Transcript MovieZone Live-263

Takže jdeme.

Zdar zazdar!

Dneska nejsem ve formě.

Nebo já to odstřihnu, samozřejmě, že to odstřihnu.

Dobře.

A co, že to říkám vždycky?

Ty jsi hodně v ne-ve-formě.

Zdar zazdar, tohle je 263. movie z online, říkám, že?

Tak to odstřihni.

Zdar sa zdar, tohle je 263.

Movie Zone Life a je tady extra napěchovaná sestava, je tady Mr. Hlad.

Zdar.

Je tady Milan Spuner Rošafný, ikona svého oboru.

Čau, čau.

Ty Jidáši, ty čurdo, ty zrádče.

Já jsem si říkal.

Vítej mezi náma.

Dokonce si z kinoboxu vyhnal jednoho talentovaného člověka.

A my jsme si řekli, protože jsem ho slyšel, že má moc hezký hlas a hezký mluví v čelistech ve podcastu třeba filmu Adobe, jsem ho slyšel v podcastu Kulešov.

Zapamatujte si tohle jméno.

Tak jsem si řekl, že hezky mluví, takže ho zkusím pozvat.

On pozvání přijal, tak mu dáme dneska křest ohněm.

Vítám tady Martina Pleštila.

Ahoj a děkuji za šanci, snad teda nesklamu od úvěru ve mne vloženou.

No tak jestli sklameš, tak to bude pro diváky a posluchače tvrdý, protože z jedenácti filmů jsi viděl asi sedm a tím pádem bys jim přinesl hodně dlouhý a umorný utrpení, ale myslím si, že se to nestane, že to nehrozí, aspoň co jsem tě, jestli to za tebe nenamluvila umělá inteligence nebo to nebylo nějak prostříhaný, tak si myslím, že mluvíš velmi hezky.

No.

Tak to běž 24 let, ne?

Si říkal.

No je to tak, hele.

A od kolika píšeš?

Píšu na nějakých klasických serverech, kde to nebylo ani zaplacený, tak od nějakých sedmnácti.

Ale jako profi v úzovkách, že za to dostáváme nějakou tu korunu, tak od nějakých těch dvaceti.

A co je tvoje domovská stanice, kam píšeš nejčastěji?

Já jsem teďka aktuálně na volné jinoze, vydal jsem se v únoru na takový Don Quixotský quest, živit se volnonohářský filmou publicistikou.

Aktuálně teda mě můžete nejčastěji číst na Aktuálně anebo ve Forbesu a pak takový ty níždivný filmový magazíny pro pár intelektuálů jako Film Adoba nebo Cinepur.

Tak jo, tak gratulujeme, doufáme, že ti tohle entuziasmus chvíli ještě vydrží.

Taky jsme si tím prošli, skončili jsme většinou ve sklepích, bez vody a bez peněz a bez jídla, ale stojí to za to samozřejmě.

Bez důstojnosti většinou.

Tak hlade, víš, kde je Karel?

No tak Karel měl samozřejmě přijít, ale jak už dlouho víme, Karel má strach z cizích lidí a je nervózní a ficouval z toho na poslední chvíli.

Mě to mrzí, protože si myslím, že to mohlo být zajímavý.

Dobře, to je škoda.

Každopádně máme hodně filmů na probrání, máme dotazů, počítal jsi?

Myslím, že jich bylo 18 nebo 19.

Že by se lidi takhle uklínili, nebo už oparázá jen o nás?

No spíš jsem to později vyvětšil na Hero Hero.

Jo, že jsi to posral.

Jo, já jsem to posral, ale dneska s tou budeme všichni profitovat.

Dobře.

Budeme dřív spát.

No a samozřejmě děkujeme našemu partnerovi Life Nation.

Znovu dneska uspořádáme soutěž.

Uspořádáme soutěž odvalístky na Katy Perry.

Budete se musít podívat na tuhle sexy brunecku, která se ráda vrtí před kanadským premiérem, bývalým Justinem Trudeau.

Orlando Bloom už nemá nad ním moc a přijede do Prahy 30. října, jestli se nepletu, takže si dáme takovou rychlou soutěž o dva lístky, bude to nádherný.

Zítra vyhlásím soutěž o lístky z minula, to byl, myslím, Roxet.

Takže, ne, ne, to bylo, jak se to jmenovalo?

Ježíšmarja, jsem to zapomněl.

Roxet byli předtím.

Co?

Roxet byli předtím.

Nebyl to Machine Gun Kelly?

Asi to byl Machine Gun Kelly.

Tak tu soutěž vyhlásím zítra.

Budete šťastný, vyhrajete lístky na krásné eventy a děkujeme Life Nation za podporu.

Zůstáváme jim věrný a doufáme, že oni nám také.

Tak pustíme se do filmu.

Teďka je hrozně moc PR výstupů a hrozně moc takového mediálního halo v Českém Rybníčku okolo filmu Cukrkandl.

Dokonce jsem viděl, že to má i spoustu procent na ČSFD, tak jsem si říkal, jestli je to tak dobré, nebo jestli to distributor naklikal.

No zajímá mě ten výsledek, tak samozřejmě to nemám teďka před sebou.

Milane, viděl jsi to, že jo?

Ano, viděl.

No je tam Tereza Ramba přišla blondě a ta na premiéru, ne?

No, když jsem byl ve finále Plzeň, tak tam byla blond.

To jsou věci.

No tak co ten cukrkandl?

Je to takový nějakej Karlíka tovaná na čokoládu po česku?

Nebo pan Ripley a jeho neuvěřitelná dobrodružství?

No je to takovej mix takovejch těch klasických pohádek nebo rodinných filmů, který se u nás točily v, nevím, 70ky, 80ky, plus tam je hodně nádech takovejch těch klukovských dobrodružství typu Byl nás pět nebo Páni kluci.

Je to takovej vlastně myšmaš pro všechny svým způsobem, jako pro celou rodinu, aby si tam každej našel nějakej trošku ten old school vibe.

Je to vlastně o mladý začínající zubařce, která přijede na nějakýho městečka, Medov se mi se jmenuje.

Medov, je to tak.

Tak se ještě pamatuju, to se divím.

A kde zdědí nějaký starý barák po svým zesnujem Stejdovi.

Lidi říkají, že v tom baráku straší, ona tam najde takový zvláštní skleník, ve kterém rostou, ve kterém je v podstatě džungle a rostou tam exotický rostliny a kouzelní rostliny a díky

Jedné z nich se začne dělat takovou zázračnou mastičku, po kterým nikoho nebojí při zákroku zuby a pusa, takže se stane vyhledávanou v tom okolí.

Což neliběne se místní výrobce cukrkandlu Jiří Dvořák a místní druhej zubař, který odírá peníze Maroš Kramár.

a to je v podstatě celý, plus tam samozřejmě ještě Marek Adamčik jako její jako velkej zájem lásky, jeho syn, který hledá maminku novou a Vica Kerekeš co by žádlivá paní učitelka a to je asi všechno možná.

No to mě vůbec nezajímá, mě zajímá jak je to dobrý, vole.

Já jsem to chtěl trošku uvést, no je to

Jako je to vlastně, co se týče nějaký rodinní cílovky, rodinní žánrovky, tak je to vlastně fajn.

Ta atmosféra nějaká pohodová, tam za mě vlastně docela fungovala.

Co se týče toho hereckého obsazení, tak tam to vlastně funguje přesně tak, jak čekáte.

Teresa Ramba hraje takovou tu svoji odlehčenou, sympatickou postavu.

Dvořák má charisma, všichni si tam odehrávají ty své standardy, ale a v těch jednotlivostech typu ta klukovská zábava, kde ty dětský herci jsou hodně sympaticky obsazený a je tam právě ta typologie, že jeden je takovej ten drzej sympaťák, pak tam je nějaká hubená malá holka, kterou vlastně nemají, která za nima dolejzá, pak tam je tlustěk, že v tomhletom to strašně jako hezky funguje.

Ale dohromady, než se to jako nějak rozjede příběhově, tak se to vlastně strašně táhne.

Každá ta postava měla dostat po vině nějakých 10-15 minut slávy, takže tam jsou často zbyteční scény úplně o ničem.

A celá vlastně ta zápletka, že už je úspěšnou zubařskou, se začne

řešit až někdy po hodině, takže vlastně taková ta občas kouzelná pohádková atmosféra je scenaristicky i dramaturgicky dost jako roztažená a rozvleklá.

A až v té druhé hodině, já myslím, že to má nějakých 100-110 minut zhruba, to dostane nějakej jako spát a nějakej větší drive, ale vlastně

Že by mě to nějak jako vylžený nadchlo, to ne, ale zase, že by mě to sralo, to taky ne.

To je takový ten českej průměr, na který si myslím, že ty rodiny s dětmi asi chodit budou, ale já si vlastně po třech týdnech z toho zase tolik nepamatuji.

Jakože vonka od Paula Feiga je... Tak on to žádný vonka není, on ten cukret kandl tam asi nehraje skoro žádnou roli, tam jde spíš o ty zuby, než o nějaký... Jo, ale je lepší.

No to rozhodně.

Dobře.

Tak co, Martin, myslíš ty?

Já bych de facto z části podepsal to, co říkal Milan, a akorát na tom chci vyzbihnout jednu věc, že podle mě se tam velmi zajímavě pracuje s obecně s fikčním světem, kdy my tam vlastně přicházíme do toho městečka a zjišťujeme tam, jako jak funguje celý ten systém, že to je teda jako skorumpovaný, on ten jako cukrkandlový baron je tam manipuluje těma lízátkama a tak dále, je to vlastně docela sofistikovaná věc v tomhle tom, jak to jako buduje systém a jakou logistiku toho města,

přijde mi paradoxně zajímavější svět, než to, o čem ten film vypráví.

On drží se samozřejmě těch klasických pohádkových archetypálních kontur, máme tam jasně rozškatulkované vlastnosti těch postav atd., což je v rámci žánru úplně v pohodě, ale v momentě, kdy tam přesně přijde nějaká ta emancipační linka hlavní protagonistky atd., tak už to dost pokulhává, protože se tam snaží nějakým způsobem psychologizovat, ještě jsou tam různý flashbacky, kdy ona odhaluje tu svoji rodinnou minulost,

vlastně pátrá po nějaký svý identitě, pátrá po tom, co ona chce vlastně být, tak v momentě, kdy to přichází do tohohle bodu, tak už to kvůli té archetypálnosti jako selhává v mnoha ohledech.

Ještě na tom chci ocenit hodně, že byť by to teda podle mě byla být samozřejmost, tak se to furt neděje, že to s těma dětma nemluví jako s debilama, že to tam jako není jako nějak trapně, jako furt jako sebevysvětlující, že by ty postavy furt říkaly, jako co teďka budu dělat a tak dále, šišalo by to na ty děti,

To tam naštěstí není, je to super, ale zároveň si to udržuje nějakou podmanivou potěuchlost.

Balancuje to právě na té hraně, že to je nějakým způsobem takový trošku kartunyč, ale pořád to umí vzbudit nějaké emoce.

Takže tenhle balanc mi tam přišel hodně vkusný, akorát jsem si celou dobu říkal, jako...

Pro koho to vlastně je, jo, je to fakt takový jako eklektický myšmaš těch jako socialistických jako dětských filmů, přesně od každého trochu, ono je to i náladově takový to jako různě skáčí, že tam jsou takový ducharský pasáže, detektivní pasáže, dobrodružní pasáže, fakt aby se jako nažral trošku každý, ale já si říkám fakt, jestli už bychom tyhle ty jako,

stokrát omletý jako vzory neměli nechat trošku spíš dřímat a vydat se trošku jako jinou cestou, no, protože já si fakt myslím, že jít na takhle dvouhodinový film, který je takhle jako staromilsky vyskládaný, prostě do Barakouska, Uherska, pěkný kulisy, jako whatever, tak já si fakt nemyslím, že jako osmiletý děti by do toho byli nějakým způsobem zainteresovaný, jo.

Takže jako za mě fajn, ale vlastně si říkám, pro koho to jako je, no jestli to spíš není jako pro rodiči, který si chtěj jako zazpomínat na to, jak to tehdy bylo super, když jsme se koukali na Věru Plýbovou Šimkovou, s kterou to teda ale vlastně nemá vůbec nic společného, ale to je na jinou debatu trošku.

Každopádně mi to furt zní výrazně líp, než bych čekal podle trailerů, tak to je hezké, ne?

Tak nějaké řemeso tam je, že právě ta výprava je za mě docela pěkná, kamerově je to za mě velice slušný, ty kostýmy nebo právě celkově celé to město, jak je vystavené, tak to tam vidí člověk, že si s tím dal někdo práci, že to není prostě nějaká odfláklá ala televizní pohádka, nebo něco takového, takže v tomhle to asi šlape dobře, ale

Jak říká tady Martin, fakt je to asi možná spíš pro ty rodiče, který vyrostly, právě na tom bylo nás pět a tady těch jako věcech, páni, kluci a tak, kterým to bude něco připomínat, ale vlastně pro ty malé děti tam není asi dostatek atrakcí, že by tam právě bylo jako furt nějaká akce nebo tam byly nějaké ty víc kartunič momenty, to tam vlastně chybí, takže možná spíš paradoxně ty rodiče se budou bavit víc než ti děti.

Ono je to hodně daný tím, že tam se furt jako střídají ty vyprávěcí perspektivy, že kdyby to bylo vyprávený tím stylem, že celou dobu jsme u té chlapecký party, která tím městečkem tak jako proplouvá, má interakce se všema těma postavičkama, tak by to mohlo být nějakým způsobem podmanivý, ale tam se furt skáče od té ramby k dětem, pak k tomu cukrobarovanovi a tak dále, že to je opravdu v tomhletom nekonzistentní a jak říkám, no, je to opravdu takový, aby se každý nažral, ale ve finále je to takový jako...

Takový nic, no.

Zuby se potom neskazej, ale je to na úkor chuti.

Dobře, tak necháme se překvapit, jak moc se nažerou čeští kinaři.

Ty, kdo ví, jak nenadchly tržby nadržený holek.

Holky to chtějí taky, se tentokrát posunulo do holky to chtějí pořád.

Nová verze Medchen, Medchen.

Já jsem se z ní vykecal v podcastu nový a starý, který musím po téhle relaci vydat na Spotify, ale napsal jsem Hladovi varovnou SMS.

Já bych tomu snadal palec nahoru.

A Hlad nebyl tak pohoršen, jak jsem čekal.

Ostatně ve své recenzi se vypsal zapis deseti.

Tak jak bys si zhrnul svoje dojmy?

Já bych je shrnul vlastně svým způsobem, jsem byl příjemně překvapenej, protože mě bavilo se na ten film koukat, bavilo mě, že ty tři hlavní hrdinky jsou velmi sympatický a herecky docela schopný a ten film má poměrně rychlý tempo, možná až moc, dokonce to chvilkama připomíná takovou jakoby povídkovou strukturu, že tady máme jednu kapitolu o seznamování se

s erotickými hračkami, tady jinou, ve které se řeší sex, tady jinou, ve které se řeší, jak sexy může být jezdit nakolem.

A je to jako víceméně poskládaný do takového souhrnu historek, který ale na konci docela příjemně směřuje k takové jako docela chytré feministické pointě, kterou myslím si, že tenhle ten žánr si docela zaslouží, že vlastně celkem sebevědomě tam řeší nějaký téma.

že to není jenom o tom sexu a že ty ženský, který v těchto týnedžerských komediích většinou fakt bývají jako velmi objektivizovaný, takže to není úplně nutné takhle dělat.

Zároveň si myslím, že ten film je očividně dost levnej a vlastně dost ošklivej.

Je tam hrozně málo scén, ve kterých by bylo třeba více jak pět lidí, pokud teda nepočítáme to, že mají několik scén z koupaliště, který si pravděpodobně pronajeli na víkend a natočili tam všechny ty epický výjevy.

Ale jako já jsem se nějak zásadně nenudil, já jsem se jako nestih nudit tím, že se tam toho opravdu děje hodně a že to umí být zábavný a že jsem těm holkám vlastně fanděl, aby se dočkali toho Happy Endu, ať už bude vypadat jakkoliv.

Občas to dovede překvapit, ale nevím, jak bych se to užil v době, kdy tyhle ty věci byly populární.

Dneska tato ten žádra je prakticky mrtvej a mě to mrzí, protože ho mám rád, ale

Jako je to neškodný film, což je vlastně o dost víc, než jsem čekal, když jsem zjistil, že to existuje.

