Transcript TVZone Live-15

Tak jsme on air takzvaně.

Omlouváme se za zpuždění, čekali jsme, až Slavia dostane gol od Barcelony, aby jsme náhodou nepřišli o zápas století, to by nás samozřejmě mrzelo.

Takže jsme potřebovali, až se srovná z Kore a budeme si moct dovolit, udělat tzv.

kontraprogramming.

To znamená těm, zejména ženám a dívkám, které mrzí, že mají okupovanou televizi, jsme nabídli takovou alternativu o noblesních seriálech.

Takže se do toho můžeme pustit.

Zvuk máme parádní, ne?

Tentokrát, chlapci.

Je mi to OK.

Tak jdeme na to.

Zdar Zazar, vítám vás u... U čeho?

Zdar Zazar, vítám vás u TV Zone Live číslo 15 v extra napěchované sestavě.

Je tady Ondra Mrázek, neboli Dude Pílíř tohoto formátu.

Je tady Martin Pleštil, filmový publicista na volné noze, který občas přeci jenom si pustí nějaký ten seriál, snaží se jim vyhýbat, ale tak 7-8 měsíčně si tam naroubuje, tak jsme ho museli zlákat, aby i s náma dneska probral tu nadílku, která se v roce 2025 udála.

Čau, Martine.

Ahoj, ahoj.

A je tady Milan Spuner Rošafný, jídá české filmové publicistiky Čurda,

existence prokletá, hnilobná, zákeřná, ale občas je potřeba si toho hada pohřát na prsou, abyste věděli, kdo jsou opravdový přátelé a opravdový morální kapacity.

Občas je potřeba se takhle v té plísni rochnit, abyste si pak užili den bez těch výtrusnic.

To znamená,

Jsem rád, že je tady zase mezi náma člověk, který by za 33 prdých prodal svoji maminku, babičku, tetičku, možná i svoji partnerku, ale ty prachy mu za to stojí.

Takže už třetí rok dělá na Kinoboxu ty nejpodřednější práce od vytírání hajzlu od hoven až po šefredaktorování, že?

Hezký večer, už mi to upřímně tenhle rok chybělo, ještě jsem to letos neslyšel.

Dobře, tak tady to máš, doufám, že si proto zajdeš i někdy naživo.

My jedeme na chatičku a všichni tři tady tyhle zmrdí se na ní vykašláli, takže to bude bez nich.

Jsou to, podle mě to chytli tady od čurdy, tyhle manýry.

To se šíří jak virus, to je nevíš ani jak.

Ale zase si o to víc vážím, že se můžeme takhle v době, kdy se hraje jeden z nejhezčích fotbalových zápasů historie, tak se tady můžeme sejít a jako ty nuzný geet si debatovat o seriálech, který vidí pár zoufalců z téhle republiky.

Jsem za to moc rád.

Děkujeme, že nás podporujete na herohero.co lomenovu wezone live.

Zase to spadlo po čtyřstovku, takže aspoň sedm z vás nadšených diváků by se mělo polepšit a běžet tam.

A...

Jinak můžeme začít, ne?

Milane, asi.

Tak dneska si probereme nejlepší seriály roku 2025.

Samozřejmě jsme je průběžně analyzovali v naší relaci, takže vás to asi nepřekvapí.

Nejdřív si probereme 6 krásných seriálů, tak jak jsme je seřadili dohromady a k nim přidáme nějakých 10 osobních typů, co doporučujeme si dohnat.

ale stejně jako před Oscarovýma nominacema, který budou zítra, musí je předcházet Zlatý maliny nominace, tak stejně tak musí ty nejkrásnější seriály předcházet typy na to nejhorší, respektive čemu se vyhnout, respektive když si chcete trošku ublížit

Tak co si pustit?

Tak jaký bys ty Ondro měl jeden tip, co za tebe bylo nejhorší?

A samozřejmě víme, že ty jako fanoušek a kolitky tu lačku nastavuješ poměrně hodně nízko.

To už musí být něco, aby to byla sračka.

A hle, já jsem dokonce, kdybych si jako mohl vsadit, tak si vsadím na to, že to zmíníš.

No, za mě Loni nejhorší byly seriály, který jsem z nich viděl jednu epizodu a pak jsem vlastně už neměl chuť, už ani sílu je dokoukávat, protože prostě jsem viděl, že z nich asi nevypadne nic dobrýho.

Se chováš v sobě takhle ohledu po ně, jo?

Musel jsem začít, musel jsem začít trošku zvyšovat ty standardy.

Každopádně byl by to Netflix The Waterfront, ve kterém hrál můj oblíbenec.

Jehož jméno mi klasicky vypadlo Milane.

Jeden z nejoblíbenějších herců, který nevím, jak se jmenuje.

Je to Holt křesný, ne?

Holt Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc... Mc...

Taková trošku gangsterka, ale zároveň trošku o rodině.

Ale ono to nakonec bylo jenom prostě o rodině a strašně průměrný, předvídatelný.

A to mě na tom sklamalo nejvíc, takže vlastně jsem to zahodil po prvních asi dvou epizodách, nechtěl jsem si ztrátit čas.

No a ty další dva už jenom v rychlosti, tak to byl animovaný Splinter Cell, který mě vůbec nevzal.

A ještě od Netflixu The Abandoned Western od Kurta Satera, kterýho mám moc rád díky Sons of Anarchy, ale tady teda ustřelil hodně mimo.

Dobře, tak tomu se vyhněte.

Martíne, ty bys, ty strpěl u čeho?

Já jsem utrpěl jako u většiny seriálu letos a ne, že by byly vyloženě špatný, ale že jsou prostě všechny generický a přes stejný mustr, takže vlastně jako dolovat nějaký dobrý seriály pro mě letos bylo hodně těžký, ale kdybych měl fakt jako vyzběhnout něco, co mě jako echt bolelo, tak to bude asi ten návrat pana Beana, no, Man vs. the Baby, to bylo fakt jako k nepřežití, bylo to příšerný ještě, že to je teda krátký,

A pak takovou kolektivní cenu bych udělal obecně originální produkci Primi+, která dává strašné příklady, jeden horší příklad než druhý a já si za sebe vyberu seriál s Vaculíkem Noční operatér, což je fakt takový zvláštní pokus být o to seversky cool, ale je to spíš strašně trapný.

Takže asi tak.

Jakože je to pro tebe horší než Jakub a Sára, jo?

No tak já to tady přenechávám ještě samozřejmě tyhle další zkosty.

Ne-spoileruj.

Aha, pardon.

Tak co ty, Milane?

No když už se to tady tak hezky nakouslo, tak samozřejmě nejhorší seriál jsem podle mě viděl já, protože to, co je Jakub a Sára jako za dno, to bych jako... Ani jako vězní přimučení bych to podle mě jako nepouštil, protože by mi jich bylo líto.

To je fakt jako strašný...

jako série skečů Jakuba Prachaře a Sáry Sandevy, který mají být vtipný, ale celý je to o tom, že jsou to takové ty staré sexistické vtipy, že žena neumí počítat dýška, žena neumí prostě řídit pořádně, muž neumí nakupovat a takový ty jako vtipy, který byly podle mě cool naposledy v osmdesátých letech.

Ale mají se rádi.

Ale mají se rádi.

Sára je hezká a to je asi všechno, ne?

Ano, no ano, Sára je hezká, ale tím to končí a je to i těch 15 minut nebo kolik to má, je za mě šílený peklo, nesnesitelný, podobně jako to by mělo na mužce s tím bínem, ani tam to ta krátká stopáž jako nevytáhla a nedávno jsem čet, že má být další řada Jakuba a Sáry, takže se strašně těším.

Jdeš do krytu.

No někde jsem to čet, že na jaře mají být nový díly.

Já vůbec nechápu, proč, protože se na to nikdo nekoukal.

Kolik to má na ČSFD, vole?

3%?

No, podle mě pod 10 určitě.

Čekaj, já se z toho nepodívám.

No ono je hlavně zajímavý, že to vychází z nějaký ty nadnárodní, mezinárodní frančízy, že jo, že to dělají prostě ve Francii, v Kanadě, ale všude to má prostě jako pět minut, jo, kde ty lidi mají soudnost, ale jenom v Česku to prostě děláme jako pětrvacet minut, jo, a nechápu proč, jo, a pak stejně to skončilo tak, že si to akorát...

jako ředili nasadky a dávali tam krátký jako sketchy na Instagram, no.

Právě, když to jako vezmeš jako sketchový nějakej na TikTok, tak si řekneš, OK, je to trapný, ale je to TikTok, je mi to jedno, právě scrollu dál, ale jako prostě pořád do televize, který má, koukám, podle co se půjde, 20 minut ta epizoda, tak to je prostě dno, ještě do toho stříhneš dvě reklamy, viď, a jsi na 40.

Kolik má procent?

27, to je víc, než jsem čekal.

No vidíš, to není tak špatný.

Ještě 4 sezóny a bude v červených.

Tak to mě zklamalo.

Já myslel, že se mají rádi a jsou vtipný jako originálně.

Nevěděl jsem, že jsou vtipný a zamilovaný podle licence.

Ale zhod je život plnej takových nástrah.

Tak jdeme na to.

Tak...

Nevím, jestli to budeme odpočítávat, ale tak mu dáme, dejme to, jako by zkusím to ze zhora.

Zhruba na šestý místo bych dosadil The Studio, komediální seriál, který mě moc nebavil, ale jsem v menšině.

Nebavil ani Tomáše Bavlíckýho, i ten je v menšině.

Ondru taky moc nebavil, ne?

Nebo Milana, nebo jednoho z vás?

Já jsem to pořád nedokonkal.

Milana moc nebavil, Ondru bavil, ale objektivně je potřeba uznat, že 80% těch diváků je vlastně více než spokojeno.

Dostalo to Zlatý globu za nejlepší komediální seriál, dostalo to Emmy za nejlepší komediální seriál, Seth Rogen se díky tomu zase vykopl do té první ligy, kde už několikrát se tak jako pohyboval, ale tentokrát definitivně,

udělal zábavný seriál, hezky natočený, hezky zahraný, s přesahem, s několika legendárními výstupy, s fascinující paletou kameoroliček a vlastně s takovouto oblíbenou sebereflexí Hollywoodu, kdy kope do sebe sama a samozřejmě třeba díl s...

díl se Zlatýma globama, to bylo, s předáváním cen, ten je poměrně legendárný, stejně tak jako díl, kde se Dave Franco účastní šíleného drogového dýchánku a Bryan Cranston.

Tak Martine, ty seš apologec tohohle seriálu, tak proč si myslíš, že je to úžasný, co bys na tom nejvíc vypích?

Povídej, nahajpy to.

Ne.

Mně tam přijde kouzelný, že to je fakt návrat k nějakýmu čistokrevnýmu humoru, který slouží humoru samotnýmu, což mě obecně vždycky přijde hodně sympatický.

Je to seriál, který stejnou měrou pro mě balancuje dobře jak nějaký verbální humor, tak ten fyzický.

Přesně je to založený na těch dlouhých ukázelých jednozáběrovkách,

které fungují velmi dynamicky, velmi dobře.

Ty slavní přestřelky, jak na sebe křičí ty postavy, tak jsou strašně zábavný, extrémním způsobem vtahující.

A co se týče právě toho oblíbeného subžánru Hollywood u Hollywoodu, tak ne, že by tam nutně přinášel něco nového, on obecně, je to spíš pro mě vycizelovaný a perfektně udělaný seriál, který není nějak revoluční, nedává nic nového, ale v tom, co chce, co se vytyčil, tak dělá podle mě skvělé.

