedna bitva za druhou.

S Leonardem DiCapriem má být opravdu ten velký trhák podzimu.

Sean Penn, Benicio del Toro.

A byl tam Karel nebo ne?

Karel tam nebyl, ale myslím, že jsem seděl přesně na tom jeho místě, kde chce rozsypat svůj popel, až zemře.

V IMIXu.

A souvisí to nějak s tím, že tady dneska není?

Ne, ale myslím, že se to ani nezaslouží.

Dobře.

A víš, proč tady není?

No protože se to nezaslouží.

Jo, takhle.

No tak to si nezaslouží každopádně, je to šulin.

Tak jdeme na to.

Tak jedna bitva za druhou.

Vy jste se už nadšeně vypovídali ve videodojimech, jste se vypsali, ale byl tady jeden hlas, který neže byl kritický, ale byl vlastně rezervovaně spokojený.

Tak Ondro, proč ty si myslíš, že to není film roku, ne-li pětiletky, ne-li dekády, jak někteří filmoví kritici naznačují?

Jako je to skoro vtipný, že vlastně jsem jedinej z našeho okruhu, kdo dává třeba čtyři z pěti, ale už se našli z řad našich fanoušků, kteří mi to začaly vytýkat, že vlastně jsem, že skoro až nemám vkus, protože tomu nedávám stejně jako vysoké hodnocení jako ostatní, což přitom pořád jsem v tom táboře spokojených.

Ale já tě jenom přeruším a potěším tě, já jsem dlouho bojoval, jestli dá čtyři nebo pět z pěti na ČSFD.

No a Milaný Dáš se dneska přiznal, že bude muset zvednout ze čtyř na pět.

Ale přiznal se tak ve chvíli, kdy já jsem si stěžoval chviličku v četu, že vlastně ve mně ten film trošku uvadá, že vlastně pár dní po tom, co jsem ho viděl,

Už si z něj úplně moc, ne že nevybavuju, ale necítím v něm takový to, že by ve mně rostl, abych zvažoval nějaký třeba zařzení do top desítky a tak.

Je to...

Asi bych začal tím, že to je prostě vynikající řemeslo, na tom se všichni shodneme.

Paul Thomas Anderson je fakt prostě mistr v tom, co dělá, v tom, jak čaruje za kamerou, jak dokáže vést herce, jak i ten jako scénář je velice nápaditý, to jako to rozhodně mu nemůžeme nikdo upřít, ale mě tam vlastně maličko chybilo

ten level toho řemesla úplně nedosahoval podle mě stejného levelu ambic, ve smyslu, že ty ambice jsem tam prostě neviděl.

Na mě to bylo příběhově málo, přišlo mi, že ta zápletka se rozjede zajímavě, ale nakonec to skončí jako takový docela rutinní rodinný drama s nějakým jako twistem trošku,

akčním twistem zejména, což bylo fajn, ale opět nebylo to asi nic, co by mi úplně vytřelo zrák.

A docela mě to nesklamalo, ale překvapilo, jak málo mi ten film dal po nějaké té vnitřní stránce.

Pro mě to bylo víc forma než obsah.

Mně přijde zajímavý, tak samozřejmě tobě nadávají, že nemáš vkus docela často, tak na to musíš být zvyklý.

No jasně, ale vždycky najdou vynalézavý způsob, jak mě přes to překvapit, víš co.

Dobře.

No tak líbilo se ti to víc, než Vesničková střediskova a Indiana Jones 3, co bych bral jako úspěch?

To asi jo, ale možná bude překvapení, že ten další film, co tady budeme za chvíli probírat, ve mně přece jenom bublá tak nějak jako víc, což bych třeba po projekci, krátce po projekci, neřekl, nečekal.

Mně přijde zajímavý, že ty ohlasy, který jsem četl, vlastně o tom mluví fakt nadšeně a furt si nedokážu ten film vlastně úplně představit a hrozně se na ně těším.

Hlade, myslíš si, že mi to sedne, nebo co tam lidi najdou?

Myslím si, že ti to sedne, ale zároveň asi rozumím tomu, jak Ondra mluví o tom, že v něm ten film neroste.

Já si myslím, že to není film, který by měl ambicet jako růst a provokovat diváky v tom, aby o něm přemýšleli, ale že to je spíš opak, že to je ten film, který sází na ten intenzivní prožitek v tom kině.

což u mě fungovalo naprosto absolutně, protože ty dvě a půl hodiny byly šíleně rychlý.

A vlastně mě na něm bavilo to, že tam otvírá spoustu témat a často je vlastně posůva směrem, který by člověk nečekal, ať už třeba žánrově nebo i nějakou pointou.

A že vlastně jsem vůbec netušil, co se bude dít za 50 minut, protože je tam rozhraných několik zajímavých témat, který jsou často velmi osobní, ale zároveň takový, řekněme, až skoro globální.

Se všema těma tématama se pracuje žánrově velmi barvitě, takže ten film chvilku opravdu vypadá jako válečná podívaná, potom to vypadá jako sequel Big Lebowski, pak to je opravdu čistě zaměřený na one man show Leonarda DiCapria a jeho mimických svalů a lehkých drog.

aby se to potom proměnilo v nějakou jako opravdu ironickou a ironizující šílenost, která se dělá prdel vlastně úplně ze všeho.

Takže já si myslím, že přistoupovat k tomhle tomu filmu, ačkoliv se to samozřejmě nabízí třeba jako k nějakýmu nastavování zrcadla, anebo k nějakému politickému manifestu třeba, dokonce není úplně

Úplně dobrý nápad, protože já si myslím, že ten film si ze všeho dělá trošku legraci, ale těžko se tam dá poznat, do jaký míry se zrovna bere vážně a do jaký míry paroduje to, co před chvilkou řešil na tu vážnou notu.

A to mě strašně bavilo, bylo to vlastně extrémně hravý.

A k tomu samozřejmě chci přitišt tu formu, o které už tady mluvil Ondra, protože třeba ten závěr na silnici je natočený způsobem, který zároveň míchá to nejlepší z automobilových ohněček sedmdesátých let a přitom do toho cpé věci a obrazy, kterých jsem podle mě nikdy, nikdy neviděl v takovémhle formátu a v takovémhle podobě.

A prostě jsem měl jako zase po dlouhé době pocit, že vidím autorský film, který mohl vznikat bez kompromisů, nejenom těch autorských, ale i těch finančních, protože to byl velkej a drahej film.

Takže Anderson opravdu mohl dělat absolutně, co chtěl a mohl z toho svého režijního rejstříku vyndat úplně všechny věci, na které třeba ani neměl předtím příležitost sáhnout.

A strašně mě bavilo to sledovat.

Ale

Fakt se myslím, do jistý míry asi souhlasím s tím, že ta forma převyšuje ten obsah, čímž ale nemyslím, ten obsah je nezajímavý.

Jenom po formální stránce je to víc divočina, než po tý obsahový a myslím si, že je dobrý do toho ke najít právě s tímhletím.

Ale užil jsem se to strašně.

No a myslíš, že jako už z toho scénáře musel by poznat, že to bude výjimečný dílo?

Já neznám tu předlohu, ze který to vychází, já vím, že když se vlastně oznámilo, že točí DiCaprio s Andersonem, tak neřekli přesně, co to je, potom se jako nějak začalo objevit, že to je adaptace téhletý konkrétní knížky a spousta lidí byla taková jako dost nervózních, jakým způsobem se to dá převíst na plátno.

Jak říkám, já jsem to nečet, ale vlastně to, co tam vzniká, tak je velkej chaos, ale je to chaos záměrnej a myslím si, že absolutně kontrolovaný, takže po scenaristický stránce je to vlastně skvěle řízený chaos.

Což myslím, jako tu největší pochvalu.

Ta kombinace Lebovskýho a Djudu, já si říkám, že když to někdo musel číst, tak si říkat, jako na tohle schválí 150 milionů dolerů mě přijde jako děsivý vlastně.

No to jsem si vlastně říkal taky, jo.

Takhle, my k tomu Doodovi se asi budeme vracet hlavně kvůli tomu, že DiCaprio značnou část filmu stráví opravdu v kostýmu Dooda, on tam běhá v županu.

A je takovej polozhulenej, polovindanej, napůl vyzevlenej, nebo respektive vyhořelej.

ale ta paralela se samozřejmě nabízí.

Ale taky si myslím, že do jistý míry to zkrátka může být něco, co Anderson věděl, že dělá a věděl, že tohle probudí těm divákům v té hlavě, aby na to koukali jako na takovouhle věc, aby to potom odpálil něčím zase absolutně nečekaným, když už člověk má pocit, že to má trošku prohlídnutý, že OK, tak je to film o takovémhle polozoufalcovi, který je jako vyhořelej, starej, trošku tlustej revolucionář a najednou zase není.

Marku, jak se to líbilo tobě, jak to v tobě uzrálo?

Budeš rád lovit záběry z tohoto filmu do filmového políčka?

No jako z tohohle by se lovily náramně ty záběry.

jako jsem asi stejně nadšenej jako Matěj, ale oproti Ondrovi to spíš ve mně zraje a narůstá ten dojem z toho.

Nejvíc mě to asi, nebo takhle, ten film je skvělej v tom, jak tě vlastně pořád překvapuje a to z mnoha hledisek.

Mně se velmi vlastně líbilo to, i když z začátku, když jsem odešel z toho filmu, tak jsem jako přemýšlel nad tím vlastně proč.

Tak to, jak on tě překvapuje tím, že normálně filmy jdou často od nějakého

Od nějakého osobního, jednotlivýho k něčemu jako širšímu, globálnějšímu.

A tady on to dělá přesně naopak.

On ti jako načetne strašně zajímavě vybarvený svět a vlastně tam není vůbec patrný, v jaké době se to odehrává, za jaký politické situace se to odehrává a vlastně je to úplně jedno.

Ale jsi vlastně vrženej do světa, který je hrozně zajímavě načetnutý a on od tohohle světa ale postupně ukračuje, jako míří vlastně mimo a míří směrem k těm hrdinům a je to čím dál intimnější a osobnější.

Přičemž on do toho vlastně mísí různý žánry.

Od začátku je to nějaký jako takový sociální drama, jsou tam docela jako povedený akční scény, který jsou docela jako takový drásavý a napínavý.

Pak to přesně v půlce najednou přejde do takovýho toho Big Lebowski módu, který je strašně zajímavý v tom, jak se to najednou hraje s takovou jako satirou a s takovou odlehčeností.

A do děje v tu chvíli vstoupí Benicio del Toro, který nevím, jestli někdy měl takhle skvělou roli, jako možná tak v obyklejch podezrelejch, ale jako... Je teda výborný, že ta postava v tom filmu vůbec nemusí bejt, ale je strašně dobrý, že tam je...

Ale to je tak stylová role.

Já fakt přemýšlím, kdy jsem z poslední doby viděl takhle stylovou postavu, která má vlastně jako totálně na salámu a je to přesně takový ten stylovej borec.

No prostě je tam skvělej a hrozně dobře vystihuje takový ten prostřední akt, kdy děje se tam vlastně to největší jako peklo.

Tam vlastně v tu chvíli tam jsou, je ta samotná bitva o Bactan Cross, jak se ten film měl jmenovat.

Ale vlastně to ta nejvíc jako odleštěná část, taková jako nejvtipnější část, kdy ty si úplně jako notuješ vždycky, když si tam ten DiCaprio s tím Deltorem spolu povídají a něco tam spolu dělají, tak je to strašně zábavný a pak to najednou překročí k takovýmu až jako přímočarýmu devadesátkovýmu thrilleru, jak v Nepříteli státu, kdy se to vlastně smrští jenom mezi 3-4 postavy, který si mezi sebou tak jako šachujou a vyměňujou, kdo zrovna jako je v té vůdčí pozici.

A tím, jak tě to takhle neustále překvapuje, ale přitom ten Anderson pořád ví, co chce říct a pořád je v tom jednom svým tématu, který jako strašně pevně drží a nepochybuji o tom, že to byl jako záměr jít takhle od širšího k něčemu intimnějšímu, tak je to neskutečně zábavný a hrozně pevně uchopený.

Vypadá to skvěle, velmi se mi tam líbila práce s hudbou, mě to hodně připomínalo Birdmana.

kdy tam furt jedou nějaké bubny, nějaký dynamický soundtrack, který ti pořád buší do uší a pak to najednou v nějakou chvíli se utne a ty si říkáš, co se děje a tyhle razantní přechody mě strašně bavily jak v té hudbě, tak v té tonalitě toho filmu, v všech žánrech.

Tím, jak tě to vlastně neustále překvapuje, jak je to vtipné, dobře napsané, mistrně natočené, jak už tady byla zmíněná ta závěrečná honíčka, která to všechno tak schrnuje,

Prostě nevím, dneska o málo kterým filmům můžeš říct, že tohle jsem ještě neviděl.

A v těchto dojmech jsme se shodli, že to, co bylo na konci, to jsme fakt ještě nikdo neviděli, nebo nevzpomínám si, že bych někdy něco takového viděl.

Takže vlastně fakt jsem strašně nadšenej.

A herecky je to skvělý.

Sean Penn je tam jako neuvěřitelný, ale i ta herečka, která hrála vlastně tu hlavní ženskou postavu, Taylor se podle mě jmenuje příjmením, tak to byla taky jako neuvěřitelná.

To tam bylo úplně uhrančivá v

Takže je tam hrozně moc těch superlativů na to, abychom jako mohli neříct, že to je asi nejlepší film roku.

No, umíte mě navákat.

Hele, je to nějaký politicky vyhrocený jakoby protitrampovský nebo něco takovýho?

Já si myslím, že se to tak dá číst a spousta lidí to takhle číst bude, že ten film bude v Americe asi velmi hodnocen a sledovan a bude se k němu spousta lidí vyjadřovat, ale

Já si myslím, že do jisté míry se to vlastně utahuje nebo kritizuje v oba tábory, jak tenhle ten, řekněme, trumpovský, ačkoliv ten film a ta knížka jsou samozřejmě starší než ty současné události, tak i ty revolucionáři, který jsou tady taky do jisté míry prezentovaný jako taková banda šašků,

A mnohem důležitější tam je vlastně ten intimní vztah mezi DiCapriém, jeho dcerou a tím Seanem Pennem.

A je velmi snadný to asi číst jako protitrumpovský film, ale spíš si myslím, že to je film, který je protisystémový a zároveň protiprotisystémový, jestli takhle můžu říct.

O tomhle tom to není.

Já jsem jenom chtěl k tomuhle právě říct, že tam není nějak úplně přesně řečená doba, kdy se to odehrává, nebo ta politická situace, to je pravda, ale je to aktuální v mnoha ohledech, i když třeba situace ohledně nějaké imigrační politiky Spojených států nebo dění třeba na jižních hranicích, tak ty už jsou v Americe díl trvající než jenom za Trumpa.

takže to není jenom jako vůči tomu, ale jsou tam takový jako vtipný náznaky na, co jdou jako trošku dál do té politiky nebo něco a odkazy, který sahají až třeba po nějaký jako KKK a takovýhle jako věci.

Je to tam, není to tam moc na sílu, musíš se v tom třeba trošku víc jako se tím zabývat, aby to, ale je to chytře, chytře do toho jako zamotaný nebo zapojený.