Po druhé to neuvidím, nevím, jestli bych někomu doporučoval na to vyražet za peníze, nebo si radši pustit doma po 12. prcičky, ale vlastně je to v pohodě.

Já to pustím dcerce, až ji bude 13, nechám, jestli to nastuduje.

Uvidím, jestli bude zhrozená nebo znuděná, nebo ji to bude připadat dementní, nebo to všechno bude znát.

Ale protože mi to vlastně přišlo, jak říkáš, jak neškodný, taky vlastně docela zručný.

Nevím, jak moc to je současné, to nedokážu posoudit, to máme právě polemiku s Tomášem Baldýnským.

To asi nechám pak vás rozsoudit, až to dropne na VOD, až se na to někdo opravdu třeba možná podívá, ale za mě

V rámci toho žánru, zvlášť když si vezmu, že je to z Německa, což jak víme z dějin všechno zlo přichází z Německa, tak si myslím, že to bylo celkem OK.

A ten lehce polámaný palec nahoru bych tomu dal, myslím si, že ve svým žánru to prostě bylo v klidu.

Milanet, jsi viděl Holky na léc, což je dokumentární film o roku českých hokejových reprezentantek, který točila Teresa Vejvodová a vynikající kameramánka Veronika Donutková, která v Bionautu stála za Molochem.

Tak jak se jim to povedlo, jak se zbavil nebo nebavil?

No, vlastně jsem se docela bavil, až mě to překvapilo.

Máme to vlastně druhý hokejový film tohohle roku.

Už na jaře jsme tady měli Zlatou cestu, která byla zase o mužské reprezentaci a o tom, jak oni vyhráli zlato.

A to tě sralo, ne?

A tam mi přišla právě strašně rutinní a nezajímavá, že vlastně ses nedozvěděl nic novýho, než co jsi viděl v té televizi.

To byl takový to strašně televizní přednes všeho, co už jsme viděli jenom ze vzpomínání těch hráčů ala mluvící hlavy někde před prázdnýma prostorama.

A tohle mi vlastně přišlo mnohem...

dravější, mnohem sympatičtější už jenom tím, jak to bylo vizuálně podaný, právě třeba tou kamerou nebo celkově i tím střihem, který byl mnohem jako svižnější a líp se tam pracovalo s těma prostřihama celkově.

A jelikož o ženským hokeji, nebo nejenom českým, ale celkově toho moc nevím, tak to vlastně pro mě měl zajímavou informační hodnotu, že to fakt jako, ono to není jenom o tom posledním roce, tý český reprezentace, ale vlastně o celým tom

růstu za posledních pět let, nebo jak je to dlouho, plus se tam projíždí vlastně i hokejová liga v Americe a v Kanadě, proč je tak prestižní, plus se tam řeší nějaký rozdíly ve světových pravidlech a takovýhle záležitosti, plus mladé nastupující generace.

Je tam toho vlastně strašně moc, což je na jednu stranu informačně fajn, ale na tu druhou to strašně dramaturgicky skáče od jednoho k druhýmu, až někdy strašně nesouvislé.

že kvůli tomu se tam pak ztrácí právě ta linka o tom, že oni se připravují na to domácí mistrovství světa, který byl letos v českých Budějovicích.

Tak tady ta linka se tam pod náporem těch informací trošku právě dramaturgicky roztrhává a nefunguje pak emočně na konci tolik, jak by měla, si myslím, a jak by mohla.

Ale pořád je to za mě strašně zručný dokument o tom, jak parta sympatických hráček, jedna hodně průbojná manažerka a kanadská trenérka, vyzdvihli ten tým.

A o tom, jak tou vůlí se to dá probojovat až do té světové špičky.

Vlastně mě to bavilo a myslím si, že pro ty nějaký holky třeba, co se na to budou podívat, by to mohlo být hodně inspirativní a motivační.

A minimálně některé ty propovídky, co tam měly o tom, jak vlastně museli, když byli malí, hrát v klukovském týmu a skrývat si vlasy, aby vypadalo, že jsou kluci, tak to bylo jako hodně zajímavé a hodně fajn.

A i ty jich dospělí pak jako propovídky z toho, co teďka dělají v tom zahraničí, jak jim to změnilo život a

co všechno je to stojí, tak rozhodně je to zajímavější, než si po 150. opakovat nějaké věci z toho minulého mistrovství českého hokejistu.

Boix B nám posílá kilo, děkujeme.

A Honza Skácelík píše, už řekl do_oD něco,

za co ho můžeme hejtovat, což mi přijde docela vtipný, vzhledem k tomu, že tady Ondra není, ale Martin má brejle a tím se automaticky stává do_oDem zjevně.

Ale ty jsi viděl velkou, odvážnou, nádhernou cestu, což je velkej komerční propadák, vlastně poměrně i kritický propadák.

I diváci to tak odzývali, přestože je tam spousta barbiček, je tam Margot Robbie, je tam nesestřelitelný box office poison Colin Farrell, který kam vleze, tam dolerová tráva neroste.

A režíroval to Kogonada,

A výsledek je podle ohlasů mdlej, ale třeba jsi tam našel něco víc, je to možné?

Já si myslím, že jsem jediný člověk na světě, který se mu to líbí.

Já to řadím hodně vysoko na jedny z nejkrásnějších zážitků, co jsem letos v kině měl.

Děláš si prdel?

Ne, opravdu.

Mutni ho, Hlade.

Vyhoď ho, i hned.

Takže já mám vůbec někoho nadu rád, byť teda jako v českém prostředí moc neznámej člověk, tak jeden z mých jako velkých idolů, co se týče video esej, on byl jeden z lidí, který to vlastně tady v těch 0 letech začali prokopávat, tuhletu sféru, dělal video eseje na italské neorealismus a tak dále pro Criterion Channel třeba.

nebo pro BFI.

Takže to je člověk, který vychází právě z nějakého tohoto teoretického zázemí a myslím, že od roku 2017 tak začal natáčet celovečerní filmy.

Ten jeho předchozí život po Youngovi, taky s Colinem Farrellem, tak ten myslím, že skončil někde na HBO Max nebo něco takového.

Ale je to vlastně o soužití s Androidem a ty jeho filmy jsou vlastně nádherný v té svý prostotě, že jsou takový čistý, zaměřený na ten humanismus bez nějakého zbytečného patosu.

A to si myslím, že možná spoustu lidí vadí, že oni jsou opravdu takový jako hodně nedějový, hodně pocitový, ale zároveň bez nějakého jako okatého symbolismu.

Jsou to fakt takový jako nakos dvohlodaný, krásný, jako humanistický dramata.

Tahle ta věc, ta nová, tak se vůbec nedivím, že na to nikdo nepřišel, na tu velkou, odvážnou, nádhernou cestu, protože to je fakt věc, jo, já bych to asi nějak přirovnal k tomu, kdyby prostě jako film od studia Ghibli natočili američani zhranýma hercema, jo, mimochodem jako člověk, který dělá právě hudbu pro filmy od studia Ghibli, tak tomuhle taky dělal hudbu, jeho vůbec první americká věc.

A je to opravdu takový nádherný, křehkej příběh dvou lidí.

Začíná to takovým tím klišoidním prismatem, kdy teda se potkávají na svatbě dva lidi, který se spolu neznají, každý je jiný, ona je živelná, on je takový spíš jako usedlý, trošku utrápený, melancholický.

Samozřejmě proběhne jiskření na první pohled, ale zvede dohromady právě skutečnost, že oni si oba na tu cestu, na tu svatbu, půjčili auto od stejný jako takový jako půjčovny aut z té stejné agentury.

A oni mají prostě v tom autě navigaci, která jim přesně řekne, chcete na velkou, nádhernou, odvážnou cestu?

Oni řeknou jo a svede je to právě dohromady.

A ten film jako se drží v nějakých konturách, jako magickýho realismu, bychom řekli.

Mně to smrdělo tim Walterem Mittym

je to možný?

Ne, ne, ne, ne, ono to je strašně takový jako hrozně zavádějící tenhle ten pojem, oni fakt akorát jako putují prostě přírodou a tam se najednou objeví prostě vleze dveře, oni to nějak nerozpůjují, do těch dveří vlezou, navštěvují svoje předchozí zkušenosti a tak dále, vlastně ty dva lidi tak se poznávají především skrze nějakou sdílenou bolest, nějaký svoje obavy, protože jediný, co jim brání v té lásce společný, tak jsou především ty jejich pocity, jejich špatný zkušenosti

A ten film má takovou hezkou message, že pokud chcete milovat někoho druhého, tak musíte nejdřív milovat sám sebe, jo.

Takže jsou to opravdu takový krásně prostý věci.

Je to fakt hodně herecký film v tom, že ten Kogonada opravdu soustředí všechny stylistický prostředky přímo na tváře těch herců.

Nesnaží se tam jako vytvářet nějaký manýristický záběr, který by strhávali pozornost na sebe.

Naopak naprosto věří právě schopnostemhle těm dvou jako vynikajícím hercům.

který tam ten jejich herecký výkon spočívá spíš v drobných nuancích, co by kapitáře jako se svým obličem a tak dále, spíš než v nějakých okázalých dialozích.

Plus to má takovou jako hezkou nenucenou metarovinu, co se týče nějaký jako performance, nějakýho jako divadelnosti.

Kolikrát se tam objeví v takovým abstraktním prostoru na jevišti, protože ten Colin Farrell tak má trauma,

když hrál muzikál na střední, tak ho opustila jeho láska a tak dále, takže s tímhle se tam hezky pracuje, takže je to opravdu jako ve své obyčejnosti nádherný film a já tyhle ty věci, který jsou, jako nejsou ukřičený, jsou fakt jako upřímný těm, jako někdo by řekl, nejobyčejnějším emocím, tak poslední dobou mám radši a radši, protože mi přijde, že jich je furt míň a míň, jo.

Takže jako v té obyčejnosti je to mistrovská věc pro mě.

Člověče, bych ti uvěřil, že to není sračka.

Já právě taky

A já to nechci přehypovat teda, no, ty jo, možná budete zklamaný, ale...

Pak se podívám na obrázek a mě to vlastně něčím irituje, taková ta selankovitost tam úplně vidím, taková ta vlezlost, vole.

No a to je právě krásný, že ten film takový vůbec není, ale jo, ten plagát je otřesnej, to je takový, jako já nevím, zpívání v dešti míc How I Met Your Mother, jo, takhle tohle mě na první pohled působilo.

No nebo tak no.

Takže ale jako fakt vůbec no.

A zároveň je to ještě hezký, chci dodat, že právě oni jako vědomě pracujou v mantinelech toho žánru, oni vědí, že jsou prostě jako patetická romance a právě když tam má ten jako Colin Farrell takový jako hloubavý keci o tom, co je v životě důležité a tak dále, tak ta Margo ho to prostě sekne, jako že jako víš co, před kým to tady hraješ a tak dále, že to je i v tomhletom ohledu sebeuvědomělý.

A mají tam teda nádherný, nádherný party, tam mají Kevin Kline a tyjo, taková ta komička, která se jmenuje Phoebe, Phoebe Waller-Bridge, myslím, že se jmenuje, tak tam mají krásný party, oni tam právě hrajou ty, ty prodejci těch aut, jo, že tam je taková krásná jako siriální dada rovina, kdy jim tam prodávají ty jako magický auta a tak dále, takže jako fakt strašně příjemnej a překvapivej zážitek.

Dobře, tak děkujeme za doporučení.

Vím, koho budu nenávidět, až to nahoru uvidím.

A pak zúčtujeme spolu.

Hladé, tak pojď se udržet na stejné pozitivní notě.

Žena z kajuty číslo 10.

Já nebudu na pozitivní notě.

Tady nebudu ani trochu na pozitivní notě.

Je to Netflixovská současná reakce na Agátou Christie, nebo jsem to interpretoval blbě?

Není to až tak, ono se tak hodně tváří, ale je to vlastně film, ve kterém Keira Knightley hraje novinářku, kterou pozvou na luxusní jachtu, kde se sešla hromada strašně bohatých a mocnejch lidí a ona vidí, jak někdo spadne do vody, ale pak si myslí, že vlastně na té lodi nikdo nechybí a začne se tam řešit nějaký to, jestli ona je magor, nebo se psychicky zhroutila, nebo jestli se tam opravdu děje něco ošklivýho.

ale ona to je jako detektivka totální píčovina.

Je to strašně hloupej film, který navíc už někdy jako v půlce opravdu vytáhne všechny ty karty, vytáhne to hlavní překvapení, ten zvrat, že najednou jako přesně víš, co se stalo, víš, kdo je zloduch, pak jde o to jenom ho usvědčit, což se teda udělá tak strašně komickým a debilním způsobem, který jsem pak podle mě v životě neviděl.

A asi to nejde říct nějak, co?

Nespojlerovat.

Hele, jako, když ti napadne první píčovina a řekneš si, že to je fakt blbost, to by nikdo neudělal, tak tohle je horší.

Ne, je to hrozně líný, vůbec se to o nic nesnaží.

Jediným, čím to koreáni zaujme, je v podstatě Keira Knightley, která se docela snaží a má tady fakt jako 90% prostoru.

Je tam ještě pár známých křichtů, ale...

Kromě Gaia Pearce je vlastně úplně jedno, kdo tam hraje, že tam je Kaia Scodelario nebo Hannah Wedding, ten prostě měli čas.

A má to docela hezkou výpravu, to prostředí tý luxusní jachty je docela atraktivní, ale jako po pěti minutách si začneš říkat, že ti to vlastně moc nebaví.

po deseti, že to je poměrně blbý, po patnácti, že se to kurevsky táhne a pak to chceš vypnout.

Je tam vidět to řemeslo, že ten režisér něco už za sebou má.

On dělal takovou docela tu zajímavou věc s Ralphem Finsem a Kerry Maligemeslem, jak najdou ty dinosaurní kusty, což se mi líbilo.

A vlastně vůbec nechápu, co ho lákalo k téhle látce, pokud to nebyly peníze, za což ho samozřejmě nesoudím.

Ale tohle vlastně je věc, která si myslím, že jako nikoho moc jako nezajímalo, co z toho vyleze, jenom ať to je jako hotový, ať můžu jít do prdele.

Není to jako film, který bych chtěl úplně vyhejtit, protože vlastně to řemeslo a řekněme ta výprava a do jistý míry i ty herecký výkony jsou řekněme funkční, ale vlastně to stojí na poprdu pitomych příběhových základech a směřuje to do pekla.

Milane, souhlasíš, nebo bys byl hřelejší?

V podstatě souhlasím, i když jsem dal teda Na co se fere třetí hvězdičku, ale to v podstatě jenom kvůli tomu, že to nebylo až tak líný a až tak tupý jako ten čtvrteční klub amatérských detektivů, který jsem trpěl ještě teda o stupeň víc.

No to hele, to jako, já jsem právě vím, že jsi to tam někde o tom mluvil, ale já jako nechci v tomhle případě vybírat, co je horší, to je jako vybírat, která genocida je horší, ale...

ten štrateční klub amatérských detektivů, tam aspoň jako jasně vidíš, jakou měli cílovku a pro koho to točili, proč to je takový, že víš prostě to sere, ale zároveň jako chápeš, že to byl, že to byl do jistý míry záměr.

Tohle je jenom jako, já nevím, když zjistíš, že doma nemáš máslo a potřebuješ si namazit tři chleby, tak vyškrabáváš ty zbytky z toho a doufáš, že to jako, že si s tím jako něco uděláš, ale od začátku víš, že to, že si jako nepochutnáš.

Jenže čtvrdeční klub detektivů ten za prvý byl asi o tři čtvrtě hodiny delší a za druhý byl fakt v ohovně, tam nebylo jako nic, ty herci neměli vůbec co hrát, ty postavy byly plitký, tady je aspoň ta Kira, která má trošku co hrát, nebo ta její postava je aspoň nějak zajímavá, ale vlastně...

No a ještě, jak říkal, a to řemeslo tam jako nějaký je, a má to 90 minut, takže jsem se nenudil, že bych jako vyloženě u toho usínal, jako u toho klubu, ale jinak jako ano, je to strašně scenaristická píčovina, která hlavně strašně je využitá.

Já jsem právě očekával, že to bude trošku jako ta Agata Christie, že se tam právě pojede, že se tam bude budovat, že každý na té lodi je nějak podezřelý, že ona bude každou tu postavu zvážť, nějak jako, že jo, sandovat bude chvilku podezřelá,

což herecké obsazení tam na to měly, ale tam vlastně nic takového se neděje.