A ten subžánr Hollywoodu o Hollywoodu, tak přesně, jako je dobrá ta dualita, že pálí do vlastních řád, ale na stranu druhou, tak tam chová takovou tu Don Quixotskou lásku k tomu, že přesně, když chceš udělat jeden velký film, tak musíš natočit tady jako

deset jako hovadin, jak to obnažuje nějaký to pokrytectví, prospěchářství a jako idealistický myšlení právě toho Seta Rougena i těch jeho souputníků, tak je to v něčem jako kritický, ale vlastně i laskavý, je to v něčem jako dost lidský, takže to mě na tom moc bavilo.

Líbila se mi i celková ta struktura těch jednotlivých epizod, který jsou takovým jako pastyšem těch jako pilířů těch klasických hollywoodských žánrů.

Máme tam přesně screwball komedy, máme tam pak díl, který je

vyprávěné jako ta noárovka retrospektivní, jak tam jako honí ten analogovej kotouč.

Nepřišel ti sračka ten díl?

Nepřišel, nepřišel.

Mně právě jako přijde, že jako ty díly jsou dost rozličný a každý je jinej, každý je jinak vystavěnej, to mně přijde super, ale jako užil jsem si asi nejvíc obecně tu epizodu, kdy tam jde na ten banket těch těch mediců, jak tam jde s těma zdravotníkama, je tam takovej ten střed o těch filmařích, kteří si myslí, že to je jich povolání nejdůležitější na světě a pak tam mají takový ten

FaceCheck z té reality, tak to mi to přišlo, to byl asi nejlepší epizoda, kterou jsem si užil teda, ale jako obecně, už se trošku zamotávám sám do sebe, pro mě jako perfektní, zábavná, podívaná, těším se, těším se na další epizody a baví mě, že Seth Rogen tak se konečně jako vymanil z toho stereotypu té jako huličský komedie a ukázal, že je nesmírně talentovaný režisér, který má především jako cit pro gegy, jo, jako

Mně přijde, že jako i v těch Netflixových věcích a kdekoliv, tak se strašně špatně jako tajmuje komedie, že ten jako režijní cit pro to, jak ty postavy spolu interagujou i co jako dělají během toho, co mluví, tak je strašně, tak je strašně podceněný a tady ta série to dává tak jako napijede stálno.

Mám tam spoustu momentů, který bych vypíchnul, když už tam házejí tím kebabem a trefejí tam někoho na tom vozíčku, který pak rozbije celý ten filmovej set.

Tyhle ty slapstickový elementy tak na mě strašně fachají a

a ty jednotlivosti, které se týkají právě toho filmového průmyslu, tak jsou vždycky dualitní, nedá se na ně koukat úplně jednotvárně, takže to v tom ocenuju taky hodně.

Mně to přišlo teda hodně předvídatelný, ale já to nechci kazit, tady ten hype, takže jenom řeknu, že vlastně ocenuju, že to je komedie, která je současná, snaží se nacházet i nějaký jako

silnější existenciálnější přesahy a zároveň natočená jako velmi atraktivní živou formou, tak to cením.

Tak Ondra, ty bys přidal k té pochvale, co k tomu velebení?

Prakticky nic, my Martin to zhrnul úplně královsky a hlavně já mám na výhodu, že to ve mně asi nezůstalo až tolik jako v něm, já to mám v nějaké širší asi topce, ale

Mě na tom bavila to spojení, že vlastně předvedli docela nečekaně hezký řemeslo, třeba ta One Take epizoda, která asi reálně nebyla úplně One Take, ale prostě vypadala dobře a přesvědčivě a zároveň, že to prostě byla taková malá domu a to možná i pomohlo pak na těch cenách, ale bavilo mě vlastně, že se do toho ten Hollywood tak ponořil a hrál s nima, že tam ze sebe někteří udělali buď Magory a někteří jako

takovou úctyhodnou srandu jako třeba Martin Scorsese, takže za mě to je seriál, který má i do budoucna velký potenciál a já se těším na pokračování, na další epizody.

Ty jsi schválený, jo?

No už natáčej, brzo budu natáčet.

A jaká epizoda se ti líbila nejvíc?

Mně se nelíbila asi nějaká čtvrtá nebo pátá, už nevím přesně jaký to byl, vím, že někde uprostřed právě předtím, než začal ten dvojdíl pak finálové, ale nejvíce mi asi líbila ten one take.

Milane, ty jsi do této přesky nejhlasitěji protlačil Adolescenta, což je Netflixovská velká událost čtyřidioná miniserie, která vlastně se stala velkým fenoménem.

Taky dostala Emmy, taky dostala Zlatý globus, takže takovej jednoznačný koncenzuální highlight toho roku.

Úžasný herecký výkony, ty vlastně byly oceněny úplně ze všech stran, nejen v nadšenejch reakcích diváků.

zejména na adresu Owna Coopera, ale i vlastně Soška, i pro Stephena Grahama a tu paní, kterou si nepamatuji, jak se jmenuje.

Erin Doherty.

Dobře, tak pověs nám o tom, proč je to hezké.

No a mě na tom právě baví to, že to je taky trošku proti těm očekáváním, že mnoho lidí si podle mě myslel, že to bude taková ta trošku typická britská detektivka, že to prostě bude hlavně o tom vyšetřování toho případu, jak se vlastně, jak ten kluk zabil tu 13 letou holku a jestli ji opravdu zabil a že tam budeš víc jako mít tu vyšetřovací rovinu.

Ale mně se vlastně líbí, že ten každý díl je úplně, ale úplně jinej i tím, kam se to jako posouvá, že vlastně každý díl se na tu problematiku, na tu západku kouká z úplně jiného pohledu.

V jedničce máš teda ty události, co se stanou při tom zatýkání, ve dvojice se koukáš na vlastně trošku stav toho školního systému, na to, jak to chodí v těch školách, na nějaký

princip tý teďka šikany ve školách, manosféry a tady těch věcí.

Ve trůjce máš vlastně totálně komorní tísnivý drama o dvou lidech, kde vlastně rozebíráš psychologii toho kluka a ve čtyřce máš zase, že se ty rodiče, jak se ty rodiče vyrovnávají s tím

co ten jejich kluk udělal a jaký věci si říkají a jak s tím bojujou.

A vlastně dohromady to dává takový komplexní portrét nebo komplexní vlastně nějaký náhled do těžký události a za mě je to maximálně funkční.

Vlastně se to za mě jde do hloubky v těch problémech i v tom tématu, hlavně v těch postavách, kdy Steve Graham podle mě nikdy nehrál líp než tady.

Owen Cooper je za mě jako

velkej talent na to, že to jeho jako první role a nějaký ty, že jo, jak se to vlastně jelo v vozovkách na jeden záběr většina, tak neměli tam moc pokusů a dával to tam fakt na pána.

A to, jak to tam vlastně pracuje právě s tou atmosférou, s tou tísnivostí, zároveň ty hrátky s tou kamerou jsou neuvěřitelný, když se kouká.

Tak je to jeden z těch filmů, kde dron byl využit, opět raz seriálu, kde byl dron využit opravdu jako účelně a ukázkově a

i esteticky vlastně podmanivě.

No a jako strašně to nabírá na ty intenzitě i na ty jako frenetičnosti i na ty psychice těch postav, to strašně jako přidává na ty tísnivosti, ty beznaděje a mě to vlastně pohltilo a zároveň to otevřelo strašně jako důležitý témata, o kterých se nemluví a který podle mě je dobře, že se o nich mluví a

Bohužel bude druhá řada, která bude určitě o jiném tématu, ale asi bych byl radši, kdyby to zůstalo takhle u jedné řady, u jedné série, protože za mě je to výjimečná taková ta miniserie, která by měla zůstat jen u jedného.

Martíne, dodal bys něco?

No já možná budu lehce oponovat, protože pro mě ten zážitek třeba nebyl tak intenzivní, mě třeba právě jako ty one takey tak na mě to působilo hodně odosobněně, byť ta jako série tak se snaží o nějaký emocionální zásah, tak na mě to přišlo jako extrémně vyfabrikovaně a účelově teda jo.

Takže třeba tohle byl jeden z mých základních problémů, jak se do toho filmu dostat hloubš.

Přesně, je to jako kontinuita té dlouholetí britské tradice toho sociálně kritického realismu.

Tady je to trošku podle mě až moc předžvíkaným kabátku, který je extrémně dobře zrozumitelný, což je zohledat na ty diskutovaný téma super.

ale právě jako posrádal jsem tam nějakou vrstevnatost, co se týče těch postav i tý jako problematiky, bylo to vlastně pro mě dost komfortní zážitek v něčem, v tom, co to říká, jak to říká, ale určitě souhlasím s tím, že to je jako důležitá věc, která jako ční nad tou jako standardní produkcí, ale já s tím mám takový jako osobní problémy, který mě nepustí k tomu seriálu, blíž bych byl rád,

Ondra, ty seš taky takový nějakej držkující.

Jo, vlastně tohle bych třeba neměl ani v té širší topce.

Za mě to byla ta první epizoda, jak říká Martin, téma byla velmi důležitý, to cením, ale vlastně bokem té první epizody, která mi fakt přišla mrazivá,

tak tím, jak byla procedurální zároveň, že jsme vlastně viděli fakt jako každou minutu po minutě, co se děje vlastně s takovým podezřelým, jak pracuje policie, jak pracují právníci, co se děje v rodině a tak, tak vlastně ty další postavy, no ty další epizody už mi nedali to, co jsem očekával, a to je, že se přesně dostaneme hlouběji do těch postav, to, že hráli skvěle ti herci, mi nestačilo, mně tam chybil nějaký jako posun, chybilo mi tam nějaký jako...

nějaký viditelnější dopady na ty životy, kromě té poslední epizody, kde ale zase byly taky jako, taky jako plochý, taky jako očekávaný, že jsem nedostal nic víc a chyběl mi prostě větší náhled pod tu, pod tu vlastně kapotu těch, těch postav, který tam byly i třeba, i třeba víc, nejenom, nejenom té rodiny, takže za mě to bylo trošku zklamání a

ale za to téma to cením a jakoby neseremně, že to sbírá ty sušky a tak no.

Ondro hot, každý seriál nemůže být advanced jako akolitka.

Ty vole, kolikrát, hele normálně.

Já jsem to čekal, já jsem to čekal.

Kolikrát ji ještě zmíníš dneska?

No ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám, ještě tady mám,

No, proč to vidět?

Určitě kvůli tomu zpracování, za mě ten one take motiv tam funguje úplně nejlíp asi ze všech věcí seriálových, nebo je to tam nejvytěžný v seriálech, jak mohlo být.

A jak už to je bylo řečeno, to téma je za mě dostatečně silný a je to výborně zpracovaný za mě i z toho psychologického hlediska.

Takže jestli chce někdo jako

sebevědomě a zručně a precizně zrealizovaný z hlavního ministeri, tak různě by měli do toho.

Dobře, tak jdeme na Taylora Sheridana, který z jeho dílny přicestovala druhá série, série o 1923, velice adorovaná věc, Hristenford a Helen Mirren a Brandon Sklenář se tam objevují a druhá série podle všeho splnila ty nastavené očekávání, další už nebude, jestli se nepletu.

A Ondro, proč jsi s tou nadšenej a proč by to lidi měli vidět?

No já se hlavně zeptám Martina, jestli to teda dokoukal nebo ne.