Já jsem jenom právě chtěl, aby to nevyznělo, že

Že se mi to jako vyloženě třeba nelíbilo, nebo že jsem prostě zklamenej, to ne, tak jenom, že vlastně některý ty pasáže v tom filmu byly i pro mě vyloženě strhující.

Třeba na konci je Honíčka, která je prostě naprosto jako fenomenálně natočená a vygradovaná a zároveň je to něco, co by dal třeba do filmu na závěr Tarantino, jo.

Že tu je rvoucí scéna do koho.

No, jako možná, klidně by se to tam dalo dát, nebo přesně jak Marek popisoval tu prostřední pasáž, tam je zase, ono to není na jeden záběr, ale to tempo a to, jak to vlastně nezastaví.

No to hrozně připomene tu Atenu Romana Dělrejse, kterou jsem měl asi po dvěma letech.

I když jsem to viděl jenom z trailerů, tak přesně, je to takový ten intenzivní hektický pocit, že se něco neustále děje a v tomhle ten film jako fakt exceluje a jako furt jsem někde mezi, jako přikláním se asi nakonec k těm osmi z deseti, protože prostě po tady té formální stránce je to fakt jako úplně bravurní práce a jediný, co bych si prostě přál víc, aby přesně to, co se Markovi líbilo, aby to nešlo

z toho velkýho do toho menšího příběhu, ale naopak, aby to šlo z toho menšího do toho velkýho, protože tak to mám jako radši, no.

Ale to už je zase, to už si tam prostě pak já dávám nějaký jako věci, si tam projektuju moje přání, který samozřejmě je nefér tomu filmu vyčítat.

Ano, letní škola 2021.

Mně to nepřišlo, jak ses na to Petře ptal, nějak jako o katě politický, spíš, že ono ti to navrhuje takový jako témata nebo nějaký náměty, kterých ty se můžeš chytit, který tě můžou v tom nějak zaujmout, ale přesně jak tady padlo, ono to vlastně zesměšňuje ty nějaké jako pomyslné obě strany, jak ty politici, přičemž tady jsou jako vyloženě pojmenovaný prostě ty pravicový, bílý, stárnoucí muži a

tak nějaká ta radikální levice, která tady vlastně tvoří většinu těch hrdinů, ale vlastně tím, jak ono to jde od nějakého toho globálního měřítka k tomu intimnějšímu, tak to už je jako vložně moje interpretace, ale přijde mi, že právě tím ten Anderson nejde od nějaký

kritiky, jako bylo třeba to k zemi hleď, tak to podle mě nebylo úplně jeho cílem.

Spíš možná, co mě se na tom líbí, jak já to čtu, tak chtěl spíš právě naznačit to, jak moc se to může dotýkat těch vztahů, jak vlastně ta situace, která se čím dál víc vyhrocuje, může působit na každýho z nás, protože

Ve výsledku je to fakt prostě jenom intimní příběh otce, který se snaží jako nalézt vztah ke svojí dceři.

A co jsme tady ještě nezmínili, tak co jsem koukal, tak ta herečka, to byl její debit, nebo to byla její první role, co jsem koukal, a ta tam byla teda skvělá.

A ona má hrozně krásný jméno, počkej, jak ona se jmenuje?

Chase Infinity?

Chase Infinity.

ta tam byla úplně dokonaná.

Chase Infinity zní jak nějaký takovýto auto, který má i 400 km za hodinu na nějaký... Já jsem si právě říkal, že už jsem ji někde viděl, díky, že jsi mi to připomněl.

Jo, hrála v první sérii toho Nedostatek důkazu s Jakem Gyllenhaalem, tam byla taky skvělá.

Jo, ale tak to jí pojmenoval Jay-Z ne, nebo někdo takovej o Chase Infinity.

Ne, já jsem to četl, že mám pocit, že Infinity je podle Toy Story vzůru do nekonečná a ještě dál.

Tak to je hezký.

Mám jít do IMAXu, nebo je to úplně jedno?

Běž do IMAXu.

Běž do IMAXu.

Bude to tak, jak to Christopher Nolan zamýšlel?

Velký?

Bude to hodně velký.

Dobře, a vy jste byli všichni v IMAXu?

Jo, my jsme byli na, to je taky vlastně, podle mě to potvrzuje kvality toho filmu, my jsme byli na takový té akci, kam se zvou novináře, celebrity a lidi, kteří mají čas a kamarády.

Viděl jsem pár modelek, co tam bylo.

A dostaneme popcorn a kolu a začneme o tři čtvrtě hodiny později a mě to většinou sere.

A tady mě to vůbec nesralo.

Myslím si, že to kino opravdu si ten film vyloženě hltalo, od začátku do konce, bez ohledu na to, kdo na tom byl.

A je pravda, že když jsem tam měl naposled na Godzily dvojici, tak jsem seděl vedle Ondřeja Havelky, tak jsem si to užil trošku víc, ale bez tohoto problému si myslím, že to bylo fakt skvělý.

Takže určitě doporučujeme IMAX a fakt jako celé kino, absolutně ticho, absolutně strhnutý.

No, týpek vedle mě, to byl nějakej postarší pán a to jsem životně neviděl, ocelej ten popcorn snědl, aniž by použil ruce.

On prostě vždycky ponořil hlavu do toho jako kelímku a mě to připadalo hrozně, hrozně zvláštní a potom po 20 minutách si nadal kapucu a usnul.

Takže taková pikantnost.

Tak to byla ta čtvrtá, čtvrtá skupina lidí, jak jsem říkal, novináři, celebrity, kamarádi.

Tak já jsem vždycky želal křupky s silikonem, jak se jmenuje.

Takže mu rozumím, ale picovej popcorn nebo šumovej popcorn ještě ne.

No, Hladé vole, ty si to budeš mít v top desítce na předních místech?

Myslím si, že jo, myslím si, že hodně vysoko.

No a ty se tobě nadáveš, že už se ti nic nelíbí, i sám si o sobě pochyboval letskdy, v posledních měsících, a teďka si rovnou dva filmy vychválil, tak co se s tebou děje?

Asi jsem přestal chodit na skurvený sračky.

To je asi celkem smysluplná interpretace.

Když jsi byl na filmu, to už víte teda, že máte jedna bitva za druhou, je tam DiCaprio, Sean Penn dostane Oscara, ne?

To už je jistý, prej.

No, možná se myslím, že by tam mohly padnout třeba i masky, kromě těch věcí, o kterých se mluví, jako scéna, slad žije, kamera a podobně, protože některý věci, co se tam dělají, jsou taky takový nečekaný.

Dobře.

No tak, jakože se někdo bílej promění v černýho, nebo jak to mám pochopit?

Až takhle nadčekaný to není, ale Sean Penn vypadá divně a dovede vypadat ještě divnějš.

Dobře.

Já nebudu spoilerovat.

Dobře, tak ty jsi byl, krom tady tyhle pecky, i na 13 dní, 13 nocí.

Což je chválený akční drama francouzské provenience, říkám to správně?

Je to tak, točil to, já možná řeknu blbě jméno, Martin Bourboulon.

který natočil tři mušketíry, jedničku i dvojku.

A hodnotíš to jen o fousníš, ne?

Hodnotný to jen o fous níž.

Ale musím se přiznat, že jsem to nakonec ohodnotil víc, než jsem čekal, protože jsem byl malinko zklamaný z toho filmu.

Protože, takhle předně nutno říct, je to vlastně film, který se odehrává za války, ale není válečnej.

Odehrává se v Afganistánu v době, kdy se stahují američani a vlastně spojenecký síly.

Všichni si ještě týden předtím mysleli, že tam vládu převezme ta legitimní vláda a všechno bude hezký, ale do týdne tam samozřejmě naběh Taliban a všechno šlo do prdele.

A

Francouzská ambasáda je poslední, která se ještě nestáhla, takže jsou poměrně nervózní.

Navíc se k nim dostane asi 300 lidí, kteří se bojí, že talibanci je zastřelejí.

Jsou tam různý umělci a různý politicky angažovaný lidi nebo ty, co spolupracovali s američanama a tak.

I když se v tom filmu střílí, tak se tam střílí velmi málo a tak nějak bokem.

Je to mnohem víc dialogovka, protože první půlka filmu je o tom, jak se francouzi pokoušejí domluvit s talibancema, že je pustí na letiště, aby mohli odletit s těma třema stovkama Afgánců.

A druhá je více méně o tom, jak se pokoušejí dostat na to letiště.

Ale to, že se tam nestřílí, vlastně vůbec nevadí, protože ten film je opravdu velmi napínavej.

A extrémně dobře se to hraje s tou realističností.

Ty dialogy jsou hodně vyhrocený, ale zároveň je tam strašně moc vidět, že i když na jedné straně je třeba asi deset ozbrojených francouzských elitních vojáků, tak jsou vyděšený z těch, já nevím, stovek Afgánců, co jim stojí před vratama.

Ale ty se samozřejmě bojí toho, že těch deset elitních vojáků, jejich třetinu postříliny se dobijou dovnitř.

Takže celý to je takový jako na takový hranici, kde se všechno může velmi snadno podělat.

A je to výtyčně zahraný.

Hlavní roli tady má Roždý Zem, který hrál třeba v tom šermířském filmu Dva roky starým.

Ondro, pomož mi.

Ve jménu Cti.

A je tady úplně super.

Já jsem myslel, že to je jeden z nejcharismatičtějších evropských herců v současnosti.

A je to velmi výpravný, ale takovým způsobem, který jsem úplně nečekal.

Ten film hrozně roste do šíře, protože fakt ta první půlka je víceméně jedna ambasáda,

Druhá část je o tom, jak konvoj jede na letiště a jakmile se dostane na to letiště, jak to začne být opravdu obrovský.

Fakt mi to připomnělo takový ty filmy Ridleyho Scotta nebo nechci říct úplně Davida Leanha, ale najednou to jde fakt strašně do štíře, kdy už to není jenom o těch deseti nebo několika stovkách lidí, ale že tam jsou fakt jako tisíce lidí kolem toho letiště, všichni jsou totálně nervózní, šlapou tam na sebe, pokoušejí se dostat dovnitř a strašně pěkně to vlastně vizuálně graduje až k takovýmu

poměrně tvrdýmu a nekompromisnímu finále.

A moc se mi to vlastně líbilo, ale trošičku to ve mně dozrávalo, protože ten film, jak se opravdu snaží držet toho, jak ty události probíhaly, vlastně ta hlavní postava, kterou je Roždy Zem, tak ten chlapík, který ho von Hrayen napsal knižní předlohu a prožil to.

Takže ta realita tam je asi, nejspíš tam nějaký úpravy samozřejmě byly, ale asi se jí to opravdu drží hodně.

A

Vlastně to není možná tak strhující, jak by to bylo, kdyby to byla fikce nebo kdyby se k tomu třeba dostal Hollywood.

Není to nijak zvlášť hrdinský, protože všichni tady jsou více méně od začátku podělaný až za ušima, že se to pokazí a skončí to ošklivě.

Ale vlastně se mi to hrozně dostalo pod kůži, takže nakonec jsem se na tu osmičko vyhrabal velmi ochotně.

A určitě bych to doporučil, je to jeden z takových těch filmů, který vlastně potvrduje, že v té Francii umějí dělat ten Hollywood, když chtějí a když na to mají peníze a Bourboulon už v těch Třech mušketírech ukázal, že má fakt jako talent na velký filmy a tady to jenom potvrdil a zároveň šel úplně jiným směrem a opět to funguje.

No a tohle je lepší než Tři mušketíři.

Že je to taky vyspělejší?

Je to určitě tematicky vyspělejší režimě, těžko říct, jo, ale jako režimě to je samozřejmě uspůsobený tomu, jakým způsobem má být ten příběh vyprávěný, že opravdu to je jenom o takovém tom tichým napětí.

Malinko to samozřejmě připomene třeba Greengrasovský filmy, jako byl kapitán Phillips a podobně, takový ty, kde fakt ty lidi si jenom povídají, protože vědí, že když se začne střílet, tak to skončí ošklivě.

Ale naprosto bez problémů to s nima drží krok.

Ale jako srovnávat to s třema muškatínama mi přijde trochu jako nesmysl.

Jenomže to jsou oboje velký filmy a velmi dobře udělaný.

Tak jo.

Na toho Franze jsi taky zašel?

No téměř.

Já jsem šel do blbý okina.

Co se ti stalo?

Hele, já jsem šel do blbýho kina a normálně bych asi nebyl v takovém časovém presu, ale na IP Pavlova byla policijní razie, protože tam nějakej bezďák nechal tašku s hadrama a mysleli si, že tam je bomba.

Takže jsem musel posvejchat, celý se to protáhlo.

A kam jsi šel?

Do Slováče.

A kam jsi měl jít?

Do Lucerny.

Ty 300 metrů, to jsi ještě mohl doběhnout, ne?

Nebo jsi to bral jako znamení Boha, že tě nenávidí?

Bral jsem to jako znamení, že ten film třeba nebude tak dobrý, jak jsem si myslel.

A to nám možná řekne Marek, jestli jsem udělal dobře, že jsem šel do práce, anebo ne.

Tak Marku, ty jsi viděl v France Aněšky Holland, jeden z nejočekávanějších filmů roku.

Říká se životopis Kavky, možná spíš fragmenty ze života France Kavky, prosulého pražského, nebo v Praze zakotveného tvůrce světového vyhlasu.

Tak jak se povedlo tenhle portrét?

Já mám pocit, že bohužel moc ne, protože já jsem se na to těšil velmi, protože mám rád Aněšku Holland jako všichni a mám rád i Francie Kavku a moje dojmy z toho nejdřív byly takový rozervaný a teď už jsou jenom takový odevzdaný, protože se to bohužel podle mě nebo ne vůbec, vypadá to krásně, režijně je to skvělý a když se tam přistoupí k nějakým těm

s novým sekvencím nebo ta dobovost, tak to je tam zachycený skvěle a kouká se na to krásně.

Nicméně mám pocit, že ten Epstein, Epstein, Epstein, jak se to vlastně říká?

Řekni scenarista, pokračuju.

Ty vole, vy jste hodně vtipný, jestli byste udělali ty Epstein files, vole.

Tak vlastně, že ten jeho scénář.

Marek Epstein.

Marek Epstein.

Takže ten jeho scénář, na kterým pracoval s Aniškou, tak vlastně toho kafku se snaží zachytit jenom skrze nějakou tu chaotičnost a skrze nějaký neliniární vyprávění a právě skrze nějaký ty nový sekvence a skrze takový abstraktní výjevy.

Ale vlastně to vůbec neprodává tu emoci, kterou z toho kafky podle mě člověk má, i když samozřejmě jako toho kafku každej čte jinak, protože já mám dojem, že

Ten Kafka tím, jak je chaotický a to jeho dílu, jak je strašně mnohovrstevnatý, tak každý si v něm může najít něco svýho a každý ho nějak podle mě osloví.

On je podle mě úplně skvělý autor, podobně jako Dostojevský pro pubertáky, protože tím, jak on je rozervaný, jak tam má tu revoltu proti autoritám, proti rodičům,

jak má nějaký vlastně úzkostní depresivní stavy, pere se s nějakýma psychicky náročnýma věcma, tak on podle mě hrozně dobře oslovuje pubertáky.