Stejně jako se tam nějak napínavěji nerozvíjí to nějaká ta divácká nejistota, jestli se jí to fakt třeba nezdálo, nebo jestli fakt nemá ty psychický problémy, nebo ani tady ta nějaká divácká nejistota se tam jako nebuduje.

Tam jsou nějaký dva nebo tři momenty, kdy prostě ona si myslí, že na té scéně se jako něco odehrálo a najednou proto nemá důkaz.

ty zároveň víš, že to fakt jako, že to nemá psychický problémy, že tam tady tu nejistotu to tam nebuduje nějakou hezky.

Jo, ten prostor pro to váhání strany diváka tam není, no.

Právě, že tam jako nemáš prostor právě nějak sám si jako budovat, tak je to takhle, je to takhle, vůbec na to se úplně sere, plus mě jako štve, jak je to nakástovaní, aniž bych spolieroval, ale nemám rád prostě tady ty obvious nějaké volby, které tam proběhnou a jak říká Hlad, když už jste v nějaký

s šedesátý, sedmdesátý minutě proflákne hlavní twist nebo hlavní jako věc.

Kdo to udělá a proč, tak už pak vlastně jenom půl hodiny je jenom tupá nahánička, kde se dějou strašní náhody, lidi se chovají jak idioti a už to nemá vlastně čím překvapit a už to není ani detektivka, ani thriller, nefunguje to vlastně vůbec v té poslední chvíli.

Je to ztráta času ten film.

Martine, byl bys si smířlivější?

Ne, rozhodně nebyl, já to podepisuju, co řekli kluci.

Já akorát chci ještě zmínit, jak mluvíte o té řemeselné stránce, já už jsem z toho trošku unavený, dávat pro nějaký film, že vypadá hezky, přitom tady je to už štvetný generický Netflix vizual, který přesně, hlavně aby to mělo hezky nasvícený atd.

Přitom já přesně, když jsem byl v kině na tom novém polu Thomasa Andersonově, tak jsem úplně zapomněl, jak dokážou být nádherně nasnímané noční scény, že se nebojí být třeba špinavý ten obraz, že prostě nemusí být všechno zřetelné.

A tady je to zase takový ten odporně prošedlý generický filtr, když tam jsou ty noční záběry, které tam hrají klíčovou úlohu.

Takže ta atmosféra se jako pro mě absolutně vytrácela a mě hrozně štve, že je to za prvý jako mechanicky vysnavený, jak jste říkali, je to akorát prostě plot driven věc, kde se prostě mechanicky šroubujou jako zvraty, je to jediný, co ten film se snaží jako nabídnout a mě hrozně mrzí, že tyjo, když konečně tady je zase po dlouhé době nějakej film, který má jako hlavní jako postavu prostě novinářskou, já úplně zbožňuju prostě novinářský thrillery, to je můj jako oblíbený subžánr, tak tady to je prostě zase takový jako

jako blem zvohovně, no, jak říkali kluci, takže to mě vlastně sralo ze všeho nejvíc, že se to do nějaký jako novinárské investigativy vlastně vůbec neponořilo a je to fakt takový jako elaborát, jak nedělat hůdonit jako narrativ, no.

Já bych chtěl ještě zmínit jednu scénu, která mě opravdu jako pobavila velmi, aniž by teda asi tvůrci chtěli.

Dám to bez spoilerů, ale je tam vlastně moment, kdy se nějaká scéna vyloženě hrotí a mělo by dojít na střílení, takže jedna z postav doběhne ke garáži a asi minutu nechává otvírat ty elektrické dveře takhle nahoru a v té garáži jako puška, takže ona čeká minutu, než se ty dveře zvednou, aby si vzala tu zbraň, ze který potom vystřelí.

A fakt jako tam stojí, že jsem říkal, proč se třeba někoho nevohne nebo něco takového, že by to podlezla.

Takže fakt je to komický v některých momentech.

Dobře.

Hlade, proč ses jako fanoušek Mysteriozna a hororu, proč ses nezašel na úzel zla, když High School High se ti docela líbil, ne?

High school hejšce mi líbil vlastně docela hodně a já mám pocit, že jsem tedy nějak nestíhal projekce nebo jsem o ní nevěděl a vyrazil na to kolega Krom a já jsem se ho zeptal, jestli to mám vidět a on použil větu, že

Když točíš horor, tak musíš umět točit horor a to tady není.

Takže jsem říkal, že to asi vidět nemusím.

My jsme to neviděli, ale Martin to viděl, slyšel jsem, jak to hejtí v čelistech.

Přišlo mi to někdy až tvrdý.

Tak jseš dneska trošku rozměklejší nebo naopak ostřejší s odstupem času?

Ne, já jsem určitě ostřejší, já spíš jsem hodně zklamanej, já jsem v Čelistech, tam byl takový krátkej minutovej výstup, tak to byl prostě takový freestyle, tak tady bude... Teď můžeš nadávat, jak dlouho potřebuješ.

Teď už to byla jiná polemika.

Já taky, co říkal Matěj, tak já taky se mi strašně líbil High School Heist, obecně jako Honzu Haluzu považuju za strašně talentovanýho žánrovýho tvůrce.

a tady se přesně ukázaly nějaké jeho limity, jenom ještě na s tím, že on vlastně taky vychází jako z Olomoucký katedry filmových studií a on jako od začátku ty jeho amatérský filmy, on točí furt to stejné, že to je vlastně jako půvabné vidět člověka, který si to dokázal přetahvit i do té celovečerní tvorby, i ten denníček moderního fotra, byl jako podle mě velmi solid, jako retro, pěkná, jako rodinná podívaná.

A takže jsem vlastně byl hrozně namacenej, protože ten High School Heist to přesně krásně kombinoval, vlastně to vůbec není heistovka, je to prostě takovej jako film od lidí, který milujou Indiana Jonesy, akorát to hodili na střední školu, jo.

A ten úzel zla, tak je to věc, která se teda za prvý snaží být spíš atmosferická, než kdyby byla děsivá, ale na druhou stranu staví jako na slasherovým půdorysu, jo.

Máme tam prostě postavy, který jedou teda na zájezd hororovej, který organizuje

neúspěšný spisovatel, tak který se teďka vydělává tím, že tady organizuje jako zájezdy hororový, je to jako první zkouška, první lidi, kteří to vůbec okusej, no a hnedka od začátku to strašně jako bije do úší v fózovkách jako příšerně napsanej scénář, je to opravdu hrozný, myslím si, že ty lidi v životě nestýšeli, jak

jak mluví jako mladí lidi nebo starí lidi, sedneme si do toho autobusu a je to fakt jako jak mimořádná událost od Havelky, jo.

Máme tam prostě spousta jako jasně rozložených archetypů, je tam prostě bába, která pohrdá mladejma, nejmladší člověk samozřejmě se snaží bejt influencer, takže furt natáčí telefonem, pak tam je prostě toxický, toxický pár, kdy ten jako muž zřejmě týrá tu svoji manželku, že jo, je to uzurpátor, to tak jako vystává dál na evo a tak dále.

A pak se sledujeme především optikou jako taky nespokojenýho páru, mladý ženský, mladýho chlapce, který se jako snaží zažehnout tak znovu, že jedou na ten hororovej zájezd.

Takže je to věc, která je strukturovaná tak, že oni procházejí ty různá místa, mají tam předepsaný nějaký příběh, na začátku se to snaží být tak jako meta, co by se tak asi stalo jako v hororovém filmu, bla bla bla.

No dobrý, ten týpek je provází těma jednotlivýma lokacema a na každý ty lokaci samozřejmě někdo jako zmizí, nejdřív se teda hraje s tím, že no tak jako třeba někam odešel, ale pak se z téhletý hororový hry začne samozřejmě stávat něco reálního, že ta jako zlo tam opravduje, že ten příběh, co zažívají, tak je fakt skuteč

hororovej, vlastně to má v něčem společný hodně i s šokym a mortem, taky jako podobný prisma, jedou tam dělat prostě blbosti k devítím křížům, pak se jim to vymstí a tak dále, tak tohle je vlastně podobný, ale jak říkám, hrozně tam naráží na to, že teda chci mít atmosférický horor, ale stavím na půdory se slasheru, prostě ty věci spolu absolutně jako nejdou dohromady, ty postavy jsou fakt jako extrémně tupý a otravný a ne tím, jak se chovají, ale jako opravdu tím,

tím, jak jsou jako napsaný, jakože co tam jako kolikrát slyší člověk za repliky, je to fakt mizerně nainstalovaný, mizerně jako, mizerně jako odvedený, takže ten, ten, ten haluza podle mě tady absolutně ztratil cit pro nějakou jako rytmiku, jak se v tom žánru by se měli ty herci vyjadřovat, protože zatímco ta krásná naivita v tom high school heist tak jako vyniká a krásně to jde ruku v ruce právě s nějakým tím žánovým pastyšem, tak když už chce být člověk prostě seriózní pro boha, tak to nemůže vypadat tímhletím způsobem, jo.

Jsou tam pak fakt ty jako nejvíc vykonstruovaný konflikty, přesně je to vidět, jak kdyby to psal někdo podle příručky, jak napsat dobrý scénář, jo, tak se to přesně rozčrtne.

Tady se stane tohle, tady se stane tohle, tohle, tohle.

Nijak to nekomunikuje s tím, jak jsou organický ty postavy, prostě to tam jako fakt jako na sílu natvrzelý, tady se stane tohle, tady se stane tohle.

A jako nazdar, zase to těší, prostě jsem už taky takovou trošku jako přetěžená berlička, proto chci dělat teda český horor, jo.

Tady prostě pro český horory není zázemí, není tu tradice logicky samozřejmě, ale prostě budu následovat hollywoodský vzorce a aby to vypadalo lokálně, tak tam prostě naseru nějaký jako folklární postavy, jo.

Hodím tam prostě přesně tuhletu naši jako slovanskou mytologii atd., hodím tam prostě rusalky, bludičky atd., jo.

Prostě je to fakt takový, snažili jsme se uvařit něco, co by na papíře mělo fungovat, ale je to fakt jako příšerně, příšerně zrealizovaný a fakt jsem si říkal, že jsem se jako dlouho netrpěl takhle v kyně, no.

Ta věc má jako 80 minut a ještě s tím, že člověk jako ví, že ten jako režisér je schopnej, tak tohle se jako těžce, těžce nepovedlo.

Takže se ti to nelíbilo vlastně?

Vlastně moc ne.

Tak to Hlade asi nejdeš, co?

Asi ne, asi se počkám na Netflix, ale vzhledem k tomu, jaký to má úspěch u diváků, tak si myslím, že nebudu čekat dlouho.

Což je vlastně strašná škoda, jo, protože ten High School Highs, prošu, měl úplně stejně, jo, má vlastně člověk, který jako v rozmezí půl roku jako dva žánový filmy, že jo, dva čistý žánový filmy a ten druhej prostě stojí totálně za velič prdel, no.

Dobře, tak to mě mrzí, ale třeba to...

Třeba to příště bude výrazně lepší.

Milane, Boží úlet si viděl s Keanu Reevesem a Sethem Roganem komedie. Smál ses?

No, bohužel moc ne.

Aha, proč ses nesmál?

Ještě jsi tam zapomněl třetí jméno, který vlastně je třetí... Je to nejdůležitější.

To nejdůležitější a to je Aziz Ansari, což je hlavní hvězda toho filmu a zároveň režisér a scenárista, který předtím natočil Master of None, že se to jmenuje, myslím, ten Netflixovský seriál.

A pak se na dlouhou dobu odmlčel a teďka to má být jeho trošku comeback.

Mám pocit na roztačený nějakej film s Bilem Marym, ale na Bila Maryho prasklo nějaký nehezký chování a muselo se to celý skračovat.

No on, Aziz, měl taky něco v MeToo éře, že taky na něj něco vyplavalo, takže byl trochu zalezlej a teďka se vrací a za mě to není návrat teda úplně jako oslňující.

Je to vlastně příběh o Andělovi, Gabrielovi, což je Keanu Reeves, který se živí nebo živí.

Jeho práce je to, že dělá strážního Anděla lidem, co píšou při řízení, takže vždycky prostě na ně hvátne, aby koukli na vozovku a nezabili se.

ale jednou si řekne, že chce dělat něco víc a že chce někomu zlepšit život.

Tak chudákovi, kterýho hraje Aziz Ansari, který prostě žije ze dne na den, nemá nabydlení, že je v autě, tak ten si řekne, že chce žít jako jeden prostě bohatej týpek, což je Seth Rogen a Keanu Reeves je prohodí a zjistí, že ani u jednoho to nedělá dobře a pak sám se stane smrtelníkem kvůli tomu.

což možná na papíře zní vtipně, když tam dáte Keanu Reevese, který má být komediální tím, že je strašně topornej, prkenej, což na jednu stranu má být, ale tady to funguje třeba jenom prvních 15 minut, pak se ty foory vlastně pořád točí dokola a už to tak zábavný zejména v poslední půl hodiny není.

A pak tam máte Seth Rogen, který hraje pořád to samý, chvilkama to funguje, ale už je to ohraný a Aziz Ansari je tady takovej

No není to Tahul, on je prostě podle mě dobrý na ty vedlejší role, nebo co sám si napíše, ale co by komedie, to moc nefunguje.

Je to takový utahaný, mdlý režíně, mi to přijde strašně vlastně, nemá to žádnej spád, nemá to drive, ty postavy jsou hodně divně jako vystavěný, vyprávěný a i ty nějaký silnější pasáže, tam jsou tak jako lidabile odvyprávěný a nemá to žádnej důraz, v čem má Aziz Ansari pořád tu sílu, takže umí napsat

lidský a civilní postavy a umí je napsat docela uvěřitelně, takže tam je takový jistý sociální komentář z toho, že ty postavy, co jsou v tu chvíli chudý, z začátku Ansary, pak je to Rougen, když se to prohodí, tak tam fakt vidíš, že i když se ten den snažej a dělají na nějaký tamní fudoře, tak prostě nemají stejně na to, kde večer přespat, prostě žijou ze dne na den, jsou rádi, že žijou, takže to vlastně dostává na to sociální dno, kde ten

kde to má podle mě trošku nějakej cit s těma postavama, trošku se na ně divák napojí a v tomhleto jako a zároveň tam je ještě jedna postava, jedný ženský, která vede nějaký pracovní odbory, že na tady té úrovni prostě té chudoby a toho, jak se lidi dneska v Americe nemají úplně dobře v tady těch poměrech, tak to jako jakž takž funguje, ale když se to má navázat na tu komedii nějakou s Třeštinou s Reevesem, tak to vlastně dohromady vůbec

jako nepasuje a je to strašně na to, že to má nějakých 95 minut, tak to je strašně utahaný a v polovině jsem i na chvilku klibnul, jsem musel jako přiznat, protože nemá to vůbec tempo nebo nějakej prostě drive, který by člověka ničem víc uchvátil, no.

To mě mrzí.

Ale nepřekvapuje.

Mě to přišlo unavený už z trailerů.

Ale jako je to strašně unavený a strašně ospalý.

Jakoby právě ten nějakej tah na bránku, který měl Aziz v těch seriálech a nějakou tu sebevědomou tvůrčí výze, tak jakoby to někde zapomněl na Netflixu a tady se to moc nepřeneslo, bohužel.

No tak já jsem si pustil na Netflixu Steve'a s Cillianem Murphyem.

Cillian Murphy vyhrál Oscara za Oppenheimera a co by jiní využili k tomu, aby pak točili jenom spol Tomasy Andersony a Scorsese a Spielberg a Nolany, tak Cillian Murphy se skamarádil s belgickým režisérem Týmem Milanem.

Týmem Milanem?

Milans, nevím, jak se to čte, ale natočil s ním takové maličkosti a pak s ním natočil Steve'a, což je drama, které působí velice britsky, protože se odehrává v Británii na škole, kde jsou výrostci na okraji společnosti, vychovávání, sněhou, spéčí, se snahou je začlení do společnosti.

a Kylian Murphy bojuje jak s nástrahami tohoto jobu během jednoho dne, tak i s nástrahami své vlastní psychické stability a odolnosti.

Myslím si, že je to docela zajímavý počin tím konceptem, že je to taková psychologická sonda, která se snaží být někdy docela jemná a melancholická.

Místy tam jsou a místy je navopak

vlastně vizuálně dost divoká, možná až roztříštěná.