Já jsem si rozkoukal druhou sérii a jsem v půlce a miluju to stejně jako první, ale takže to nemůžu komplexně zhodnotit, ale kope to furt.

Tak snad třeba v budoucnu někde mě podepíše, ale za mě teda to čekání, který... Lehce přihoní pak jenom.

Jojo, to čekání, který bylo na tu druhou sérii prakticky nekonečný, tak za to stál naprosto jako neskutečným způsobem.

Jakože myslíš dva roky?

Mně to přišlo jako věčnost.

Ty vole.

No ale jako ten příběh, který se rozjel v té první sérii, který vlastně vypráví o těch třetků Kevina Costnera, Datonových, a jak vlastně musí víceméně bránit ten ranč Yellowstone,

zatímco jejich nějakej synovec je v Africe a loví tam lvi a pak se tam zamiluje a pak dostane dopisy s tím, že vlastně o půl roku později, protože tehdy to chvíli trvalo, že jo, se dozví, že vlastně jeho rodina je pod útokem a musí se vrátit a teď začne strašně emocionální, jakoby v té druhé sérii začne strašně emocionální pouť vlastně zpátky do té Ameriky, kdy se ještě rozdělí s tou svojí láskou.

A teď ty máš na jednu stranu strašně...

strašně komplexní dobový pohled na to, jak fungovaly třeba imigrační procesy, jak se rozjížděla mafie v Itálii a zároveň v Americe, jak fungovaly nějaké policajti, kteří blokovali alkohol a zároveň třeba jak končil divoký západ.

A přicházel ten pokrok.

A tohle všechno v té sérii má tak krásný důraz a je tomu věnováno tak hezký prostor.

Ještě jsem zapomněl, že tam jsou vlastně... Jedna linka sleduje mladou indiánku, která uteče z křesťanské školy, kde prostě terrorizovali ten domorodej národ.

A...

Takže je to fakt strašně vrstevnatej seriál, který krásně míchá tu westernovou stylizaci s nějakýma i moderníma tématama, který prostě dodneška jsou aktuální.

A hlavně je to teda herecká extraliga, tam máš prostě Harrisona Forda, Helen Mirren, máš tam Timothyho Daltona, Brandona Sklenáře,

Co epizoda to jsem honil úplně na maximum a u finála, který trvalo dvě hodiny, jsem brečel a spotřel tolik kapesníků, že to jsem ještě v životě nestačil.

Je to tak, že až Harrison Ford náhodou jednou umře, tak si to lidi budou jmenovat mezi těma jeho ikonickýma rolema, nebo na to bylo příliš málo dílu?

Já doufám, takhle, bojím se, že tím, že to je Taylor Sheridan, který nemá úplně v Hollywoodu, až tak jako, není až tak vláscem, minimálně teda mezi tím mainstreamem, tak se bojím, že ty jeho seriály, jako i tenhle, trošku jsou jako přehlížený.

Takže z toho důvodu by mohli lidi přehlížet i ty výkony, což se asi dělo trošku během nějaké té Avar season.

Ale to, co tam podle mě předvádí on a Helen Mirren jako ten pár, to je naprosto neskutečný a fakt, kež by tady byl Karel nebo Ted, aby to tady mohli podepsat, protože je to fakt nádherný a já bych si přál, aby všichni, kdo mají rádi tady ty dva herce, aby si to pustili a kochali se jejich výkony.

No není tady kanál ani TED, je tady hot jenom Martin, který to může tak spolopodepsat, ale tak jako když se ti líbila první série a viděl si půlku druhý, tak to můžeš podepsat vlastně celkem s gustem, ne?

Jo určitě, Ondra to shrnul krásně, jako pro mě to je fakt jako nevýdaně citlivý melodrama, který je revizionistický a zároveň přesně jako nezapomíná na nějakou tu

citovou hodnotu, dejme tomu.

Ta první série, která je jako fakt vypravečsky hrozně rozjuchaná a hrozně ambiciozní, má takovej ten jako první série Westworld Vibe, jo, kdy vidíte prostě jako víc jiných, který se vám pak jako sbíraj, tak na to, že to je takhle rozstřelný vypravečsky, tak je to ohromně kompaktní, ta druhá série v tom pokračuje a já přesně, já úplně miluju tyhlety jako demitizační věci, který nahlížej ten žánr trošku jinou optikou.

Baví mě i, jak se tam jako pracuje s tou jako krajinou a s přírodou, která tam není jenom nějakej samoučilnej jako obrázek na pozadí, ale vystihuje to, co si ty postavy myslej, jak se cítěj a tak dále, že jo, už jenom jako ty promyšlený kulisy toho jako chatrajícího statku, který je zmítanej tou industrializací, nebo v první sérii právě ta jako Afrika, tak to nejsou jenom jako lokace, to je právě jako nějakým způsobem, to je významotvorný s ohledem na ty postavy samotný.

Takže já se hrozně těším, rozdělal jsem to až teďka o víkendu, tu druhou sérii a těším se, až si to dojedu, protože to je fakt jako mistrovská věc, která, která podle mě jako, nevím, jestli bude jako ještě nějak zpětně doceněná, protože jak říkal, jak říkal Ondra, tak, tak s tím šredem to, jaký je a zároveň ten western je obecně takovej žánr, který už málo kdo dneska považuje za to, že by byl nějakým způsobem cool a tady to je navíc cool ještě tím způsobem, že to je prostě strašně křehce subtilní,

Ale určitě se k němu budu vracet častěji v pozdějších letech.

Dobře, tak to je hezký.

Milan, ty jsi viděl ten Andor, stejně jako ostatní.

Jsi nadšenej?

No jako jednička se mi líbila o chlup víc, ale myslím si, že vlastně to splnilo zadání přesně tak, jak jsme doufali nebo jak jsme chtěli, takže za mě to byla velká spokojenost a vlastně to ve mně zpětně i dozrálo.

Já jsem k tomu měl ze začátku, když jsem to viděl, vlastně to bylo někdy v dubnu, v květnu, tak jsem k tomu měl drobný výhrady, protože mi to přišlo takový dost roztahaný, ale

Vlastně teďka už mám jenom vzpomínky na tu hlavně povedenější druhou polovinu, kde je vlastně jedna dech vedoucí epizoda za druhou a třeba epizody nějak 8, 9, 10 za mě patří vlastně k vrcholům Star Wars v té Disneyho tvorbě, takže tam...

Za mě je to pořád vlastně strašně precizně jako napsaný.

Je vidět, že ten Gilroy se s tím strašně hraje s tím svým světem nebo s tím světem Star Wars a snaží se ty postavy ukázat v úplně jiném světle, než vlastně jsme u Star Wars zvyklí.

Dávají jim jako mnohem temnější a dospělejší kontury.

Dějí se tam věci, které se nikdy ve Star Wars neděli.

Jako který?

Prcání?

No je tam třeba pokus o znásilnění a je tam jako docela, je tam pokud si dobře pamatuju, tak v podstatě genocida jednoho města, nebo prostě vystřílení jednoho města.

A tak genocida ve Staros byla od té doby, co vzaly Alderána.

Ty jsi nebyl na Alderánu.

Tady to máš dost otevřeně, poprvé to vidíš nějak, cítíš to jako by na násníku, že předtím o tom vždycky jenom slyšel, ale tady prostě právě třeba tady ta epizoda s tou genocidou, tak to je za mě, patří vlastně asi k vrcholům roku, co se týče epizod, je strašně mrazivá, strašně geniálně vygradovaná.

Zároveň se tam pořád skvěle pracuje s těma postavama.

Stéhán Skarsgård měl loni opravdu povedený ročník, nejenom v světové hodnotě, ale i tady, za mě jako jeden z nejsilnějších vlastně hereckých výkonů milního roku.

A akorát jediným, co bych tomu vytknul, tak

je ta volba nebo ten tah, i když vlastně nevím, jak moc byl k tomu Gilroy donucenej Disneym, že vlastně se to odehrává během čtyř let a každá ta trojice epizod ti zabírá jeden rok toho dění, takže některý ty věci tam jsou dost zkratkovitý, některý se tam musí jako člověk hodně domyslet, nedokážou nějaký věci dost dozrát, nějaký jako důležitý třeba skoky v čase nebo

nějaké postavy se naprosto najednou zjevějí, najednou odejdou, takže v tomhletom upe má to svý mouchy, ale zároveň, co se týče těch hlavních postav a té atmosféry, to za mě funguje naprosto jako výtečně a je to rozhodně asi nejlepší projekt Star Wars, který během Disneyho nadvlády vzniknul.

Tak na ten pědestal to dávají všichni celkem jasně.

Co se týče Star Warsovských seriálů, všichni velebí tu Gilroyovou scenaristiku a že to opravdu jsou propracované příběhy s krásnou scénografií, s opravdu výbornou řemeslenou kvalitou.

Mě by vlastně zajímalo, když to jsou dva seriály, které probíráme za sebou, které jsou uzavřené po dvou sezonách.

Ondra, ty si myslíš, které bych si měl pustit radši?

Jako oba dva si můžeš víceméně pustit.

Tam u toho 1923 je možný, že tam je ten kontext těch dalších seriálů, které ti třeba bude trošku chybet.

Jako nebude, není potřeba, ale zároveň tam je a dal by ti takový jako bonusovej nějakej rámec.

Ale u Andora máš zase kontext celých Star Wars, takže prostě je to víceméně dost podobný v tomhle ohledu.

Dobře, a co ty bys přidal jako svoji dojmy z druhé série?

No vlastně já jsem tady hodně kejval na, když Milan zmiňoval, tu uspěchanost a zkratkovitost, protože to byly přesně ty dva největší problémy, který jsem s tou druhou sérií měl, která, jako takhle, já jsem ji viděl strašně narychlo v

Tokyu, předtím, než jsem na tom psal nějakou recenzi, předtím, než to vycházelo, než to mělo premiéru, takže se mi to trošku, jako mi to splývá a chci si dát ještě rewatch i z první sérií, ale jako tu zkrátkově to jsem tam cítil hodně, protože on původně to měl, chtěl mít třeba čtyři série,

Takže by bylo, jakoby ty epizody, který ty bloky vlastně, který zkrátil do těch jednotlivých let, tak oni by měli víc času.

A určitě by tam bylo ještě spousta dalších věcí, které by mohly víc vyniknout.

Takhle si myslím, že do té jedné série oproti té první dal až moc věcí a na mě to nemělo až takovej jakoby, až takovej dopad jako ta první.

Některý monology mi nepřišly tak silný a v nějakých té, v nějakých jako

V tématech mi to přišlo trošku repetitivní.

To, jak vlastně Imperium utlačuje ty lidi a tak.

Zároveň je to prostě ten select a to, jak to gradovalo postupně, to bylo naprosto jako úchvatně a geniálně zpracovaný.

A fakt jako nejen ve světě Star Wars, ale celkově v seriálech se málo kdy stane, že nějaký díl má takovouhle jako jasnou vizi a že to ten tvůrce dotáhne do takhle jako suverénního finále.

Takže to jsem hodně ocenil a jak Milan už říkal, jsou tam prostě věci, který jinde ve Star Wars klasicky nevidíš.

A třeba ta epizoda, kdy se ta jedna postava jde

proplížit nějakou nemocniční budovou, aby tam něco vykonala, to za mě bylo naprosto skvělej thriller, který by fungoval i sám o sobě a celkově v těchto jednotlivostech to nemělo konkurenci loni.

Dobře, tak pátý highlight z naší hitparády, šestí míst na nejlepších seriálu, tak to nám je Pluribus.