Ale ten film, si myslím, toho Kafka chce prodat tomu divákovi jenom tím, že je to občas linárně vyprávěný, občas to skočí do budoucnosti, občas do minulosti, občas tam je Kafka v té roli toho německýho herce, jehož jméno jsem tedy zapomněl, občas ho tam hraje Mladej Trojan skrze ty povídkový sekvence a skrze ty jeho nejznámější díla.

Občas tam řeší svůj vztah s otcem a najednou to tematizuje vlastně to, jak je ten Kafka zkomercionalizovaný a Emma Smetana tam začíná něco francouzsky říkat Japoncům.

Je to vlastně hrozně zvláštní, hrozně neuchopitelný, ale ne tak příjemně, jako je to samotný Kafkavo dílo, ale fakt to zůstává jenom chaotický.

Až mi to v důsledku přijde jako vlastně velmi povrchní dílu, který toho kavku podle mě vůbec nevystihuje, je to hrozně chladný, hrozně odosobněný a ty se furt snažíš v tom najít nějakej vzorec, nějakou tu emoci nebo něco, čím by to na tebe mohlo promluvit.

ale pořád to na tebe hází jenom další a další díly, skládanky, které vlastně vůbec nepasují do sebe a ve výsledku je to jenom takový myšmaš, který ti o tom Kavkovi řekne pár věcí, nějaký ty kusy informace z jeho života, ale nějakej celý svý obrázek ti to vůbec nedá.

A hrozně mě, vlastně mě to vůbec nebavilo.

Je tam jako velké množství nahých mužů, takže jestli jako vaše, váš celoživotní sen je vidět třeba nahýho standu Majera, tak si na to zajděte.

Ale jinak to moc nenabízí a hrozně mě to mrzí, protože jsem se na to fakt těšil.

Není to umění Marku?

Já nevím, možná jo a možná jsem jenom blbý a nepochopil jsem to.

To ne, to ne, to ne.

Jestli jo, tak doufám, že to tak je a že to třeba uspěje na Oskarech a přál bych to tomu, ale... Jako že by vyhráli místo nás.

Tak jo, tak Hlad, je to si asi rád, že jsi tam byl, prosím.

Hele, vlastně nejsem, já bych to docela chtěl vidět a teďka nevím, jestli chci to vidět.

Předtím jsem to chtěl vidět hodně.

Dobře.

No a mě se jako nezeptáš, jak se mi to líbilo, nebo...

Teď jsem říkal, Ondro, co ty?

Jo, no, děkuju.

No, já jsem ještě včera po včerejší večerní slavnostní projekci byl na tom možná docela dost podobně jako Marek.

Myslím si, že mě to málem, no, v jednu chvíli jsem si myslel, že mě ten film zabije, protože na papíře měl být kratší než ten DiCaprio, ale subjektivně mi přišel třikrát delší, což není dobrý znamení.

Ale dneska jsem na to s chodou okolností psal recenzi a vlastně čím víc jsem se v tom tak nějak jako šťoural a přemýšlel si nad tím, tak jsem zjistil, že mě to vlastně moc baví si to nějak jako interpretovat a přemýšlet nad těma věcma a dávat tu skládačku toho kafkova života dohromady a byť nejsem žádnej jako

Ježíš, vůbec nejsem expert, myslím si, že ještě míň než Marek, tak tam ty věci jsou, ze kterých si jde udělat nějaký hezký obrázek o tom kafkovi, o člověku.

Můžeme se bavit o tom, jestli tam těch věcí je dost nebo ne, ale myslím si, že cíl těch tvůrců, a ona to vlastně Aniška přiznala, bylo natočit něco, kde vlastně oni sami budou hledat po tom, co vlastně ten Kafka představuje, co vlastně tak nějak jako, co ho vystihuje a zároveň to ale nechají na těch divácích, aby si to sami právě interpretovali a

to se jim jako povedlo, protože fakt

ten mix a ta kombinace těch různých formátů, žánrů, stylů, že vlastní chvíli to je Mokumentary v podstatě, něco jako Parks and Recreation, kdy Ivan Trojan jede na nějakém jako motocyklu a otočí se do kamery a začne vyprávět o tom, jaký byl jako Franz.

Někdy tam promluvá jeho ségra, ta zas hezky jako třeba vysvětluje nějaký věci.

Někdy totiž tyhle ty promluvy a to poření čtvrté zdi funguje víc a někdy míň, třeba když tam je

Jenovefa Bokova, tak tam má velice málo prostoru, což by vzhledem k její postavě, ona hraje tu, jak se jmenuje, jesenická, tak člověk by čekal, že tam třeba bude mít víc prostoru, ale tam je jenom chvíli a ten její prosud do kamery nedává moc smysl, ale třeba u té ségry, tak mi to pomáhalo právě pochopit tak nějak, co se děje vlastně s tou hlavní postavou, takže to tam mělo smysl.

A asi nejvíc se mi líbilo

ty pasáže s tím otcem.

Vlastně tam pro mě bylo to emocionální jádro toho filmu a tam se mi moc líbilo, jak bylo vykreslený vlastně na jedné straně, ono to teda bylo rozdrobený a rozházený počas celého toho filmu, takže nebylo to jednotný, ale stejně jako všechno ostatní, ale člověk si tam jako najde to, že vlastně Franz se mu chtěl zavděčit a ten táta ho jako v jádru miloval, akorát mu to neuměl dávat najevo, ale

v nějakých momentech jeho života ho třeba zachránil nebo mu pomohl a pak mu chyběl a tak.

Takže tohle to tam na mě nakonec jako fungovalo, ale třeba až den po tom, co jsem to viděl.

A herecky to bylo úplně úžasný.

Myslím si, že ten Weiss, co stvál jenom tu hlavní roli, tam byl neskutečně jako... vystihl tu postavu toho spisovatele.

Stejně tak právě ten německý herec, co si zahrál jeho tátu.

A...

Jo, Ema Smetana ta byla úplně jako na hovno, ta jediná mě tam fakt srala, že tam ty její vstupy byly zaprvé zbytečný, jako chápu, že ten film chtěl mít tuhle metarovinu a skrz nějaký jako turisty, který nahlíží skrz nějaký jako čas a prostor do života kafky, to chtěla ještě ozvláštnit, ale Ema Smetana prostě není herečka, takže jakmile se tam objeví a začne něco plácat, tak ona okamžitě jako strhává pozornost na sebe

A to mě hrozně vadí, protože tohle je zrovna film, kde to není takovej problém, kdykoliv jinde by mě to sralo ještě víc, ale nemusela tam bejt.

No ale celkově je to takovej divnej, ale zároveň takovej jako...

něčím uhrančový myšmaš, který mě fakt jako z těch českých letošních filmů, co jsem viděl, prostě nakonec asi bavil víc, než nebavil a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si to ještě dodatečně užívám zpětně.

Takže...

Takže já jsem z toho překvapený, čekal jsem něco možná trochu jinýho, ale rozhodně bych řekl, že by to lidi měli vidět, pakli, že mají aspoň trochu zájem o toho kafku.

A vy jste fakt jako banda čuráků, že se tady teďka momentálně bavíte tou převrácenou kamerou, Ucivala.

Sorry.

Ale řekl jsi to hezky.

Tak to zní...

To zní opravdu zajímavě.

Tak tohle si bude umění, když se ti to líbilo?

No, tak jako umění to je, ale zároveň je to takový jako, je tam, je to takový jako gimmickovský, že tam jsou ty věci jenom proto, aby to bylo takový nějaký jako,

jiný.

To zase nemůžu říct, že ne.

Takže chápu ty, co to bude srát, chápu ty, kterým se to bude líbit, ale myslím si, že pointa je, že si v tom každej má najít něco prostě pro sebe a svýho.

A že třeba Kafka, vyloženě, kdyby to nebylo o něm, tak se mu ten film jako moc líbí.

Hele, Hlade, pamatuju si, řešili jsme raději zešílet v divočině s Rymzím nebo s Markem, nebo jsme to neřešili?

Já si nevypovím, že bychom to řešili.

Tak to bys měl ještě se tady vyptat mistra, ne?

Tak vyptáme se mistra.

Tebe to nezajímá?

Mně?

Moc ne, no.

Ale viděl jsem ten předchozí film od toho režisera, který se mi líbil strašně moc, ale tohle mě v podstatě jako nezajímá.

Tak Marku, raději zašíle v divočině.

Ty jsi mu dal 9 z 10, což je asi nejpochválnější recenze na obou stranách Atlantiku.

To znamená, že se ti to asi hodně líbilo, ne?

Vítěz Karlovařského festivalu od Miro Remo.

Tak proč na to mají lidé, když to takhle chválíš?

No, ale já jsem od Milarema neviděl nikdy nic.

Ani jsem nečetl tu knihu, kterou jsem se teda v zápětí hned zakoupil, ale tu knihu raději zešílet v divočení od Aleše Palána s krásnýma fotkama od Honzy Šibíka.

Ta knižka vypadá úžasně.

No, ale ten film vlastně adaptuje tu knihu o samotářích, kteří žijí na Šumavě, takovým dost...

uvolněným způsobem života, který je pro nás, měšťáky, pražský, těžko představitelný.

No a mně se to asi líbilo hlavně proto, že mě to hrozně sedlo v té náladě, ve které jsem zrovna byl.

a v nějakým mým přesvědčením nebo v nějakých mých takových velmi niterných touhách.

Protože ten film je sice na jednu stranu v celku povrchní a vlastně takový jako velmi líbivej, co se týče těch obrazů, který ti to předkládá, protože ono je to velmi takový malebný, tím, že se to věnuje těm dvěma bratrům teda.

klišíkovém, který spolu žijou v jedný chajdě a tak si tam tak jako felej, kouřej a švěhaj se kopřivama, povídaj si s kravkama a je to takový hezky rozvolněnej život, kde jim vlastně nic nechybí ani nic nepřebývá.

No a

To je vlastně všechno, co v tom filmu je.

Ty s ním vlastně v tom filmu trávíš čas.

Oni tam občas... Občas prostě vidíš psa, jak se žere krtka, občas tam kydaj hnůj, občas řešej smrt a na nebe vzetí a svobodu.

Občas tam je tak kutaj kladivém díru do zdi.

A je to film, který funguje hlavně na bázi pocitů a emocí.

Takže to není film jako třeba u toho kafky, který ty bys...

nad tím musel nějak jako hodně přemýšlet, nebo si to hodně skládat dohromady.

Je to spíš taková freska, kterou ty na sebe podle mě musíš nechat působit, takže úplně chápu, když to někomu bude připadat jako ryze povrchní a takový podbízivý, protože to asi v Let's Champs jako takový je, ale

když to vezme spíš jako nějakou emoci, která ještě hodně teda podnicená tím, že tam k tomu jako ti duní do uší smetana a má vlast a vltava, což je teda jako úžasný a mně se přitom úplně jako draly slzy do očí.

tak na té emocionální rovině mě to fakt úplně strhlo.

I tím, že já jsem vlastně vůbec nevěděl, na co jdu.

Já jsem měl prostě dvě hodiny pauzu ve Varech a měl jsem sobě asi pět plzní, tak jsem si řekl, tak zkusím to, tak jsem se tam procpal a úplně mě to odrovnalo.

Já jsem z toho byl fakt unešenej.

Ale je to fakt film, který funguje hlavně jako po té emocionální rovině.

Podnítí to v tobě nějaké myšlenky, nějaké možná touhy, že si říkáš, tak tohle by bylo hezký takhle žít, takhle to já nikdy mít nebudu.

ale nějaký sofistikovaný zážitek to vlastně úplně nenabízí.

Takže bych úplně chápal, když to někoho úplně mine.

Nebo když to třeba většinu úplně mine.

A popravdě mě docela překvapilo, že si to odneslo tu cenu z varů.

No když jsi tomu dal devět z deseti, ne, vole?

No to jo.

Tak není to doby jak sofistikovaný zážitek a překvapilo tě, že to vyhrálo cenu ve varech?

No.

Tak já nepotřebuji, aby byl film sofistikovaný, abych mu nabombil devět.

Tobě stačí, když se tam pustí dobrý soundtrack.

No když si to chceš chrnout takhle, tak můžeš.

Dobře, a když tam Jirka Lábus mluví k nám?

Ok, to je trochu, to mě tam jako přišlo, nechápal jsem moc proč, občas to bylo vtipný, občas to bylo maličko mimo, ale nebylo to nějak rušivý.

To mi přišlo jako jeden z takových těch jako spíš podbízivých prvků,

Ale občas jsem hodně přemýšlel nad tím, jak moc je to vlastně nastavovaný, ta scéna, kdy oni se tam jako spolu bavěj, protože ten film hodně těží z nějaký přirozenosti a z nějaký uvolněnosti těch dvou.

A nejsilnější je ten film ve chvíli, kdy vidíš, že to jako není ve scénáři, že spolu fakt jen tak povídají a když se tam najednou stane něco mimo scénu, tak v takovou chvíli mi to přišlo takový nejpřirozenější, nejuvolněnější.

A líbilo se mi to strašně.

Je někdo z nás tří, kdo by to měl vidět a ocenit?

Ocenil by to?

Myslím si, že ne.

Myslím si, že kdybych na to vzal Matěje, tak by mě zabil potom.

Ale zrovna u tohohle toho si myslím, že bych si notoval víc, než u toho, co teprve budeme probírat, protože fakt ta jeho předchozí věc mě strhla a ta byla z toho, co vykládáš, velmi podobná, že to prostě byl takovej

Záznam života několika lidí, kteří taky žijou dost pospěvně, asi až tak extrémně, ale že do toho ten režisér vlastně nezasahuje, že nic nesoudí, jenom to ukazuje, občas to je vtipný, občas smutný, pak se to teda vypointuje nějakým způsobem, který to možná trošku převrátí, což tady podle všeho asi úplně nebude, ale líbilo se mi to strašně moc, že on má pro ty postavy vztah a cit,

Takže to jsem si fakt užil hodně a tohle mě svým způsobem láká, ale asi ne prostě tolik.

Myslím třeba, že i ty postavy, které byly v té lásce pod kapotou, mi přišly ze synopse zajímavější než tyhle dva samorosti.

Ano, je to strašně zajímavý v tom, jak tím, že se to zaměřuje fakt jenom na tyhle dvě postavy, jenom na tyhle dva bratry, tak tím, jak jsou oba dva strašně zajímavý, jsou to dvojčata, ale jako brutálně odlišní v tom, ne v nějakém úplně jako přístupu, ale...

v takových jako jednotlivostech a v takových niancích, i když oba dva to jsou vlastně nějaké jako dezidenti, který se v náhledech na svobodu a lásku dost jako potkávají, tak v něčem se strašně míjejí a ty jich nějaké jako konflikty a plupovítky, kdy oni na sebe narážejí, jsou strašně zábavný.

A i když ten film má, já nevím, hodinu a tři čtvrtě nebo hodinu a půl, tak to dokáže strašně dobře prokreslit ten jejich vzájemný vztah.

A to mě strašně bavilo na tom.

No uvidíme, třeba se na to najdu cestu.

Jasně.