Je to vyprávěné nejdřív formou dokumentárního štábu, který přijede do té školy pozorovat ten život a na konci tam jsou skoro až nějaké ryčijovské dronové oblety,

tak jsem si říkal, ty vole, nevím, jestli je to formálně pevně uchopený film, hlavně ale mi přišel, že funguje spíš jako rozhlasová hra, že vlastně furt slyšíme všechno jako tak vysvětlený, nekonečný vlastně dialogy,

který určitě nejsou hloupý a nejsou jako blbě podaný herecky i režisérsky, ale přišlo mi, že vlastně toho filmového je tam poměrně málo a přišlo mi to ve výsledku autorsky docela výrazná a ne úplně zaměnitelná, ale přeci jenom ve výsledku trošku vágní Netflixovka.

Co myslíš ty, Martine, jak to působilo na tebe?

Já mám podobný pocity, je to podle mě taková přístupnější verze těch jako festivalovek, který jsou jako ročně ve Varech nebo v Sundance.

Vím, že ve Varech byl teďka taky takový podobný film právě a to nevím, jestli bylo Irsko, Skotsko nebo Británie, tak tam se to taky točilo kolem právě jako problematickýho ústavu a končilo tam takovou hezkou sekvenci, kdy ty děti jako rapovali.

a že to taky bylo využité právě jako autentický kluci, kteří opravdu jako rapují a měli nějaký virální hit, tak to vím, že to bylo super, takže tohle mi vlastně hodně přišlo, že pojďme udělat něco podobného, ale stravitelnější pro mainstreamový publikum.

Je tam důležitý taky ten drámec, že si to odehrává jenom během 24 hodin, takže to tempo je takový rapidní, jsou tam takový časový výkusy, občas nám to jako usekne tu jednu situaci, která je extrémně vyeskalovaná a hodí nám to do nějaký tam časový posun.

Ta postava toho Stevea tak je fakt takový jako nadšený idealista, který je ale zároveň utrápený a jak říká on sám, very, very unavený, very, very tired.

Mě na ty věci trošku štve, že mně přijde, že ten film je kolikrát možná až moc performativní, že ty věci jsou spíš takový jako showcase toho, podívejte se, co umíme.

Stejně jako tam, jako ten dokumentární štáb přijede do toho ústavu a točí tam ty děti a oni tam na něj dělají jako různý posunky a tak dále, tak mně vlastně občas přijde, že to samý dělá ten film samotné, že přesně jak si říkal,

tak tam kolikrát právě ten killer Murphy tam furt mluví o tom, jak ty kluci jsou vlastně jako hrozně hodný, jak jsou vlastně fajn, ale my to jako nikdy nevidíme, my ho sice slyšíme mluvit o tom, jak jsou ty děcka fajn a tak dále, ale nějaký pak jako křeštější momenty, tak tam spíš nejsou, pokud se to teda jako neinteresuje na tu jednu postavu, že tam je jako...

V rámci toho vyprávění si ty tvůrci vyvolili postavu jednoho kluka, který nemá nic, nemá kam jít a tak dále.

Je to hodně náldovej člověk, který je jeden pohodovej, druhý je výbušnej, tak u něj se tam snaží říct si trošku více a tak dále.

Ale spíš je to většinou času přišel takovej velkej stylistický flex v něčem.

jak jsi říkal, stylisticky je to takový hodně, hodně roztěkaný, chvílemi tam jsou prostě takový jako rapidní sledovačky a tak dále, který jako známe z té tradice těchto jako syrových dramat a tak dále, ale jako vlastně to nemá žádný jako hlubší opodstatní, než to, že prostě pojďme, pojďme být prostě jako dynamický, protože mají jako ty lidi

strašně hektický život, ale pod kůru toho hektického života, tak se tam vlastně nikdy rádně nedostaneme, vidíme tam toho Kiliana, který tam teda mezi časem, kdy má ten jako hektický den, furt ho někdo někde tahá, furt po něm někdo chce, tak on tam pak jako uniká do svý komůrky, bere tam prášky nebo chlastá a tak dále.

Takže jsou to takový věci, které zůstávají, je to klišé říct, ale fakt zůstávají strašně na povrchu, než aby se mě nějakým způsobem dotkly.

Ale jako showcase toho, co jsme formálně a herecky schopni udělat, tak je to určitě super.

A Kellen Murphy opět potvrzuje, že i v takhle chaotickém filmu, kde ta kamera na něj není upřena nějaký delší dobu,

tak dokáže jenom na základě grimace a toho jeho uhrančivého pohledu tak jako zprostředkovat víc emocí.

Takže kdyby ten film byl v úvozovkách víc tiší, nemluvilo se tam tolik a viděli bychom možná i víc trošku té každodennosti a neviděli bychom zprostředí těch kluků jenom ty eskalovaný momenty, ale viděli bychom i reálně třeba, já nevím, jak probíhá večeře nebo něco takového, tak by to na mě působilo trošku organičněji, takhle mi to přijde opravdu takový jako namontovaný hodně.

Souhlasím s tebou.

Hlade, ty jsi říkal, že si to možná pustíš, ale pak si to vzdal.

Co?

Stýla.

No, to jsem vzdal.

A teďka jsme tě nalákali.

Nijak zvlášť.

Dobře.

Dáš si Bojovníci ve stínu až.

Už jsem dal Bojovníci ve stínu.

Jsi si ji fakt dal?

Já jsem si ji fakt dal.

Takže o ní můžeš mluvit?

No samozřejmě.

Když mě to slíbím, tak to udělám.

Ale když jsi se stvářil, že to nestíháš.

Protože jsem myslel, že budu dělat něco jinýho a to jsem dělat nemohl.

Aha.

No tak Bojovníce ve stínu, to máme dokonce trailer.

To je španělské drama o teroristce Sétane.

Tak to jakože na půl, je to španělské drama o teroristech z ETA, ale hlavní hrdinka není teroristka, hlavní hrdinka je policajtka, která tam je nasezená a dlouhý roky se pokouší dostat co nejhloub už do té organizace, která už se sice jako rozpadá, protože to jsou nějaký devadesátý léta, nebo dokonce začátek 21. století mám pocit,

ale čím víc se rozpadá, tím víc je nebezpečná, takže jí nejde ani tak o lidi, ale o to, aby našla, kde jsou sklady se zbraněma, ve kterých jsou snad i nějaký protiletadlový střely a podobně.

A já jsem na to byl docela zvědavej, protože on to produkoval J. A. Bayona, který dělal Sněhové bratrstvo, Bratrstvo sněhu,

prostě to... Sněžné bratrstvo, ne?

Ano, Sněžné bratrstvo.

Ale jenom to produkoval, nerežíroval to, ani to nenapsal.

A ten film velmi dobře vypadá na to, že to je evropská produkce, jo, je to dobře zahraný, má to dobrou tu atmosféru dobovou, celkově i nějaká práce s kamerou, se zvukem, tam vlastně tomu není moc co vytknout, vypadá to velmi dobře.

Ale není to příliš zábavný, protože se snaží hrát na nějakou realističtější notu a

Ta hrdinka se ani nedostává do nějakých zásadních konfliktů, jako dejme tomu ve filmech DiCaprio, Demon, nemáme to rádi.

Tak moc to nemáme rádi.

Skrytá identita.

Ano, skrytá identita.

Nikdy tam nestojí před nějakým zásadním dilematem, furt jako stojí na té svý straně a jediné, co jí hrozí, je, že ji odhalejí, což je samozřejmě blbý, protože pokud tam někoho odhalejí, tak ho pravděpodobně zabijou.

Ale tím, jak se to pokouší být realistický, tak to není ani po té trailerové stránce tlačený tak moc do toho napětí.

Takže spousta těch vědcí, co se tam děje, jsou spíš takový jako chládné sledovačky toho jejího života, toho, jakým způsobem se snaží do té organizace vstoupit.

ale že by třeba člověk jako nějak váhal, na čí stranu by se mohla postavit, nebo čekal nějaký opravdu zásadní zvrat, to tam prostě není.

Je to řemeslně velmi dobrý, ale podle mě se to malinko podkopává nohy tím, že to nechce být odvážnější v tom, že by to byl víc žánrovej film, ať už by to bylo psychologický drama, nebo politický drama, nebo třeba i akční thriller, takže se to jako malinko táhne.

Takže se na to máme podívat nebo ne?

Já si myslím, že nemusíte, ale když jo, tak je to jako taková neurážející šedesátka, hlavně díky tomu nadprůměrnému řemeslu, ale ten příběh zkrátka není zdaleka tak nosnej, jak by to asi chtělo.

Milane, ty jsi viděl film Ovinění, není to tak v Česku?

Je.

After the Hunt od Luky Guadagnina, velice šikovného strujce, mýho milovanýho, dej mi své jméno, nebo Suspirie, nebo rivalů, ale koukal jsem, že americký recenze jsou poměrně brutální a Julia Roberts to asi na ty Oscary dotáhne.

Co myslíš ty?

No tak po těch recenzích v zahraničí už je to asi jasný, tam asi na všechny naděje můžou zapomenout.

Já bych tak přísnej jako zahraniční kritici nebyl, ale je to vlastně film, co se jako strašně těžko hodnotí, protože já sám jsem do něj jako

hodně těžce pronikal vlastně celou tu stopáž a vlastně jsem do něj asi nepronikl, pořád jsme se tak nějak podle mě vzdalovali od sebe, ale rozhodně to není špatný film, jako je to fakt film, který se blbě hodnotí a chápu lidi, kteří jsou z toho nadšení i lidi, co jsou z toho znechucení, že ono je to takový, je to ve zkratce jenom o sexuální, vlastně o případu znásilnění na Yale, kde je Andrew Gelfit

obviněn tamní prestižní studentkou a Julia Roberts se ocitá mezi jima dvouma a zároveň se snaží uchránit svou temnou minulost.

I když je to takhle hezky vystavěné,

To pořád lavíruje mezi mnoha tématama, je tam jako mezigenerační střed, je tam vlastně docela hezky se tam pracuje s tím hnutím mýtů, s trošku jako jiný perspektivy, pak je tam cancel culture, samozřejmě je to sexuální napadení nějak tam,

Ale zároveň ty postavy, sice záměrně, ale na můj vkus až moc, jsou strašně nečitelný a nesympatický.

A vlastně až do nějaký poslední třetiny člověk skoro nepochopí, o co jde týždňují Robert, nebo o ty niance mezi těma charakterama.

a v tomhle mě to ztrácilo je to vlastně takový odtažitej a chladnej film i tím jak je natočenej i tím vizuálem

trošku i hudbou zase Atticus Ross a Trent Reznor, to jsou vlastně pro Guadagnina takový dvorní skladatelé, tak i těma věcma, vlastně i tím řemesem je to strašně odtažitej a chladnej film.

I přesto, že to vlastně se snaží říkat zajímavý věci, tak tu cestu jsem si k tomu vlastně nenašel, herecky je to našlapaný,

A zároveň mě tam teda trošku štvalo, když to je takový můj osobní problém, já nemám rád takový ty filmy, kde vlastně se až moc musí podávat, že ty postavy jsou intelektuálové, takže furt mluví v nějakých prostě intelektuálních frázích, fuskulích, používají nějaký teorie a na té ploše přes dvě hodiny už to bylo dosti úmorný, únavný a na můj vkus někdy až na efekt.

i když chápu, že tím Guadagnino trošku i podával tím, jak jsou ty postavy vlastně povrchní, neumějí říct základní emoce a nemějí si ani normálně říct, že potřebuji třeba na záchod nebo něco takovýho, nemějí říct normálně v podstatě nic, což vlastně svým způsobem funguje, ale i to byl jeden z důvodů, proč vlastně mě to neto nepřitáhlo k sobě tolik jako dej mi své jméno,

nebo rivalové, který jsou samozřejmě úplně vlastně odlišný film od tohohle.

Rivalové jsou dravý vizuálně, vypravičsky, tohle je takový jako pomalý, jako schválně strašně divně strukturovaný.

A to je asi vlastně všechno, co o tom můžu říct, protože nemůžu říct, jestli to je špatný nebo ne.

Za mě je to jako, pro mě je to jeden z těch slabších bodalníků, protože jsem se na to nenapojil nějak, ale zároveň nemůžu říct, že to je špatný film.

Je to rozhodně zajímavý film.

Martin, ty jsi taky viděl, jestli se nepletu.

Ty se řadíš kam?

Já se řadím do trošku nadšenější kategorie určitě.

Já teda u Gadanina musím zmínit, že mně se líbí ta jeho nejvíc čistě americká forma, teda ty rivalové, což je pro mě mistrovská melodramatická věc a obecně tu Gadaninovou tvorbu mě baví spíš číst právě optikou toho melodramatu.

Pro mě to je fakt takové jako Douglas Sirk jako 21. století na steroidech, tady to podle mě jako potvrzuje znova, protože právě ta jako melodramatická linia je pro tenhle ten film určující, je to prostě jako zase to ty milostný trojúhelníky, čtyřúhelníky, jo, jak se to všechno mixuje, obecně nějaká důležitostí rodiny, kterou on tady jako podkopává, jakože co je vlastně rodina jako nějaká instituce, dává tam proti sobě jako různý protiklady napříkladu těch postav,

Takže mně to přišlo skvělý.

To, co Milan říkal o odcizenosti a o prochlazaní, tak to já naopak jsem na tom filmu hodně ocenil.

Mě to naopak vtáhlo možná i víc, že jsem se nemohl žádný postavy relativně emocionálně chytit.

Spíš mě bavilo diskutovat s tím, co teda dělají.

ty intelektuální proslovy, tak mají právě pro mě funkci ty jako absolutní vyprázněnosti.

Je to vlastně o tom, jak slova nic neznamenají, i když jsou to lidi, kteří nad tým mají jako postavený celý živo bytí.

Je vlastně zajímavý taky sledovat obecně prisma ty jako akademie, která je takový jako archaický dinosaur tady v postfaktický době, kdy tady jako furt lidi mají to privilegium se tímhletím vlastně živit, jo, nějakou filozofií etiky, což je taky důležitý zmínit, že ta Julie Roberts právě přednáší jako tu etiku, jo.

Takže je to hodně vrstevnatý film v tomhletom ohledu.

Hrozně právě baví to téma těch kulturních válek, který je tady jako echt ambivalentní.

Baví mě, že Gadanino nám nikdy neřekne, co on si o tom reálně myslí a tak dále.

Dává nám fakt jako strašně moc protichudných klíčů, strašně moc protichudných pohledů.

Připomnělo mi to, spousta těch recenzí tak zmiňuje právě TAR, Skate Blanchett, já bych spíš zmínil, v čem mi to přišlo podobnější trošku, tak byla ta miniserie od Alfonza Cuarona z počátku tohoto roku pro Apple a to se jmenovala Tio.

Jak má se jmenovala?

S Kate Blanchett, ne?

No, s Kate Blanchett právě taky.

A byl tam Kevin Kline, že jo, ve vedlejší roli.

A to bylo, já to rychle vygooglim, ať to dál nezdržu.

Dokonalý cizinec, jo.

Jak se to řekne v originále?

Ty mi asi vypadly.

Jo, jak se to řekne v originále?

Jo, už se slyšíme.

Disclaimer.

Jo.

Disclaimer, tak když to ten disclaimer byl spíš o nespolihlivosti vyprávění a tak dále, tak tohle zase o nespolihlivosti nějakých verzí na různý případy, jak se na ně každý kouká jinak a tak dále, takže spíš než Tatar, tak by to připomínalo ten disclaimer.

A jo, jako za mě fakt jako skvělá věc a podle mě jako ten Gadanino opravdu ten americký model toho melodramatu tak mu svědčí a baví mě mnohem víc týhletý jako přiznaný jako žánový poloze, než ty jeho evropský věci pro mě teda.

Dobře, tak na to seru, což jsem samozřejmě věděl, ale dával jsem vám naději.

Ještě jenom chci zmínit právě, ty kamerové volby jsou taky nádherný, že je ten film takový nejistě prozrněný, takový paranoidní, je plný takových vychýlených kompozic, případně tam vidíme ty lidi skrz odrazy v zrcadlech, odrazy ve oknech,

že to je film, který záměrně každým záběrem ukazuje, že nám ty karty neodhalí, že každý ten z těch lidí, který vidíme, tak jsou svým způsobem šejdy, nikdo není plně prokreslený jako záporák nebo dobrák a tak dále a je to vlastně v tomhle tom strašně krásně neuchopitelný a to vlastně, že ten film se s váma celou dobu pere je boží a zároveň to má ještě právě takový noárovej hudební podkres, který to tak ironicky podkresluje pro mě.

On se tam zajímavě pracuje i s těma zvukama, právě s hlasitostí různých těch nepříjemných zvuků, těkání těch hodin nebo nějakých věcí, co se dějou v pozadí, to tam je hodně za mě výborně podaný.