A ještě se vede takový sport, tváří tvář finále, jestli to je dostatečně kohajitní seriál, nebo přeci jenom se rozjel trošku slibněji.

než jak dojížděl.

Je to každopádně nová věc od Vince Gilligana, jednoho z vůbec nejlepších showrunnerů a scenaristů, co kdy televizní obrazovka spatřila strůjce legendárního Breaking Bad a Pluribus minimálně v těch prvních třech epizodách, vím, že prostě bylo kolem toho na prostý šílenství.

Tak jak to za tebe dojelo, Martine, a stavil bys to takhle na ten pědestal?

Určitě, za mě asi nejlepší seriál uplynulýho roku, právě díky tomu, jak většina lidí zmiňovala, že to má na začátku ty koule, že se to rozjede zajímavě a pak ten seriál přesně krásně zpomalí, nebojí se nějaký vyprázněnosti, jako velmi efektivní v tom, co chce pak nadále s tou vyprázněností říct.

No tak já to miluju teda, já mám rád, když přesně ty věci jdou proti očekáváním, jako tohle je fakt seriál, který vás tak jako chytne pod krkem a přitiskne ke zdi a je jako nepříjemný na mnoha úrovních.

Je to věc, která se dá jako interpretovat mnoha různými způsoby, ať už se na to chcete podívat nějakou jako levicovou ideologií nebo pravicovou ideologií, že máte tam buď jako extrémní individualismus,

nebo ten extrémní kolektivismus, to, jak se tam jako brousej hrany těchto dvou věcí, tak je strašně, strašně nápaditý, nejednoznačný.

Gilligan nikdy nedává úplně karty na stůl, nedává nám k tomu moc klíčů, jako co si vlastně o tom máme myslet, jako v takových těch jako banálních kategoriích líbí, nelíbí.

To mě na tom strašně baví na tom seriálu, že já vlastně jako nemůžu říct, že to je jako nějak jako prvoplánově líbivý nebo nelíbivý, je to strašně podnětnej tvar, s kterým se já hrozně rád peru.

i ta protagonistka, tak je jedna z nejlíp napsaných, nejlíp prokreslených postav za hodně dlouhou dobu.

Je to žena, kterou bychom hodně zjednodušeně zařadili do kategorii nepříjemných žen, ale ono to není tak jednoduché, když se ocitnete právě, jste autorka, která má problém s nějakým egem, s nějakým narcizmem, zároveň jste vyhořelý a teď skončí celý svět kolem vás, tak jak bychom se asi my chovali,

a právě skrze tu její postavu, tak její postava tomu světu dává nějaký řád, jak si ho máme vykládat, jak si ho interpretovat, čeho si všímat, ona je vlastně tím jako tmelícím prvkem, takže jako strašně cením tu volbu, že to je tak strašně zaostřený na ní, což je pro mě taky odvážné rozhodnutí, v momentě, kdy jsme zvyklí právě, kdy ty fikční světy jsou stále robustnější a vidíme tam spoustu dějových linek, tak tohle seriál, který jde jinou cestou a fakt se čistě fokusuje jenom na tu jednu postavu,

tak v tom mi to přijde extrémně nápadit a moc se těším, co bude dál a stylisticky to je jako absolutně někde jinde, všechny ty vykloubený úhly kamery, rámování, který tam Vince Gilligan nachází a zároveň to působí nesmírně organicky, působí to vykloubeně právě s ohledem na to, co se tam v tom světě děje, takže to není nějaký samoučelný jako manieristická honírna, kterou já teda většinou mám rád, tady to má nějaký svoje opostatnění, takže tím líp a moc se těším, strašně moc a ten hype to pro mě ustává.

A druhá série bude už pří

No a doufám, nebo ne?

Ne, ne, nejdřív za 2-3 roky říkali.

Jo, tak si počkáme.

Ty taky trpíš učekání, nebo to zvládáš?

Já to asi zvládám.

Dobře.

Tak chlapci, chcete lehce zapochybovat?

Já bych to podepsal, já jsem ještě neviděl finále, to řeknu jako první, já jsem teďka to dokoukávám, ale jsem taky jako hodně spokojený a nevím, co by se muselo v tom finále teďka stát, aby mě to jako přihodilo výhybku, ale taky právě mě baví ta změna toho tempa, že fakt ty první dva díly byly

totálně raketový, když to srnáš s tím zbytkem a měli úplně jinou atmosféru.

Vlastně se tam lákalo na věci, které zatím úplně nepřicházejí, ale o to víc mě to právě baví v tom, jak to je najednou slow burn.

Neřekl bych, že to je až příliš pomalý, protože kdokoliv zná Gilligena a viděl kdykoliv Perníkového tátu nebo Sola, tak prostě musí vědět, že takhle jako Gilligen točí a neměl by se tomu divit.

Prostě on si takhle s těma postavama a s tu atmosférou hraje a

se mi to sedne jako prdel na hrnec, mi to právě to proskoumávání toho světa prostřednictvím tí jako zlomený a utrápený a cynický ženy, která vlastně hledá sama sebe, ale zároveň se musí zorientovat i v tomhle vlastně totálně pošahaném světě, kde se to kolektivní vědomí chová někdy dost absurdně a dost vtipně, tak je to tak

Mě to baví, mě to baví i v tom, že se tam nic neděje, mě to baví i v těch náznacích, jak se tam pracuje s tou kamerou, jak se tam pracuje s tou atmosférou nebo s těma vyprázněnýma lokacema.

Zároveň tam je samozřejmě hodně takových společenských nebo i praepolitických motivů, ztráta nějaký té konformity.

Confirmity a tak.

Zároveň je tam to osobní štěstí nebo ten osobní smutek.

Ta psychologická rovina je tam za mě výborná u té ústřední postavy.

S těma vedlejšíma se tam zatím nádherně šetří a věřím, že

Jak říkal Ondra u toho Andora, že je vidět, že ten Gilroy měl svoji vizi a vůbec se s ní ani napít nepustil, byl pořád svůj, tak věřím, že přesně takhle dopadne ten pluribus a že v dalších sériích nám ještě Gilligan vytřel několikrát zrák a je tady vědět, že si to točí přesně tak, jak chtěl, ani opít necouvne, nejde nikomu naproti a mě se to strašně líbí.

No, jako kluci říkají fakta, ale zároveň mi znějí až moc nekriticky.

Já vlastně si myslím, že naopak každý, kdo zná Gilligena, viděl ty jeho seriály, tak zároveň ví, nebo snad souhlasí, že ty první série bývají jako nejhorší, objektivně, když se to pak porovnává.

To je pravda.

Takže já se nebojím říct, že tady ta série ještě úplně nenaplněla potenciál toho, co ten seriál může být, ale zároveň to rozhodně... rozhodně jsem u toho neměl pocit ztracenýho času a užíval jsem si některý epizody, některý míň, některý víc, ale těším se rozhodně na ten zbytek, protože představil něco originálního a...

a to vlastně mi bohatě stačí, protože to není zas tak běžný.

Tak pojďme do finále na buď šestý nebo první místo, si musím ještě rozmyslet, ale film, seriál, který dostal Zlatej Globus za nejlepší dramatický seriál, pokračování po letech

návaznost nenápadná, kdy Noah Hawley si zase na sebe vzal ten lékařský habit a šel zachraňovat lidi a přinášet jim zdravíčko.

Tentokrát v seriálu Urgent neboli dopit,

Velká seriálová událost, kde se nevěřícně zíralo na to, jak seriál z nemocničního prostředí může působit přeci jen dravěji a intenzivněji, než ta legendární Pohotovost nebo Ordinace v růžové zahradě.

Ty reakce byly nadšený, všichni říkali 12., 13. díl, ty vole, to ti urve hlavu.

Tak jak to urvalo hlavu u tobě, Ondro?

No urvalo, no zejména tady ty epizody, co jsi zmínil, ty mi urvaly hlavu hodně, ale já jsem víceméně v každé té epizodě vždycky, když se tam stalo vlastně něco, co, a jakože ty se, hele, ono to je hrozně explicitní zároveň v tom, jak to ukazuje ty zákroky a to, co se děje na té, a tím pádem i autentický, protože prostě fakt vidíš ty, ty, tu krev, to maso, ty vnitřnosti, ten mozek, ty umírající děti, lidi,

tohle všechno peklo, kterým si ti zdravotníci prostě prochází, tak tam je zachycený ve strašném realismu, na který jsem nebyl možná připravený zpočátku a tím mě to zaskočilo a zároveň hrozně upoutalo a vlastně nepustilo až do konce a fakt neskutečný grády to mělo a zejména to vyvrcholení pak v těch posledních epizodách, to bylo něco neskutečného, fakt jako jedny z nejintenzivnějších

minut loňskýho roku u televize a je to herecký obsazení, je strašně super a já jsem si to strašně užíval, takže no, viděl jsem zatím první epizodu z druhé série a vypadá to, že to pojede opět v tomhle tempu a já jsem za to rád a takovýhle seriál tady chyběl.

Milane?

No já jsem z toho byl totálně nadšený, já jsem na to koukal později, než když jsme to tady probírali, protože jsem si to nechal, až to vyjde celý a udělal jsem dobře, protože to je vlastně po dlouhé době seriál, co jsem

shlít asi za nějaký 2-3 dny, že normálně třeba dávám 2 díly za den a tady jsem dal třeba 6 nebo tak, že to je fakt tak strašně intenzivní, tak strašně chytlavý a zároveň to fakt člověka totálně emočně vysaje, protože jak říkal Ondra, je to strašně jako intenzivní a autentický v tom zážitku, co prožíváš s těma doktorama nebo s těma sestřičkama a v tom, co prožívají oni, tam hlavně cítíš fakt u jejich

bezmoc, to, jak na ně ty jednotlivý případy dopadají, jak na ně dopadá ten stres z toho, že se tam nic nestíhá, že pořád mají prostě přetlak v čekárni, že se tam dějou různý shitstormy a umírají tam lidi.

A nikdy jsem to prostě necítil v těch lékařských seriálech tak hmatatelně, ten psychický rozklad těch postav a

A tu bezmoc jako tady.

Mně to vlastně přišlo fakt, že ty emoce těch zdravotníků to asi popsal zatím úplně nejlíp ze všech tady těch lékařských seriálů.

A zároveň právě má to prostě nezastavitelný tempo.

trošku to připomíná Medvěda nebo Bodvaru filmovej, tou svou intenzitou k té profesi, tím, jak se tam zachází s těma postavama.

A ty jednotlivý případy některým mě fakt jako dost zasáhly, a to nejenom v té jedenácté a dvanácté epizodě, ale i předtím.

Některý na mě měli docela jako silný emoční dopad.

A tu druhou sérii si zatím šetřím, protože

Myslím, že bych byl asi dost nasraný, kdybych si dal jenom jednu epizodu, takže si zašetřím, až jich bude třeba polovina, protože tohle je taková ta jízda, kterou si fakt chci dát na jeden nebo dva zátavy.

Zvykej si, musíš hezky týden se pak těšit a pak si to užít.

U tohohle to pak jako nejde, protože to tě tak jako pohltí za těch 45 minut, nebo kolik to má, že na jedno, on ti to přijde, jak kdyby to měl jenom 15 minut ta epizoda a já chci prostě víc, to už se mi to dlouho, už žádného takhle seriálu nestalo, že bych měl fakt tu závislost na tom tempu, na té atmosféře jako tady.

A nechci si to prostě dávkovat po týdnu.

Je to budoucnost seriálu.