Skladník ve Šroubáně si může přečíst Vergilia v originále, takže všechno je možné.

Dobrý, tak už jsme asi u posledního filmu dnešní relace, ne?

Je to slabý, no.

Hladé.

Protože Ondra říkala, že se podívá na swipe, tak jsem se na to vysral, protože ten položil naši relaci, když nebudu počítat sebe, který se tady plují někde po moři a neměl jsem vůbec čas nic vidět, ale samozřejmě může za to Ondra.

Je tam ještě mimochodem?

Jo, jo.

Ty mě nevidíš, samozřejmě, že tady jsem.

Já se moc omlouvám, nebyl úplně čas se stěhováním a s dokončováním herní recenze a psaním France, tak se to úplně nezvládlo tenhle týden.

Dobře, nevadí, lidi vosení aspoň, že jsme krátký.

Tak Hlade, jak by si normálnímu člověkovi popsal festivalovou událost letošního léta?

Já o tom nebudu mluvit jako první.

Protože já se potřebuju vymezovat, já to tady nechci pochcat, aby to potom ostatní chválili, já potřebuju konfrontovat svoje názory s někým, takže ty názory potřebuju slyšet.

Já jsem dokonce říkal na projekci Andresna Markovi, že o tom nebudu mluvit vůbec, že prostě jako nechci, že ten film mi nedal vůbec nic a vůbec nic z té hlavy nezůstalo a že nemám úplně jakoby vůbec jako potřebu tam cokoliv probouzet a hledat, ale on mě ukecal, že potřeba ten můj názor rozdělit do světa.

A nebo to byl Milan, já nevím.

A není to osamocenej názor, já jsem ho slyšel.

Ale já to prostě nebudu říkat jako první.

Dobře, tak jo.

Tak Ondro, řekneš to první, když už toho zase uslul.

Tak dobře, tak já si tu Hanbu teďka vyžeru jako první.

Sirat, to je film, který měl jednu z těch pozdějších projekcí ve Varech a ve Velkým Sále.

Já jsem se na něj docela těšil po tom hypeu, který ho provázel.

A

Pamatuju si z toho velice intenzivní intro, okamžitě prostě postapokalyptická, skoro dunivá atmosféra, ono to není postapokalyptický, ale jako ten věm z toho byl takovej, ve které se otec s synem snaží nějak jako vypátrat ještě jeho dceru a tak jako se tam proplítá mezi lidma, kteří o sobě nevědí, o světě nevědí

A pro mě to ale bylo pocitově tak, jak to popisu.

A jako okamžitě mě to zaujalo a byl jsem fakt jako uhranutej tím, co se děje přede mnou na plátně a moje uši, to byla fakt jako nirvána, i když to není prostě ani trochu styl hudby, který bych poslouchal, nebo nějaká jako volnočasová kratochýla, kterou bych někdy takhle chtěl jako zkoušet, tak fakt mě to dostalo.

Ale prostě bylo tak pozdě, že jak čas plynul, tak postupně jsem tak nějak jako upadl do stavu nějakýho jako polospánku až spánku.

Takže jsem se následně probudil třeba o půl hodiny později.

Rázem tam chybělo asi pět velice důležitých postav.

Já jsem vůbec nechápal proč.

A najednou tam přišlo něco, já to nebudu spojlerovat, ale najednou tam přišlo něco, co mi málem urvalo hlavu i koule a všechno možný.

A já jsem si říkal, kurva drát, ty vola, tak tohle je mega nářez.

A zbytek filmu byl velice, velice intenzivní...

jako teror a no, musím dohnat tu chybějící část, kterou mi samozřejmě pak Jidáš jako řekl, co se tam stalo, ale stejně to chci vidět, protože furt tam cítím náběh na jeden jako z nejsilnějších.

Já jsem doslova zaspál ty nejzásadnější části toho filmu, až po ty ještě jako zásadnější trošku ten konec a tak.

Já jsem myslel, že jsi spal jako 10 minut, protože já jsem u toho taky spal 10 minut, ale mezi 20. a 30. minutou a tím pádem mi ta expozice utekla trošku líp než hladovy.

Mně bohužel uniklo to nejpodstatnější.

Dobře, tak to jsem rád, že jsi vzal slovo.

Takže ty jsi spal jako většinu filmů.

Nicméně, ale dojmy z toho jsou velice pozitivní, cítím, že to bude dobrý.

Hezky ses vyjadal, tak to se promítlo do hodnocení, že jo?

Tak to je hezký.

No tak já už to budu asi na koleje.

Sirat je film, který vyslalo Španělsko na Oscary jako nominanta na nejlepší anglicky mluvený film.

Je to takové drama z technokomunity.

Je to film, jak už říkal Ondra, o tatínkovi a synkovi, kteří vstoupí do téhle komunity, protože se tam snaží najít dceru.

Nejdřív vás to vtáhne v podstatě do toho dění, pak vás to začne tahat na jakousi road movie s těma technařema, který tam jsou vykreslený, myslím, velice předzvědčivě a velmi hezky.

Je to vlastně takový neotřelej pohled na tenhle svět, který je ale audiovizuálně opravdu vypiplanej a okamžitě vtahující.

No a pak se tam dějí fakt jako tvrdé šokantní vypravičské věci, které jednak nečekáte, že třeba úplně přijdou, teď už možná, když jsem je zmínil, ale hlavně dokážou intenzivně člověka zasáhnout a tvrdě mu dát pocit, že když nějaký vypravič

umí suverénně vyprávět, tak vás opravdu dokáže protáhnout něčím jako velice působivým, silným, s psychologickým dopadem, s intenzivním diváckým zážitkem, prožitkem, možná i zdrcením.

Takže za mě to byla vlastně opravdu famózní podívaná, naprosto sebevědomá, suverénní,

a jedna z nejlepších filmů roku.

Neříkám, že je to úplná pecka, pět vezíček jsem tomu nedal, to si nechávám na pola Thomasa Andersona, ale mně to přišlo opravdu na ty festivalní poměry zatraceně úderný, zatraceně svěží, mega originální a přitom umělecky hodnotný.

Co myslíš ty, Marku, až dojíš, dopiješ, půjdeš se vysrat, předpokládám a tak?

No, souhlasím.

Podle mě to je výjimečný, suverénní dílo, který podobně jako to raději sešívat v dílu, určitě mě trefilo hlavně po té emocionální stránce, ale zase mám tady pocit, že to byl jako velký záměr.

Protože tím, jak je to zabalené do toho tématu těch raveů a té technohudby, tak mně se na tom hrozně líbí to, že ono tě to nutí s těma hrdinama se soustředit jenom na ten přítomnej okamžik, jenom na ten vlastně přítomnej děj, který ty s nima prožíváš.

Že ty jsi vržený do té situace, víš, že otece synem hledají sestru, potažmo dceru, ale vlastně vůbec nevíš, proč.

Nevíš, odkud jsou, nevíš, kde je matka, nevíš, co se tam vlastně vůbec děje.

A ono ti to vlastně rovnou do toho hodí a říká ti to, není důležitý, co se dělo předtím, je důležitý, co se děje teď.

A stejně tak je to s tím koncem.

A podobně jako ty postavy, ty vidíš při tom, kdy oni se tam jako svíjej v rytmu toho techna a absolutně se poddávají té muzice, tak to samý si myslím, že ten Oliver Lash chce potom divákovi.

A nejdřív s nima vlastně tak jako trávíš čas, nejdřív jsi s nima v tom přítomném okamžiku a najednou on ti do toho okamžiku vrhne přesně, jak říkal Civalty, zdrcující a strašně jako na solar scény, který ti totálně odrovnají, který teda Ondro by si směl doplnit, jestli si prospal, protože to byla škoda, to je docela silný ten film v těchto situacích.

No a tím, jak já jsem o tom filmu vlastně nevěděl nic moc, jenom že je to v poušti a že tam jsou ravy, tak mě to úplně odrovnalo.

A myslím si, že jak to ten režisér chtěl, mě to prostě nutilo s těma postavama trávit čas a totálně se do nich vcítit, když paradoxně ty o nich vlastně vůbec nic nevíš.

Ty s nima jsi nucený ten čas trávit, ale nevíš, odkud jsou, jaký jsou, odkud pocházejí.

Vidíš, že jim chybí nějaký končitiny a že je každý z nich poměrně výrazný, ale vlastně nevíš, proč.

A jsi odkázaný na to prostě bejt s nima v tom filmu a to mě strašně bavilo.

A o to víc mi pak přišly ty nějaké momenty zdrcující a překvapivý a napínavý.

A čekal jsem o toho vlastně něco úplně jinýho a jsem hrozně rád, že to nakonec bylo hrozně originální, suverénní.

Nemyslím si, že jsem někdy viděl něco podobného.

A hrozně se mi to líbilo, ta audio-vizuální složka je skvělá, víc to funguje po té hudební a zvukové stránce, i když ty vizuální prvky některé jsou strašně silný, třeba na začátku, jak se tam promítá něco na skály, tak to bylo perfektní, to mě úplně přikovalo.

ale ten soundtrack je tak strašně energický a vtahující a úplně tě to jako rozstřelí, že prostě takovýhle zážitek jsem s kynem měl málo kdy a s filmu za poslední dobu.

Fakt mě to strhlo.

Hmm.

Tak jak moc jsme hlady šulni na škali?

Já myslím, že nejste vůbec šulni, on to Marek hezky pojmenoval, když to zpřirovnoval k tomu, já raději řeši lid v divočině, že to je film, který zasahuje emoční zkrtránku a mě absolutně nezasah.

Já jsem se na to vlastně docela dostěšil, ale vůbec jsem si v tom filmu nic nenašel.

Jako můžu uznat to, že vypadá v celku hezky,

že ta práce s hudbou a obrazem tam funguje velmi dobře, ale vlastně mě vůbec nebavilo se na to koukat, vůbec mě nezajímalo, co se těm postavám děje, protože

Jak tady Marko říká, že vlastně se o nich nic neví a že ti to paradoxně připadalo díky tomu zajímavý, mně to nepřipadalo zajímavý.

Mně to fakt bylo úplně jedno.

Já mám pocit, že jsem ani jednou tam změnil jejich jména, ale pak už se jim měl jenom zafixovaný jako chlap bez ruky, chlap bez nohy, táta, mladá holka, stará holka a pes a dítě.

A vlastně mě vůbec nezajímalo, co se bude dít.

Já nechci jako být vůči tomu filmu cynický, protože sám vím naprosto stoprocentně, že jsem se s ním absolutně minul, takže nemám jako důvod spouštět nějakej hejt nebo něco podobnýho.

Ale mě zkrátka vůbec nezajímalo, co se v něm děje.

To, jak se to v něm děje, mi nepřišlo tak zábavné, abych ten první problém nějak posunul do pozadí.

Bylo mi to fakt jako jedno, co se tam stane.

A vlastně mě paradoxně víc než ten film vadí, to je jeho přijetí, jakým způsobem se s ním pracuje, protože v každém druhém komentáři je něco jako

teďka nebudu spojlerovat, ale kdo viděl, tak ví, tak tam jsou prostě hodnocení typu film, který vám ustřelí palici a podobné věci a nebo se to furt přirovnává k Mad Maxovi, kurva, je to film spouště s kamionem a to z něj nedělá Mad Max, jo, takže mě opravdu všechno to, jak svět na ten film reaguje, mi jenom potvrzuje to moje vnímání toho, jak je ten film absolutně prázdnej a absolutně nezajímavej, protože

My ho vlastně ani nikdo nedokáže zajímavě prodat, jakože by zajímavý měl být.

Takže já jsem to viděl, neříkám, že jsem trpěl, dal bych řekněme 5 z 10, dám asi, myslím, že jsem dal dvě hřečky na České FD, protože tam figuruje trošičku ta nasranost z toho, že jsem nedostal to, na co jsem se asi těšil, což mi ale přijde jako legit.

Ten film mi zmizel z hlavy a myslím si, že za rok si ho nebude nikdo pamatovat, ani vy.

Jakoby já s tebou nemám problém souhlasit, nemám důvod ti brát názor, ale poznámka, že nikdo si ho nebudete pamatovat, ani vy, to mě rozespálo, protože samozřejmě vím, že je to píčovina, tak budu si ho pamatovat.

Ne, ale máš chuť to vidět znovu z nějakého důvodu?

Je tam něco, co chceš vidět?

No chtěl bych vidět, jak by to na mě fungovalo po druhé, protože poprvé to samozřejmě na mě fungovalo strašně silně.

Já bych to chtěl vidět znovu.

Tvrdý.

Mně to právě ani tvrdý nepřípadalo.

Já jsem to viděl teda, já to viděl ve světozoru.

Takhle asi si každý z vás musí sám před sebou promyslet, jak moc tvrdý a intenzivní to je vzhledem k tomu, že jste to viděli ve varech.

kde prostě člověk je naladěnej trošičku jinak.

Já to viděl v Fajeru.

Já to viděl taky v Fajeru, s Kocourem teďka.

Tak to pak je ono.

Tak v tom případě jako na to máte vkus, dobrý.

Tvoje teorie je v prdeli.

Ne, to není moje teorie, to je jenom vaše vostudavlé.

Kamion a bum a poušť a... Hele, já jsem se tomu filmu snažil strašně jít naproti, protože já jsem se na to fakt hodně těšil.

Ale já jsem se prostě, ať jsem se snažil sebevíst, tak jsem tam opravdu kromě té, řekněme, obstojné formální stránky, nebo jako dobrý formální stránky, prostě nenašel důvod, proč bych na to měl koukat.

Protože ty postavy jsem jako neznal tím, že kromě toho hlavního hrdiny a toho jeho syna v podstatě nemají vůbec žádnou motivaci a mi bylo jako jedno, co se s nima stane.

Nebavilo mě sledovat ten film jako, řekněme, příběh.

Do jistý míry mě bavilo sledovat ho jako nějaký formální experiment, ale ta míra nebyla zdaleka tak intenzivní, abych z toho byl nějak, byť třeba jen spokojený, o nadšení vůbec mluvit nechci.

Fakt si myslím, že když bych šel na Afterburn, tak to ve mně hustane trošku díl.

Než tohle.

Zas jsme nedali ani do traileru, ne?

No, ani do traileru.

Ale zas tam jsou Slováci a Dave Bautista, že jo.

Takže myslím si, že ten film bych dokázal nějakým způsobem prožít.

Tohle mě prostě úplně minulo.

A nejde o to, že k Techno mám podobnej vztah jako třeba ke Kolový nebo k něčemu takovýmu, jo.

Ale...

Já jsem, já mám jakoby čistý svědomí v tom, že jsem tomu šel naproti, opravdu extrémně, ale opravdu jsme se nepotkali.

Já neříkám, že jsem mu nešel naproti, já jenom si myslím, že primárně to není typ filmu, který bych ti doporučoval, kvůli tomu, že prostě podle mě nerace díváš na takovýhle partu šupáků v trošku narrativně vyprázdněném filmu, který je trošku iracionální.

A zase to beru tak, že tyhle reakce jsou poměrně běžný a pro

Já se samozřejmě můžu pokusit naladit na to, že to jakoby nevím a že to je jako, že to je přehnaná reakce, ale tyhle reakce jsou poměrně běžný a myslím si, že může být spousta potenciálních diváků, kteří na to půjdou jako na ten Mad Max.