No tak Hlade, nalákal tě to?

Ale vůbec.

Ale já s Guadaninem velmi nemám vztah a nemám úplně touhu to měnit.

Jeho a moje setkání zatím nikdy nedopadly nějak zvlášť dobře.

No, tak ty ses vydal na stvůry.

Já jsem se vydal na stvůry a udělal jsem dobře.

Honza Těšitel, režisér Zlatovlásky, vrací úder, kriminálkou, která v traileru vypadala, že bude odkazovat k nějakým těm sedům a vraždy podle Jidáše a Purpurové řeky a...

Ty vole, ty se moc nehláš, tebe vyobcuji.

Líbí se mi, jak jsi musel to zmínit, i když to je průměrná detektivka, tak jste je to musel padnout.

No, tak jak se to povedlo?

Vy jste se vypsali ve spokojených prvních dojmech, ale zartikuluj to.

Já mám vlastně radost z toho, že jsem ten film viděl, protože jsme ještě včera řešili, jestli mám jít na stvůry nebo na toho Reevese, abychom s Milanem pokryli co nejvíc filmů a on si dobrovolně vzal toho Reevese.

Já mu za to moc děkuju, protože jsem asi vyhrál.

Viděl jsem pak Kroma po projekci a vyhrál jsi určitě.

Stvůry nejsou ani tak variace právě na sedm nebo tyhle ty věci, je to spíš variace na klasický severský detektivky.

Na začátku v první minutě, ještě než se rozhodnou titulky snad, tak tam vidíme nějakou nalezenou mrtvolu mladý holky někde tuším v lovosicích na břehu řeky.

A pak se pátra, kdo jí zabil, velmi rychle se zjistí, tedy je docela zajímavý, že vlastně ta synop se docela láká na to, že tam je ještě nějakej jinej vrah a možná by to chtěli přešít jemu, nebo to vypadá, že by to můl být on, ale to se taky vyřeší během prvních pěti minut.

A pak se zkrátka skládá dohromady naprosto tím typickým způsobem pro ty procedurální filmy ten obrázek toho, co se stalo, jaký měla ta oběť, vztahy s ostatníma potenciálníma podezřelejma.

A je to dobrý.

Je to velmi dobře natočený.

Fakt to připomíná ty skandinávský detektivky.

Na české filmy je to až jako netřikadně explicitní, myslím si, že jsou tam jako fakt scény a velmi detailní záběry na totálně jako zdevastovaný lidský tělo, který leží napitivně a vyndávají se z něj orgány a tak.

Není to jako žádný jako porno nebo nějakej fetiš, jenom se to prostě nebojí ty tvrdý věci ukázat.

A má to hlavně strašně dobrou hlavní hrdinku, Kristýna Ryška je v hlavní roli i výtečná, ale taky hraje takovej ten archetyp tý severský vyšetřovatelky, takový ty přinasraný introvertky, která nemá ráda lidí, nikdo nemá rád jí, protože se prostě chová trochu jako kráva.

Má to skvělou hudbu a výbornou kameru, kterou dělali lidi, kteří dělali třeba bod obnovy.

Takže to opravdu vypadá jako... Co dělal Filip Marek, ne?

Přesně tak.

Vypadá to jako detektivka evropských rozměrů v tom nejlepším slova smyslu, že prostě když by mi tohle někdo pustil jako podobný film jako původní muži, kteří nenávidí ženy, tak mu to úplně v klidu sežeru.

protože to umí pracovat s těma pravidlama toho žánru a umí to s nima pracovat tak, aby to středilo do této temné atmosféry.

A zároveň vůbec nevadí, že to nepřináší vůbec nic nového, že to jenom využívá tyto prvky,

který jsou prostě ověřený těma severskýma filmařema, ale v Česku, kde ty detektivky jedou hlavně v televizi a spousta z nich je, řekněme, taková jako jednodušší pro ty diváky, kteří si potřebují odpočinout, když přijdou z té práce a je tam je to většinou takový jako

jednoduchý i na to koukání, tak tohle to je vizuálně prostě jako film, kterýmu nemám co vytknout.

Je si vlastně vědom i toho, že to je malej českej film, takže nějakým zbytečně velkým scénám, kde by se mohlo ukázat, že tam jsou nějaký limity, se snažím celé úspěšně vyhýbat.

Herecky je to výborný.

Takhle pár hodin po té projekci si říkám, že by mu klidně slušelo 15-20 minut navíc, protože občas to pádí dopředu až moc rychle.

Jo, já přesně takovým tím způsobem, že když už se tam objeví třeba nějakej druhej podezřelej a jsme v nějaký padesátý, pátý minutě, tak už člověk jakoby ví, že je ještě brzo na to, aby to opravdu bylo něco důležitýho.

Ale díky tomu tempu a tomu, jak dobře se na to kouká, tak to vlastně vůbec nevadí.

A vlastně jediný jako zásadní problém jsem měl s poslední třetinou, která, jak teda říkali tvůrci na besedě, potom se trošku odchyluje od toho, co je napsané v knižní předloze.

Tak ta hrdinka, jak už jsem říkal, jak je taková ta asociálně introvertní, tak se začne chovat až příliš nezodpovědně, až jakože

se dostane samozřejmě do nějaký situace, která se musí nějak vyhrotit, když se blížíme k tomu finále, ale dostane se do ní jenom tím, že se prostě fakt zachová jako tupá kráva a je to malinko rušivý.

Ale celkově jsem se to fakt jako velmi užil.

Není to vůbec žádná žánrová revoluce, ale je to přesně to, co bych chtěl vidět od dobrý detektivky, ať už je odkudkoliv.

abych si ji mohl na ty dvě hodiny užít.

Takže tady určitě palec nahoru, který by možná nebyl až tak vysoko, ale v rámci těch očekávání a těch, řekněme, realistických očekávání toho, co je u nás možné natočit, když někdo dělá detektivku nějakým konzervativnějším přístupem, ne jako třeba Is Missing, tak si moc nedovedu představit, že by v posledních letech vzniklo něco zajímavějšího.

Čistě jako chcete detektivní thriller, který je trochu temnější, běžte na to, dostanete přesně to, co potřebujete a budete koukat, že Češi to vlastně taky umějí.

A jsem rád, že ta knižní předloha má dvě pokračování, protože bych byl moc rád, kdyby vznikly v té filmové podobě.

No, tak co myslíš ty, Martine?

No já jsem to právě úspěšně prospal, takže já se na to musím vypravit až zejtra.

Počkej, když jsem to nešel, jo?

Nakonec, no já jsem tu projekci zaspal a neviděl jsem to.

No, takže uvidím až zejtra, ale těším se.

Ty vole, tak jsi to odmakal, hlade.

No tak jo, dřům.

Dneska jsme hodně, buď mysteriozní, nebo český, tak to zakončíme na tu českou strunu vlastně ještě jednou.

Ty jsi viděl, Martine, něco za něco?

Jo, jo, je to tak.

Na scénáři se podíjel Honza Vejnár, to je tvůj kolega z Čelistí, tak doufám, že nejseš podjatej, vole.

Je to strašný, nevím, co tam ten Honza dělal vůbec, ty vole.

Ale je to nová vztahovková komedie?

Nebo je to drama o tom, jaké to je, když ti odejde ledvina?

Je to takový to klasický převlíkání se za komedie, i když vůbec nejsme komedie.

Je to prostě takový to klasický, co vidíme furt, že romantické komedie hlásají, že jsou romantické komedie, přitom to jsou akorát takový podivný patvary, kdy na sebe lidi akorát křičí a jsou na sebe hrozně zlí.

Takže tohle je něco podobného, je to promovaný jako lifestylová komedie na plegátu Anna Polívková, za ní jsou jako tváře, které připomínají polandskýho bůha a boha masakru.

Myslím si, že má to i podobný jako koncept, kdy přesně jako sledujeme čtveřici postav.

A je tam Pechlát, Nosek, Judith Bardos.

Pechlát, Nosek, Nosková, Judith Pecháček, ta tam je jenom v jedné scéně a poslední je Barbara Seidlová.

A všichni se tváří v traileru Vilně.

No moc ten film sexy není vlastně, spíš naopak jo, je to právě věc, kdy teda vezmeme si čtyřici postav, hodíme je na nějaký izolovaný místo, předtím než na to izolovaný místo dojedou, tak k tomu jako předchází obrovská, obrovská porce redundantních dialogů, který furt jdou dokola, navštěvují tam supermarkety, aby si tam mohl hodit product placement, pak jsou na benzínce a tak dále, je to úplně prostě jako by the books, jako lifestylová věc do té doby, než se dostanou teda na tu chatu.

A ta ústřední zápletka spočívá v tom, ještě zmíním teda, že to je adaptace divadelní předlohy, která se hrála v Míru, pokud se nepletu.

Jo, je to tak.

Ledvina se jmenovala.

Jo, jo, jo.

A teďka se hraje pod jiným názvem v divadle Palas.

Hraje tam Michal Dlouhý a David Novotný.

Takže toto se hrá ještě v Praze, je to od rakouský autora.

Ty devadelní kořeny tam jsou samozřejmě čitelný, nezapřou se a právě si to snaží trošku ošulit tím, že ta kamera se furt tak nemotivovaně hejbe, nebo ty postavy úplně bezúčelně chodí, pochodují se sklničkama, aby to bylo zábavné.

Ty tvůrci vlastně se trošku, podle mě, bojí ten příběh konstruovat v jedné místnosti, furt to musí mít nějaké ozvlášňující lokality, které jsou ale jako jenom taková zbytečná pentlička.

Ale ta zápletka, abych to dopověděl, tak se právě točí kolem toho, že Ana Polívková tak řekne svýmu manželovi Martinu Pechlátovi, který se stará jenom o sebe, je to prostě vorkohlický architekt, který má milenku, teďka prostě postavil obrovský, udělal obrovský model nějakého věžáku ve tvaru penisu samozřejmě.

který si bude teda stavět a ona mu řekne, že má nemocnou ledvinu a že je potřebuje transplantovat a celý to dilema spočívá v tom, jestli teda tenhle egoista tu ledvinu bude chtít dát nebo ne.

Do toho tam dorazí ten druhý pár, protože na té chatě slaví jako narozeniny té Kateřiny, respektive té Anny Polívkovi a právě ten Miranosek tak tedy řekne, já ti tu ledvinu klidně dál, to se jako zase nelíbí té jeho manželce a je to fakt taková jako komedie mravů, kdy skrze vrstvení těch dialogů jako objevujeme nové souvislosti,

co ty postavy různorodně zamlčují, co si o sobě reálně myslí a tak dále, ale je to fakt taková jako by the books, jako nějaká dialogová odrohovačka, tvoří se to podivně v kruhu, není tam absolutně žádný režijní cit pro tempo, pro nějakou intonaci, ty herci ty repliky vlastně nemají, je vidět, že tam fakt nemají žádný vedení, oni ty repliky fakt jenom odříkávají,

Není tam žádný důraz právě na to, jak by to měli jako navazovat, nějaký oslý musk, něco kreativního, ne.

Jsou to prostě takový ten typický případ těch jako líných točičů, jo, který prostě postavejí kameru, hlavně aby to vypadalo hezky, má to prostě tu odpornou reklamní estetiku, prostě všude tam je to sluníčko, do toho tam hraje taková hudba, jak prostě z nějaké fucking benzínky, jako...

takže je to jako otravný tvár, který vlastně jako řeší vážný věci, řeší nepěkný věci, co se týče toxických vztahů, je tam ta linka nějaký ty emancipace, OK, ale celý je to prostě podaný v tom lifestylovým obalu, snaží se to tvářit jako komedie, což rozhodně prostě není, je to spíš jako zase ošklivý, lidi jsou na sebe oškliví,

a není to nějak akcentováno, jo, není to bráno jako nějaký koncept, jo, je to prostě pojďme udělat tady hihy o vážných věcech, ale vlastně se budeme tvářit, že jsme nějaký trošku jako serioznější, že jsme pro tu střední vrstvu a tak dále, ale jako vůbec, jo, je to fakt jako vyprázněná věc, která se snaží hrát na to, že bavíme se o vážných věcech jízlivě, ale není to ani dostatečně ostrý na to, aby to byla nějaká jako satirická komedie a není to dostatečně jímavý, aby to bylo braný jako nějaký psychologický drama o emancipaci, no.

A ta hudba je fakt příšerná, jako kdo tohle to dělal, tak Ježíši Maria, ty lidi fakt nemají soudnost, protože to je opravdu, jak kdyby jste šli do supermarketu, tak přesně tahle ta hudba tam celou dobu hraje, jo.

Odporný, no.

Hudba Honza Nedvěd, to bude ten s Lukách Podmenníkem?

Asi ne.

Ustánku, no.

No, tak to taky neuvidím.

Nenalákals nás.

Probrali jsme nakonec teda 12 filmů, ne?

To je nějaký smutný rekord, ale hod nejsou velký biáky, tak jsme museli probrat ty menší kousky a navíc jsme potkali člověka, který ještě rád chodí do kina, takže to se takhle spojilo.

příště musíme přepřáhnout zase na ty matadory, co viděli jeden film, aby jsme zůstali u čtyř filmů a neseděli tady do půlnoci.

Ale tohle máme za sebou a samozřejmě si pustíme na herohero.co lomenomovizolife, kde máme dotazy a protože hlad je nemožnej, tak jich je málo.

Takže to je krásný.

Mimochodem, blížej se Vánoce, vy vidláci, takže jestli chcete udělat radost svým blízkým, zajděte si na

Kurva, jak se to jmenuje?

BlueShop.

Na BlueShop, to tam máš v odkazech, nebo ne?

Mám to tam v odkazech.

Co?

Mám tam odkaz na BlueShop, mám tam odkazy na dvě knížky, mám tam všechno.

Takže už jsi tam přidal i encyklopedii z CIFI, jo?

No jistě.

Před objednávkou.

Takže na BlueShopu si můžete koupit náš merch, trička, mikiny.

Byli jsme teď na live show v Brně nebo v Budějovících, tak jsme viděli, že mikiny se poměrně vydatně nosí.

14. listopadu jsme mimochodem na live show v Ostravě, už se dají koupit lístky, je tam kapacita zhruba 100 lidí a jelikož v Ostravě je jinak hovno co dělat, protože z toho douní je tam persekuována

tak v rámci Ostrava kamera oko tohoto slovudného festivalu si můžete zajít na nějakou pokleslou zábavu, jako jsme my.

Takže 14. listopadu doufáme, že bude plno a že vás pobavíme, ačkoliv budeme v trošku netradiční, jinak napěchované sestavě.

Tak teďka jdu na ty dotazy.

Ahoj, Mára píše.

Ahoj, máte nějaké tipy, na co se v podzimních měsících těší do kina nejen v rámci klasických premiér, ale i speciálních uvedení Rocky Horror Picture Show Fireu nebo v rámci festivu Filmazia Future Gate a podobně?

Díky.

Tak máš něco hlade v rukávu.

No, Blade Runner 24. listopadu v Airu jedině.

Protože tam křtíme naši knihu, ale jinak vůbec nemám přehled o těchto věcech.

Martine, co ty bys doporučil?

Já z těchto off-season věcí tak doporučím, pokud chcete obě něco novýho, tak v kině Pon Repo teď běží krásný cyklus věnovaný režiséru GW Pupstovi, což byl německý filmář, z kterého vychází Janem Otakar, Vávra, Martin Fritsch a tak dále.

Takže je to jakoby akt starý, jsou to většinou němý filmy a tak dále, ale je tam i živej doprovod k tomu, tak tam mají teďka tenhle ten cyklus podzimní, tak kdybyste chtěli objevit něco jinýho, tak to je něco, na co se třeba těším já a většina těch filmů, tak se tam hraje i z původních 35mm kopií, takže podporujte Pondrapu určitě.

Ty vole, chceš ty lidi zabít, nebo o co ti jde?

My jsme přesně cílovka na tohle, to si myslím.

Máš, Milene, nějaký tip?

Já jsem si trošku pogooglil a zjistil jsem, že teďka vlastně na konci října, myslím, nebo začátek listopadu, bude v Ediznu Akyně Lucerna dávat Metropolis s živou hudbou, bude s orchestrem, což mi přišlo jako hodně zajímavý tip.

Myslím, že by to mohl nějaký pamětníky nalákat a koukal jsem, že v Aéru budou dávat v listopadu úžasně jako vyprvní, což možná naláká mě.

No to mě taky.

A v Aéru bude Otrlec, myslím, na podzemí.