Lékařských asi jo, ale samozřejmě se to dá hodit do více profesí.

Jak říkám, ten medvěd pracuje s podobným principem a když se to dá k nějakým hasičům nebo tady těm věcem, tak podle mě by to mohlo fungovat podobně a já se na to rád podívám.

Dobře, tak to bylo šest zásadních seriálů letošního roku, na kterých jsme se koncenzuálně shodli.

A teďka si pojďme projet deset typů.

Martin, ty jsi dlouho mlčel, tak tebe dám VIP pozici, že budeš moct říct čtyři typy.

Můžeš říct dva český, co ti nejvíc přistály do srdíčka.

Teďka to bude nekoncenzuální.

To bude nekoncenzuální, hlavně jestli tam náš Medveda, tak to bude i protestní.

Jako Mirarema, jo?

Medvedva, myslíš?

No tak já jsem od něj viděl, jak se to jmenovalo?

Láska pod kapotou.

No a raději sešel v divočině hlavně.

Když jsem se teďka koukal, tak se mi hodně do paměti zhryla ta Studna, kterou když já jsem teda viděl, tak jsem si řekl, že to je jako super věc, jako výborný melodrama, trošku jako jiný take na True Crime, hlavně na tenhle ten velkej.

mytologický fenomén třicetí případů Majora Zemana, bavilo mě, jak to bylo extrémně přepjatý, vyšponovaný, jak se tam pracovalo s barvama a především, jak se pracovalo s tím barákem, jo, který jsou ty jako postavy stísnění, ten barák, tak je tam jako samotná postava v osobě, furt tam jako vypadávají světla, jako bliká to, je to celý nekonzistentní, stejně jako ten fotr, že jo, ten patriarcha, který tu rodinu tak jako táhne a

A pak zjišťujeme, že ten cenátor je úplně stejný.

Takže v rámci žánru melodramatu, tak mi to přišlo úplně skvělá věc, na kterou dost často vzpomínám paradoxně, byť jsem si to po shlednutí toho ani neříkal.

že by to bylo něco, co bych si nějak extra pamatoval.

Takže určitě studnu bych zmiňoval z českých, no a pak já jsem tady už mluvil dvakrát o štěstíčku naproti, tak to taky vynechám, ale asi bych dal znovu pro psmolochu, který mi přijde, že taky tak trošku možná asi prošuměl víc, než by měl, jako nadstandardní, jako a ne jako věc, která se říká na český poměr je dobrý, jako vůbec to je fakt jako evropská věc, jako špičkový format, co se týče jako vyprávění,

co se týče nějaký stylistiky.

Je to věc, která jako sice příběhově jako relativně přímo čará, ale jako zase v rámci jako nějakýho žánru tak funguje skvěle.

Obecně to jako celá jako česká kinematografie, filmy i seriály, tak byly v roce 25 hodně silný žánrově.

Byly to spíš takový jako zajímavý jednotlivý pokusy, který netřeba byly úplně jako dotažený do nějakýho jako dokonalýho vycizovanýho celku, ale minimálně šlo o strašně půvabný a kompetentní jednotlivosti, takže ten Moloch, tak ten bych určitě taky tomu dal props.

A z těch zahraničních, tak zmíním seriál... Počkej, počkej, dej si pauzu.

Mám těch těch čtyři na jednou právě.

Ne, ne, ne, jenom dva právě si ostal a pak to budeme pojedem po jednom.

Tak Ondro, ty si určitě nechceš nechat ujít prostor, aby si tady takzvaně proti všem nebo proti řadě lidem hypil to Last of Us, ne?

Jo, chtěl jsem to zmínit jako první, no.

Tak si to užij, máš prostor.

Ne, já chápu asi nějaký ty kritiky, který ten seriál dostal, tím, že to třeba mělo sedm epizod místo osmi a že to působilo trošku zúspěchaně, zkratkovitě a nebylo tam všechno.

To všechno vnímám taky do určité míry.

ale přenesl jsem se přes to a vlastně bokem toho mi to dalo přesně to, co jsem od té druhé série chtěl, to znamená, že mi to dalo vlastně polovinu té druhé hry z pohledu Ellie s důrazem na to, co se děje uvnitř jí, co se děje uvnitř

postav, který jsou nejblíž a zároveň rozšířením toho světa a přidáním většího prostoru pro další lidský postavy v tom seriálu.

Zároveň to bylo akčnější si myslím, ta akce vypadala líp v nějakých ohledech, byly tam velký setpiece, velký akční scény a sekvence, bylo tam spousta praktických efektů natáčení na lokacích, strašně dobře to vypadalo a mělo to super tempo, takže vlastně

Ačkoliv chápu výtky, tak já jsem si to nesmírně užil a hrozně se těším na tu třetí sérii, která bohužel opět dorazí příliš za dlouho, než mnohem déle, než co bych byl rád, aby dorazila.

A tak no.

Ale hra je samozřejmě lepší, to jako jo.

Ale v objekt, když to zprůměrujem, tak jsi jeden z mála těch spokojenějších, nebo sepletu?

Jo, tak ta druhá série je obecně hůř přijatá, ale tak já si myslím, že zároveň tam promlouvá nějaká frustrace, která ještě třeba by nějak vykulminovala z té první série, z obsazní té herečky do role Ellie, Billie Ramsey, která to prostě, ještě navíc tím, že je... Ona je...

No, teď mi to vypadlo... Binární.

Jo, nebinární, to znamená, že vlastně sbírá hejty za tohle, sbírá hejty za to, co třeba občas někde řekne, a do toho umřel Joel, to znamená, že vlastně to je něco, co si nesou vlastně hráči ještě, nebo ti nespokojení hráči, takže tam se prostě namíchal takový jako divnej hejt, který zároveň pak, když se spojil s tím, že spousta lidí nebyla úplně spokojená s tím, jak ta druhá série fungovala, tak...

Jako nepřekvapuje mě, že to je hůř hodnocený než to.

Ale jsem rozhodně v minoritě z těch, co to chválí.

Jsem to chtěl vlastně říct, že byla ta druhá hra, když vyšla, tak byla taky hejtěná docela masivně, ne?

Pokud si dobře pamatuju.

Že to taky bylo úplně jako... To byl takový review of Bing, ale no.

Já bych řekl spíš hlasitě, než masivně, no.

To je zajímavý, že si... Proč jsi vlastně neřekl, že se odkloní?

Že prostě ten kánon té hry je tak jako důležitý, nebo... No tak ono by to úplně změnilo

protože to nejde, ono by to úplně změnilo ten příběh.

A hlavně ta hra je dobrá, to bylo akorát prostě vůči těm událostem, co se tam staly, byly některý nasraný, ale jinak jako i scenaristicky, i koncepčně byla ta hra vynikající.

A seriál, Milane?

Seriál je nuda strašná, no.

Dobře.

Vlastně atmosférou to podle mě je tak tři řády nebo dva řády pod tou hrou, zároveň s tou Elí, s tou postavou, nemyslím herečku, to je za mě OK, ale s tou postavou se tam zachází jako strašně divně, je nesympatická, vlastně mi tady lezla dost na nervy, ta postava chová se jak pubertěčka a vlastně nechápu, nebo

To, co funguje na té hře, že to máš rozdělený na ty dvě části, tak mi přijde, že tady se na tom strašně spálej a to, že vlastně teďka jsme to sledovali z pohledu té Ellie a ve trojice to budeme celý, vlastně skoro celý znova sledovat z pohledu té Abby, ale budeme na to čekat dva, tři roky, tak to podle mě nebude fungovat už jenom tím, že jak strašně dlouho se na to bude čekat a i kvůli tomu mi přišla vlastně ta dvojka taková nedotažená, prázdná už v té druhé polovině a

Prostě to nešlapalo.

No, co za tebe šlapalo, tak byl Mobland, Země Gengů, z producenské dílny Guy Ritchieho, zase Helen Mirren, tam měla silný rok, Naparamount+, úspěšný seriál, který už chystá svoji další sérii, tak proč bys to doporučil?

No mě strašně baví, jak se prostě řekne další gangsterka od Guy Ritchieho, tak si každý už prostě představí tu stylizovanou s nějakým nadhledem, s nějakýma bizarnýma postavičkama, co on tam většinou má, ale tady to je prostě úplně jiný, nebo vlastně zatím nejdrsnější gangsterka, co Ritchie natočil nebo napsal.

Tady to je fakt válka gangů ze všim všudy, tady to je strašně nekompromisní, ty dva gangy, co jdou proti sobě, tak fakt si jdou po krku už od nějaký druhý epizody a je to hezky drsný, je to hezky takový syrový, špinavý, zároveň se to nesere s těma postavama, nikdy nevíš, kdo moc umře a jsou tam charizmatický herci i v těch nejvedlejších rolích,

Je to fakt parádně obsazený.

Helen Mirrenta má, podle mě, ta její hra je největší mrchu svý kariéry a strašně si to užívá.

To je podle mě takovej level Joffrey Hra o trůny, že ty vlastně chceš, aby už chcípla, ale zároveň si to strašně užíváš, jak velká je to svině.

A já jsem fakt mě bavila.

Tom Hardy konečně má nějakýho fakt charizmatickýho týpka, kterýmu věříš, když s ním celý ten seriál.

On tam hraje vlastně takovýho čističetý

tý ústřední mafiánský rodiny, který se to snaží všechno jako nějak vybalancovat.

A pak je tam Pierce Brosnan, který občas sice podle mě malinko tlačí na pil v nějakých vyhrocených scénách, ale taky jako charisma má a celý je to prostě

za mě gangsterská lahutka, strašně jsem si to užil.

Je pravda, že těch epizod, tuším, že to má deset, kdyby se to o dvě zkrátilo, možná by to bylo ještě takový jako sevřenější a našlapanější, ale to tempo si to drží skoro po celou dobu a já už se té druhé řady nemůžu očkat.

Martine, ty si na Disney Plus ocenil seriál Zemřít pro sex, Dying for sex, který na Disney těsně vedle akolitky se nachází tak krásné epizody jako Masturbace je důležitá nebo Topinke poslatná dovednost.

Tak proč tě ten seriál zasáhl a proč by si ho takhle doporučil mezi nejvýznamnějšími díly roku 2025?

Masturbace a tak dál jsou samozřejmě zásadní životní témata, kterýma se řídím a ten seriál tak on svádí k tomu, že to bude taková jako bolístková, hodně sentimentální jako jízda zaostřující právě na ženu, která zjistí, že má rakovinu prsou.

Většinou z těchto života byla taková rigidní a teď právě je to pro ní impuls, aby začala proskumávat svoji sexualitu a zároveň to je postava, která taky jako

je lehce narcistická, řekli bychom, že je trošku otravná, ale stejně je s nám s ní jako v té společnosti strašně dobře.

Není to opravdu taková ta jako nádoba na utrpení, která by si furt stěžovala na to, ježišmarja, já mám tu rakovinu a brzo umřu, všechno je špatný, takže teďka prostě... Tak to je ta...

Postava Michelle Williams, která za to byla oceněna zrovna Zlatým globem a je to vlastně v různých, takových kausičů několik, ale další příběh ženy, která umírá a rozhodne se, že se ještě něco chce užít.