Já jsem se dneska bavil s kámošem, který na tom byl na premiéře v Aéru, tuším.

Říkal, že to bylo hrozně divný, protože tam byla část novinářů, část nějakých jako filmových fanoušků, ale byly tam i lidi z nějaký alternativní scény, lidi od rývu a

Právě tyhle ty lidi třeba z té alternativní scény a z toho rejvu jako nežili byli nasraný, ale prostě v půlce se na to vykašlili, začali chodit na panáky, chodili na piva a takovýhle, že ani jakoby, ani rejvovej film to není.

Já vlastně nevím, čím ten film chce zaujmout, když si odmyslíme to, že to funguje na té emoční úrovni, což u mě ne a u vás jo.

Prostě tam jako nevidím ty důvody, když třeba, já vím, že to srovnání bude extrémně haprovat, ale když prostě vytáhnu tu dunu, ke který nemám tak nadšený přijetí

tak na to můžu koukat a říct si, tohle je super, tohle se jim povedlo, tohle hezky vypadá, tohle dobře zní, tady se děje něco, co mi třeba nesedí, ale chápu to.

Tady prostě ne, to je, jak kdyby mě někdo vzal na některý snad technokoncert, opět nechci se dostat do té pozice, že prostě to je kvůli tomu, že nepostouchám tuhle muziku.

Ale prostě jsem si v tom filmu fakt nenašel nic a hledal jsem hodně.

Já mám jednu otázku jenom, já totiž, teď mě budeš chtít zabít, ale já jsem furt neviděl od Friedkina Mzdu strachu, ale tady z toho filmu jsem tak nějak trošku jako navnímal a doufám, že to třeba bude dost podobný ten Mzda strachu tomuhle

Řekněme, že to tomu chce být do jistý míry podobný.

Ale tam zda strachu je mnohem víc o fyzičnosti.

Ale ta vyprávická struktura a takovej ten, řekněme, sestup do pekla je tam samozřejmě tématicky velmi podobnej.

Ale jinak takhle, kdyby někdo napsal na ČSF, že to je něco mezi Mad Maxem a mzdou strachu, tak budu

Asi držkovat trochu míň, ale furt ta pointa bude stejná.

Je to takhle, Umzny strachy, je to film s kamionama a je to film, kterej je temnej, řekněme takovým tím způsobem, kterej má k tomu Syratu blíž, než ta temnota toho mednice.

Ono to možná je už trošku víc pak spojilo rodiní, když to spojíš.

No právě, právě, jako určitě jsem si tam na ten film vzpomněl, teďka myslím spíš opravdu přesně jak říkáš, je tu Frýdkinovu Umznu strachu, toho čaroděje, ne tu původní z těch 50. let, která

Ale k tomuto vlastně docela blízko má.

Jenom si myslím, že to nefunguje tak, jako u Friedkina.

Protože ty postavy tam nejsou.

Tam je pan bez ruky a pan bez nohy a nemají charakter.

Jak to říkal Voltaire, nebo nějaká taková kunda přechytrela, nesouhlasím s váma, ale do konce života budu bránit vaši šanci vyslovit tento debilní názor.

Dobře, já vám to hrozně přeju.

Já bych chtěl, aby se mi to líbilo, ale tady to prostě není a já nevím proč a nemám vůbec energii ani vůli to hledat, ten důvod.

Dobře.

A máš energii číst 82 dotazů s jichnou vírou?

Myslím, že jich je asi 20, takže docela energie mám a je tam... Ty jsi jim napsal, že jestli někdo pošle dotaz, dostane předržku, že?

Ne, já jsem to vyvěsil pozdě, ale neříkám, že to nebylo na schvál.

Tak děkujeme vám za vaši podporu na herohero.cz a MoviesOnLive.

Jedním z vašich výchozích benefitů je posílat nám dotazy do liveka.

Hladce na ně vždycky těší.

Bohužel to dneska skurvil výjimečně a omylem, že Hlade?

Ty vole, pokud tady chce někdo mluvit něco o kurvení, tak si vole, za prvé se učeš a za druhý se najdi místo, kde můžeš normálně natáčet.

A, počkej, tak tady je docela dobrý signál i zvuk, ne?

Signál i zvuk, jo, ale uče s většinou ti rozfouká vítre, je to hrozně komický, už jsme to tady řešili.

No jo, co se dá dělat, není každý jen posvícení.

Jo, ale přihláska ti sluší, to je důležitý.

Klobouk jsem si nechal na tom, na lodi.

No tak přečteš ty dotazy.

Přečtu je.

Michal dobíhal.

Zdar Pardálové, díky za všechnu tvorbu, kterou nás zahrnujete.

Není za co.

Naplanujete zase někdy udělat filmový kvíz před promítáním nějakého filmu?

Já si myslím, že ne.

Mě se teda hrozně nechce.

Jedině Ondra by chtěl.

No jako mně je úplně jasný, že to je hlavně na tom, jak já bych nějak dokázal zmátořit k něčemu, ale tak jako rád bych, ale musím prostě najít čas a dobrý film a celý to pak zorganizovat, není to jednoduchý.

Takže Batman od Meta Reeves až za 20 let promítneme.

Třeba.

Tak jo, další dotaz.

Zdar není škoda, že zrovna teď je Warner Bros.

na prodeji, když zažívají neskutečný rok, jak kvalitou, tak tržbami.

Já mám pocit, že Warner Bros.

má ty finanční stavy v takový prdeli, že jeden dobrý rok je fakt nevytrhne.

Ale ty čísla musím znát.

Asi je lepší se prodávat, lepší je se prodávat, když se ti daří, než když se ti nedaří.

Takže mně to přijde, hlavně ta suma je úplně obrovská, takže jako

Podle mě jako dobře dělaj.

Máš na to, Ondro, názor?

Tak asi ani ne.

Nelíbí se mi, že by postupně vznikal nějaký monopol.

To podle mě není nikdy dobře v žádném odvětví, ale Várneři mají nějaké problémy, které by měli nějak řešit.

Nevím, jestli tohle je cesta, ale...

Ono to nebude monopol, bude to asi spíš duopol, že to budou Paramount vs. Disney, ale no, tak necháme se překvapit, jak to dopadne.

Jsou to velký peníze u velkých kluků.

Mimochodem, Hlade, ty si myslíš, že někdo, jako by, jsou fakt lidi, co si nás jako zapnou a koukejí na nás ty vlady hodiny?

Jako na YouTube?

Tak jako lidi mají různý zvrácený chutě.

A co ti napadlo ptát se u 260. dílu tohle?

No já to vlastně vůbec nechápu, já si všechny podcasty, i který jsou tímhle způsobem, tak si je vždycky pustím jenom jako

I třeba najutupali jako jenom audio, ale že přeci se nebudu... Ale to by přišly o ten vizuální zážitek těch tvejch... Mě víc fascinuje ta návštěvnost těch divadel, že do teď byly všechny vyprodaný, jestli se nepletu, že to mě jako vždycky šokuje.

Jako, že za to lidi dají ještě peníze, že jo?

No jasně.

To je teprve jako ukázka toho té oddanosti.

Jinak mimochodem, ale kdyby Paramounti koupili Warnery, je to furt lepší, než kdyby Warnery koupil Netflix.

To tam bych byl vyloženě jako asi zmrzelý.

Nebo Amazon.

Jsem rád, že dokážeš během jedné věty přijít mezi třema tématama, ale asi to k tomu patří.

Tak hledem příští další.

Viktor Páleník, zdravím celý Ensemble Movizon, která vedlejší filmová postava patří pro vás k nezapomenutelným.

Může být i více typů.

Pro mě je to Lucifer z Konstantajna v podání Petra Stormera.

Jeho kreace způsobila, že mi vymazala předešlý obsah filmu z hlavy.

Děkuji krásně za odpovědi a nech se i nadále daří jako teď.

Lucifer je super.

Pro mě je to určitě Lucifer, Karla Heřmánka, ves čerty nejsou žrty.

No já tady mám samozřejmě Duda Zbiklebovský, nebo Duda Donyho, ale nejvíc mám... Tam nemáš Woltera?

Já jsem si říkal, to je moc hlavní postava.

Ty vole, to je vedlejší postava jak víno.

Ale jinak z takových těch, co se někde zjevějí a zanechají dojem, tak je to Gaspolinsky.

Víte, kdo je Gaspolinsky?

Král Polky ze středozápadu.

Takový to Polka, Polka, Polka, Polka, Polka.

On se jmenuje Polinsky?

Gaspolinsky.

Ale ten herec se jmenoval John Candy.

Co to je za hlášku?

Že herec se jmenoval Gaspolinsky.

To je John Candy, naprostá legenda, vole.

Hele, já vím, že to je John a ujišťoval jsem se jenom.

Jinak jako těch vedlejších postav, co mě nějak jako zaujaly nebo se mi zareli do paměti, je tolik, že si samozřejmě žádnou konkrétní teďka nevybavím, ale myslím si, že když veberu můj oblíbený film Armageddon, tak všichni kolem Bruce Willise jsou naprosto ikonický.

Mě se teď vybavil ten Del Toro z jedné bitvy za druhou.

Ten mi hodně utkvěl.

A jako první mě bohužel napadl pan Košťá z dědictví.

To je dobře.

To je dobře.

Budeme v Brně 16. října, vezmu tě na cestu kolem světa.

Tak se těším.

Třikrát.

Třikrát.

Ale ožralý spací pytel.

Zdar, zdar.

Nemrzí nebo neštve vás, jaký typ lidí a komentářů přitahují vaše příspěvky na Facebooku?

Z poslední doby třeba ten s Hilly Steinfeld nebo s Kimlem.

Chápu, že to dělá dosah s diskuzema na Movizon, se to většinou nedá srovnávat, ale nebylo by fajn mít to hezký, nebo to na Facebooku není možné?

Sorbetum, zdar.

Nevím.

Tak co psali u Hanny Steinfeld?

Já právě taky nevím.

To mají na čet.

Nevím, tak jako tyvole, je to Facebook, tak jako, nevím, tam mi psali nějaký lidi, ať to banuju, ať to blokuju, tak zaprvé nebudu blokovat lidi kvůli tomu, že mají jiný názor.

Nebo že jsou debilové.

Co?

Nebo že jsou debilové.

A za druhé, nevím, teďka jsem zablokoval jednoho člověka po asi, poprvé po půl roce, protože pod každý příspěch psal něco o černoších, no, tak jako, to víš, že je to prostě kretén, no, tak jako, ale...

Přijde mi jako, my to neděláme kvůli tomu, že to zvedne diskuzi, ale když prostě INF napíše newsletter o tom Jimmy Kimlovi a má tam nějakej názor, tak já mu ho přeci nebudu cenzurovat, ty vole.

No jistě.

Nebo ho zjemňovat jenom kvůli tomu, že to přiláká nějaký lidi, kteří honějí ho nad červenýma kšeltovkama, jako to je prostě úplně mimo.

Takže to tam dáme, napíše nám sto lidí, proč sem taháme politiku, my jim napíšeme, aby se neposrali a jede se dál, jako já to nedělám jako kvůli dosahu, vole.

Asi tak, ještě ty diskuze na Sockách je z toho akorát brzení.

Právě, to je jako druhá věc, že já tam sice deseti lidem napíšu ať sklidněji hormon, ale samozřejmě druhej den se hraje fotbal, tak zapomenu, že jsem tady něco se s někým hádal a už jenom píšu, že české kluby v Evropě musí vládnout a najednou teďka vlastně ani nevím, jak to tam dopadlo, ta diskuze, kdo vyhrál.

No, ale je to absurdní a hlavně by se lidi měli trošku ty vole uklidnit, že prostě řekneš nějakej, nevím, názor na cokoliv a prostě musí tam naběhnout vždycky z té jedné strany tisíc lidí, vole, a zjebat tě, vole, že seš liptard, vole, a woke a pak navopak, seš, když vole nám nadávají, že jsme woke a zároveň nám nadávají, vole, že jsme sexisti a zároveň nám nadávají, že milujeme černochy a zároveň, že

Že vole nemáme rádi filmy, tak jdou fakt do prdele lidi, já nevím, nejsem na jejich názor zvědavej moc.

Asi tak, já Facebooku prakticky nesleduju, já jsem se přesunul víc na Instagram a můj feed víceméně zabírají akorát recepty na žrádlo, občas něco z filmu a spousta gifů s malýma krávama, takže a je mi dobře, tam se lidi nejádej.

To mám lidi, jak pouštějí věci z vejšky.

To je taky dobrý, jo.

Tak já se půjdu podívat, co nám psali pod Hailey Steinfeld.

Tak já přečtu další věc, nebo Ondro, chceš ještě něco dodat?

Nechce, nechce.

Dominik Zlý.

Zdravím místní osazenstvo.

Můj dotaz bude cílený hlavně na civila, takže to snad nezabere zbytečně moc času.

Zajímalo by mě, co Petře říkáš na posledním albumu Vladimíra 518 s vášem White Boy.

Pokud si to dobře vybavuji, nikde jsem se k němu vyřejně nevyjadřoval.

Po případě, která z písní ti nejvíc utkvěla v paměti?

Za mě to budou určitě skladby Sprcha a Domov.

A co zároveň říkáš na ústřední videoklip k písni Domov?

Za mě totální pík kinematografie.

Hele, nemám vyhraněný názor, protože to nemám tak naposlouchaný, ani jsem to neviděl, takže ne.

Neposloužím.

Někdo další viděl, slyšel?

Dobře, tak Martin se ptá, nebo zdravím napěchovanou sestavu.

Jaký jsou podle vás nejnadějnější mladí herci současnosti, řekněme pod 30 let a nepočítá se Timothée Chalamet?

Díky a pokročujte v dobré práci.

Teď se předveďte.

Tak shodou okolností já mám, no jsem si okamžitě vybavil dva, kteří hrály dokonce i ve stejném filmu a je to Kaylee Spany a David Johnson.

Hezký typy.

Ale byly by tam určitě i další typy.

Já jsem neposlouchal, protože jsem se díval na podku Hailey Steinfeld, pod kterou 10 týpků rozebírá, že nemá prsa a že je jako prkno.

To je jako když to někdo napíše, tak je prostě debil, tak co na to říct, ale jeho názor mům rád nebudu.

Vám mělo by se podívat na tu její scénu v Sinners a určitě by zavřeli hubu.

Když chce, tak to někdo sformulovat svůj světonázor.

Já si myslím, že důležitý je, že Hailey Steinfeld je úplně uprdl, co si myslí nějakej Honík Vrch v Česku.

Ale to neznamená, že když nemá nějakou sexy fotku a je v jednom z největších filmů roku, že ji prostě třeba nebudu chtít dát na Facebook, ne?

Hm.

Já vím.

Hele, otázka byla talentovaný herci pod 30 let, jestli tě někdo napadá.

Já když tak řeknu, koho to mám, já to jenom mám Florence Pugh, který je tuším se 27, a Lucas Hedges je podle mě velmi šikovnej herec, kterej byl ještě moc předvíc zajímavý věci.

Marek má něco?