Mě se líbí v distribuci už 6. listopadu, což je vlastně za týden, jdou za sebou tři filmy na P, každej jiný a každej

by mohl být dobrý, respektive z nějaký perspektivy možná je, respektive doufám, že bude.

A to je, že půjdou proti sobě paník do proti Putinovi, pohádky pro babice, který vyhráli v finále Plzeň a Predátor nebezpečné území.

Tak to se mi líbí, že jak je teďka vždycky těch 12 premiér za týden, takže tahle sestava mi vlastně přišla docela fajn.

Myslíte, že Predátor bude dobrý nebo sračka?

Bude dobrý.

bude podle mě vodostřenější, než lidi čekají a myslím si, že nám trailery neukázaly vzdaleka všechno.

Marčine, ty sleduješ takhle dopředu ty blockbustery nebo vůbec?

Hele jak co, Predator zrovna není moje oblíbená francíze, takže ji zase tak najednou nemám, ale

Já vlastně nevím, jestli je nějaký blockbuster, na který bych se vyloženě těšil.

Asi těším se na ten Mortal Kombat trošku, to je taková moje guilty pleasure a ty videoherní věci mám hodně rád, takže na to asi čekám, ale to už vlastně bude teďka brzo.

A ještě se těším teda na toho... Ne, to bude v létě, oni to posunou.

V létě, aha.

Jo, tak to předbíhám, ale těším se hodně na toho Luka Bessona novýho, na toho Drákulu, ten půjde do kin příští týden.

To bude strašná sračka.

Mně se ten Dogman hrozně líbil, já ho mám rád, jako tohohle šíleného postmodernistu, tak na to se těším dost.

Tak uvidíme.

A co, Milan, netypuješ od Predátora?

No já tomu věřím, já myslím, že Trachtenberg ví, co ty lidi očekávají od této frančízy a ví, co si může s tady tou sérií dovolit, takže já myslím taky, že překvapí opět.

Skrýmr, zdravím naštěstva panou Sestovu.

Existuje nějaký filmový žánr, případně filmová profese, ve kterých jsou Češi podle vás minimálně na evropské úrovni?

Díky za odpověď a hodně zdaru.

Ty vole, skrýmr, jako ona se samozřejmě říká ty kliše s tím...

s těma kaskadérama, že, to je takové klišé, ale já myslím, že v každém z těch profesí a z těch oborů se najdou jako evropský špičky, zvlášť kdyby měla třeba ty produkční podmínky, za kterých se na vyspělém západě točí a utracejí si ty miliony, tak to by zčumělo, tak vy jste

Filip Marek, který dělal bod obnovy a stvůry za kamerou, ale těch tvůrců bys podle mě našel v každém oboru strašně moc, od výpravy přes masky a triky, takže já bych to nepodceňoval, ale co myslíš ty, Hlade?

Já myslím, že tato otázka, na to se nedá odpovědět, protože podle mě to není, že se někdo vybírá zvukaře podle toho, odkud je.

To je podle toho, jestli má čas, jestli je blízko a jestli je dobrý.

Takže to se asi nedá úplně říct, že v Itálii mají lepší střihače zvuku a ve Švédsku zase lepší ostřiče.

A tak máme tady třeba kromě těch kaskadérů, který, když to je kliša, tak to asi pořád platí, tak máme tady UPP, což je vlastně světová triková společnost.

a přesně i tyhle jména, o kterých spousta diváků vůbec v životě neslyšela, ale říkovní lidi to jsou napříštěma oborama.

A Devoto, jestli se dostanou k těm velkým věcem, nebo ne?

Máme nejlepší catering.

Co myslíš, Martine?

Já taky vyzvihnu ještě UPP, což je fakt obrovská postprodukční firma, která nedělá jenom VFX věci, ale vyrábí třeba i DCP a tak dále, takže jsou to lidi, kteří jsou jak co se týče lokálního průmyslu, tak toho celosvětového hollywoodské firmy se najímají

velmi často, velmi často je uvidíte v titulcích a jako já třeba za sebe, tak bych chtěl vyzvihnout takovou trošku jako ne úplně reflektovanou kategorii, ale třeba filmoví klubisti, jako obecně třeba tradice filmových klubů a obecně těch jako malých nezávislých film, tak tady jsme jako co se týče i v porovnání s Evropou opravdu strašný stálice a máme úplně jako neuvěřitelný zázemí, jo, který tady je to trošku dědictví socialismu,

ale že tady je opravdu jako široká skupina různorodných nadšenců, který opravdu ty lokální, regionální kina furt držej a snaží se tam dávat nějaký alternativní program, tak to je něco, co nemá v Evropě období.

A v tom jsme jako i prokázatelně statisticky jedni jako z, my jsme na tom prostě nejlíp, no.

No a když jste hypili UPP, tak ještě dodám, že Magic Club a PFX taky jsou na špice potravního řetězce, takže to zjevně umíme hodně.

Co myslíš, Milan, a ještě ty?

No už jste asi řekli to hlavní, ještě vlastně bych možná chtěl vyzvihnout nebo zmínit naši animovanou tvorbu nebo i loutkou tvorbu, která pravidelně rezonuje ve světě, v Japonsku nebo v Azii nebo celkově, takže tam taky máme výraznou stopu, co se týče tady těch filmů.

Není to zlý?

Uživatel, který asi do filma doba by nepřispěl, chlupem Zahalená Filcka, drbání v podbříčku, zdár, který film má větší šanci, že někdy vznikne, poslední sapor veru, fukův dokument o Japonsku nebo odrův dokument o japonské dopravy, díky za vaši práci, jste pioní jako moje sestry na metalovém festivalu, ty vole, to zní hrozivě, tak...

Poslední saporver už nebude, to bylo z části zpronevěřeno, zčásti prošustrováno na technologii, která už je úplně mimo.

Fukův dokument, co jsem s Františkem posledně si psal, tak se netvářil, že to chystá zrovna US do Kyn a od Ondra

Ondra, ty vole, že by udělal dokument o japonské dopravy, podle mě nebude za mýho života nic z toho, ale nechám se překvapit.

Já myslím, že můžu slíbit, že když budeme mít na Hero i Hero 50 tisíc lidí, tak ten dokument Ondrovi zaplatíme, ať ho natočí.

50 tisíc lidí?

Proto dávám takhle absurdní číslo, protože on by se na to stejně vysral, že jo?

50 tisíc lidí, to už jsme jeli na cestu kolem světa a natočili.

Právě já, mezi tím, že jsme v japonsku, my jsme se zastavili a natočili dokument.

Musíš takhle uvažovat.

Dobře, Martine,

Znám dva faktory z toho, no.

Kolik ti bylo poslední Super Worldu?

To ti bylo tak pět, ne?

No, já nevím, kde to bylo ohlášení, 2012, 2011, no to je díl ještě.

To je díl asi.

To je díl, no, tak něco kolem toho, no.

A ještě byl takový... Nezažil ten hype, jak jsme se těšili, že trupnem avatara.

To jsem nezažil a ještě byl jeden film, jakový bizarní bubeníka princezna, nebo jak se to jmenuje?

Jo, to podle mě všichni, co na tom pracovali, spálili a nikdo se k tomu nechce hlásit.

A to já fakt nevím dodnes, jestli to byl jako vtip, nebo jestli něco, co bylo míněno vážně a jenom... Ne, to se dělalo.

No, tak...

Tak to nevím, no, to je taky další kontender týhletý silný.

Ale měl tam být Karel Goc, takže už to asi neudělej.

No to už asi nestihnou, no.

Ale Bohdelka to dá ještě.

Milane, myslíš, že něco z toho vznikne?

Já bych spolu dohromady ten Fukův dokument a Ondru, když to je oboje Japonsko, tak bych si to udělal nějaký megafilm.

Když by to bylo mezigenerační.

Ano, přesně tak.

My jsme to tam nějak stropovali.

Jako následovat jejich společné putování po Japonsko by mohl být docela zajímavý zážitek.

Takový dobrý cestopis.

Ty vole, to by bylo dobrý.

To by byla jak taková ta Roadmovie o tom autistickým synovi s otcem.

To jsem nevyslal proti Ondrovi vyloženě, ale obecně dva světy neúplně kompatibilní.

Lukáš Dřiba, ahoj.

Zajímalo by mě, jestli se u nás filmové weby v minulosti oproti dnešku dokázaly sami uživit bez nějakých velkých sponsorů.

A jestli třeba Moviesom bylo dříve natolik ekonomicky soběstačné, že mohlo některé z vás uživit na full time.

Nebo na to ten český internetový rybníček prostě nikdy nestačil.

Díky.

PS, díky za MZL v Brně s opravdu extra napěchovanou sestavou.

Tak dřív se peníze byly i u nás, ale vlastně

I když si vzpomínám na FilmPub, tak podle mě tamto FilmPub a FilmWeb v těch zlatých časech webové žurnalistiky uživili jenom svoje šéf-redaktory, podle mě, maximálně, a to ještě myslím, že ne úplně zcela.

Co myslíš ty, Hlade?

Nějak to bylo, ale hlavně tyhle ty weby byly vždycky součástí nějakého většího konglomerátu, že jo, Atlasu a podobně, takže tam se to prostě s těma prachama dalo pracovat nějakým trošku jiným způsobem.

Ty weby nebyly tak nezávislí, jako je třeba dneska Movizon, ale přesně jak říkáš, já si myslím, že ten, kdo tomu šéfoval, tak se tím mohl do jistý míry asi živit.

A taky ve dvaceti, ještě bez rodiny.

Přesně, že nebyly to žádné velké peníze a jinak tam psali lidi, kteří většinou studovali a měli to jako brigádku a filmy zadarmo.

Hlade, přečetl jsem to díky za MZ Live Brně s opravdu extra napěchovnou sestavou, nebo ne?

Ano, přečetl.

A můžu natýzovat, že ještě do víkendu to zprocesuješ, nebo to se neví zatím?

Já si myslím, že je dost velká šance, že jo.

A na Hero Hero už máme záznam z Palmovky a z Jičína, ne?

A u mě na disku je ještě záznam z Budějic, na ten se můžete taky těšit.

Dobře, tak to je hezké.

Tak co, Martine, jaký na to máš názoru?

Asi nemám čím přispět do debaty, no, jenom říkám, že média jsou v takovém stavu, že pokud není nějakej hodně silnej mecenář, kterej nebude chtít žádnou návratnost, tak je to v pohodě, ale takhle to většinou nebývá, no, takže je to boj.

Hele, tobě ještě 20, ještě máš, ty ještě ten život neskudujíš.

Kup si bitcoin a byt, vole.

To jsou dvě základní věci, co kdyby jsi o 20 udělal, jak jsme milionáři.

No, no.

Milane, ty jsi jeden z posledních titánů, kteří sice zahodili morálku, ale přesto se dokážou psaním o filmech na webu živit.

Tak jak se ty spí, ty hovado?

No ale právě musíš zahodit všechnu čest, všechny dobrý vlastnosti, dobrý co máš, tak musíš vyhodit z toho okna a pak to jde, pak máš ten šuplík plnej dolarů a přehazuješ to, ale je to těžký.

Dobře.

Zradíš kamarády, vyženeš mladý lidi a najednou to jde.

Ale až filmoví fandové vyjdou do ulic, tak budeš vyset na kandela, Brutový.

Já nikoho jsem nevyhnal, to chci říct, že jsem tady nikoho nevyhnal z tady té čtveřice.

No, to říkali taky, vole.

Já jenom bodám nože, to je všechno.

A Ježíše si taky neudal, že?

Ale přesivák.

Viktor Páleník.

Zdravím celý ansábl MZ.

Do hereckého nebe odešle další legenda Diane Keaton.

Který film, ve kterém se představuje pro váš nejoblíbenější, já musím zmínit, méně známou komedii Baby Boom z roku 1987?

Děkuji za odpověď a přeju do budoucna hodně aktivit.

Tady už jsem to přečetl.

Tak si to vezmu.

Tak samozřejmě já miluji Annie Hollowou, její nejslavnější kreaci z komedie Woodyho Elena, která změnila svět jak tou postavou takovou emancipovanou, tak svérázně oblíkanou.

Miluju Kmotra, nevím, jestli to víte, ale naprosto ho zbožňuju, kde ona je naprosto zásadním ženským elementem, skrze které je odehrána třeba ta famózní, zneklidňující finální scéna, ale celá ta její postava je během té trilogie úžasně podaná.

A samozřejmě jsem byl v kyně možná i víc než jednou na lepší pozdě nežli později, takže to jsou za mě takové tři královské role, kde i přesvědčivě dokáže...

trápit srdíčko, jak říká Nikolos, na Takinu Riffset, no tak kdo z vás to dovolí?

Tak kluci, co máte vy za super tipy?

Já navážu na toho Elena, protože já jim hrozně dát v Lásce a smrti, což je taková parodie na ty velký ruský epický romány a myslím, že to je šílená prdel.

Ale pak mám rád film, dneska už jako podle mě neprávě zapomenutej, Marvinův pokoj, drama z devadesátých let, který je vlastně o vztahu dvou sestér a jejich rodiny a už je tam kvůli tomu castingu, to stojí za to vidět, protože kromě Diane Keaton tam je Meryl Streep, Robert De Niro a mladej Leonardo DiCaprio a je to taková hodně komorní, citlivá věc, ale moc pěkná.

Marči, ne?

Já taky šáhnu teda po Woody Elenovi, byť je to film, který nerežiroval Woody Ellen, ale Herbert Ross, Allen k tomu psal jenom scénář a hrál hlavní roli zase ve svým neurotickým poloze.

Je to film Zahraj to znovu samé, což je nádherná věc, kdy Allen hraje filmovýho kritika a začne se mu zjevovat Humpery Bogart, který mu radí, jak balit ženský film.

A právě ta Diane Keaton tak hraje původně jako dohazovačku, která mu domlouvá různé rande, které dopadají strašně špatně, ale nakonec samozřejmě mezi nimi vznikne romantický vztah atd.

A myslím, že to je vedle Kmotra její první role z toho roku 72.

A pak z těch pozdějších věcí, tak já mám taková velká guilty pleasure, také komedie, která se jmenuje Hezké vstávání s Harrisonem Fordem a Rachel McAdams z nějakého roku 2029.

tak tam mě vlastně jaký sedí a je to krásná jako screwball souhra, kterou tam s tím Harrisonem Fordem má, jak se různě špičkou a trumfujou atd.

Milané, čekám na ty věci.

Já už nic novýho nepřihodím, ty jsi vlastně v oboje řek k motr a lepší než později, kde vlastně s tím Nicholsonem jsou fakt fenomenální a je to asi společně s tím hezkým stávaním její jako poslední velká rola za mě asi, hlavně v tady tom tisícvětí.

Pan Bambuča, zdravím mistry a ctěnou návštěvu.

U jakého vámi zbožňovaného filmu vás nejvíc mrzelo, že jste ho někomu vám blízkému doporučili, ale oni ho vůbec nedocenili nebo se jim nelíbil?

Hlade, už jsem vyprávil, jak jsem vám pouštěl klub Hrůzy v Brně.

Jo, možná jsem to jednou někde slyšel, ale to řekni, to mají lidi rádi, je to hrozně zajímavý.

To ne, to víc říkat nebudu.

No tak samozřejmě snažím se třeba svým rodičům nepouštět vůbec nic, protože to je házet v hrách na zeď.

Nevím, kdy naposledy jsem to dělal.

Hlade, ty jsi něco takového provedl?

Já jsem měl takový mrzotý okamžik, když jsem Kocourovi hodně tlačil můj velmi oblíbený film Sleedy Lover s Redfordem.

A on ho viděl a nebyl úplně nadšenej, ale já to chápu, ten film je vlastně o hackingu, ale o hackingu tuším v roce 1990, takže to jako velmi ztrácí a ještě pro člověka, který se zabývá IT, tak tam možná vidí věci, které já osobně jsem neviděl a nezajímali mě, ale je to věc, kterou já si dávám minimálně jednou ročně a mám ji strašně rád a tady mě mrzelo, že jsme se nepotkali.

Martine?

Já se to stává furt, já už ani nedoporučuju, protože já koukám na samý koraviny a už nemám ani ambici někomu říkat, že je něco dobrý a už jenom to.

Já už jenom nasávám pasivně jako houba.

Dobře, brzo si rezignoval lidstvo.

Milane?

Já si pamatuju, že před, no to už taky pár let zpátky, jsem svým hororovým kámošm, co mají hodně rádi hororový filmy, tak jsem jim pustil Neutečeš, což mám hodně rád, tím, jak se tam pracuje s tou hrozbou a tak.