Určitě, ale je to jiný, není to takový šablonovitý, je to strašně nitrný, je to odvážný, mně přijde, že právě jako spousta těch seriálů i filmů, tak tam už se neumí ta erotika a ten sex podávat tak nějak jako smyslně, nějak jako vnímavě, takže tady to přesně jako vidím, jsou tam jako scény, který nejsou tak jako bulvárně šokantní, i když je jako normálně nevídáte, tak je to vlastně strašně jako půvabný v tomhletom, jak je ten film, ten seriál hrozně otevřenej,

A jako pro mě jako dost překvapivá emocionální cesta, která není patetická a právě jako vyhýbá se takovým těm laceným scenaristickým berličkám, kdy sledujeme jako postavu, jejíž konec se takzvaně jako blíží nějakým způsobem.

Tenhle ten seriál je fakt jako o proskoumování vlastního těla, o boření nějakých tabu, který si ale nastavujeme my sami uvnitř sebe, ne ty lidi kolem nás, takže jako strašně překvapivá a svěží organická záležitost.

Organická nebo orgazmická?

V obojí, samozřejmě.

Dobře.

Ondro, ty by si jako svého druhého žolíka dal Stranger Things, nebo co?

Ne, tak o Stranger Things už jsme mluvili, takže to tady nechci právě zabít tím, ale zmíním Daredevila, Born Again.

doslova... To už bylo, to už jsem zapomněl.

Jedna z nejlepších marvelovských postav a zároveň mnou nejoblíbenějších ožila doslova na Disney+.

A ožila způsobem, který byl lepší, než jsem se třeba i já trošku bál, že bude.

Myslím si, že je trošku podceňovaný a přehlíženej ten seriál.

Došlo tam samozřejmě na nějaké tvůrčí výměny a restart produkce a tak, protože se ten seriál vydal nejdlížíve směrem, který nefungoval.

ale později se vrátili k tomu, co právě dělalo ty první tři série na Netflixu tak výjimečný a to podle mě skloubili ti noví tvůrci vlastně s tím, že začali hrát trošku víc do toho MCU, začali to integrovat a přidali tam navíc politický rámec, který zrovna v současnosti hodně rezonoval, minimálně teda u mě a vlastně jsme dostali takovej opět prostě velmi dobrý

takový jako dualistický pohled na jeden problém, který dvě postavy mají jako rozličný způsoby řešení nebo vypořádávání se s ním.

A je to v tom komiksovém hávu a já jsem si užil jak akci, tak vlastně ty nějaký komornější momenty, dialogy a všechno tohle z toho.

A opět to za mě byl seriál s neuvěřitelnou gradací ke konci.

kdy právě tak nějak jako mělo dojít k tomu střetu mezi Daredevilem a Kingpinem, který už samozřejmě byl i v těch předchozích sériích, ale tady to přece jenom mělo trošku jiný náboj.

Takže za mě výborný a to, co to samotný finále, nějaká jako podtitulková scéna a tak, to, co to znamená pro MCU, pro nějaký a pro New York a tak, tak je za mě hrozně zajímavá momentálně kapitola a jsem si věděl, jak se s tím vypořádají v té druhé sérii a jak to třeba ovlivní i Spidermana a tak.

Dobře.

Milane, zaslouží si to takovou pochvalu?

Já bych to do top asi pětky nebo tak nedal, ale vlastně souhlasím více méně.

Mě to vlastně překvapilo, jak moc jsem byl spokojený a jak si to vlastně nakonec i po těch produkčních problémech udržilo tu atmosféru a ten face, jaký to mělo na Netflixu a

zase o tolik horší, jako nebylo to vlastně skoro vůbec horší než ty Netflixovský série, bylo to na podobný úrovni jako třeba ta první řada a bavil mě tam ten kontrast toho Daredevila s tím Kingpinem, který se oba snaží právě dostat z těch svých zajetých kolejích, ať už zločineckých nebo superhrdinských, ale stejně ty cesty zavidou zase ke jejich starým zvykům a je to tam i doprovázeno takovýma efektníma prostřihama mezi nima,

Je tam výtečný Punisher, i když sice málo, ale když už tam je, tak plní podle mě fanouškovské fantazie.

Přesně takhle ho lidi chtěli vidět.

A jak říkal Ondra, má to výbornou gradaci.

Ty první díly jsou takové jako rozvláštnější, ale postupem času to je vlastně čím dál lepší a lepší a to finále je za mě skvělý.

Těším se, jak to vlastně celé nějak rozvinete.

Či i Medvěd, furt ta čtvrtá série se u tebe udržela na hit parádě.

Udržela, ale já bych neřekl, no ale jako lepší.

Druhá řada je za mě pořád nedosažitelná, protože tam to je něco jako ten Urgent, tam prostě ten level toho psychickýho pekla je úplně jako na jiný úrovni.

Ale mě se vlastně bavilo, že tady ta řada je zase úplně tonálně jiná než ty předchozí, zatímco právě ta druhá byla to psychický peklo, trojka byla spíš taková oda na nějaký ten restaurační půlmysl a na ty jako superfence jídla a tak, tak tady to je spíš takový jako...

srovnávání se sám se sebou, je to takový jako víc pozitivnější, má to jako skvělej vibe a s těma postavama se tam zase pracuje z jinýho hlediska, jinak se tam prostě uvažuje i co se týče nějakých jako procesů, principů a rozhodně se tam toho stane víc než třeba ve Trojce, za což lidi jako tu Trojku nemají moc rádi, že tam vlastně se stojí pořád na místě.

A tady už se právě ty postavy zase někam posouvají, zároveň už to není tak skličující, ale dostávají nějakou naději třeba i v lepší zítřky.

A mě to vlastně totálně sedlo tím, jak každá postava je tam z tý ústřední trojice skvěle vykreslená, každej tam má nějakej svůj hezkej, ať už stresovej, tak i hřejvej moment.

Nějaký vlastně vztahy se tam

nějak hezky rozklíčujou a já jsem si to užil.

Za mě to vlastně pořád seriál, ke kterému se rád vracím a ty postavy, až to jednou skončí, tak mi budou chybět.

Dobře.

Martin si dá ještě pivíčko Rod Guinnessu.

Jestli dám pivíčko k Rod Guinnessu, tak to je za mě jakovej zástupce přesně té Netflixový tvorby, abych tam něco měl z ní, protože jinak mě fakt jako všechno brutálně štvalo.

A tohle je jen z mála seriálu, na kterých se od nich nějak jako upřímně těším na to, co bude dál, byť to není nic extra objevného.

Seriál od stvůrců Peaky Blinders, který nás zavádí právě do éry, kdy...

Umírá ten jako patriarchá šéf toho pivovarnickýho průmyslu, co se týče Guinnessu, jako obrovský značky černého piva a teďka se má ta jeho impérum rozdělit mezi jeho potomky, takže je to vlastně seriál, který interpretovat jako succession akorát s pivem, takže jak to bude ten fiční svět, tak to je za mě hodně podmanivý.

ty postavy ústřední, který sledujeme, tak jsou vystavený na velmi jednoduchých, ale velmi funkčních principech, že něco chtějí a něco jim kážou, ať už sociální konvence nebo ty rodiné a to se pak v nich vlastně nějakým způsobem tře.

Seriál má jako skvělý tempo, byť ta první epizoda je hodně rozpačitá, občas mě tam jako štvalo, že se tam hraje na nějakou

až jako moc hrubozrnou coolness, že ten seriál se snaží být hrozně cool, takových těch jako tvrdých pohledů, ty jako anachronický hudby, která vám tam do toho seká a tak dále, nebo je tam samozřejmě jako, jak zobrazit tenhleten stát, tak tam máte samozřejmě jako zelenej filtr, tak to jsou nějaký věci, který jako zpětně přihlížím, protože to jsou fakt takový nejvíc jako laciný, laciný blbosti, ale ten jako závěr toho seriálu tak mě upřímně jako namlsal, co pak jako s touhletou pěnou udělají dál,

Takže za mě spíš taková jako čistá divácká pleasure, pod kterou si představuju přesně nějakej ten jako, dejme tomu, víc obohacující odpočinkovej seriál.

Takže pro mě to tohleto vlastně stělesňuje dobře.

Byť to samozřejmě není tak jako uhrančivý jako typický Blinders, který teda ale jako taky řadím do ranku trošku nadhodocovaných seriálu, tak tohle jako za mě velmi... Jakože feel good jako otevřít si u toho pivo a tak odpočívat.

Přesně tak a koukat se, jak tam lidi spolu spěj, jak se vražděj, jak jsou na sebe zlý a pak jsou na sebe hodný.

Nosí hezký kostýmy a přitom jsou osprchovaný.

Tak tohle si pod tím představuji, to je krásný.

Dobře.

Tak Ondro, co ty bys ještě, jakým typem by si uzavřel pro sebe kalendářní rok 2025?

Chápu, že to máš těžký, viděl jsi toho hodně, ale zkus vybrat.

Uzavřu to takovým jako racionálním, objektivně dobrým typem, který mě sice v letošní sérii mírně, mírně zklamal, ale ne natolik, aby ho neměl v té topce a to je pátá řada Slow Horses, o které jsem myslím letos moc nemluvil.

A opět to bylo geniální, akorát možná letos prostě ne až tolik.

Bylo to vázané na nějaké volby v Británii, dokonce myslím konkrétně starosta Londýna, takže tam byly nějaké politické přesahy i do současnosti a bylo to opět

úplně jako fakt nevýdaný level míchání humoru, komedie, akce, thrillerů, špionážních jakoby propriet, všeho toho, co prostě udělalo ze Slow Horses takovej nenápadnej hit a za mě už i docela fenomén, který prostě potřebuje furt hypeovat jenom proto, aby si k tomu lidi našli tu cestu, protože když si ji najdou, tak většinou odcházejí velice spokojeně.

Takže není to takový hit a fenomén, když to budu, použiju svoji oblíbenou metriku funusem.

Až umře, kdy odměn, neřeknou si, že to je z toho zeslouhorství.

Já nevím, Milane, jsem fakt mimo, když říkám, že to je už takové jako...

Já si myslím, že to je pořád jako... hodně lidí to nezná, podle mě to právě spíš pořád takový rang těch přihlížených klenutů, nebo takhle nějak.

Třeba za rok už to bude hit a fenomén, ale momentálně je to prostě jenom strašně dobře napsaná špionážní věc se skvělýma hercema, která hlavně vychází úplně s železnou pravidelností, rok co rok nová série.

A fakt jako Apple za to má velkej kudos, protože tady se jim daří, no.

Martin, ty ses odmutoval, jak kdybys chtěl něco dodat?

Ne, ne, ne, já jsem se jenom odmutoval, abych se nezapomněl odmutovat potom.

Dobře.

Takže Slow Horse is pátá série a Mila, neuzavři to, tu desítku typů.

No tak já tam mám asi, vlastně pak jsem si vzpomněl, že pořád si hodně silně pamatuju toho třetího Jacka Reachera, který mě vlastně dost potěšil.

Já tu sérii mám hodně rád, je to taková za mě taková chlapácká testosteronová jistota a baví mě to v tom, že taky jako medvěd je každá série trošku jiná.

Teďka vlastně Jack Reacher se vydal do utajení, kde vlastně chtěl

napálit nějakého, načapat nějakého drogovýho barona.

A za mě je to jako strašně, strašně pořád dobrý.

Je to tak strašně dobře, tam fungují ty Bčkový ATEEZ propriety, ta postava Charisma, ale nevětšina je totálně jako bezjedná.

Pořád mě baví ty jeho hlášky, to jak se tam vlastně každýho nadává na chleba, tím jak je chytrý nebo tím jak mu pak v zápití rozbije držku a vlastně asi mě to bude bavit pořád a

Zároveň ten případ, i když ta má tentokrát k ruce dost otravnou partiačku, tak za mě byl docela občas překvapivej, byly tam hezký akční sekvence nebo bitky a je to přesně taková ta jistota, taková ta poctivá osmička, kterou vždycky vím, že každý rok zatím dostanu a doufám, že ji dostanu i letos.