No, já tam mám taky Kaylee Spany a pak tam mám Paula Mescala, který to ještě těsně stihl, je mu 29.

A pak jsem si tam švihnul Alfieho Williamse.

To je ten mladý klub z 28 let poté, který mi přišel úplně jako uhrančivý.

Strašně se mi tam líbil.

A hrozně se těším na něj v tom druhém díle.

Ještě mě napadla, a ta má podle mě tu kariéru, velmi zajímavě rozjetou Maja Hogg.

Mně napadla tak na první dobrou Elle Fanning a Austin Butler, ale myslím, že je po 30.

Butlerovi je 35.

A Elle Fanning, teď jsem chtěl říct Margaret Qualley, ale ty je taky 30 a Elle Fanning je 27.

No, tak jsem chtěl říct i Margaret Qualley samozřejmě.

Sydney Sweeney, mě zajímají její filmy a Elle Fanning mi přijde dobrá.

Takže asi tyhle bych jmenoval.

Takže Psycho R, zdarec kočičáci, máte nějaký filmy vzdetství, který jste žrali a máte je rádi pořád, i když před ostatními děláte, že je máte za sračky, abyste se nestrapnili, například Power Rangers a podobně.

Díky a nech vám stojí za to žít.

Hele, já se vůbec nestedím za to, co se mi líbí.

Takže právě to jako... Mně přišla absurdní představa, že jako ty tajíš před někým, že se ti něco líbí, ty vole.

Ty, který ani netají, že se ti něco nelíbí, vole.

A zklameš tím tři své nejbližší lidi, že jo.

Přesně, jako tohle to asi, na to jsme asi moc starí, abychom se něčem takovýmhle zaobívali.

Já myslím, že my jsme naopak v té fázi, kdy si jako chlubíme to, jaký sračky považujeme za dobrý filmy.

Přesně tak.

Teď jsem byl, nebo loni jsem byl s kámošem v kině na kravavém sportu, na který jsme koukali, když nám bylo sedm.

On mi řekl, já jsem mu zničil dětství.

Já jsem malačenej.

A nebo člověk třeba zjistí, že Byl nás pět je nejlepší seriál ve dvanácti letech a pak s tím žije až do konce ž

Máš už doma pověšený obrazy chalupářů, který jsi dostal k narozeně?

Ne, ale rozhodně jsem si je tam jako připravil do boločku.

Dobře.

Ondel, ty se stydíš?

Ty bys třeba mohl za něco.

Já jsem chtěl vytáhnout liveku jako překvapení, který jsi mi teďka skurvil, ale no, odpouštím ti.

Děkuju.

To byla ta otázka na ty filmy z dětství, že?

Jo, jestli je něco... Já jsem na toho chtěl odpovědět, že já obecně jako se nestydím vůbec za nic, to znamená, že... To víme, bohužel.

Asi nemůžete tady v tomhle případě na ničem nachytat, no.

Dobře, tak jo.

Alfred Veménko, zdravím, nabité osazenstvo.

Velmi sofistikovaný dotaz.

Nejoblíbenější značka čipsů a příchuť.

Hele, já proto mám takovou teorii, že čím hnusnější obal ty čipsy mají, tím jsou většinou lepší.

Takže takový ty, co jsou jenom v tom průhledném pytliku, který je zalepenej tou sešívačkou a je nahoře nějakej ten papír, tam nějaký jako, já nevím,

Jo, ty vole.

Takový ty český... Jo, takový ty úzký, vysoký pytle.

Jak to sežereš a potom když si šahneš do očí, tak se musíš umýt, jinak prostě začneš brečet.

Počkej, myslíš Petr Hobb, že?

Ne, on myslí takový ty domácí brambůrky, takový ty české brambůrky, takový ten prusitnej pytel.

Já to najdu, oni to mají tady u nás.

A oni jsou jedna, je horšičná ty vole.

Cyrillovi brambůrky.

Ale ty horšičný ty vole.

Tady mají 12 Cyrillových brambůrek na Allegro za 420 Kč.

Když nebudu horší s ní, tak jděte do zelenejch Pringos podle mě.

když nevím, jestli je to brambůrka, jestli to spíš není hmota převedená v nějaký jako plochý hovno.

Ale za mě teda jednoznačně, a to je gurmánská záležitost, kterou doufám, že jsem Hlada někdy naučil, modrý lajs a si zakysenou smetanou namáčet a nechávat rozpívat na jazyku.

Modrý lajs se zakysenou smetanou, nejlepší věc na světě, doufám, že mi budete posílat svoje fotky, jak to žeráte.

Se zakysankou, jo?

To zkusím.

No, to jsi nedával.

Nedával, ale jinak jako modrý lisky velmi cením.

Já mám lejs s zakysanou smetanou.

Já mám nejradši lejs s jarní cibulkou nebo bohemia se smetanou a cibulkou nebo cibulí.

A nebo jako takový ty tradiční český česnekový.

Ale jsou to všechny tři, co jsem vyjmenoval, tak prostě nemůžu jíst, protože to jako není prostě dobrý úplně.

Ale mám je rád, ale už si je prostě nedávám.

Já myslím, že tohle je ten moment, kdy lidi začnou psát ty komentáře pod videou.

Fakt tam chcete mít ty dotazy, nechcete je trošku omezit nebo zrušit.

Ještě tam je jeden takovejhle, neboj.

Ne, teďka se právě dozvěděli něco, co jim obohatí život, na rozdíl od návrhu.

Já miluju Lays Chili Limetka, takový ty černý.

Hmm, ty jo, ty nesnáším.

Já je úplně, úplně bych je žral furt.

Proto bych s tebou nedokázal být v jedné místnosti.

Hele, tak zase trošku se vrátíme na kolej, dáme si nějaký seriózný dotaz.

Roman Freidberg se ptá, zdravím vás, kdo je podle vás největší novodobý zrádce a jedáš, Spooner nebo Jana Maláčova?

Předpokládám, že z osobních důvodů to bude Spooner, ale Maláčová mu docela šlapě na paty, co myslíte?

Tak Jana Maláčová není zrádce, ne, to prostě víme, jaká je ta, je furt věrná svému přesvědčení.

To vždycky byla vypočítává svině, ne.

Já se mám pocit, že se to letos trochu blbě spočítalo.

Stačilo.

Podle mě stačilo.

Netáhejte sem tu skurvenou politiku, nebo jak jste to říkali?

Jo, vy liptardi.

No.

Pojďme, Milan vole je král a ona je lůza.

Tak pojďme dál.

Dobře.

Jakub vyčítal.

Zdravím, nejlepší podcast.

Děkujeme.

Na základě vaší TOP 10 filmů Roberta Redforda jsem konečně viděl Slídily a uvědomil si, že takové filmy, kde je vidět, že to každého na place neuvěřitelně bavilo, se už skoro vůbec netočí.

Máte nějaké tipy na podobné filmy, kromě Diniho Partáků nebo Podrazu?

Děkuji a těším se na novou knížku.

Ono je to třeba možná sralo při tom natáčení, ale jsou tu herci, tak uměj dělat, že ne.

Ale naprosto rozumím, co myslíš.

Já mám právě kvůli tomu Slídily strašně rád a

Velmi podobně na mě působí Chytně, když to dokážeš, jako film, který je takovej radostnej, tím jak je natočenej, o čem je, k čemu směřuje, jak ty herci hrajou, takže to by byl asi můj tip.

Hele, je zajímavý, že já nemůžu dát příbuzný tip, protože jsem podle mě s Lídily v životě neviděl a ještě před týdnem jsem ani nevěděl, že existuju.

Já jsem je letěl Kocorovi asi před dvěma lety a on tím, že je vlastně vo hekrech a je to z roku 90, tak to svým způsobem velmi zestádlo, ale ta herecká chemie tam je absolutní.

Počkej, to je vo hekrech z roku 1990?

Já to myslím, že to je něco... Dobře, tak asi zimně to furt nevím, co to je.

A nebo jsem to viděl, já nevím.

Redford, Kingsley, Dan Aykroyd, Sidney Poitier, River Phoenix.

Já to si myslím neviděl.

pořád něco nakoukávat.

Jako já si myslím, že by se našla spousta ansáblových filmů, kde si ty lidi moc užili natáčení, třeba nějaký jako takový ty Sandlerovky na Hawaii a tak, ale mě u tohohle dotazu napadlo okamžitě ten nedávnej film o začátcích SNL, tam si myslím, že to musela být docela zábava na tom place, i když ten film jako je takový jako intenzivní, tak jeho natáčení podle mě muselo být fajn a lidi si toho užívali.

ale mě jako první napadl filmovej okresní přebor.

nevím proč, ale nějak to na mě působí takovým hrozně uvolněným dojmem a myslím si, že to musela být hrozná prdel na tom place a to se možná musíme zeptat Filipa.

Ale co mě hrozně překvapilo, tak nedávno jsem viděl nějaký rozhovor s Joshem Brolinem a ten si strašně pochvaloval, že největší srandu, co kdy na place zažil, tak bylo tahle země není pro starý.

Že tam si to všichni pro jich strašně užívali, byli hrozně uvolněný a bylo to hrozná prdel, což je poměrně překvapivý podle mě k tomu poměrem, k tomu

Já nevím, jestli jste někdy byli na natáčení, ale já si vůbec neukážu představit, že se někdo na natáčení baví a skvěle si ho užívá, ale dobře.

Necháme vás žít v této iluzi.

Tak dál Glorfindel.

Zdravím ctěnou redakci Movizon.

Kdybyste na rok převzali kurátorství jedné streamovací služby a měli volnou ruku, jaké změny byste zavedli, pokud nějaké?

Já bych chtěl staré filmy.

A chtěl bych méně kokocké vyhledávání.

Já bych, já jsem říkal, že, co jsem říkal před 14 dnama, nebo před měsíce a starej, že, no vlastně před 14 dnama, jsem říkal, že bych fakt jako vzal toho šéfa Netflixu, dal ho na elektrické křeslo a řekl, buď přikážeš všem ovečkám, aby přestali produkovat tady ty spotřební sračky, tady ty obsahy a začali dělat jako filmy, o kterých si opravdu budou myslet, že jsou dobrý a že jsou nějak...

autorsky významný a nějak jako zajímavý a nebo jako prostě popcornově zábavný a nebude to jenom prostě spotřební rutina, nudná, nezajímavá, ideálně ničím nevzrušující, tak to bych vlastně udělal.

Chtěl bych donučit, aby ten ohromný potenciál Netflixu k něčemu dobrému, hezkému a zábavnému a ne jenom ke šmíře.

Já bych si hrozně chtěl vzít na starost HBO.

Za prvé aktualizovat apku, za druhé přimět nějakou strukturální změnu, která by vedla k tomu, že nebudou tak dlouhý pauzy mezi sériema Rodu Draka atd.

Odsekat, schválit další spin-offy Hry o trůny.

hlavně nový temný případy rychlejc a tyhle mají hrozně velkou knihovnu, ale strašně se s tím sikají a já chápu, že je to asi za cenu toho, že ty věci jsou pak kvalitní, ale myslím si, že to tempo by mohlo být trošku větší.

Já bych byl rád, kdyby přestali generovat obsah a začaly dělat filmy.

A taky bych byl moc rád, kdyby víc investovali do toho, aby se ty doporučovaný filmy mnohem víc strefovaly do toho tvýho vkusu, kdyby to vlastně víc sledovalo ty preference, ty svý cílovky a kdyby to mnohem víc nabízelo i třeba nějaký úplně neznámý filmy na základě těch tvojich preferencí.

Ale jinak jsem spoko těch streamovacích platform je tolik, že se tam podle mě každej něco najde.

Tak jo.

Radim doležel.

Zdar, borci, za pár týdnů se nám do kin dostane komedie Roofman od Dereka Sienfrenze.

snad toč to dobře, který je známej především pro solidní debky jako třeba Blue Valentine.

Napadá vás režisér, který se zapsal primárně jako autor dramata a úspěšně přešel do žánru komedie po případě Obráceně?

Já jsem přemýšlel a ten, co by zdramačil ke komedím, mě fakt jako nenapad, ale v Obráceně jich je docela dost a já jsem si tady na první místo napsal Toda Philipsa, který vlastně dělal komedie a velmi dobrý, velmi dlouho a potom skončil u Jokera a pak skončil u Jokera 2.

To byla možná tragikomedie, ne?

No to spíš tragikomedie.

No tak já jsem myslel, že řekneš Adama Cage, že jo?

Toho jsem vám tam nechal, že jo?

Šel podobně a sásku na nejistotu mu vylebili, ale podle mě těch případů je vlastně hrozně moc, jenom... Já to mám ještě nějaký vypsaný, ale nechám kluky promluvit a tím to nevyfouknu.

co jsem to chtěl říct, Derek Cianfrance, nevím, jak se to čte, ty vole, ten mi přijde naprosto famózní vždycky, když vodně něco vidím, to je jako Blue Valentine, jeden z nejlepších filmů v historii, co je v modrý barvě na čase FDL, ty vole, to je prostě taková lahůdka s takovým přesahem.

OK, ale ten novej film teda s tím tatumem, ten mě teda absolutně neláká.

Hele, mě to baví, bude to strašný propadák, ale... Taky neláká, ale o hlasy první mám, myslím, docela dobrý.

Jinak na odpověď na otázku za mě asi úplně to nebude...

On to totiž není jako, no prostě napadl mě Jason Bateman, který prostě začínal u komedii a začínal samozřejmě jako herec, ale už pak začal i psát a točit hlavně za kamerou a potom udělal Ozark, což byla v podstatě dramatická seriálová odpověď Netflixu na Breaking Bad a teďka dál v těch dramatech pokračuje, takže on.

Tak to je i ten, ne?

Jordan Peele?

Není to?

Dá se říct to?

V podstatě jo, v podstatě jo.

V odbyt mena je velmi dobrý ten The Gift, myslem se to jmenoje, myslem, že to byl jeho debit, to je Walnut Joel, Edgerton a Rebecca Hall, taky takovej psychologický thriller a tam jsem se říkal, že ať už ty komedie nedělá, protože mu stejně moc nejdou, ať se vyjde tomuhle tomu.

Moje dva typy byly Todd Phillips a Jordan Peele, takže děkuju.

Dobře, já tady mám teda ještě dva, mám tady... No tady my budeš vždycky až čtvrtý, Jož.

Mám tady samozřejmě Petra Farrellyho, který natrčel zelenou knihu po tom, co dělal strašně bizarní, bláznivý komedie.

A mám tady Roba Reinera, který začínal se Spinal Tap a s komediema a potom přešel na Misery nechce zemřít a podobný věci.

Takže těch případů je docela hodně.

Ladislav Vopač.

Ladislav Opat, zdravím všechny ve studiu.

Datacena Remziho, takže asi žádný případ, připomínka k Civolovi.

Na Patreonu byl přislíben Kotrmelec na video, když se dohromady vyběry tisíc dolarů od všech přispěvovatelů a nejen od jednoho přispěvovatele, týden od sedmi laháři.

Takže bude Kotrmelec?

Ty vole, tam byla nějaká strašně vysoká podmínka, ty vole.

Tam bylo tisíc odběratelů nebo něco takového, ne?

Ale on tady píše tisíc dolarů od všech přispěvovatelů.