A vzpírali mi jakou hnudnou sračkou, ničem jsem jim pustil, tak to se mě docela dotklo.

Ty vole, to jsou vidláci.

Hlade, přeští ten dotaz, já potřebuji zkontrolovat dcerku, jestli je... Dobře.

Čmaňův knír, Topík Borci, dneska jsem četl na Čese Foto, že zemřel Drew Struzan, legendární kreslíř filmových plagátů, který stojí za těmi ikonickými, jako jsou třeba E.T., Mimozemšťan nebo Věc.

Jak vnímáte filmové plagáty?

Máte nějaké oblíbené, ať už od této legendy, nebo od někoho jiného?

Díky knihu Zdar a těším se na encyklopedii sci-fi filmu.

Už za měsíc.

Já mám hrozně rád filmový plagáty, právě z téhle době mě strašně bavěj ty ručně kreslený, ale zároveň snažící se vypadat realisticky, kde se hraje s těma výraznýma barvičkama, takže přesně co dělal tenhle člověk.

A v podstatě mi to dovedlo prodat i blbej film, protože většinou to je takový ten vykreslený moment, který v tom filmu má tři vteřiny, nějaký velký skok, nebo opravdu jediná chvilka, ale vypadá to většinou tak krásně, já to prostě chci vidět.

Jsme u těch plagátů furt, ne?

Tam je zajímavý, že já jsem to jméno vlastně znal pasivně, ale neměl jsem ho jako nějak jako daný na pědestal a za nějaký ikonický.

No a pak když umřel, viděl jsem to portfolio jeho plagátů, který jsem dával i na Facebook Movie Zone, tak jsem zjistil, že mi ty tři plagáty vesej doma, takže celkem, zejména ze Star Wars, tak jsem si říkal, že asi dobrý oddíl.

Co ty Martine?

Já mám taky rád ty hodně stylizovaný, já jdu teda ještě trošku dál, já mám radši věci z čtyřicátejch, třicátejch, ale takový ty klasický hollywoodský, který jsou jako opravdu hodně výtvarně, hodně výtvarně intenzivní, co se týče tohohle, tam máme visí Casablanca, Lady Killer s Jamesem Cagneym zapomenutej, takže já mám rád tyhle ty old school věci a zároveň vlastně jenom na to konto, co si myslíme jako o filmových plagátech obecně, tak

Vlastně nepřijde vhodnější doba, než se vrátit k nějakým kreativnějším pojetím jako teďka.

V momentě, kdy máme tolik propagačních nástrojů, jsou prostě socky, jsme prostě přehrošený videama a tak dále, tak bych mnohem radši viděl, a myslím si, že není vhodnější doba, než udělat nějaký kreativní umělecký plagát než teďka, protože spát furt všude generický plagátový ksichty, já si myslím, že už dneska takovej ten zásah a impact těma plagátama není.

Takže já bych jako ocenil právě návrat k něčemu odvážnějšímu, kde nevidíme jenom prostě ksichty hlavních herců.

No a bych ještě zmínil, že vlastně čtrnáct dní nebo tři týdy před ním umřel ještě Renato Casaro, což byl taky další slavý tvůrce pagátů, který měl právě třeba Barbara Conada, Nekonečný příběh, nebo hodně právě těch árního filmů, Terminátor 2, Total Record, to všechno dělal on a ten za mě je možná ještě trošku výraznější, právě tady ty jeho pagáty mám taky hodně rád, plus samozřejmě nejlepší pagát všech dob jsou asi Čelisti pořád, takže...

Hanslok, zdravím všichni, kolik by se museli Avengers nebo Avatar vydělat v kině, aby se mluvilo o propadáku, když ten rozpočet bude strašně vysoký, tak rozpočet bude u těch filmů si myslím reálně půl miliardový, takže třeba 800 megabitů muselo být, miliarda.

Spíš přes miliardu, aby se jim to vyplatilo, no.

Jo, no ne, ale propadá.

Já si myslím, že ta miliarda, tam bude ten psychologický bod, když skončí pod ním, tak si fakt všichni řeknou, že to je průser.

Jdu dál, ne?

Jo.

Levin Trenemek McGill, zdarec medvědovědí kulihráčci, do své skromné sbírky vinilů jsem si přidal Springsteenovo Bestovko a tak mě napadlo, že zde sbíráte vinily.

A pokud ano, na které kousky jste nejvíc pišní, že jsou ve vašem vlastnictví, přeji hezký zbytek dne a děkuji, že jste.

Já ne, co ty hlade.

Já mám gramec, mám i nějaký vinily, ale nejsem vyložený sběratel, nemám tedy žádný rarity.

Já mám gramofon hlavně kvůli tomu, že když mi chce někdo něco koupit k Vánocům nebo k narozeninám a já fakt nevím co a nechci dostat další hrníček nebo ponočky, tak řeknu, kupte mi desku a překvapte mě.

A za tím se to daří.

Já nemám, co jsem chtěl říct.

Já taky gramofon nemám, ale mám nějaký tři desky osvobozenýho divadla tady, tak někdy pak pošmelím, až to bude mít určitě závratnou hodnotu za pár let.

Podivné, co si.

Nazmar, máte ještě VHS, přehrávače, rekordéry a nějaké kazety?

Nebo už je to všechno v blatech?

Pokud ano, zajímalo by mě, jestli si někdy něco zpátečně pouštíte, případně co.

Kazety mám doma v pokojíčku, v dětským pokojíčku, naházený.

Dával jsem dokonce i fotečku nostalgickou někdy na Facebook Movie Zone.

Ale na čem je přehrát, to opravdu nemám.

Co ty hledeš?

Já nějaký VHSky ještě mám v Liberci, snad je tam i video, ale ty zajímavý jsem, myslím, zpřed pár lety udal Hrošíkovi a nepustil jsem se na tom nic, ani nevím, kde naposled.

Martine?

Já taky nemám, ale můj kolega, kamarád Tonda Tesař, tak ten si kupuje i nový.

Ten si teďka kupoval nějaký v Japonsku, takže ten si tento jede hodně.

Já jsem teďka, zrovna minulej týden, šměděl u rodičů v Šuplících a zjistil jsem, že ještě mají přehrávač a jsou tam i nějaký starý kazety, třeba ještě pán Prstenů, společenstvo Prstenů, jsem tam našel Origo, ale neběželo už to pole mě tak 20 let.

Radim doležel, z Darborci před pár dny vyšla parádní dokumentární serie o Martinu Scorsese, proto by mě zajímalo, co byste chtěli od této legendy do budoucna ještě vidět a s kým by měl spolupracovat.

Podle nedávného rozhovoru s DiCapriem by příštím projektem jeho být čerstvě oznámené What Happens At Night a jeho inspirace má podle dala fungovat Vertigo.

Od Martyho bych bral samozřejmě cokoliv, ale kdyby se rozhodl ukončit kariéru filmem v New Yorku, tak jako i začal, bylo by to super, díky.

Mně je to úplně jedno, já bych jenom chtěl, aby netočil remakey a chtěl bych, aby točil míň před Zeleným plátnem a ve studiu, čehož se už nedočkám.

Ale všechno mě zajímá a těším se.

Co máš ty, Hlade?

Mně je to taky jedno, protože já mám pocit, že on ve svým věku je pořád nesmírně kreativní a zkouší nový věci, ať už technicky anebo vyprávěcky.

A když se podívám třeba na to, jakým způsobem dneska funguje někdo jako Ridley Scott, tak ten Martin Scorsese má ty filmy vždycky absolutně pod kontrolou, ať už se nám to jako divákům líbí nebo ne.

Takže když bude chtít udělat muzikál, já na něj půjdu, protože to bude dobrá práce.

Ale chtěl bych vidět asi něco jiného než muzikál, ale prostě cokoliv udělá, tak si myslím, že bude dobrý.

Jo, já podepisuju, mám to úplně stejně a jediný, co bych fakt chtěl někdy vidět, tak jak řešili v té první epizodě skvělého seriálu Studio, jak měl točit ten velký film o Cool 8 a o Johnstownu, tak to bych fakt reálně chtěl vidět, no.

Milane.

Já od něj beru všechno taky, ať si točí, co chce a od něj víme vždycky, že to bude dobrý.

Milane, už mi lehce tešou nervy, vole.

Ještě jednou tě budu se vyzvat a zabiju tě, vole.

Tak tady jsem už byl skoro připravený.

Stanley Goodspeed, zdar chlapi.

Změna mojho niku napovedá na moju oblíbenou bejovku.

Které filmy od Michaela Béa si dáváte nejčastějšie?

Vy a kterou bejovku nemáte rádi, alebo vás série a nesmí je to být posledné Transformers?

Dík.

Tak co si pouštíš, Lade?

Já se nejčastěji pouštím asi tu skálu, protože je to prostě skála, tady není moc co řešit.

A nemám rád 13 hodin tajní vojáci z Bengází, což mi přijde jako úplně nezajímavý film.

Samozřejmě na to má vliv i fakt, že hlavní roli má totálně nezajímavý John Krasinski.

A není to ani bejovka, není to ani našlapaný ačňák, není to ani funkční seriózní válečný film.

To je takový úkrok do nikam, takže viděl jsem to jednou.

Myslím, že jsem u toho nějak fyzicky netrpěl, jako třeba u nějakých těch Transformerů s rytířema nebo dinosaurama, ale přišla mi to jako věc, která byla zbytečná pro mě jako pro diváka i pro byje jako pro režiséra.

Mně došla naprosto strašná věc, že Martin nebyl na světě, když světu dominovala Skála, Armageddon a Mizerové.

No, je to tak, no.

Nevím, jestli vlastně znáš význam Michaela Baye, jestli je to pro tebe není ten šulín, co dělá ty Transformery 3, 4, 5?

Ne, ne, naopak, já si furt asi nejčastěji připomínám Armageddon teda, to je můj nejoblíbenější film od něj, takový pěkný, ne úplně sebeuvědomilý camp, ale fakt to žeru, tohle to krásný space melodrama.

A jestli vodně něco nemám rád, tak to jsou asi fakt ty Transformeři, mě to vyloženě sere, já nesnáším auta, nemůžu mít řidičák, tak jsem pak zbytečně zakomplexovaný proti autíčkům.

Takže Transformery to mi nikdy nenajelo, ani jako malý mu, já myslím, že jsem fakt viděl jedničku, dvojku, jediný, co si z toho pamatuju, jak tam to malý autíčko ojíždí nohu Megan Fox a víc tu sérii asi nikdy nechci vidět.

Ale ty devadesátkový věci si nedávám tak pravidelně, ale Armageddon fakt jako jednou ročně dávám.

Milané?

No za mě určitě ta skála, protože to je SNC 90, vědost jsem na tom a pak mám strašně rád, taky si to dávám minimálně jednouročně, Misery 2, to je za mě fakt jako totálně utržený ze řetězů, je to takový přepal, že to prostě miluju a co nesnáším, tak je vlastně asi ta pořád nejnovější, jestli se pamatuju, Ambulance, tam jsem fakt jako trpěl, tím jak ještě ten Gyllenhaal tam nedotýkají, Jovský po pozi toho přehrávání, to bylo už jako moc.

No taky bych řekl Skálu, že asi nejčastěji, byť jako mizerové, jsou blízko.

A celkově ta jeho nová tvorba, krev a pot, Bengází, Ambulance, mě to vůbec nic neříká.

Všechno jsem to nějak viděl, odzýval a na hovno.

Adam Schreiber, s kým byste vyrazili, co říkal?

Teď bude mít ten film o té skibri toaletě, ne?

Při připravu nebo něco takového podle mě, tak se určitě vrátí do formy.

Jo, a to jsem nemyslel ani s přesahem, má to přesah.

Adam Šrejber, s kým byste vydali si na odvážnou, nádhernou cestu, popsanou v dotyčném filmu, no samozřejmě s nějakou hezkou, milou dívkou, co jí mám rád, aspoň já, co ty hlade?

Já nevím, já jsem to neviděl, tak nevím, kam jedou.

Myslím, bys nejel s kocourem se probrat svýma traumatickýma zážitkama.

Ne, moje traumatické zážitky jsou moje.

Dobře.

Co Martine?

Abych taky asi vzal ženu, jinak by mi to nebylo pro minuto.

To jsem si říkal, že ty máš celkem jasno, co musíš odpovědět.

A Mila to taky nemá snadný.

Já jsem chtěl říct, že nechci s nikým.

Já nechci, aby se mu nikdo jezdil do mých traumatických vzpomínek.

Já do nich nechci jezdit sám, co bych tam dělal.

Dobře, dobře.

tak si budeš mít teďkové temnou hodinku doma.

Martin, čau pánové, zkuste jmenovat svého oblíbeného herce či herečku, kteří hrají většinou podle nějaké šablony, která jim dlouhodobě funguje na diváky a vás zaujali svou nečekanou proměnnou

Vnimi stvárněném charakteru.

Něco, kdy jste si řekli, že takhle toho dotyčného vůbec nepoznáváte.

Dík.

Tak napadl tě někdo, Matěj?

Ano, napadl mě Jason Statham, který vlastně dělá skoro 30 let jednu a to samou věc.

A myslím si, že ji dělá tak, jak asi vodní lidi chtějí, takže je to v pořádku.

Ale hrozně mě bavil, když hrál v komedii Špion, kde vlastně hrál úplně to samé, co v těch svých akčňácích.

To bylo zahazené tří komedie.

A on dokázal ze sebe dělat toho debila naprosto kouzelným způsobem, protože všechny ty voloviny říkal s tou svojí kamenou tváří a skvěle to fungovalo.

Já si myslím, že on má velký komediální talent, jenom mu to je asi celkem jedno a tohle to neřeší, ale tady, jak si vlastně utahuje sám ze sebe a není to jako parodie, že by byl jako za úplnýho idiota, ale že je furt za toho hitmana, jenom je to prostě trochu debil, tak si myslím, že by to fungovalo skvěle.

Klidně bych ho rád viděl v něčem podobném.

Martíne?

Já mě napadají samý starý věci, který nebudu říkat vůbec, ale z tý poslední doby, tak já nevím, třeba Miroslav Donutil mě překvapil jako v Molochu, tam mi vlastně přišel jako, jakože on vždycky hraje takovýhle jako napruzelý typy, ale tam mi vlastně přišel jako v něčem relativně svěží, byť byl hrozně subtilní a tlumenej a jinak asi taková ta klasika jako Tom Cruise v tropický bouři je furt jako asi jako nepřekonatelný překvapení v něčem v rámci té mainstreamové zábavy.

Já mám taky objevu z volbu Adam Sedler, kdy jsem ho po těch všech jeho blbých komediích viděl poprvé v Opilí láskou, kde byl právě skvěle utlumenej, ale vlastně dokonale hrál, byl takový přiťápnutý, ale držel jsem mu palce celou dobu, tak mě to vlastně dost šokovalo, že fakt umí hrát.

Mě přijde, že v té opilé lásce hraje úplně stejně, jako hraje Happy Gilmory v těch devadesátkách.

Ale zároveň ta postava je právě tak dobře vystavená, že to strašně funguje.

Určitě, ale taky ta má ty výbuchy rage, výbuchy vsteků a mezi tím nějakou infantilní melancholii, že mi přijde, že s tím režisér musí dobře pracovat, ale nepřijde mi právě tolik odlišné od těch věcí, co dělal do posud.

Ale víš to tam jako, on jako celkově manažuje právě ty polohy a celkovou tu rytmiku ty postavy, že vidí, že jako nad tím umí přemýšlet nad těma postavama víc no.

Určitě.

Hejtman27 nám posílá na YouTube dvě kila, tak děkujem.

Jsme si snad tady nezosloužili.

A já bych ještě dodal vlastně v téhle kategorii Bruce Willise v 12 opicích.

Je to ta legendární info, že tady Gilliam mu dal seznam Grimmas a objíbených mimických postupů, které nesmí použít, pokud tu roli chce.

A myslím si, že to udělal skvěle.

Samozřejmě tomu napomáhá

Celkově povaha taková mindfucková toho filmu, kdy je to na hraně nějaký psychedelie, nevíte, co je realita, co ne, nevíte, co je paranoja, co je vzpomínka.

A ten jeho projev, který je takový tlumenější a vlastně rozháraný vnitřně, úplně rozervaný, mi tam přijde naprosto famózní, takže tohle se mi vybaví.

A pak samozřejmě ještě rozdíl mezi Benem Eflikem ve filmech Kevina Smithe a Benem Eflikem kdekoliv jinde.