Tak to je hezký.

Hezky jste to, chlapci, zhrnuli, hezky jste to doporučili.

Máte lidi na co koukat, i když byste to u Čevšiny viděli, protože nemáte život a jenom čumíte, vole, na ty nekonečný kvanta kontentu.

No, ale my jsme za to rádi, protože díky tomu tady s náma trávíte ten čas a i ti hodní z vás, kteří s námi rádi komunikují, nám položili pár dotazů, tak jdeme na to.

Justin Lee, zdarte ve moniaci seriál Breaking Bad, co viděl mnohokrát celý, nemůžeme se ale dokopat, mnohokrát celý, ty vole, to je, vole...

Stovky hodin času.

Nemůžeme se ale dokopat k Better Calls.

V čem je jiný?

Viděli jste, je dokonce lepší.

Dík.

Spoustu lidí říká, že je lepší.

Co myslíš ty, Ondro?

Já si nemyslím, že... Takhle, to se těžko porovnává.

Já si myslím, že je rozhodně vypiplanější Gilliganem, protože přišel po Breaking Bad a už měl některý postupy líp, jakoby, líp je uměl.

Takže je jako vypiplanější, ale tematicky mě víc bavil Breaking Bad.

Nicméně, furt, jakoby, je Better Call Saul strašně dobrý a zejména čím později a dál v něm seš, tím lepší je stejně jako Breaking Bad.

Takže v tomhle jsou si ty seriály podobný, jenom je potřeba dostat se přes ten úvod, který může pro někoho bejt a připadat mu třeba i trošku nezáživný tím, že to je právní čina v podání trošku starých a ne moc sympatických minimálně z počátku lidí.

Martin, máš na to názor?

Já jsem, minimálně pro mě, já mám Better Call Saul radši, je to především kvůli té postavě, protože ten Saul mně přijde prokreslenější, dejme tomu, prokreslenější to je blbý slovo, ale i minimálně je lehčí si k němu najít nějakou empatičtější cestu, protože byť to je jako, taky jako vykuk a vychcánek a ne úplně hodný člověk, tak

tam k těmu máme ten kontext toho zlomenýho člověka, vlastně oba vycházejí z úplně jiných základů s tím Voltrem, takže jim vlastně baví i porovnávat ty postavy, ale mému srdci bližší je ten Soul, čistě jako takhle subjektivně.

A ten seriál tak je jiný hodně, jiný právě díky té multižánovosti, protože tam jako střídá ty žánový pohly přesně od nějakýho až jako takovýho na gesci založenýho soudního dramatu právě

k nějaký jako mravenčí práci právnický, do toho k nějaký fakt jako fraškoidní komedie, k nějaký grotesce, pak to jede zase do těch jako vážných poloh rodinnýho melodramatu, pak to jde do toho temného krimi, takže vlastně to, jak balancuje všechny ty žánový rodiny a každá ta epizoda tak nějaký způsob jiná, tak to je fascinující, souhlasím s Oldrou, že to je určitě vypiplanější a je to jiný, ale jako je to jinak skvělý, jako než Brick.

Mila, máš názor, Mila, ne?

No asi bych to jenom podepsal.

Já jsem viděl jenom dvě série, protože mě to právnické prostředí bohužel právě tak to neoslovilo a ty postavy mi nepřišly tak komplexní ty vedlejší jako u toho Breaking Bad, ale asi to ještě někdy doženu.

Dožeň, protože tam pak to teprve začne být...

No a právě, že mě to, jako každý to říká, takže to mám jako na to do listu, že tohle musím dohnat, ale souhlasím, že vizuálně a kamerově je to ještě daleko vypyplnější než Breaking Bad, protože to, co tam občas vlastně dělá zahrádky s těma, s těm, s tou kamerou a celkově, tak to rozhodně už tady stojí za to.

A zároveň to není takovej blbej fanservice, že to fakt má jako motivaci tam ty postavy fakt přiníst a nějaké rozšířit, budovat ten fixní svět, že to není jen takovej jako lacinej service fanouškům, aby viděli,

Pan Bambúče má hezký dotaz.

Zdravím, stala se vám někdy paradoxní situace, kdy se vám epizody v sérii seriálu sice líbily, ale jako celé ta série nestála za moc?

U mě se tak stalo u druhé sezóny Rodudraka.

Díky za odpověď a hezký večer.

Zažil jsi to někdy, Ondra?

Jo, a taky jsem chtěl pochválit, že tohle je tentokrát hezký dotaz.

A vlastně ten Rodraka 2. série je v podstatě perfektní příklad takovýho problému.

Ještě jsem to zažil, myslím, loni zrovna se 3. sérií Bílýho lotosu, kdy vlastně ty epizody jsem si užíval samostatně, ale jako celé, jak mi to přišlo, slabší než ty první dvě.

Martine?

Já se nic nenapadá.

Když už to série, tak kompletně.

Nikdy zažil jsi to nikdy?

No ten Bílý otus je podle mě skvělý případ, tam nějaký ty epizody podle mě šlapou přesně tak, jak v duchu té první, druhý série, ale někteří jsou totálně plonkový a napadá mě třeba poslední nebo teďka čtvrtá série Boys, kde taky pár epizod mi přišel na vrcholní úrovni těch minulejch sérií, ale

Celkově to už tolik nefungovalo a je to takový přešlapování před tím finálem.

Možná druhá série True Detective mě napadla.

Ty epizody samotný byly tak jako hodně dobrý, ale prostě nesedlo si to.

No i třetí možná.

Kristian Gujen, zdar, kdo z vás už dohnal nebo začal koukat na It's Always Sunny in Philadelphia, je to geniální a Danny DeVito ze mě neměl lepší roli, díky, změříte vysoko, hodně někde budete, Jolanda.

Už to někdo dal?

Vůbec ne?

To má nějakých 15 CD ne, nebo kolik, to nikdy nedám.

Takže on tady z toho udělá running joke, jak vole, brok, vole, z pěstírny, vole.

Daphne, zdravím, máte tip na seriál z Netflixu, který by se dal sledovat u žehlení, neúplně náročný se snesitelným dubbingem, který by ale nedělal z diváka úplného pitomce, detektivka i cokoliv jiného.

Takže Emily in Paris s tím asi nemyslí.

Ondro, máš tip?

Nemám, protože nemůžu říct, jestli to má dobrý dubbing nebo ne.

Martíne?

Já myslím, že úplně všechno o Netflixu se dá sledovat užihlení a nenapadá mi nic konkrétního.

A nejdřív to ten sobík?

To je docela takový intenzivní, tam asi pozornost to trošku možná vyžaduje, i když je těžko říct, no.

Tak to není znamená veselý téma.

Počkej, ale to... One day?

Ne, to je taková pohoda, nevím, jak se to jmenuje.

Jo, jo, jo, to je jako i slaďáček, no, to je docela dobrý tip.

Romantika.

Nadubovaná, milá.

No tak, nakonec jediný tip dám já, který na to nekoukám, vole.

Všechny, co jsi neptal ještě.

No tak, ty jsi nic neřekl, tak řekni něco.

No nevím teda, co ten dubbing, ale napadl mě třeba ten lundský Živel s Ericem Banou, ten je podle mě taková hezká, oddychová.

To by byla teda škoda, to sledovat už jelení.

Žehlení je tak náročný, jenom pošéfíš švy a čumíš.

Nebo Kaštánek, což je příjemná severská detektivka, teď v únoru bude druhá řada.

Kaštánek?

Víš, čemu se říká v sexuálním žádbanu Kaštánek?

Vím, ale tohle jsem nemyslel.

Dobře.

A pak ještě tenkrát poprvé, což je taková hezká středoškolská blbina v oholce, co chce ztratit panenství a je to za mě hodně fajn.

Taková blbinka hezká.

Jak se to jmenuje?

Tenkrát poprvé.

Dobře.

Měl kondom s medvídkem, chápu.

To je ten kaštánek.

Šup meloun.

Zdravím u Wezone veškeré milovníky sladkého melonu, jeho šťáva stéká portu, jako rym z jeho slova stékají pod uších filmových nadšenců.

Zajímalo by vás pokračování první série Temného případu s McConaugheyem a Hryosnem, o kterém si nějaký čas zpátky mluvilo, šlo by o čem vyprávět, nebo by byla spíš nastavovaná kaše?

tak vrátit se do těch původních vod je strašně těžký.

Samozřejmě bych to zkusil, považuju to za jeden z nejlepších seriálu všech dob, ale myslím si, že vlastně dorovnat tu úroveň je prakticky nereálný a známe tisíce případů od Trainspottingu, Posněženky a Maksy a tuplem dědictví, kdy to prostě vůbec nevyšlo nebo to nevyšlo, takže radši bych se na to vysral.

Co myslíš ty, Ondro?

Ti herci by na to měli, Pizzolatto si myslím, že ne, měl další dvě série, kdy mohl něco předvízt a vlastně toho moc nepředvedl už, takže podle mě by se jenom opakoval.

Martíne?

Já už bych je nechal spát, má tak krásný závěr, že už nemá cenu ho otevírat znova.

Jo, jo, to říkáš hezky.

Milane?

No, ze nás teďka se na to někdy zase ptali Harlsna a ten řekl jako v žádném případě, že to za něj nenává smysl, protože i kdyby to dopadlo dobře, tak ten, tu událost a celkově ty kvality už prostě nejdou zopakovat a já s ním souhlasím.

Slese z toho lustru, díky za hodiny vašich životů u seriálu, které možná nikdy neuvidíme, jaký byl za vás nejsilnější seriálový moment v loni, že se z toho divákům srolují trenky a jaké největší seriálové zklamání versus očekávání?

Tak jaký fragment nějaký epizody nebo epizoda byly úplně nejondro?

No za mě to byly ty, už jsme o nich mluvili, ty vlastně dvě epizody na konci Urgentu, kdy došlo, já to nechci spoilerovat, ale dojde tam prostě k nějaké události, kvůli které tam začne být ještě daleko větší hell, než tam byl doteď, nebo do té doby.

A za mě to byl úplně jako, fakt jsem z toho byl úplně jako, no, nevěděl jsem, co cítit.

Byl jsi z toho takzvaně perplex.

Martin, nedokázal bys takhle nějaký highlight vypíchnout?

Milane.

No jak už jsem tady vlastně zmínil toho Andora, tak zase to povstání nebo to, co vedlo pak k té vyvraždění toho města, tak to je za mě asi hodně silný moment.

To je kolikátá?

Desátá nebo co to bylo?

Osmá nebo devátá, teď si myslím, že to je jedno z toho.

A abych ještě zmínil něco jiného, co tady vůbec nepadlo, tak

Předposlední epizoda to a to, co se stalo v Blackspotu, nebudu spoilerovat, to byl za mě hodně silnej i dost emotivní moment.

S dost emotivní třesničkou na konci, takže to byla hodně skvělá sekvence.

Tak ještě jeden dodat, který seriál, který já jsem měl v top desíce a nezazněl a to je Alien země.

To jsme rádi, že jsi znašel.

A kolitka jen na tvá je tady Alien.

Ale chci vidět, jak proti tomuhle budete něco namítat.

Mám připojit hlada?

Ten moment z pilotu, který mimochodem byl megadrahý, kdy padá ta loď na tu zem a kdy tam vyrážej ty posádky, to mi přišlo naprosto spektakulárně.