No ale rozhodně to nebylo myšlenou, že se tam postupně během lena střádá tisíc dolarů, ale to jako jsme jako z levního kraje.

Tak jako tisíc dolarů tam měsíčně máme už poměrně dlouho, to byste... No ne, ale to jsem myslel, jako že...

Kdo pošle tisíc dolarů, tak to udělá škotromelec, nebo jak jsi to myslel?

Kdo pošle tisíc dolarů... Když mi přijde odměna tisíc dolarů, tak oslovím nějakého šéfa kaskadéru, ať mi poradí, jak udělat ve čtyřiceti letech kotou, aniž bych se zabil, víš?

Protože nebyl jsem na to expert ani v šesti letech, na to až ve čtyřiceti dvou, takže... Ale myslel jsem jakoby... Já jsem tě fakt myslel jako jednorázový prezent, chápeš?

No.

Já to chápu.

Já vím, že tady jde o život, přeci nezkočím z mostu, aniž bych měl důvod.

Když tam bude 10 tisíc dolarů, tak už to bude skok z mostu.

Já jsem myslel, aspoň 10 tisíc dolarů, podle mě.

No nevím, prostě u tisíce dolarů jsem ochoten se o tom začít bavit.

Ale nechci dopadnout, jak fuka se svým dokumentem, takže opatrně s těma penězma.

Pojď dál, prosím tě.

Screamer.

Zdravím našla panou sestavu.

Stalo se vám někdy, že jste zkoukli film a herec nebo herečka z toho filmu ještě ten den nebo v blízké době zemřel?

Mně se to zrovna stalo, když jsem si konečně poprvé pustil tenkrát na západě a pár hodin po dokoukání filmu jsem se dozvěděl, že zemřela Klaudia Kardinál.

Nepříjemný pocit.

Díky za odpověď a hodně filmových zážitků.

Ty vrahu!

Mně se tohle asi nestalo, respektive jsem na to fakt jako nemyslel, že bych si pustil film a ten druhý den někdo potom umřel.

Jo, mně se to stá

Jo, na co jsi koukal teď?

Byl jsem čtyři dny před smrti Roberta Redforda u naší společné sousedky na večeři a říkám jí, to je stejně zajímavé, že ten Robert Redford ještě žije, to se tím, co chudák polňuje, jmenuje se mrtvej.

No a pak se mi stalo několikrát, že jsem třeba myslel, jak jsem...

Pamatuju si, že jsem ležel ve vaně a říkám si, jak se asi má paní Hanna Hegerová, jaký je tečka, dítě už musí být spousta let a večer umřela.

Ty jsi ve vaně myslel na Hannu Hegerovou?

Ano, to se mi stalo asi třikrát za sebou a když jsem to vyprávěl jedný kámošce, když jsem to vyprávěl ženě filmového kritika, tak mi říkala, prosím tě, hlavně na mě nikdy nijak nemysli.

Tak...

Buďte rádi, že na vás nemyslím, kluci, protože byste dostali ránu od smrtky.

To by byla hezká zápletka pro nějakého Šamalana, víš co, že v Porako, myslíš, když si méš levý stehno, tak do týdne zemře.

Já jsem si myl hlavu.

Mně se jednou stalo, že jsem, já mám historku, že jsem jel u nás v ulici autem a najel jsem tam nějak rychle a u nás v ulici jsem málem přejel Pavla Nedvěda, který jako rychle stačil uskočit.

Je kočička.

No a Pavel Nedvěd jako rychle uskočil a o pár dní později jsem jel autem u nás v ulici a vyprávěl jsem v tu chvíli to historku svýmu bráchovi, který jel se mnou a jak jsem mu to vyprávěl, tak jsem zajel u nás do ulice a málem jsem přejel Baroše.

A připadalo mi to hezké.

Dobrý, koho jsi málem zabil ty Ondra?

Já právě nikoho a nevím jestli mě to mrzí nebo ne.

No a já mám k tomuhle teda ještě, jako vzpomněl jsem si na toho klišíka, o kterém jsme tady už dneska mluvili.

O tom raději zešílet v živočině, protože vlastně po tom, co jsem ten film viděl, tak ten večer jsem ho ve Varech v Evku potkal na baru a začali jsme se bavit a byl strašně milý a dali jsme si nějaký vodky spolu a on mě pozval k sobě na Šumavu a dal mi na sebe kontakt a byl úplně, úplně jsme si sedli, no a o dva dny později zemřel.

A byl jste s mnou ředím koupat?

On si uvědomil, že udělal největší chybu svýho života, tak se šel utopit.

Že k němu přijedu na chalupu, tak radši.

Tak jdem dál.

Loisa Alinová, manzdár, brodci, je pro vás mimocivala rozdíl mezi Četou a Apokalypsou, který film máte raději?

PS Praždokumentu o Charlie Sheenově říkali roce, protože ty titulky překládají telata.

A jinak tam samozřejmě je obrovský rozdíl třeba v tom, že Četa je veleprůměrný film, který ve svý době asi samozřejmě tematicky strašně rezonoval, ale jinak je tak strašně in your face, až je to otravný.

Je prvoplánový.

No, je to velmi prvoplánový.

Ale Ondrovi se líbilo, ne?

Bych tak typo...

Ne, já tady přemýšlím, jak to říct, abych byl kulantní a abyste mě neposlali do prdele a nechtěli mě zabít, ale chatu jsem možná někdy kdysi dávno viděl, ale už si z ní vůbec nic nepamatuju a po okalipsu jsem neviděl, ale důvod, proč jsem ani jeden ten film úplně nějak jako neřítím si je pustit, je, že jsem viděl Olovinou vestu, což je za mě jeden z nejlepších válečných filmů všech dob, zejména na téma války ve Větnamu, takže nemám úplně důvod nakoukávat tyhle dva.

Už jsi narozen 4. července.

To je skvělý, no.

Tak Christian Guen, zdar, když si otevřete filmografii Leonarda DiCapria, který filmy jste neviděli a hodláte se to doplnit a u kterých si říkáte, že to nikdy neuvidíte.

Děkuji a jste láčest.

Česko-romský slovník slovo láčest definuje jako dobrý, skvělý na vysvětlenou.

Děkujeme.

A potom neviděl všechno, ne?

Já jsem neviděl úplně všechno a z těch, co jsem neviděl a vidět bych i chtěl, tak tam je vlastně už jenom nouzový východ a denník Hrváče, respektive Hrváčův denník, což je ještě před Titanicem.

A neviděl jsem a nechci, když nepočítám nějaký ty opravdu jako sračky, jako Don Plums Bar a podobně, tak J. Edgar mě vlastně vůbec neláká.

A viděl jsem prvních třicet minut k zemi hleď a to nedokoukám nikdy.

Tam mi přišlo jako velmi hloupý film.

Já myslím, že jsem viděl všechno, pak Zemi hledě super.

Marku?

Hele, mě vůbec neláká J. Edgar stejně jako Matěje, ale neviděl jsem nikdy Krvavý diamant a láká mě.

Ten je super.

Já jsem viděl od roku 2002, jsem viděl s ním všechno kromě Edgara a Gangy New Yorku, chtěl bych vidět ty Gangy New Yorku, ale Edgara bych upřímně chtěl taky asi vidět.

Jako je mi jasný, že Edgar by mě nesral, ale...

Ale tak.

Dobře, teď, které máme Stanley Ipky ze Starboard 3, tak dnes rozstřel pro zábavu, co máte nejraději, bude to rychlý.

Alien nebo Aliens, za mě Aliens.

Za mě Alien.

Alien.

Sedm nebo Zodiak, tady asi budeme všichni u sedmičky.

Sedm.

John Wick nebo Equalizer, to je fakt debilní otázka.

John Wick.

Já jsem to tady měl hodně těžký, ale John Wick.

Já jsem neviděl Equalizera a nemám rád Johna Vicka, takže... Vojta Kotek by řekl Equalizer.

Cliffhanger nebo Rambo?

Rambo.

Rambo.

Cliffhanger, vole.

Marku, to jsem viděl, ne?

Rambo jsem říkal.

Jo, dobře, dobře.

Terminator 2 nebo Total Recall?

Terminator 2, ale je to bolavý.

Terminator 2.

Terminator 2, ale obojí je pecko.

Die Hard nebo Die Hard 3?

Asi jednička z úcty k tradici.

Já jsem trojku neviděl.

Die Hard, ale Die Hard 3 je taky pecka.

Kurva Marků, vole.

A teďka zlo.

Banánová pizza vs. Matrix Resurrections.

Já bych si klidně dal tu banánovou pizzu.

Já chci vědět po těch více jak 30 letech, jak to chutná.

A ta byla, já si to samozřejmě nepamatuji, protože už mi je moc let, takže to udržím tak týden.

Třeba nevím vůbec, kolik je Markovi let, ale banánová pizza byla s ketchupovým základem nebo smetanovým?

Myslím, že byl kečupovej, ale já se to fakt nepamatuji.

Ale já si tohle zastavuju, že tam je třeba nutelovej základ, aby to bylo alespoň trošku nějak jako... A jako já se pro vás budu pokusit vygooglit nějaký meníčko-švédský pizzerie, která dělala rozhovozy ve Stogonu v roce 92, ale nevím.

Ale možná, že i pizzu s hovnama, nebo jak to hlad tehdy vymysel u toho vetřelce, než Matrix Resurrections.

To bylo hovno v čokoládě.

Ne, to byl gulaj s hovnem.

Ale radši bych asi postoupil Matrix Resurrections, než dobrou mě sežral banánovou pizzu.

Ale nevím, jestli bych u toho cítil rozkoš.

Ale podle mě bys dokázal tu pizzu narvat do držky třeba za 10 minut a pak by se zeblil.

Podál, chce se mi zvrcet.

Dobře, fine life.

Starec, zkoušeli jste někdy genealogii, to znamená, že jste si nechali vyhledat vaše předky a prapředky, pokud ano, kam až jste se dostali a co jste se dozvěděli, případně koho byste chtěli být vnuk či pravnuk, aby to pro vás něco znamenalo.

Být třeba pravnuk Masaryka nebo někoho podobného může být docela cool.

Ano, narážím na nedávno zveřejněné dopisy od TGM a Avatar 3 Hype.

Já jsem to někdy neskoušel.

Vlastně by mě to možná lákalo, ale ne na to, abych pro to cokoliv udělal, ale asi úplně netoužím, abych zjistil, že někdo slavnej nebo neslavnej byl můj předek.

Já jsem asi spokojený, jak se to vyvrbilo.

A bavím se, že bych šel s Kim Jong-unem nebo s někým takovým.

Já myslím, že genálogie je takový to, jak ti ten nepříjemně dlouhý šlauch strčej do prdele a začnou ti tam tou kamerou raidit, aby zjistili, jestli nemáš rakát.

A najdou ti ho tam.

Dobře, tak...

Tak to taky nemám rád, ale co se týče rodokmenu, tak vím, že u nás v rodině to řada mých příbuzných zkoumá, aby zkoumali, že jsme potomci nějakých z násilňovaných mongolských pastevců za kavkazí, ale já se to radši nesnažím zjistit, abych svoji intelektuální nadřazenost a povýšenost a aroganci nemusel přehodnotit, protože bych si...

jako uvědomil, že vojí vole pra pra praděda vole se nechával znásilňovat můlou.

To je riziko, který chápu.

Ondro?

Je, asi mě to nikdy nezajímalo natolik, abych... Máš rodiče?

Ty vole ne, objevil jsem se tady prostě jednoho dne.

Aby mi to přijde, jestli nechceš, vole.

Našli jsme tě na ETHER25, co?

Já jsem z Midichlorianu.

Jsi takhle na jednou přistále.

Zázrak přírody.

J.J.

Abrams tě vysadil při natáčení mou mimozemský invaziu, vole, jako svoje nepovedený dítě na kolo, vole.

Ty vole, já mám zajímavou rodinnou historii, ale nechci se do ní tady pouštět.

Dobře, to probere Mindy.

Ty máš určitě nějakou sestru, ne?

Jdeme dál.

Marku.

Hele, my jsme u nás v rodině kolonoskopii taky nikdy nepodstupovali moc jako nějakou velkou.

Taky ty dlouháka.

Ne, to je nějaká gastroenterologie, ne?

Nebo jak se to jmenuje?

Gastro, vole, něco takovýho, ne?

No, dobrý.

Ale vím, že můj praděda byl jeden z Řecka a druhý z Chorvatska.

A že to byl nějakej nábořník.

A že jsi tam nabrnkl nějakou slečnu, kterou jsi přivezl sem do Čech.

Ale dál už jsem se nepíděl.

Protože mi to přišlo tak divoký, že Bůh ví, co se dělo předtím.

Takže když jsem se tady ožral v Řecku, tak jsem možná kalil s tvým příbuzným.

Je to dost pravděpodobný, no.

Třeba zjistíš, že jsem tvůj otec nebo tak něco.

No ale teď, jak se to dívám, tak je tam podoba nějaká.

Dobře.

Hele, Tomáš Michalík, dobrý večer pánové, pojďme zase fantazírovat a představme si akční fan, kde si půjdou pokrku český a zahraniční herec, klidně i nežijící, koho byste proti sobě postavili a kdo by byl na jaké straně.

Díky a dobrou noc.

Já jsem o tom velmi intenzivně přemýšlel a dovedu si představit Miroslava Moravce a Zdeňka Srstku jako jeho pucfleka v nějaký bondovce s konerem.

Ano.

Já si dokážu vzpět Františka Petrku jako záporáka, který jde po Timoteše Alametovi.

A byl by u toho jako krakonož?

Ne, byl by u toho v tom jako takový ty čtyři vraždy stačí staroušku.

Jo, jo, v těch munterkách, ale vypadá, že čůr ve hlavě.

Takový to, jak jsou ty sousedí, co se hádají, vole.

Jo, co je doma, to se počítá.

Co je doma, to se počítá, vole, nebo jak tak.

Já mám maličko averzi vůči tady tomu typu otázek, takže já jsem naopak nepřemýšlel vůbec.

Já bych chtěl vidět lábuse proti Denzlu Washingtonovi v pokračování tváří v tvář nebo něčím takovým.

To je lákavý.

Dobře.

Ježiši Kriste.

Chlupem z Halená Filcka se ptá.

Hezké šimrání v Ahambí přeji.

Nedávno jsem poslouchal podcast Novej a Starej o dědictví a tak mě napadá, není Ondra Novodobý Tomáš Baldýnský?

Já to nechápu.

Já to taky nechápu.

Tomáš Baldyňský vyhejtěl dědictví, tak, jelikož Ondra taky občas něco vyhejtí, tak mimo ránk, tak to si myslím takhle.

Nevím, já myslím, že Tomáš Baldyňský a Ondra Mrázek jsou kategorie pro sebe sama.

A takže ne, ale děkujeme za přízeň.

Máme teď nový a starý první video na YouTube, tak si ho najděte na kanálu Bionaut.

Vypadám tam ještě hůř než, no to vlastně ne, vypadám tam ještě, oproti tomu, jak vypadám tady, tak tam vypadám fakt dobře, vlastně jsem chtěl říct, jak jsem chtěl říct, že tam vypadám fakt hrozně, ale...

No, tak si to dejte.