To vnímám dost intenzivně.

Ale to je vlastně trošku jiná kategorie nějakých různých hereckých poloh.

Není to primárně, že to zkusí jinak.

Fine Life, zdarec, jak se reálně stříhají jednozáběrové scény, že to divák nepozná?

Znovu jsem si pustil 1917 a ten One Take Extraction 1 a prostě tam ten střih nikde nevidím.

Jak to či tvůrci tedy technicky provedou a čím šáli lidské oko a mysl?

Díky Predator Badlands Hype?

No tak dneska v době digitálních technologií to už není tak složitá otázka, ale

Samozřejmě, když si pustíš provaz od Alfreda Hitchcocka, tak tam je krásně vidět, jak to vždycky najede na tý černý záda a pak udělají střih a odejde to zase z těch černých zad, z těch kváder.

Aspoň tak si to pamatuju.

Co bys k tomu řekl, ty hlade?

Asi nic, kombinace digitálních efektů, praktických efektů, nějakého velkého prostoru, kde je vymyšlená choreografie, tak aby to šlo všechno udělat a spousta dřiny.

Ale on nemyslí právě ty samotné záběry, ale to, jak se pak spojí.

No tak samozřejmě, jak říkáš, třeba ty záda, nebo nějaký moment nějakého třeba velkého výbuchu, který zabere celý prostor, nebo proběhnutí nějakým tunelem, kde je na půl vteřiny prostě absolutní tma, tak se to udá udělat takovýmhle způsobem třeba.

Martine, jak to dělal Kuleshov?

Kuleshov ten právě stříhal, ale ne do pohybu, ten ty one taker rozhodně neměl, ale mně napadá přesně, co jste kluci říkali, tak je to přesně nějaká choreografie, anebo právě třeba, že rychle švenknete, uděláte nějaký fakt rychlej pohyb tou kamerou, pak se používají pro ten střih samozřejmě tzv.

mačkaty, že prostě natočíte jeden záběr a pak ho vlastně nastřihnete do stejného záběru, ale je tam změna, kterou vlastně vy nemůžete postřihnout.

Nebo se případně dělá i to, že se třeba točí na dvě kamery, že prostě máte dvě kamery a pak prostě dojedete s tou jednou a přestřihnete do té druhé a není to vlastně jako poznaté, protože jsou jako oboje nastřižený na stejné pozici.

Takže těch metod, jak to udělat prakticky a podle mě furt jako nejúžitečněji, tak je relativně docela hodně.

Milane, na co jsme zapomněli?

Myslím, že na nic řekli jste.

Není co dodat.

Není co dodat, ano.

Co to kurva je, vole?

Spena Šorlein Jonsoligan.

Co to znamená, Hlade?

Já neumím, vole, elfsky.

Zdravím.

Co hovoríte na režiserskou kariéru Tila Švaj... Cože je?

Čeho vytvíjete na režiseřskou kariéru Tilla Schweigera?

Po případě, a je aspoň dva oblíbené filmy s ním, Tarantino, Střelci na útěku, ani SLC Punk neplatí.

Dík.

Ty vole.

Ten mě chce zabít od začátku do konce, tady tenhle člověk.

Těho Schweigera se objeví v neporazitelných, ne teďka?

Nebo tak, bude americkýho trénéra paralimpického těhle.

No ale Hlade, ty řekneš to, co to je, klepání?

Klepání na nebeskou bránu?

Ano, tam je podle mě výborný.

Taková hořká komedie, trošičku říznutá do takových variace na Tarantina, dvou chlapech, kteří sedějí v nemocnici, zjišťují, že umřou a najdou flašku Takily a tak se to udělá trošku bordel.

Je to moc dojemný, hodně vtipný.

Ale jinak, já jsem prostě koukal na filmografii Tilla Schweigera a já jsem s ním zas tak moc filmů neviděl, ale zároveň mám pocit, že ho vidím všude.

Že ho opravdu jako točí strašně moc, ať už to v Německu, anebo nějaký menší role v tom zahraničí, někdy u Tarantina, někdy prostě nějakej druhořadej záporák, ale mám prostě pocit, že jsem s ním viděl dvakrát víc filmů, než mám reálně ohodnoceno.

A nevadí mi, mám ho docela rád.

Já si s ním vybavím jenom věc jako Kohout na víně, kterou i myslím režíroval, což je taková věc taky kolem roku 2010, kde on tam hraje takového utrápeného scenáristu, který tak jako proplouvá různýma aférama, které ho ničí, takový jako hodně pocitový a vlastně jako sympatický, ale taky jako neviděl jsem to strašně dlouho a moje Guilty Pleasure prostě Far Cry od Uwe Bolle jako jednoznačně.

Já jsem třeba vůbec nevěděl, že režíruje, takže tady ta otázka mě docela překvapila, že je fakt jako režisér.

A právě já ho mám taky hlavně z těch vedlejších rolích, nejvíc ty pancharty a pak v Králi Artušovi, který byl teda strašný, ale jeho si tam z nějakýho důvodu pamatuju, že tam byl.

Ale jinak z nějakých těch větších rolí moc jsem toho neviděl, takže nemůžu dát topku.

Bubla.

Joha posádku MZ Live.

Jsem velký fan do filmových zvratů.

Nejednou se náramně povedou, ale občas je to malinko přes čáru.

V jakých filmech vás jejich zvrat úplně odrovnal, že jste to nečekali?

A v kterých vám ty filmy vysloveně zkazil?

Poprosil bych vynechání snímku Mnajc Šamalana, protože ten si ve zvratech, ať dobrých či stupinních, libuje.

Díky za odpověď.

Pokračujte v dobré práci.

Aradz.

Cože...

Tak co jsi vybavil, Hlade?

No já nechci mluvit o zvratech, o zvratech by se mluvit nemělo, ale když už musím, tak teda řeknu, že z těch menších zapomenutých věcí mě velmi potěšilo, k čemu směřuje sci-fi film Alexe pro jasné proroctví s Nicolasem Cageem, protože skončí trošku jinak, než by asi diváctvo čekalo.

A film, který

Se zvratama jsem nepracuje úplně dobře, se jmenuje Odříznutí, je to německá detektivka, ve které hraje Moritz Bliebtreu a Ted mi ji strašně doporučoval, ale u Teda já už mám ověřeno, že čím víc zvratů, tím lepší film, takže z tohohle byl úplně nadšenej a já jsem myslel, že chcípnu, protože to bylo horší než Zimmermanni.

Tam jsou fakt scény v půlce, kdy někdo zabije hlavního záporáka, točí si to na kameru a pak spáchá sebevraždu a pak tam je půl minuty záběr na ty dvě mrtvolé, ten záporák se zvedne, protože on ho zabil blbě.

A fakt je to jako nepupřetelně debilní, co se týče práce s těma zvratama, ale je jich tak absurdní množství, že jsem nic takovýho v životě neviděl.

Je to strašný film.

Myslím, že je v červeném na České slovo.

Já ty zvraty obecně moc nemusím, já nejsem takovej člověk, kterej by potřeboval, aby ho jako ten příběh nějakým způsobem šokoval, nebo mu měnil očekávání, já mu mnohem radši, když se zaměřuju na tu konstrukci a vůbec mi nevadí, když třeba vím, jak ten film skončil, mě vždycky baví jako to, jak se tam ten film samotnej dobere,

Takže kromě těch jako jasných take one, jako věci od Nolan a tak dále, tak si spíš užívám jako tu konstrukci, než to, že by mě v prestíži překvapily nějaký obrovský jako zvraty.

A kdybych měl něco vybrat, tak takovej nenápadnej z mýho oblíbenýho romantickýho filmu Crazy Stupid Love, tak tam je nádherný twist, že my tam sledujeme právě Steve'a Carella s Ryanem Goslingem.

Ten Gosling mu radí, jak být jako dobrý chlap, jak zbalit ženský a tak dále, že jo.

a pak my tam jako zjišťujeme, že ten Ryan Gosling tak se zamiloval do dcery toho Steve'a Carella a zjišťujou to až u toho Carella doma, tak to je to takový hezký twist, který mám rád, no.

No za mě vždycky první, co si vybavím jako za Twist, tak asi to první, co?

To jsem tenkrát fakt jako nečekal a jako ten právě Twist na efekt, který vlastně skvěle tam je úderně danej a převrátí ti to v podstatě celý ten film, tak to na mě fungovalo dokonale.

Bohužel od té dvojky dál už to jde spíš do té druhé kategorie, kdy to je

celý tak jako ty zvraty na sílu, že už to je strašně debilní a směšný, ale samozřejmě nejpitomější a nejdebilnější zvrat všech dopěr, začátek deváté epizody Star Wars, somehow Palpatine return, to jako největší, nejdebilnější věc v celé historii, takže a největší pochcání všech fanoušků.

Tak ono, když už někde byly ty zvraty,

Jako kdyby o něj taky třeba přišlo víc, já si povím, zelené peklo, ne?

Myslím, tam by bylo strašně moc zvratů.

To bylo absurdité.

To bylo fakt bizár.

Ale je to mimochodem zajímavý.

Ještě v době, kdy ten film nikdo neznal a já jsem se ho chystal proslavit světu, tak vlastně za film s velkým zvratem byl považovaný Šošenk, že jo?

Dneska je to vlastně...

braný jako součást toho vyprávění a propálená v X parodiích a Simpsonech a tak, ale tehdy, kdy jsem lidem se snažil přezvědčit, aby se na to podívali se svojí VHSkou, taky nevím, jestli jsem vám o tom někdy říkal, tak

Tak to byl bráný jako velký zvrat, takže tam si to vybavil jako v té nejdůstojnější podobě, i když dneska se to tam vlastně neřadí.

A mně se tam vlastně líbí to, co tady Martin mimo dnešně zmínil a tak to přešel, že tu tezi, když v tom dokonalém triku a v šošenku, ti tu tezi vlastně sami vyvrátějí přesvědčivě.

A pak ji na tebe používat je čumíš jak pero z gauče, tak to mi přijde jako super.

Takže hezká práce.

Alfred Vemenko, zdravím, aby jste osazenstvo.

Možná většina z vás pamatuje na sérii videí Happy Three Friends, tedy rostomilá zvířátka, co se brutálně, většinou necíleně, mrzačila.

Zajímalo by mě, koho byste rádi uviděli v této případné live action předělávce, to znamená, u jakých herců a hereček by vám nevadilo, že by se na nich prováděl trochu násilí.

Tím asi myslí, jakoby, kdo nás sere, tím asi se naváží do Antonie Nedošínské a...

Leoše Suchařípy, kdo napadá tebe hlade?

Já jsem si mimochodem na Happy Tree Friends teďka všude vzpomněl, vůbec nevím, proč hospod je.

Sám jsem si o nich tak tři minuty kontemploval a pak jsem na ně zase zapomněl, což asi se stane na dalších deset let.

Ale v jednu dobu to byl fenomén, to si musíme přiznat.

Já jsem to nenáviděl, ale mně to přišlo úplně debilní, takže já vůbec nechci se zúčastňovat téhle debaty.

A ty nechceš oblížit Marku Valbergovi, ty vole?

Jako hele, ještě před třeba měřícem bych chtěl, ale to je jeho poslední věc, kterou vlastně docela líbilo.

Kevin Hart.

Ať se dělá, co chce, ať už je to cokoliv.

René Zellegger vs. Lea Seydoux.

No to už je trošku od jinýho.

Dobře, tak nakonec by si sám vzal nějaký ty vole motorovou pilu a přidal se.

Ne, hle, René Zellweger 20 let ignoruju a to, že nenávidím Leucidu, vlastně nevím, kdo s tím přišel, protože já k ní žádný zásadně negativní vztah nemám.

Měli samé karty.

Dobře, jdem dál.

Martine.

Já se Happy Tree Friends pamatuju jenom tu hezkou epizodku, jak si tam ten los řeže nohu, spadl na něj nějakej kmen a pak zjistí, že si odřezal tu špatnou nohu a že furt pod tím kmenem je, tak tohle bych přál, já nevím, jako mě teďka nenapadá z českých herců nikdo jiný než Martin Dejdar, jo, ale sere mě spíš kvůli tomu, jak se vyjadřuje na Instagramu atd., že to je jako nějakej hrozně otravnej jako člověk, kterej má jako její punc nějakýho jako vexláka, tak jako Martina Dejdara jako fakt nevím, nějak sere,

A z těch zahraničních, tak asi Joaquin Phoenix, no, to já teda Phoenixe nemám moc rád, já si myslím, že je dost overrated v jeho maniodepresivních polohách a de facto je to pro mě herec, který hraje furt to samý a ten jeho jako neustále jako hloubavej, rádo by důležitý ksicht, tak bych mu přál asi něco, aby si taky uřezal nějakou nohu pod kmenem, no, kdyby byl v seriálu Happy Three Friends.

Milane?

Já jsem se pod přeční této otázky koukl právě na nějaký videa těch smrtí z Happy Defense, abych si trošku našprtal.

Vlastně už mi to přišlo strašně nevtipný, mi už to vlastně vůbec to nefunguje a pobavila mě jenom nějaká smrt, že nějaký zvířevka, dibucce a nad ním se objeví nějaký vrták a ten ho jako strašně masakruje, tak to byl jako jí vtipný, ale jinak si říkám, že už to je vlastně strašně, už by to asi nefungovalo vůbec dneska a z herců samozřejmě Channing Tatum, já nikoho jiného říct nemůžu.

Petr Bezuška.

Čaute, kdo by vyhrál v ultimátním soboji se mojí hrdinou?

Nejprve mezi sebou bojuju.

Těto trojice, vítězci postupují do finále a tam se rozhodne.

Petře, co to je za dotaz?

Je to moc složitý.

Příště to je výrazně jednouší.

1. trojice John Wick, Jason Bourne, Robert McCall.

2. trojice John Rambo, John Matrix, Frank Castle.

3. trojice Jack Reacher, Brian Mills, Ethan Hunt.

Tak vyhrává ta prostřední snad.

To je takhle, jo.

Ježišmarja.

Já jsem myslel, že z každý jednoho, no.

No, z každý jednoho.

Nejdřív, mezi sebou bojují trojice.

No a pak vítězství trojice vždycky.

Aha, tak jo, tak prostřední trojice a John Matrix.

No, taky myslím.

Co myslíš ty, Martine?

Já myslím, že Ethan Hunt, ten by všem utekl a Rambo je moc depresivní.

To by se ti v pondrapu nestalo.

Takovýhle dotaz.

Tam Krois by všem utekl, dávám Ethan Hunt prostě jednoznačně.

Hele, tady se někdo ptá, jestli jsi z miskástu.

Já vůbec nevím, co to je, takže asi ne.

Takže asi ne.

No, tak nevadí.

No i tak děkujeme, že jsi nás navštívil, hezky ti to mluví, splnil jsi očekávání.

Jsme rádi, že jsi přišel.

Tak jsem neotrávil posluchače.

Děkuju za pozvání.

No a když jsi tady zpropagoval takhle hezky ty...

ty speciální projekce třeba v Pond Rapu o divných mrtvých lidech a černobílých filmech bez zvuku, tak samozřejmě soutěžní otázka se nabízí.

Můžete vyhrát dva lístky na Katy Perry, hvězdu Superbowlu s legendárními žraloky, bejválku Orlanda Blooma,

fanfatal, která vystupuje, jestli se nepletu, já to na shlávu ověřím, díky společnosti Live Nation vystupuje, však si počkej, jestli chceš lístky.

E.T.

Perry O2 Arena.

30. října jsem to věděl, když jsem to říkal.

Řekl jsi to dobře.

30. října O2 Arena Praha

The Lifetime's Tour.

A jestli chceš vyhrát valízky, napiš nám do komentáře dvě věci.

Za prvé,

nejtaková bizarnější projekce nebo nejsvé ráznější, nejosobitější, kterou jsi v knihy někdy zažil a potom napiš, jakou takhle bizarně osobitou projekci by jsi teprve chtěl zažít.

A my nejzajímavější odpověď vylosujeme, respektive chat GPT, takže to vyhraje zase nějaká pičovina a ty si budeš moct zajít a zamávat na Katie.

Tak to je hezký, ne?

Muzelný.

Tak děkujeme za pozornost, děkujeme za vaši přízeň, podporujte nás na Hero Hero, vážíme si toho, že jste tady s náma strávali takový čas, děkuju chlapcům, že to tak hezky zvládli.

Příště doufám u výrazně méně filmů a u nějaký pořádný blockbusterový pecky, ať si zas zajucháme, ale asi hovno.

Tak jo, čau.