Pilot byl skvělý.

Megalomanský a strašně dobrý.

Dobře, vždycky mě úplně vykolejilo.

Tak máte nějaký, spíš z minulosti, třeba nějaký seriály, co fakt nesnášíte?

Ale proč byste na ně koukali, že jo vlastně?

Umíš něco takového říct, Ondro?

No hele, v rámci nějaké rychlé rešerše před začátkem natáčení jsem si vzpomněl akorát na jeden seriál, který bych fakt přiměl na něj koukat jenom svýho největšího nepřítela.

A to je Too Old to Die Young od Nicolasa Windingrefna.

To byla taková honipéřina.

Takže to je naprosto neskutečná a fakt bych chtěl vidět toho člověka, jak to sleduje, jak toho trpí.

A to mají docela dost epizod, ne?

Je to docela dlouhý, myslím.

Hlavně to má dlouhý ty epizody a nic se v nich neděje a je to prostě ty krávo.

Martíne.

Já chovám nenávist jako naprosto iracionální a nějaký ani nechci argumentovat, je to prostě čistokrevnej hejt z mý strany, tak já nesnáším takový ty seriály, co furt běží ve smyšce na kanálech TV, Nova a tak dále, na Nova Fan, nebo zřív to byl nějakej Smíško, nevím, jak se jmenuje, myslím, že to je teď Nova Fan, se to jmenuje, tak je jako, má je taková jako top trojka hejtů, tak je chůva k pohledání, nesnáším, nesnáším krok za krokem.

Ty kočka!

Co neznášíš to druhý?

Krok za krokem, absolutně nenávidím.

Jako kouďák, kouďák to je největší zmrt ever, jako fakt to je takovej otravnej šulin.

Ty vole, my jsme po něm pojmenovali kocoura.

Tak jo, tak to se omlouvám.

Ty hajzle vole.

No a pak trojice.

Ty nám ho chodíš trávit.

Jo, jo, jo.

A pak abych uzavřel trojici tohoto neospravedlně hodného hejtu, tak ještě nemám rád přátelé, no, teda to je právě takové.

Vole, vypni ho, vypni ho.

To není žádný comfort food.

Minimálně ho jsem omjutl na chvíli, vole.

To je hočí než akolitka tohleto, co teď máme.

Ať se nad sobou zamyslí, vole.

Ty vole, tohle by se v podkástech Kulešov a Čelisti nestalo, protože by na život tam byly a hned by dostal facku, vole.

Racionální by to být nemohlo.

No i tak, to se neoblovová, takovýhle věci.

Fuj, teď nevím, co jsem chtěl říct.

Já chtěl to trošku oživit prostě, no.

To zkomírání, to umírání.

Tak Milane, máš, řekni něco, co mě uklidní, ty vole.

No kdy, jako... To je povkud jistě, jo.

Kdybych měl jako dát mučení seriály, co já nenávidím, tak podle mě to těm lidem zase tak jako vidět nebude, protože já ze srdce nenávidím Hvězdnou bránu, což je za mě totální jako seriálový dno a to ta mega laciní prostě v kanadských lesích a Čarodějky, což je jako za mě stejná úroveň směšnosti a lacinosti a nedávám jako z toho ani minutu, ale abych ty lidi fakt jako ztrestal, tak bych jim pustil třeba On je žena.

S Ivanou Chilkovou.

To je podle mě český mega odpad, na který už se naštěstí zapomnělo, ale podle mě by se mělo připomínat, jak strašný to bylo.

Česká variace na tucí, která podle mě musela lidem způsobit rakovinu, když se na to koukali.

A ještě bych tam dal třeba Nováky, na který už se taky zapomnělo, ale jsou to takový ty levely prostě českých sraček a namučení dobrý podle mě.

Ještě byla Helena, to jsou všechno masterpiece.

Jo, Helena taky.

A Fred Blumenko, zdravím, nobité osazenstvo.

V minulém roce mi přišlo, že vznikla spousta nových seriálů, které budou dát pokračovat, ať už letos nebo příští rok.

Můžete si dokážete stále v hlavě udržet dění seriálu po jednom roce, zvlášť pokud to není zrovna desítková záležitost?

Já osobně bych uvítal, kdyby se stal standardem přidávání rekapu až po minulé sezóny.

Asi dokážete, ne?

Někdy ne.

Na YouTube si vždycky najdu nějaký 5 minutový rekap a ty hlavní věci se mi tam jako zopakujou, ale jako mývám s tím u nějakých věcí už problém, že si nedokážu už za boha vzpomenout nějaký ty vedlejší linky nebo nějaký ty vztahy a tak.

To mám stejně, já prostě, když se mi to nelíbí, tak já to vytěsním z té hlavy a když se k tomu pak musím vrátit, tak se to těžce sbírá zpátky teda.

Já si nepamatuji, co jsem dělal včera na to, že bych si pohledal nějakou sérii.

Ondro, ty s tím problémem nemáš, ty jsi mladej, ne?

No, jakoby já mám právě problém si zapamatovat důležitý věci v životě, ale tyhle ty píčoviny ze seriálu, tak ty tam jako držej prostě, i když nechci.

Proč nemáš za sebou ten, jste se pohádali doma?

Cože?

Kalendář.

Ty jsi nekoupil na novej rok?

Já ještě nemám ten na novej rok.

Ale přijde.

Možná, já nevím.

Pohoníme, ne, trošku.

Jestli se na ně někdo složí, já to já nevím.

Ty jsi ho ještě nekoupil.

Takže ty jsi tak jako pasivně se vzdal svýho já, chápu to.

Jo, já teďka utracím.

Hele, já jsem si teďka našel nový hobby, který mě bude vysávat a takže já teďka nemám na kalendáře prostě, no.

Vycouval, ale tváří se, že to jenom je náhoda.

Že změnil hobby.

Iž jak se to říká Ondru, jestli si ten kalendář neprosadíš, tak se šumně mŕtojí homohoka.

No, tak lidi jsou tady v diskuzi zklamaní.

Škoda, škoda.

Já taky.

Mad Barbecue, Nazdar Napěchová na sestavu Foulci, jako celkem povedená herní adaptace v Kulárech už se mluví o dalších peckách, jako například Wolfenstein Life is Strange, čeká nás Last of Us třetí řada, hovoří se o reality show na Motive 4 a další.

Možná sami víte o lepším zástupci, než jsem napsal, tak klidně dodejte.

Můj dotaz, na kterou herní reprezentaci se skutečně těšíte vy, tak Ondra to ty určitě budeš vědět.

A začnu k ostatním kluce.

Tak začni ostatní, Martine, to bude to asi uprdované.

Ne, vůbec, naopak.

My jsme teďka mimochodem právě v podcastu Kulešov, abych si udělal promo, tak jsme dělali celou sérii zasvěcenou právě historii filmových adaptací videoher.

Takže ty sleduješ fotbal, seriály, videohry...

Jo jo jo.

A ještě vole kritizuješ Kouďáka vole.

Přesně.

Jako co ty vole, koji jsi říkal že je spíš průměrně denně?

No málo no, pět pět, pět pět šest.

Strašný ty vole.

Ale mám právě takovou tezi, což si podle mě teďka jako potvrzuje v něčem, že ty videoherní světy tak jako převezmou roli toho těch superhrdinských, jako toho jako

dlouho udávacího mainstreamového tahouna, tak já myslím, že teďka zase budeme v dalších 10 G2 filmech a seriálech ze světa videoher, kterých furt přibývá.

Každý týden jsou nové ohlášené adaptace.

Teďka byl God of War nové ohlášený, ten Prime to dělá nejčastějiš.

Ale já se nejvíc, asi upřímně se fakt těším na tu novou Lara Croft, kterou bude hrát teda Sophie Turner, pokud se nepletu.

Hrála jsem to ve hře o truny.

A především showrunnerka má být Phoebe Waller-Bridge, takže se těším, že to bude pořádně cynický, suchý a do toho mám velké očekávání.

A Milanem, ty jsi něco říkal?

Ty jsi neříkal nic ještě?

No ten Tom Prider, já se ho bojím kvůli té Sophie Turner, protože podle mě je to herecký dřevo a neumí moc hrát, ale ta Waller Bridge mě právě taky dost láká a jsem zvědavý, co s tou látkou udělá.

Na God of War jsem se po obsazení hlavní role už přestal spíš těšit.

A celkově docela by mě zajímalo právě, co uděláš s tím Wolfensteinem nebo s tím Far Cry, co taky nedávno uznámili.

Určitě to dopadlo líp, než to od Uweb hovalo.

Evil se přidal k Warhammer franšíze a spolu společně něco kutěj, takže já doufám, že tohle třeba bude moje vstupní brána do tohohle světa.

A oznámili taky seriálový Mass Effect, který

ačkoliv jsem se předtím těšil na God of War, ale to obsazení, jak říká Milan, mě zklamalo spíš, tak teďka moje naděje byly přesunuty na Mass Effect, ale myslím si, že se bude opakovat to samý, co u God of War, že jakmile oznámí nějaký první jména, tak zase si řeknu něco.

Tak děkuju vám chlapci, že jste to takhle hezky shrnuli.

Za 14 dní se vás pokusím povolat, abychom si probrali nějakou novou dávku seriálu, bude to asi po nějakých třech měsících.

Tak doufám, že už mezi tím pěkně nasajete ty poty a tělní tekutiny hokejistů z Hity Trivory a z dalších seriálových událostí.

musíte začloumat svými sexuálními preferencemi a pořádně se do toho pustit, ale těch seriálu na skladě je samozřejmě mnohem víc, tak doufám, že se hezky domluvíme a pustíme se do toho.

Děkujeme všem za podporu na herohero.co lomenomoviezonlive.

Děkujeme Pritovi 9, který nám poslal 49 korun s otázkou, co říká Civan Natuslavi s Barcelonou, tak samozřejmě viděl jsem goly už tady mezi řečí,

Vypadá to na hezký výkon, jestli to nebude tím, že jsem tam poprvé letos na Lize mistrů nebyl, protože když jsem byl na bodo Glimt, tak jsem si to vychutnal až do hořkého konce.

Jsem se celou dobu bál, že najednou to ztratí a úplně šupácky to nám ztratili, s Arsenalem si ani neškrtli.

As Athletic Bilbao to byl snad nejhorší fotbal, na který jsem v životě byl a to jsem viděl i zbrojovku v sezónách, kdy málem se stoupil.

Takže to bylo opravdu strašný.

Takže dva góly a statečný výkon mi přijde vlastně fajn.

Být jsem si celou dobu od začátku říkal, že dostanou minimálně 3 a myslel jsem si, že dostanou třeba 3-0.

Takže 2-4 myslím fajn.

Jestli chcete fotbalový podcast, napište mi do zpráv, ale...

Budeme o něm přemýšlet.

Mimochodem, jak jsme přemýšleli o tom navýšení videotvorby, tak ještě to budeme probírat teď na chatice bez těch tří lemplů.

ale hodně lidí nám napsalo, že by to vlastně neukoukalo a nezaplatilo pět videí týdně, tak možná se na vás vymrdáme a budeme radši dělat něco užitečnějšího.

Kdybyste ho strašně chtěli, tak nás zasypte mailama, ale děkujeme za pozornost a že tohle sledujete a děkuju klukům, že se takhle večer přihlásili a koukají na seriály, aby vy jste nemuseli.

Mějte se fajn a čau.

Čau.

Čau.

Ahoj.

Jo, teď to musím něco udělat.