Ty myšlenky, které z nás proudí, třeba o slunce, seno, jahody, slunce, seno, aparfacek a slunce, seno, erotika, jsou natolik inspirativní, že přežijete, že to neříká někdo, kdo je tak hezký jako Český mistr a takový.

Tak Mad Barbecue.

Zdravím napěchovanou sestavu.

Tentokrát bych se rád zepstal, zda máte ve svém portfoliu nějaký film, který má obecný hype, ale vás nikdy nezaujal a nikdy jste na ten hype nenajeli.

Je to hrozný, ale já to mám třeba s Klubem Hrváčů nebo s Džangem.

Stačí jeden film u každého, ale ať je to kultovka, chápu, že teď něco vás zřejmě vyhodí z vašeho Hero Hero, ale zeptat jsem se musel.

No já to mám jednoduchý, že jo?

Ty rád, řekne hlas.

Já tam mám tu Dunu.

Jo, já myslel, že tam máš ten Kupráčů a X-Muralo 6.10.

Ale tak jako to je podle mě tak jako respektovaný názor, že to je lehce nadprůměrný film.

Což je, to je hodně teda... ne.

Ne, Kupráčů je samozřejmě geniální, já jenom už odmítám bojovat proti CVL-ovou přesvědčení, že jsem tomu někdy dal 60%, tak jsem se rozhodl.

Já najdu ten starý počítač, tu 386-ku rozjedují a tam najdu ty maily.

Je pravda, že nejdřív strávím tři hodiny hraním prehistorika 2, ale pak najdu ty maily a ty si za rámeček nedáš.

A ty jsi tam byl ten motocross, ještě ten byl taky super.

No ty vole já tam měl štunci a všechny tady tyhle vole.

To byl to byl herní svět ještě v pořádku, ne tady ty sračky, který ti připomínají reálnej život vole a máš tam nekonečný mapy vole a můžeš.

Počkej vole, mám pocit, že na podzem vycházejí nějaký závody a vypadá to jako štunci, je to úplně to samý, akorát to vypadá hezky.

Pošlu ti potom trailer.

Ještě mě fascinovalo jak

Jakoby, já vím, že to taková je realita, ale dotyčka řešil, že Mandalorian, to řešili u nás v diskuzi, že Mandalorian bude mít mizerný tržby, protože vychází čtyři dny před GTAčkem novým, tak to jsme si říkali, ty vole, to jako ten svět... Ale to by vlastně vůbec nepřekvapilo, no.

Ten svět je vlastně už takhle fakt divokej, že prostě se najednou vylídní veřejný prostor, protože vyjde, vole, po letech takováhle hra.

Ale to už bylo podle mě u GTAček pětky, že to taky nějakej film odsral.

Jo?

No to je docela drsný.

Tak GTAčko je dobrý, ne?

To je jako sympatická hra.

Takže jaký byl dotaz?

Jaký kultovní film nebo velkej film má hype a vy jste na něj nenaskočili?

Duna a Klub rováčů.

Tak jako, já nevím jestli nechcete snad odpovědět radši za mě.

Řekni to, ty jsi ohej holvado.

Tak já jich mám strašně moc, ale tak já řeknu z poslední doby třeba Oskarová Anora.

To nevím, jestli je kultovní, ale dobře.

No kultovní není z poslední doby, ale... Ale nebudem, berem Anoru a nebudem mluvit o jindy.

Já mám vlastně problém, že postupem času vždycky pak vlastně si ty filmy jako vlastně oblíbím, protože si začnou vyvědomovat jejich historický význam a jakoby nějakej estetický vliv, jak ještě píšem ty encyklopedie, tak vlastně postupně vlastně objevuju všechny ty... Co?

Jako třeba Eternos?

Já tě mutnu, vole.

Já se bavím o kulturních filmech, ne o vyškrabcích, vole, ze záchodovýho prkna, vole, zrovna tady někde v Řecku, vole.

Dobře, Marku, řekni něco a jdeme dál.

Já nemám rád Forresta Gumpa.

Ty vole, to jsou všechno příklady kultovních filmů, vole.

Ty nejvíc, vole, mainstreamový lidovky.

A on tím dotazem myslel spíš jako velký filmy, protože tam měl Djanga a něco.

Jo takhle, tak tomu odeberou Hero Hero, když to takhle blbě sformuluje.

Hele, jdeme dál.

Leven, Treneman, McGill.

Zdarec.

Jsme divinovití kulihrášci.

Pojďme tímto dotazem stvrdit výši Ondrovi kontroverznosti.

Pod dotazem přikládám i pán mých kontroverzních hodnocení, aby nebylo Ondrovi smutno.

Ten dotaz nemá vůbec nic společného s Ondou.

Ten dotaz je, patří ananas na pizzu?

Mě tam nesere.

Já ho přežiju.

Rozhodně nepatří, je to naprostá zrůdnost.

Já měl banálovou.

Ananas sám o sobě je poměrně hnusnej a dávat ho na pizzu, to je jak bude dělat banánovou pizzu.

Já mám ananas rád, takže já si ho dám rád i na té pizze.

Já sežeru úplně všechno.

Dobře, jinak teda kontroverzní hodnocení od McGilla, ať má radost.

Koko za 3 hvězdičky, Vymýtač Ďábla 3 za 5 hvězdiček, tam bych klidně 4 napálil.

Blondina za 5, Matrix Resurrection za 5, Dunačas 2 za 2, to je podle mě moc zlý.

Substance za 1, to je v pořádku, dobrý.

Martin.

Čau pánové, píši tento dotaz v momentě, když si vařím hladový večeři a tak by mě zajímalo místo nějakých tomů buchví, co s dikaprijem či kýmkoliv jiným, zda si vybavíte nějaký zajímavý film nebo scénu z filmu, kde se vtipně a netradičně pracuje s jídlem.

Nemyslím drama z kuchyně a la medvěd, ale spíš vtipně využití samotného jídla v rámci rozvíjení příběhu, jako třeba Delicatesy od Janeta.

A já vás teďka předběhnu a řeknu trojuhelník smutku a vy si dělejte, co ch

Já mám Kramerová vs. Kramer, kdy on mu tam z začátku dělá ty francouzský toasty a vůbec mu to nejde.

A je to vlastně hrozně taková drásavá scéna, jak on vůbec nemá vztah s tím dítětem a na konci, kdy to dítě vlastně musí předat, tak už ty francouzský toasty dělá hrozně dobře.

To je podle mě hrozně dojemná a emotivní scéna s jídlem, kterou mám fakt rád.

Mně přišlo včetně využít jídlo v koláčcích samotářích.

Já potřebuji, Hlade, abys mi potvrdil, jestli si to pamatuju správně.

Viděl jsi Zabijáka Joe?

Jo, viděl.

Ano, pamatuješ to správně.

Tam nutil dělat něco pěkně nechutného, ne?

Jednu z postav.

Stehinko, Deep Throat se stehinkem.

Tak to.

To je dobrý tip, Ondro, ještě nejsi ztracen.

A poslední dotaz ještě.

Topik, borci, dnešní otázka se nabízí.

Vaše nejoblíbenější film je Roberta Redforda a Claudio Cardinale.

Tenkrát na západě a podraz.

Já to mám stejně.

Já vezmu spíš ty menší, protože bylo jasné, že tohle zazní.

Já mám rád ty slídily, o kterých už jsme se mluvili.

Fakt ten film si dávám třeba jednou ročně.

A z Claudii Cardinale mám hrozně rád Densovi, což je italská taková psychologická detektivka ze sedmdesátých let, teda je tam ještě Franco Nero, hodně o tom, jak v malém městečku šéfuje mafie a jak je v podstatě neporazitelná.

Velmi doporučuju, je to hodně dobrý.

Já jsem s obouma viděl zatím tak málo jako věcí, že mi je blbý vybírat nějaký top, ale byl by to jako teďka momentálně Badge Cassidy a tenkrát na západě.

Tak on se neptal, ať doporučujete tajné typy, on řekl, co je nejlepší, a to je jasný.

Jasně no.

Tak jo, tak to bylo moje vocučecko, ale máme ještě dvě věci na YouTube.

Hejtman27 nám poslal dvěstě korun, takže moc děkujeme.

Ty vole, to je furt o žrádle dneska.

Když jsme byli u toho odpornýho žrádla s banánovou picou, co je nejhnusnější jídlo, co jste kdy viděli někoho ve filmu Žrát.

Tady byl typ Oldboy.

Já se vybavuju, že v Snowpiercer dělají takový fakt hnusní kaše, a pak si myslím, že jsou z broku a hoven, nebo něco takovýho.

To nebyl úplně dobrý, no.

Já mám lidskou starost.

Mně se nelíbí puding v Braindead po jisté úpravy.

To není hezké.

Vlastně se mi to vždycky zvedá dekl, ty vole.

Jo, to je hubus.

Že bych se na to vzpomněl, jak se mi vznikne Blade, vole.

No ta Netflixovka platforma, nebo jak se to jmenovalo, ta byla docela nechutná.

A nevím, teda, já si to, možná jsem viděl, možná se to špatně pamatuju, ale v lidské stonožce, jak byly napojený na sebe, tam jim něco procházelo krkem, nebo ne?

Ano, a když jsi prdelý, nalepený na ksich, tak ti může krkem procházit jenom jedna věc.

To, co dělá ve Snopirserovi.

No.

Takže tak, takže Bon Appetit.

A poslední věc, Stedley nám poslal 5 dolarů euro nebo něčeho takovýho a zdár borci, mohli by Jokolo dát ten monolog z Asterixa?

Ty jsi svůj to řekl, já to vím, já jsem to sledoval v té diskuzi, takže já si... To už bylo, vole.

Lid to chce.

Ježišmarja, jak furt machruje, to bude vždycky.

Ale za peníze, ať jsi tady blábolí.

Dobře, ale pak musíš říct, kolik lidí poprvé prcel.

To už jsem ti říkal, podle mě, to už jsme řešili.

Proč jsi tak strašně obsest s tím jeho prcáním?

Ale že jo, já tomu nerozumím, mým věkem.

Já ho obdivuju.

Teď tady tentokrát ani nejsou jeho rodiče, aby si to poslechli.

Dobře, tak pojďme dál.

Tak začni mluvit, Marku.

Víte, já se nedomnívám, že jsou dobrá a špatná postavení.

Kdybych měl tady na místě schrnout svůj život, řekl bych, že ho ovlivnil lidé, které jsem potkal možná ve chvíli, kdy jsem nemohl, kdy jsem byl opuštěný.

A je navíc rozkudujozný pomyslet, že osudy lidí ovlivňují náhody, setkání.

Protože když člověk na něco aspiruje, na něco dokonalého, krásného, může se stát, že nenajde vhodný protějšek, jaké jsi zrcadlo, které mu pomůže ku předu dostat.

To však ale naštěstí není můj případ.

Já naopak, já jsem mohl a skládám za to díky životu.

Děkuji životu, opěvuji život, obtančuji život, jsem pln lásky.

A když mi nestolik lidí říká, ale když se v tobě bere všechna ta lidskost, odpovídám jim zcela prostě.

Říkám jim, že je to láska, to, co mě pohání, abych se pustil do technického oříšku.

Avšak zítra, kdož ví, zítra možná, abych se dal do služeb společenství, abych učinil dar, dar, dar, dar sebe sama.

Je krásný.

Tak doufám, že to za to stálo, za těch 5 euro.

Tak příště musíte přidat z těchto znova.

Už to nebude na 5, ale musíme na 10.

Hele, když to bude za 100 euro, tak si naučím celou misikovou patru.

Hele, za 100 euro řeknu i Force Desperada.

Tak ještě nám zbývá soutěž, pokud se nepletu.

Ano, ještě nám zbývají dvě věci.

Chcem vás pozvat na Movie Zone Live živě.

Budou tam občas i tady tyhle lidé, kteří tady jsou se mnou.

I Ondra dokonce slíba, že někam dojde.

Marek někam dojde.

Na hostovačku v Brně máme Torena, takže 2.10.

Palmovka 10.10. bude Jičín, 11.10.

České Budějovice, 16.10.

Brno i s Torenem o největších brněnských filmech, takže koukejte si to najít, koukejte dorazit, koukejte si koupit lístky, protože jestli nám tahle tur zhoří, tak O2 Arenu nevyprodáme, budeme v prdeli, jestli vás baví naše povídání, tak musíte.

No a samozřejmě máme superpartnera.

Máme partnera Live Nation, který sem vozí ty největší koncertní hvězdy.

My jsme viděli spoustu báječných koncertů, takže vy si můžete něco podobného taky zažít.

A tentokrát budeme soutěžit o kapelu, kterou jsem poslouchal asi 10 let.

Minimálně v hitparádách.

A je to kapela Rockset, která dorazí v listopadu do Česka.

Vlad tam dá link a vy můžete vyhrát dva lístky na Rockset.

Což vlastně obnáší, že jsem měl vymyslet nějaký kvíz, a to jsem zapomněl, tak musím ho teď vymyslet.

Vlade, vzpomeneš si nějakou svoji oblíbenou písničku od Rockset?

Ale úplně se mi teďka nic nevybaví.

Sleeping in my car, ne?

Jo, myslím, že jo.

No tak na co bych se tak mohl zeptat?

Jo, jak Joko tady povídá o tom...

Od vždycky tady toho Asterixa, ten monolog, to znamená, vidíte, že má lehce uchylný vztah k nějakému filmu.

Napište do diskuze na YouTube, do komentářů, k jakému filmu máte podobně intenzivní vztah a jak se to projevuje.

Například, jako třeba, nevím, máš rád...

videodrom, takže si strkáš videokazetu do nějakých jako svojich tělesných štěrbin, nebo umím říct kompletní dialogovou listinu filmů Pelíšky, nebo zabil jsem svoji

nevím co, mámu, po té, co řekla, že se jí nelíbí s čerty, nejsou žerty a podobně.

To znamená, napište nám, k jakým filmům máte takovýhle srdeční vztah a proč a jak se to projevuje v celým životě.

My nejzajímavější odpověď nechám vybrat četem GPT.

Většinou to zvládnu tak na potřetí, protože nevím, jestli jste si toho všimli, ale ČGP to je úplný debil.

A tomu když řekneš vyber náhodné číslo od 1 do 75, tak on vždycky vybere mezi třicítku a padesátku, vždycky.

To je prostě úplný hovado.

Takže já mu musím napsat vyber sled náhodných čísel a do toho si já vyberu náhodné číslo, které zvolím jako v pořadí těch náhodných čísel, jestli mi rozumíš.

protože prostě CGP ty stojí za hovno, ale to jsem nechtěl odběhnout.

Prostě napište filmky, kterým máte extra srdeční vztah, vyhrajete dva lístky na Rockset a já jdu teďka vylosovat výherce minulý soutěže, koukal jsem, že tam jsou hezký odpovědi na koncert One Republic, to znamená, hýříme tady, hoříme nedočkovostí na další koncertní události a vy můžete hořit s námi.

Jsme rádi a děkujeme Life Nation.

Tak jo, to je dneska všechno.

Díky za odbavění dotazů, díky za pozornost a cháme, že jsme rodiřili vaše obzory, zejména po filmové stránce.

A já už nikam nejedu.